Územní studie Milady - vyjádření

 

Vyjádření k veřejnému projednání Územní studie Milady, prezentovanému na půdě Krajského úřadu v září 2020:

Je škoda, že se zapojení okolí jezera Milada do struktury osídlení začíná řešit až osm let po jeho napuštění. Připomeňme si, že napouštění jezera započalo v roce 2001 a bylo dokončeno v roce 2010. Veřejnosti bylo jezero zpřístupněno v roce 2015.  Dle současných legislativních úprav, jak jsem se dozvěděl, měl být návrat jezera do struktury osídlení v režii obcí na jejichž území se ta která část území nachází. S tímto procesem je v kraji, dle jednání na PKÚ před dvěma, lety dlouholetý problém. Právě série jednání na PKÚ před dvěma lety vedla k podpoře PKÚ, že je nezbytné aby se ujmul i resocializace – zapojování do struktury osídlení.

Rekultivační plány (návrat do struktury zeleně) byly v případě lomu na místě tohoto jezera připraveny už v šedesátých letech. Vzhledem k ukončením těžby ještě před původně zamýšleným rozsahem vyuhlení byly tyto plány na počátku devadesátých let přepracovány.

Pokud jde obecně o hodnocení rekultivačních činností posledních desetiletí, jsou v posledních letech dostatečně analyzovány na různých konferencích (naposled kulatý stůl „krajina severu Čech“), nebo i v rámci studentských prací: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/10/studentska-prace-okoli-mosteckeho-jezera.html . I z pohledu velkých těžebních společností jsou rekultivace, i ty ještě neuskutečněné, především technickým úkolem a s kompletním návratem zhodnocujícím strukturu přírody a krajiny mnoho společného nemají. Velmi podnětné jsou v tomto ohledu například i desítky let prováděné studie a práce prof.Frouze na Sokolovsku.

V současné době jsme v případě jezera Milada v situaci, kdy byla již provedena zákonem stanovená rekultivace, a přestože nedošlo ke komplexnímu návrhu zapojení do struktur osídlení, dochází už k výstavbě různých druhů infrastruktur. I tak je ale skvělé, že se před dvěma lety podařilo nastartovat přístup vedoucí k právě probíhající architektonicko, urbanisticko, krajinářské soutěži na okolí jezera Milada. Tématem k řešení jsou nejen vazby na okolní obce (Teplice, Ústí, Chabařovice, Trmice), ale i přehodnocení práce s krajinou v celé východní třetině Mostecké pánve, hledání komplexní vize.

I pan Štýs, coby osobnost s rekultivacemi spojená nejvíce, si dokáže postesknout, že vlastně neví pro koho jsou dělané, říká „pro pražáky“. Velmi dobře si uvědomuje odtrženost a systémovou neprovázanost s životem kraje (v jeho právě vydané monumentální publikaci jsem psal doslov).

Součástí přípravy této soutěže bylo nejen zapojení místních samospráv, ale proběhly i tzv. participační procesy mající za cíl aktivovat obyvatele v okolí. Velmi důležité bylo i zapojení stakeholderů, univerzity, muzea. Tyto participační procesy a zapojování občanů byly profesionálně vedené. Takto a ještě šířeji vedené participační procesy jsou nezbytné, nelze si představit, že zde opět „přivezeme“ jiné obyvatele.

Je třeba zdůraznit, že pokud jde o vytváření funkcí a zapojování do struktury kraje, je něco jiného a)„ptát se“ na požadavky a názory samospráv, nebo stakeholderů, co „tam chtějí“. Tedy ptát se někoho kdo o problematice ze své podstaty nemůže mít přehled, než b) vytvářet, generovat komplexní variantní přístupy, na základě kterých je možné pod odborným vedením hledat nejlepší možná řešení. Variantu a) si v mnoha obcích na severu Čech vůbec nedokážu představit. Variantu b) přináší právě realizovaná soutěž.

Nejsem si vědom toho, že by územní studii na okolí jezera Milada něco podobného předcházelo (míněny participační procesy a varianta b). V žádném případě nechci zpochybňovat procesy k ní vedoucí (k územní studii), pokud ale máme mluvit o hledání a dosahování co nejvyšší výsledné komplexní kvality za použití co nejlepších současných nástrojů, je třeba zmínit, že toto není ten přípd. Například právě participační procesy, nebo variantní ověřování studiemi a soutěžemi jsou dnes něčím, co je k dosažení komplexní kvality zcela nezbytné.

Určitě, adekvátní otevírání těchto problémů nemůže být v rámci současné legislativy na bedrech přeneseného výkonu státní správy, na rozdíl od bdění nad korektností celkového legislativního procesu. Daleko spíš by se o ně měly starat a pečovat o ně samosprávy. Dle vyjádření bývalého ředitele PKÚ jsem pochopil, že si neudržitelnosti přístupu, kdy se o území po těžbě a jeho zapojení do struktury osídlení stará ten na jehož katastru území je, byli velmi dobře vědomi. Ale až před dvěma lety na sebe postupně PKÚ vzal zodpovědnost, která nyní vyústila v právě probíhající soutěž. V rámci přípravných jednání jsem v tomto ohledu pochopil, že v kraji se v té době nenacházel jiný subjekt, který by na straně samospráv, nebo stakeholderů byl schopen a ochoten celým procesem vedoucím k vypsání soutěže projít, než právě PKÚ.

