V souvislosti s připravovaným setkáním děkanů škol architektury FA ČVUT Deans’ Summit Prague 2026 jsem si zkusil sepsat několik poznámek k tomu, jak dnes chápat roli fakulty architektury na technické univerzitě a obecně roli architektonického vzdělávání v době technologické a společenské proměny.
Nejde o komentář k aktuálním změnám studijních plánů ani o institucionální stanovisko, spíše o osobní úvahu vycházející z debat o architektonickém vzdělávání, vztahu techniky a kultury a proměny společnosti v posledních desetiletích.
Beru to spíše jako poznámky „na okraj“ širší diskuse, která se dnes vede na mnoha školách architektury po celém světě.
Architektura mezi technikou a kulturou
O roli fakulty architektury na technické univerzitě ve 21. století
Diskuse o studijních plánech se na první pohled může jevit jako technická otázka organizace výuky – počty předmětů, kredity, struktura ateliérů, návaznosti. Ve skutečnosti je však každá změna studijních plánů vždy zároveň diskusí o něčem hlubším: o tom, jak škola rozumí světu, jak chápe svůj obor a jakou roli chce hrát ve společnosti. Studijní plán není jen seznam předmětů, ale obraz toho, jak instituce rozumí své odpovědnosti.
Tato otázka je dnes o to důležitější, že se nacházíme v době zásadní technologické a společenské proměny. Umělá inteligence, digitalizace, nové materiály, energetika, klimatická změna, proměna práce i společnosti – to vše zásadně mění prostředí, ve kterém žijeme. Technické univerzity stojí v čele tohoto vývoje. Vytvářejí technologie, systémy, infrastruktury a nové možnosti. Méně často se ale ptáme, jak bude v tomto technologickém světě vypadat prostředí měst, krajiny a každodenního života. A právě zde se otevírá prostor pro architekturu.
Technika a kultura
Jedním z možných způsobů, jak o roli architektury uvažovat, je vztah techniky a kultury. Technika rozšiřuje možnosti člověka – umožňuje stavět mosty, tunely, města, digitální sítě, energetické systémy. Kultura však rozhoduje o tom, jak tyto možnosti využijeme a jaký svět z nich vytvoříme. Architektura stojí přesně mezi těmito dvěma světy. Pracuje s technickými prostředky, ale jejím výsledkem není technický výrobek, nýbrž prostředí pro život společnosti.
V tomto smyslu je fakulta architektury na technické univerzitě v unikátní pozici. Není jen další fakultou vedle strojní, elektrotechnické nebo stavební, ale je místem, kde se technické možnosti proměňují v konkrétní svět, ve kterém žijeme. Architektura dává technologické civilizaci prostorovou, kulturní a společenskou podobu.
Proměna společnosti a proměna architektury
Sociolog Andreas Reckwitz popisuje moderní společnost ve třech etapách: měšťanskou modernu, industriální fordismus a současnou společnost singularit. Fordistická společnost dvacátého století byla založena na masové výrobě, standardizaci a technickém výkonu. Architektura této doby odpovídala stejnému principu – standardní sídliště, dopravní infrastruktury, funkční zónování měst.
Současná společnost singularit však klade jiné nároky. Nehledáme jen funkční řešení, ale prostředí s identitou, atmosférou, významem. Chceme města, ve kterých se dá žít, ne jen efektivně fungovat. Infrastruktura se stává veřejným prostorem, město kulturním prostředím a architektura médiem společenské identity. Úkolem architektury dnes není jen stavět budovy, ale spoluutvářet prostředí společnosti v podmínkách technologické a společenské nejistoty.
Univerzita jako místo, kde se společnost ptá na svou budoucnost
Univerzita by neměla být jen institucí, která předává znalosti a produkuje odborníky. Je také místem, kde se společnost ptá na svou budoucnost. Fakulta architektury by proto neměla být jen profesní školou architektů, ale místem, kde se přemýšlí o prostředí měst, krajiny a společnosti v širším kulturním a civilizačním kontextu.
To má důsledky i pro výuku. Nejde jen o to, kolik bude ateliérů a kolik přednášek, ale o to, jakým způsobem se bude přemýšlet o zadáních, jak se propojí teorie a praxe, jak budou studenti vedeni k tomu, aby architekturu chápali jako společenskou a kulturní disciplínu, nikoli jen jako profesní dovednost.
Škola jako prostředí, ne jen instituce
Změna školy pravděpodobně nepřijde jedním velkým rozhodnutím ani jednou reformou studijních plánů. Instituce se obvykle mění postupně, přes menší „ostrůvky“ změny – nové ateliéry, nové předměty, nové způsoby výuky, nové diskuse. Důležitý není jen výsledek změny, ale proces, kterým k ní škola dojde. Právě tento proces rozhoduje o tom, zda se změna stane součástí života školy, nebo zůstane jen v dokumentech.
Proto je důležitá participace – nikoli jako ideologické heslo, ale jako metoda, jak v komplexní instituci vytvořit sdílené porozumění a umožnit změnu, která bude skutečně fungovat.
Fakulta architektury a ČVUT
V kontextu technické univerzity může fakulta architektury hrát zvláštní roli. Zatímco technické obory vytvářejí nástroje a technologie, architektura se ptá, jaký svět z těchto technologií vznikne. Technické obory odpovídají na otázku „co všechno je možné“. Architektura by měla odpovídat na otázku „jak by se v tom mělo žít“.
V tomto smyslu může být fakulta architektury pro technickou univerzitu důležitá nejen jako další obor, ale jako partner, který přináší kulturní, společenský a prostorový rozměr technologického vývoje. Nejde tedy jen o to, aby fakulta architektury obstála v konkurenci jiných škol architektury, ale aby našla svou roli v rámci celé univerzity a v širším společenském kontextu.
Závěr
Možná se dnes na fakultě architektury neřeší jen nové studijní plány, ale obecně otázka, jaká má být fakulta architektury na technické univerzitě v době technologické a společenské transformace. Pokud se tuto otázku podaří otevřít a postupně na ni hledat odpověď, může mít změna studijních plánů mnohem větší význam, než se na první pohled zdá.
Technické obory vytvářejí možnosti.
Architektura rozhoduje, jaký svět z těchto možností vznikne.
A škola architektury je místem, kde se učíme o tomto světě přemýšlet.
A děkuji za všechnu tu mimořádnou práci a témata, která škola v současnosti otevírá.