V rámci práce na „Infrastrukturní studii Ústí z hlediska potřeb Ústeckého kraje“, kterou dokončujeme, jsme s překvapením zjistili, že kraj po většině území pánevní oblasti nemá zpracovávané ani územní studie krajiny, ani že na celé území kraje není vypracována koncepce práce s krajinou. Prostorové hodnoty krajiny nebyly zpracovány (viz.“Infrastrukturní studie Ústí…“)Technický model rekultivací, přestože například z hlediska biodiverzity dosahuje mimořádných výsledků,  v pánevní oblasti spjatý s modernistickým přístupem šedesátých let nebyl po roce 89 dosud přehodnocen. Pokud dnes mluvíme o plánování rozlehlých rekreačních oblastí, je ale uvažování o rekreaci svázáno s modernistickými přístupy šedesátých let, které jsou v práci s krajinnou hodnoceny jako dávno překonané. I přístup k rekreaci se od šedesátých let proměnil. V případě okolí jezera Milada tak musíme vycházet ze současného stavu nad rámec návratu do krajiny provedených prací. Cílem by mělo být v celé Mostecké pánvi nastavit takový přístup, kde by i veškeré zásahy byly v souladu s hodnotami a požadovanou kvalitou území. Předtím je nezbytné tyto hodnoty definovat, v případě devastované krajiny pánevní oblasti je především tvořit, ale také prostorově a srozumitelně zobrazovat. S největší pravděpodobností to bude činnost vycházející zejména z aktivit samospráv, nebo stakeholderů. Není třeba zdůrazňovat, že celá pánevní oblast by si zasloužila vytvořit celkový koncept krajiny, že je na krajinu nezbytné pohlížet nejen jako na výsledek techniky, ale že vzhledem k jejímu poškození je třeba vytvářet, generovat její kvalitu.

Pokud tyto práce dosud nebyly odvedeny, je velice obtížné mluvit o kompletní znalosti kvality krajiny, je pak obtížné tvrdit něco o „hodnotách a kvalitách“, které by se v okolí Milady měly hledat a rozvíjet.

Obdobným překvapením pro nás bylo (při práci na výše zmíněné studii) zjištění, že v žádném z podkladů, který jsme procházeli, jsme nenašli žádnou nadhledovou perspektivu, libovolné panorama. V šedesátých letech se nadhledové perspektivy krajiny nedělaly, pro dnešní přístup se to ale už naštěstí stává standardem. Tento přístup jsme se pokoušeli navrátit v rámci studentských prací na FA ČVUT, kdy jsme se zabývali rozlehlým územím mezi Ústím a Teplicemi. Studenti předvedli v této oblasti přístup, o který se tu dosud nikdy nikdo nepokoušel. Prověřovali hodnoty krajiny, možnosti osídlení. Jejich cílem bylo zejména hledání adekvátního způsobu uchopení měřítka krajiny. Právě měřítko krajiny se jen v posledním století radikálně proměnilo. Od jemné a bohatě osídlené kulturní krajiny kontrastující s velkorysostí hor a kopců ze severu a jihu, po dnešní krajinu, která odpovídá zejména měřítku monumentálních těžebních strojů. V rámci studentského zkoumání bylo pak skoro až jedno, jestli návrh řeší park, louku, les, rekreaci, práci, vinice, nebo bydlení.

Ani u zde předkládané studie není byť jen jediné prostorové zobrazení. Není možné ověřit reálnost definovaných důležitých pohledů, není možné o nich mluvit. Přestože patrně tento přístup nebyl vyžadován, právě toto je přístup, kterým je nejlépe možné vše učinit srozumitelným a komunikovatelným. Je pak i obtížné vyhodnocovat vhodnost, nebo nevhodnost míst určených k zástavbě, včetně výškového uspořádání. A je to právě soutěž, v rámci které bude nyní možno vyhodnocovat jednotlivé variantní návrhy – i podle prostorových zobrazení. Podíváme-li se na navrhovaný objekt občanské vybavenosti při JV cípu jezera u předkládané územní studie i zde bychom přivítali prověření zasazením do panoramatu. Na základě konkrétního snímku bychom si mohli dávat a zodpovídat otázky, zda tam případný objekt nebude příliš trčet, zda by nebylo lepší posunout ho níže, nebo dál. Jak bude z různých úhlů působit souběžně s obrysem hor na horizontu. Pokud se v celé práci mluví o eliminaci viditelných lidských zásahů, není právě zde to místo, kde by se vše mělo daleko lépe prověřit? Není to obdobné i u objektů v SV cípu jezera, majících lemovat pláž? Není i zde zásah tak silný, že by si zasloužil prověření standardními grafickými metodami, i v této fázi přípravy? Nebylo by dobré logické vývody předkládané práce i takto ověřit? Nebude to v reálu nakonec působit jinak?

Přestože se odpočinkové místo VP4 na východním konci jezera jeví svým umístěním velmi sympaticky, v práci není jasně srozumitelný přístup pro pěší. A to jak z města z východu, tak je více než pravděpodobné, že při invenčním přístupu s touto myšlenkou (VP4) dospějeme ještě k výrazným posunům (rozměry, vazba na terénní reliéf, na zázemí pláží). Pokud se práce týká zapojení do celkové okolní struktury, je pak škoda že je vynechána, že nejsou definovány požadavky na okolí, že součástí není kompletní pohled na zapojení do okolních struktur krajiny, osídlení.

 

Závěr:

1) práce je skvělá ve věci kompletování veškerých podkladů, dokumentů, definování limitů a prověřování možné práce s nimi. V tomto ohledu je nezbytné ji mimořádně ocenit.

2) je otázka zda si práce může dát za cíl řešení kvalitního propojení s krajinou, když ani prostorová zobrazení, která by toto dokladovala jak pro širší okolí, tak pro vlastí jezero, nebyly zpracovány. Mále-li tu mluvit o rekreační oblasti, měl by důraz na komplexní kvalitu i výstupu být samozřejmý. Mělo by navíc o všem možno diskutovat a vše názorně prověřovat.  

3) práce ve své návrhové části nevychází z variantního prověřování krajinných a prostorových možností,  z žádných koncepčních studií, nebo otevřené soutěže. Vzhledem k tomu, že mimořádně rozlehlé území působí, že je tam možno postupovat „jakkoliv“ a kde není jednoduše možné navazovat na existující, nebo historické struktury, nebo měřítka, je otázkou zda uvedený přístup je nejlepším možným způsobem zhodnocuje potenciál místa.  

Bylo by skvělé, pokud by se představovaná práce stala dalším podkladem pro právě probíhající soutěž už v prvním jejím kole. Pokud ne, určitě by bylo dobré dát práci jako podklad do kola druhého.

19.10.2020, Ondřej Beneš

ZUR a Milada

ZUR a Milada

 (text připravovaný do Bulletinu České komory architektů)

Jezero Milada je jedno z těch, které vzniklo tzv. hydrickou rekultivací, tedy zatopením povrchového hnědouhelného lomu. Má rozměry cca 3 x 0,8km a je těsně vedle Ústí nad Labem. V jeho okolí s rozlehlými výsypkami hlušiny proběhla rekultivace, tedy stabilizace půdy, doplnění humusu a osázení stromy a keři. Cílem je ale resocializace  – tedy kompletní návrat do struktury osídlení. Je to krok daleko náročnější a komplikovanější. Dle současných českých právních úprav resocializaci měly provádět obce na jejichž katastrálním území se to které místo nachází. Představa, že lidé se v oblastech s postupným úbytkem obyvatel, sociálními problémy, s jejich slabým vztahem k místúm ve kterých žijí, budou „vědět“ co tam udělat, se nenaplnila. Stále si tu uvědomujeme, že v ústeckém kraji po roce 1945 došlo k výměně zhruba 65procent obyvatel.

V současné době vrcholí příprava soutěže na okolí jezera Milada. Území, které by touto soutěží mělo být řešeno by mělo být poměrně rozsáhlé. V širších souvislostech od Krušných hor ke Středohoří, nezbytné je i zapojení všech obcí v okolí jezera, to se daří. Soutěž by měla být vyhlášena v červnu letošního roku. Mohlo by se zdát, že je to už pozdě. Voda je v jezeře už napuštěna, hlavní část rekultivace proběhla, ornice byla navezena a stromy již rostou. Dokonce jsou dokončovány úpravy okolí jezera tak, aby mohlo daleko lépe sloužit veřejnosti. Budují se tam komunikace, kanalizace, přípojky. Určitě, vše o co se nyní se soutěží pokoušíme mohlo být provedeno dávno, ještě než se jezero začalo napouštět, obdobně jak se to dělá u našich severních sousedů. K tomu je ale nezbytné doplnit, že i nastartování takto zodpovědného přístupu všichni zúčastnění vnímají jako velký úspěch.

Od počátku devadesátých let byl ředitelem PKÚ(Palivový kombinát Ústí, který má provádění a správu zatopených lomů na starosti) pan ing. Lenc, který odešel z vedení společnosti na konci minulého roku. Právě tato společnost si po dlouhých debatách se všemi zúčastněnými svá bedra aktivně vzala i proces resocializace – zapojení do struktury osídlení a je pořadatelem této soutěže.

Jak nám v tom všem mají a mohou napomáhat dnes nastavované procesy pořizování projektové dokumentace  – počínaje územními plány, územními studiemi nebo ZURkami?

V devadesátých letech mělo Ústí nad Labem údajně jeden z nejlepších územních plánů u nás (srv. dnešní dlouhodobě neutěšený stav). Energie a vůle této doby se v centru města proměnila mj. v palác Zdar, realizovaný na základě architektonické soutěže a v souladu s pro centrum města vypracovaným regulačním plánem. Došlo i k uzavření západního průčelí ústeckého Mírového náměstí, které bylo za normalizace pro větší vyznění komunistických dominant vybouráno. Společenská shoda dokázala vytvářet pozoruhodnou synergii. V devadesátých letech se v souvislosti s návratem vytěžených lomů zpět do života obdobně kvalitními procesy a postupy uvést nepodařilo. Velkým úspěchem té doby bylo alespoň stanovení limitů těžby uhlí.

Mají současné územně plánovací procesy takovou sílu a takový respekt, že dokáží nastartovat a generovat nezbytné společenské změny? Stačí vždy vytáhnout z šuplíku příslušný územní plán, ZURku, územní studii? Pokud neřešme vážné otázky a problémy pak určitě, jinak je to spíš naopak. Procesní nastavení „pověřeného zastupitele“ bývá ve své odtrženosti od běžného života v obcích ještě víc odlidšťováno dnešními digitálně tekutými instrumenty umožňující „plyšové vyplnění“ nezbytných zákonů a právních úprav bez toho, aby jako hlavní kritérium byla nejvyšší kvalita a souvislost s běžným životem. Koho totiž z běžných obyvatel měst a obcí zajímá budoucnost z jiného důvodu, než z pohledu otázek zhodnocení jen a pouze svého vlastního majetku?

V případě zahlazování těžby v okolí jezera Milada se jedná i o rozlehlá území výsypek v jejím okolí. Dle platné ZURky mají tyto plochy adekvátní označení směřující k využité k rekreačním, nebo oddechovým účelům. Už při otevírání lomů musí být jasné, jakým způsobem se tyto plochy budou vracet do života. Právě zde se ale dostáváme k limitům dnes nastavených procesů.  

Pokud bychom chtěli zvýšit kvalitu projektové přípravy (ZUR) např. nyní připravovanou  soutěží, můžeme mít problém, pokud do zadání nedáme striktní požadavek na respektování již všeho v relevantních procesech schváleného. Co na tom, že podklady vznikaly na základě výběrových řízení především na nejnižší cenu a na základě koncepčních úvah založených v padesátých letech. Hlavním úkolem je tak úkol, jak se naučit pracovat s možností generování kvality pomocí kvalitně připravených a realizovaných soutěží, nebo výběrových řízení, kde hlavním kritériem je celková kvalita a  znovuprověřování veškerých podkladů a limitů. Že i participační procesy a otevření směrem k odborné i laické veřejnosti tu jsou na úplně jin úrovni je samozřejmostí.

Pokud se pak dostaneme do kolize s určitými částmi již schválených dokumentů, budeme se muset velmi aktivně učit jak společně hledat co nejlepší postup. Velmi snadno se nám může totiž stát, že bychom se z pohledu územně plánovacích odborů při současném legistativním nastavení mohli dostat mimo dnešní právní rámec.

V případě okolí Milady byla krajským odborem územního plánování zadána územní studie, která je nyní zpracovávána. Zadání bylo provedeno standardním způsobem – ze tří čtvrtin (70procent) váhových kritérií na cenu, zbylá kritéria jsou na kvantitu referencí. Kvalitativní kritéria by patrně bylo možno zavádět, pokud by je bylo možno obhájit. Na vysvětlenou: v Děčíně, kde jsem městským architektem, mohli při výběrových řízeních přistoupit k požadavku na převahu kvalitativních kritérií až v okamžiku, kdy jsem tam nastoupl jako architekt já a příslušní úředníci se na mě při stanovování parametrů mohli odkazovat. Obdobně je i u větších měst možno na úrovni samospráv hledat postupy  jak propojovat jejich požadavky s prací přenesených výkonů státní správy při hledání urbanisticko-architektonických kvalit, hodnot v území. Nejdůležitější je opět dobrá vůle všech zúčastněných hledat konsenzuálním způsobem co nejlepší řešení.

Jednou z cest jak se dostat ze současného neutěšeného stavu legislativních předpisů je podpora obecních, městských nebo i krajských architektů. Právě oni svou velmi podrobnou a detailní znalostí konkrétních problematik, přímou komunikací s veřejností dokáží vyvažovat „zdeúřední“ postupy potřebami a dlouhodobě sdílenými vizemi.

Co vše je  nyní ve hře? Koncept přístupu k okolí jezera Milada vychází z modernistického uvažování počátku dvacátého století. V rámci jejího naplňování byl odveden mimořádný a cenný kus práce v rámci rekultivačních procesů. Mezi úspěchy týmu okolo pana inženýra Štýse patří mj. pěstování vinné révy na rekultivovaných výsypkách. Připomeňme, že vinařství bylo v ústeckém kraji jedním z nejobvyklejších zemědělských činností.  Kdo se díval na mapy okolí Mostu šedesátých let, musel zjistit, že skoro ze všech stran byly výsypky, hlubinné, nebo povrchové doly. Dnes by tyto stopy našel málokdo   – je tu oblíbené jezero Matylda, na výsypkách vystavěný Hypodrom, Autodrom, golfové hřiště. Vše v intencích modernistického zónového uvažování. A právě „nemodernost“ zde používaného přístupu byla kritizována i u jinak velkolepě koncipované, dvoukolové soutěže na nové centrum Mostu v roce 1959. V dnešním mentálním nastavení jsme tak stále v éře funkčních ploch, kde jen doplňujeme nové funkce „individuální výstavba“ nebo „logistická centra“.

V současnosti probíhá tzv. rekodifikace stavebního zákona. Přestože se všichni shodnou na nezbytnosti tohoto kroku, rozchází se preference způsobů vedoucích k nápravě. Je daná zejména možností jejich politické průchodnosti. Jednotící linií může být hledání  „veřejného zájmu“, stejně jako požadavek na uplatnění tohoto „veřejného zájmu“ v precizně a předvídatelně definovaném procesu.  Na straně obcí a samospráv může být hlavním úběžníkem posilování jejich zodpovědnosti za svou budoucnost. K tomu by ale mělo docházet vždy, ať je kvalita legislativních procesů jakákoli.

Postup tak bude i nadále obdobný jak se ho nyní pokoušíme nalézt v rámci soutěže na okolí Milady – velmi uvážlivě a zodpovědně hledat společné řešení a hlavně pamatovat, že „zdeúřední“ přístupy samy o sobě generování co nejvyšší kvality a smyslu budoucího rozvoje nezaručí.

Milada 01

Zápis z jednání na ústeckém PKÚ za účasti jeho ředitele pana Lence a pana Budína z vedení této společnosti ze dne 29.8.2019


Úvod: Takovýchto jednání už bylo mnoho. První proběhly loni, kdy jsem byl přizván k velkým debatám při otevírání otázky jak dále s Miladou – výsledkem je nyní připravovaná soutěž. Minulý semestr toto téma prověřovali i studenti za účasti vedení PKÚ, jako i starostů Chabařovic, Trmic, ale i ústeckého primátora.

Tato schůzka se tak týkala jednak otázek okolo především koordinace dalšího postupu v případě Milady a pak i otázky související s dalším postupem v případě celé pánevní oblasti a zejména hledání a vyvažování co nejlepšího postupu. Zajímala mě především možnost spolupráce a koordinace z pohledu celého kraje.


a) MILADA

b) CELÝ UHELNÝ REGION


add a) MILADA

hlavní téma: Provázanost zadání soutěže na okolí Milady na spoustou dalších dokumentů, jejichž vznik neprovázel tak důležitý požadavek na celkovou kvalitu. Je třeba vytvořit  prostor, ve kterém bude na základě výsledků soutěže možno mluvit o jejich změnách a tím ke ZMĚNĚ UVAŽOVÁNÍ SMĚREM KE KVALITATIVNÍMU, zahrnujícímu celé široké okolí - nejde tu pouze o Miladu, ale řešené území jde až k  Teplicím, Chlumci, k Labi.

v bodech:
-zpočátku vymezit opravdu široké řešené území
-hledat komplexní kvalitní přístup
-při zadávání i hodnocení soutěže do debaty zahrnout maximum subjektů, veřejnost
-výsledky soutěže propsat zpět do relevantních dokumentů
-soutěž by ve všech ohledech měla být pro celou pánevní oblast INICIAČNÍ 

V současnosti běží výběr výběrové řízení, které najde tým, který bude organizovat soutěž na okolí Milady pro PKÚ. Po jeho vybrání bude následovat velmi náročné definování předmětu této soutěže i definování rozsahu řešeného území. PKÚ předpokládá, že vybraný tým jim s tímto vším pomůže. Jisté je, že soutěž nebude možno provést formou soutěžního dialogu, neb PKÚ by tento požadavek musel dát do podmínek výběrového řízení, ale u nás byla soutěž pořádaná tímto způsobem pouze jedna – neměl by se tedy kdo do tohoto řízení přihlásit.

Předběžně se jako ideální jeví soutěž dvoukolová. V prvním kole ideová urbanistická s rozsáhlým řešeným územím, ve druhém kole již přesnější definování rozsahu i funkcí.

V prvním kole by tak řešené území mohlo být velmi obsáhlé. Od Teplic po  Suché, Habří, Trmice, ústí Bíliny do Labe, Chudějov, Libouchec, Chlumec a Krupku. Zhruba takto lze vymezit oblast okolo Milady, kde jsou v krajině desítky jednotlivých vodních ploch dosud bez vazeb, bez hledání propojení s obcemi a sídly. V celém tomto území je třeba hledat „krajinu“ s jejími prostorovými  kvalitami, nejen pouze s parametry technickými – v krajině s uspokojenými jen technickými parametry se žít nedá. Jen vodních ploch je tu spousta - nejedná se pouze o Miladu, ale je tu Kateřina, v.n. Mydlany, Zalužanský rybník, Násada, Školní rybník, Petri, Malý Luční rybník, Velký Luční rybník, Nový rybník, Zámecký rybník, jezero Dělouš, Habrovický rybník. Mluvíme-li tedy o Miladě a jejím rekreačním, nebo pobytovém potenciálu, je nezbytné vidět i desítky těchto drobných vodních ploch, které obdobným způsobem dosud neuspořádaně „plavou“ monumentální podkrušnohorskou krajinou. 

Při ověřování způsobů jak „kotvit“ jezero Milada a hledat a tvořit jeho smysl, jsme se studenty viz. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/milada-studenti-fa-cvut.html objevovali strukturu osídlení z doby ještě před těžbou s poukazem, že nyní v území žije pouze zlomek obyvatel. Hlavním cílem bylo z této strany si „osahat“ měřítko lidské krajiny tam, kde je smysl krajin v současnosti do značné míry dáván gigantickými těžebními stroji. Toto měřítko je přes ukončení těžby patrné doteď , stejně tak jako jeho neprovázanost s kvalitou a hodnotami krajiny – v tomto ohledu mě oslovil kolega architekt Petr Janda že už při určování kam půjde hlušina by šlo modelaci krajiny pomoci.

Pokud chceme mluvit o „návratu okolí Milady do života“ měli bychom se vyvarovat ale monotematickým řešením. V takto rozlehlých prázdných plochách, pokud se budeme soustředit pouze na specializované rekreační funkce hrozí, že mimo rekreační sezóny budou prostory mrtvé – i v takových excelentních rekreačních destinacích jako jsou Krkonoše, nebo pro nás adekvátnější příklad - italská alpská - jezera je bydlení zcela nezastupitelné.

Při ohledávání možností napojení Milady na své okolí se studenti zabývali především propojením s Trmcemi – kde se Milada může Bílinou setkat s Labem. Minimálně stejně důležité je propojení severovýchodním koncem Milady přes Předlice Tovární ulici a historické centrum Ústí také až po nábřeží a Labe. To jsou důvody, proč by první kolo ideové soutěže mělo zahrnovat území i podél Bíliny až k Labi.

Určitě se tu budeme potýkat s problematikou Ústí. To nyní čeká na přípravné práce vedoucí k zdání nového územního plánu. Pokud vše půjde dobře, bude nová Kancelář architekta města – kam by tato agenda měla spadat - zřízena někdy počátkem příštího roku. Požadavky ze strany Ústí na toto území ale bude nezbytné definovat ještě dříve. I proto je důležité aby první fáze soutěže byla ideová urbanistická, aby se soutěžící ze svého vlastního pohledu zabývali územím a mohli být i iniciátory debaty. Ze strany Ústí pak patrně půjde o shromáždění všech možných relevantních podkladů i výstupů různých pracovních skupin.

Další – druhé kolo soutěže – by už mohlo být konkrétnější. Řešené území by již bylo menší. Zásadní bude debata před zadáním tohoto druhého kola. Velmi důležité bude přehodnocování všech dosavadně platných dokumentů ZURkou počínaje. Právě soutěž by měla být tou možností, která do území hledáním kvality vnese novou energii. V celém takto vymezeném území nikdy architektonická soutěž ani urbanistická soutěž a patrně ani výběrové řízení, kde by převahou váhových kritérií při výběru vhodného týmu byla kvalita práce doložená portfolii NEBYLA – alespoň si toho nejsem vědom. NELZE tak v území mluvit o tom že by se tam někdy kvalita HLEDALA.

A právě kvalita je něco, co celou oblast může pozvednout, posunout dále. Kvalita ve věci architektury a urbanismu dokáže přinášet souvislosti a řešení – KTERÁ NEJSOU APRIORI PŘED OČIMA, ale jsou to ta řešení, která pokud někdo předloží všichni vnímají jako JEDINÁ MOŽNÁ. Právě takovémuto způsobu uvažování je třeba hledat cestu do života.

Tedy – mimořádně důležité bude jak definování zadání prvního kola, tak kola druhého a hledání jak mnohé v území, co bylo řešeno parciálně, technicistně ale co může být součástí platné legislativy OTEVŘÍT tak, abychom hledali řešení komplexní přinášející nové kvality ve všech ohledech.

Před vyhlášením takto rozsáhlé soutěže by určitě bylo dobré, aby se řešené území prověřilo v konkrétním návrhu, který by problematiku řešil do všech souvislostí – i majetkoprávních ale především technických. K tomu v případě okolí jezera Milada nedošlo. Došlo zatím jen k postupnému uchopování míst studentskými pracemi. Řešené území v nich bylo sice velmi rozsáhlé – Teplice, Trmice, Ústí – ale součástí prací nebylo a ani nemohlo být vyhodnocení z pohledu majetkoprávní problematiky a velmi speciální problematiky technické – ale i tak, jsou to dosud jediné kompletní studie, které území řešili jako krajinu kde žijí a bydlí lidé.  

Počátkem tohoto roku KUUK zadal územní studii okolí Milady formou výběrového řízení. zde odkaz na webové stránky se zadávacími podmínkami krajského úřadu XXX . Z uvedeného vyplývá, že mezi váhovými kritérii nebyla jen a pouze cena. 

Jako zadání měli pouze využití rekreační. Během zpracovávání – mluvil jsem o tom s panem architektem Charvátem, výběrové řízení vyhrál architekt Komrska – se dostali k tomu, že určitá forma bydlení v území jim tam přijde prostě nezbytná. 

Pro doplnění – podklad ZUR, např zde: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/zurka.html (doplním ještě v komentáři její hodnocení). 

Termín odevzdání této Územní studie je někdy koncem tohoto roku. Územní studie by následně měla být předpokládám závazným podkladem i pro území, kterého by se měla týkat soutěž na okolí Milady… což by při špatném uchopení mohli negativně ovlivnit kvalitu výstupů z této soutěže.

Co by mi přišlo ale jako mimořádně vhodné – použít tuto Územní studii jako jeden z podkladů chystané soutěže, kde by nahradila kompletní práci zabývající se územím. Je to zároveň podklad z hlediska výše pořizovacích nákladů velmi levný. Ideální by pak bylo, aby se na základě výsledků soutěže na okolí Milady provedla korekce této Územní studie. Určitě lepší by bylo, aby se pozastavilo jejím zřizováním a dokončila se až po vyhlášení výsledků soutěže, ale opět – vzhledem k její pořizovací ceně a obrovským hodnotám, které jsou v území ve hře se varianta s jejím následným přepracováním jeví jako velmi dobré řešení.

PKÚ předpokládá, že pokud vše dobře půjde, výsledky soutěže bychom mohli znát někdy na počátku roku 2021.


add b) CELÝ UHLENÝ REGION

hlavní téma: Je třeba nastolit téma HLEDÁNÍ KOMPLEXNÍ PROSTOROVÉ KVALITY CELÉ PÁNEVNÍ OBLASTI. Nejde jen o technická a technologická řešení, jde tu o hledání komplexní kvality řešení, která by už od začátku měla být uvažována ve variantách NÁVRHŮ SOUTĚŽENÝCH NA KOMPLEXNÍ KVALITU. 

v bodech:
-téma pánevní oblasti přestat vnímat jen jako čistě technický problém
-již nyní otevřít téma její celkové prostorové kvality a začít s jejím prověřováním
-debatu otevřít pro maximum subjektů, adekvátně oslovit veřejnost 
-jako jedno z hlavních témat UPŘEDNOSTŇOVAT KVALITU OTEVÍRAJÍCÍ NOVÉ HORIZONTY, před do současnosti propagovanými kvantitativními požadavky.  

Probírali jsme i zadání studií proveditelnosti na jednotlivá technická  a technologická řešení v souvislosti se zamýšlenou soustavou jezer – elektrárny, přečerpávací zařízení. Termín odevzdání 30.6.2020.

K tomu jsem měl poznámku, že zároveň s touto prací by bylo dobré zadat práci zabývající se vlastními prostorovými hodnotami krajiny, do které jsou tato technická díla vkládána – což se zatím neděje. Něco takového není možné vyvodit ani z platné ZURky, ani z dalších prací. Jde o to, že hodnoty krajiny by nově vzniklými jezery a technickými zařízeními měly být zvyšována, hodnoty především prostorové. 

Cílem není aby technická zařízení „nebyla vidět“ – ta budou vidět vždycky – nevinné stavění dnes neexistuje. Stavět je třeba zodpovědně s vědomím všech souvislostí stejně jako je třeba krotit z počátku protichůdné a neřešitelné problémy. Určitě - pokud přece uděláme šikovnou vizualizaci, laik si ničeho nevšimne. Nám ale i tady musí jít o kvalitu, abychom se nebáli návrhy prezentovat jako nedílnou součást krajiny. Jak toho dosáhnout, právě o definování procesu a postupu se tu pokouším.

Ideální by tak bylo zadat už nyní předběžnou prostorovou koncepční studii celé pánevní oblasti, nejlépe několika týmům – kde by silné zastoupení měli krajinářští architekti. Jejím výstupem by byl například reálný fyzický model (od Chomutova po Duchcov třeba 5metrů dlouhý), kde by bylo možno demonstrovat co s krajinou a jejími hodnotami technologické celky v té které části například jezera provedou. Co je důležité – na rozdíl od rekultivovaných oblastí v Německu u polských hranic, kde se už pozvolna široká rovina otevírá až nahoru k Baltu, zde pod Krušnými horami naproti s Českým středohořím se jedná o velmi přesně definovanou monumentální krajinu s velmi silným a specifickým charakterem. To není místo pro „náhodná technická řešení“. Zde je třeba povahu a charakter krajiny nejprve převést do architektonické řeči abychom s ní mohli adekvátním způsobem pracovat. Abychom i zde od této kultivovanosti mohli začít mluvit o kultuře a k mimořádným výkonům dávné i bezprostřední minulosti přidat dnešní vrstvu.

Důležité je začít se dívat z této strany na komplexní kvalitu, aby technické dílo v krajině krajinu respektovalo, případně završovalo  – proto už nyní je třeba analyzovat, hledat a vytvářet co vlastně se tu má respektovat, dále aby tato technická díla byla i dobrými díly architektonickými (jeden z nejlepších způsobů jak dosáhnout na kvalitní realizaci je na začátku uspořádat architektonickou soutěž) jako příklad jsem uváděl střekovské Masarykovo zdymadlo, které všechny tyto požadavky splňuje – je to parádní architektura. A pak až jako třetí rovinu budeme hledat způsob jako toto všechno prezentovat směrem ven veřejnosti.

I pro tuto třetí rovinu by ve finále byl určitě nejlepší opravdu velký fyzický model – třeba tištěný 3d tiskárnou – kde by moderní laserové systémy ukazovaly minulost, současnost i budoucí varianty rozvoje. Určitě by to pak byl hlavní tahák obdoby pražského informačního centra architektury CAMP http://praha.camp/ , který by v ústeckém kraji bylo dobré pro tyto účely zřídit.

Toto vše ale už dalece překračuje kompetence a pravomoci PKÚ, přestože se dokážeme shodnout, že takto založený přístup by byl velmi smysluplný. Co ale mohu provést je pokusit se podrobněji vydefinovat u tohoto bodu zdání, vypracovat zdůvodnění. Patrně by bylo na kraji aby toto vše inicioval. Pokud to budeme mít pohromadě případným investorem nemusí být zrovna kraj, ale prostředky by případně šlo získat i jinde.

Důležité je, že bychom se takto mohli pokusit otevírat uvažování, které by mohlo vést ke kvalitativně jiným výsledkům.

Mohli bychom se také přes původně technické zadání pokoušet společně vnímat krajinu a její dnešní i budoucí obyvatele. Mohl by to být i iniciační moment pro spolupráci velkých měst a obcí  v rámci celé pánevní aglomerace.  

Na schůzce jsme se dohodli, že cca do týdne připravím v této věci podklad, který by se mohl stát součástí prezentace pro potřeby návštěvy vlády ČR v PKÚ v polovině září – mluvili jsme o cca pěti slajdech.



Zápis dne 30.8.2019 provedl Ondřej Beneš





Doplnění:

Studentské práce k tématu - jsou z nich i převzaty obrázky v příspěvku:  viz:  https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/milada-studenti-fa-cvut.html 
K celkové problematice pánevní oblasti -  https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/10/prezentace-milada-panevni-oblast.html 
Záznam z přejímání zkušeností od sousedů v Liberci - https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/sasko-braniborsko.html
Celkový pohled na přístup k problematice kraje - https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/vetruse-01.html

Milada - studenti FA ČVUT

Zadání letního semestru 2019 na Fakultě architektury ČVUT v Praze byla "Milada" a její okolí. - konkrétně až k Teplicím, Trmicím, k Ústí. Téma bylo zpracováváno v ateliérech  Plicka-Sedlák, Fingerová a Stempel-Beneš. 

První prezentace v NODE v březnu byla pracovní. Skvělé bylo, že se jí účastnil jak ústecký primátor, tak starostka Trmic i starosta Chabařovic. Překvapením pro mnohé bylo, že se jeden z výchozích momentů obnovy lokality, který naši studenti vnímali jako ten nejpřirozenější - tedy hledáním stop a paměti místa - nesetkal vždy s pozitivním ohlasem. Tedy vlastně jen z pohledu největších aktivistů.

Finální prezentace počátkem června v ústeckém NODE byl přítomen jak ústecký primátor, tak ředitel PKÚ, tedy organizace, která se o vytěžené lomy stará. Závěrečná diskuse s dvěma z nejzodpovědnějších nad konkrétními návrhy a přístupy byla dlouhá a vyčerpávající.

O co v těchto studentských návrzích, sledující především akademické a pedagogické cíle šlo? 

Pokud pan primátor dosavadní přístup k řešení okolí Milady charakterizovat jako buď 1)zachování a maximální respekt k přírodnímu prostředí a 2)masivní využití okolí jezera pro extenzivní zástavbu, lze říci, že studenti se pokoušeli najít variantu třetí - hledat jak území fungovalo před masivní těžbou a odtud možnosti smysluplného zapojení do struktury osídlení.

Pro návrhy je důležité toto porovnání počtu obyvatel před těžbou a dnes. Vyplývá z toho, že současné osídlení je v porovnání s dobou před těžbou minimální.

Určitě je třeba připomenout, že studenti pracují s okolím Milady JAKOBY už směrem na Ústí dál pokračovalo smysluplné využití údolí Bíliny až k Labi, JAKOBYCHOM se tam už chovali zodpovědně a nejednalo se tu o náhodné výstavby bez jakéhokoli koncepčního uchopení a respektu k jedinečné krajině, terénní konfiguraci. 

Jedním z výsledků těchto prací je tak potřeba KOTVIT  - přece jen přes svou divokou krásu je to území stále mimořádně vykloubené. Kotvit Miladu do nejbližších struktur osídlení. Důležité to bylo především na jihovýchodě na Trmice a na severovýchodě na Předlice a Ústí (toto téma ale v pracích zatím není dostatečně zpracováno  znamenalo by to řešit celé historické jádro Ústí včetně extrémně komplikovaného ústí Bíliny, kde se nacházelo ještě v polovině čtyřicátých let jedno z nejdůležitějších center města - to celé bylo nad síly jednoho semestru).  

Zde několik vybraných prací komplexně:

A na závěr jak by mohl vypadat východní konec jezera, pokud by tu vznikla promenáda, která by následně podél Bíliny mohla vést až k Labi: