Terezínské barokní bloky, jejich potenciál a využití

 

Práce, kterou jsme zpracovávali pro Terezín v rámci programu "restart". Týkají se čtyř bloků. Cílem bylo rozvržení, kde by mohly být byty (nechal jsem pro to zpracovat podrobnou studii osvětlení a oslunění), a koncept nakládání se zbylými plochami objektů tak, aby mohlo docházet k pružnému využívání bloků různými funkcemi v průběhu příštích  desetiletí -- tetris. Základem ale byly dominantně bytové funkce, které by blokům (a vlastně i Terezínu)  dali z dlouhodobého pohledu určitou  stabilitu. Pokud by část, nebo všechny takto vzniklé byty byly v majetku obce, Terezín by mohl dělat i vlastní bytovou politiku - pozval by učitele(učitelky), doktory(doktorky), ošetřovatele(ošetřovatelky), vychovatele (vychovatelky) do mateřských škol.... čímž by se stal především pro mladé, zakládající své rodiny, najednou daleko zajímavější.

Recenze publikace

 Recenze publikace o kraji https://www.uschovna.cz/zasilka/QTNUKPMH58JASX7T-TA3/ od doc.Ševčíka. Vyjde v časopise Stavba:

Nepřehlédnutelná publikace o „místu a regionu“ v práci architekta čili instruktivní nahlédnutí do architektonické agendy Ústeckého kraje

Architektura je velice komplexní obor, často dokonce mnohem více než si stavebníci i sami architekti myslí.  Jisté tušení, které o tom přes narůstající nikdy nekončící náklady a nezastavitelně rozrůstající plány měli již jinak všemocní absolutističtí monarchové v osvícenské epoše Evropy XVIII. století – „stavění  je nemoc, stejně jako alkoholismus“(usoudila Kateřina II., ale stavby v Sankt Petěrburgu nezastavila), výstavba kolosálního monumentu, který měl petrifikovat monarchii – Versailles,  zase fatálně  zruinovala státní pokladnu - „po květinovém koberci se kráčelo do katastrofy“ (H.Taine). V moderní době devatenáctého a dvacátého století pak architektura podléhala industrialismu a stala se součástí/silou a indikátorem „útěku do budoucnosti“ (Max Weber) a „oslabeného domova“, toho světa (severoatlantického civilizačního okruhu), kterému jsme si navykli říkat Západ.  Co je vůdčím motivem architektury na konci moderny a po selhání aspirací postmoderny na korektury jejích chyb a idejí? Bude Evropa tentokrát schopna zvládnout své „úspěchy“? Tedy „tady a dnes“, v naší neklidné době plné rozrůstajících se nejistot, v prvních desítiletích XXI. století? V době pokračujícího ekonomického a mocensko-ekonomického vzestupu asijských zemí (Čína se – ze svého pohledu - konečně vrátila na pozici, kterou fatálně ztrácela od 17. století), v době narůstající četnosti ekologických krizí a celosvětových epidemií, nadále nekončícího prestižního stavění, probíhajícího a přitom dosud Evropany plně nepřiznaného nadcházejícího konce „spotřebních žní“ na scéně Západu?                                                                                                                         

Usuzuji, že jednu z podstatných odpovědí máme „po ruce“- vždyť nyní tolik Západem obávané globalizující tendence jsou od počátku provázeny narůstajícím významem regionalizací všeho druhu! A navíc podstatnou, jakkoli začínající  odpovědˇmáme zde v Ústeckém kraji doslova „za humny“. Je to v Německu vyslovený a zdůvodněný nárok/aspirace, kterou má naplňovat nejkomplexnější obor – právě architektura. Architektura se stává subjektem/nositelem v Evropě tolik potřebného „terapeutického efektu“! 

Aby bylo jasno: proměna prostoru/prostředí/území, krajiny a místa v domov/vlast, petrifikace identity – to je ve výchozí/konečné instanci podstatným způsobem „věc“ architektury/urbanismu. Domov bez tváře není domovem, k domu/domovu patří jednota času a místa obyvatel, všemocný pocit identity a – perspektivace (respektive vějíř cest k jejímu dosahování). A to vše je právě „věc, o níž běží“ v úhledné bohatě dokumentované publikaci doc.Ing.arch. Ondřeje Beneše, Ph.D. z fakulty architektury ČVUT v Praze: „Práce architektonické agendy Ústeckého kraje 2018-2023“ 1).  V úvodu Petr Lešek (místopředseda ČKA) znovu vydefinovává právě onu „věc, o kterou běží“ (přesněji- předpoklady k jejímu řešení): pokud se „kraje promění v regiony, tedy pokud se promění vnímání jejich obyvatel a na místo toho, aby kraj brali jako pouhé administrativní vymezení, vypěstují si k němu citovou vazbu, pocit ukotvenosti…pak bude možné nastartovat lokální tvůrčí potenciál.“                                                                                                        V následujících šesti kapitolách se před čtenářem rozevírají témata a fakticita, děje se tak věcně, obsažně, ideově nasyceně a doslova výtvarně nesmírně instruktivně  (architekt O. Beneš „umí“ vizualizovat témata). Za kvalitou publikace stojí architektem iniciovaný multidisplinární tým, zapojení studentů FA ČVUT v Praze  (ateliery Plicka-Sedlák, Salzmann, Stempel-Beneš) a inovativní postupy autora publikace Ondřeje Beneše. Šest kapitol - Ústecký kraj a jeho obyvatelé (Děčín, Ústí nad Labem, Bílina, Terezín, Louny), Vztah celku a detailu (infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje, celkové uchopení Mostecké pánevní oblasti), Metody práce, architektonické soutěže (okolí jezera Milada,Transformační centrum Ústeckého kraje, lávka přes Labe v Děčíně), Krajská architektonická agenda, Transformace jako zakládání nové perspektivy kraje, Reflexe krajské architektonické agendy – nabízí čtenáři dostatečně  komplexní a plastický pohled na kraj -  z pohledu architekta.  

Publikaci působivě uzavírají výše zmíněné „Reflexe problematiky krajské architektonické agendy“ – doporučuji číst, jsou na konci publikace, uzavírají ji, ale jsou to silné obsažné a vzájemně se doplňující výpovědi z různých hodnotových a odborných pozic – krajinářky z FA ČVUT v Praze, senátora za Děčínsko, architekta-urbanisty FA ČVUT v Praze, městského architekta Varnsdorfu, krajské zastupitele Mostu a Děčína i neopominutelného podnikatele-filantropa.  Sever, Ústecký kraj má silné osobnosti, které svému území, krajině a lidem rozumí a kteří umějí to na potřebné politické scéně vyjádřit a zdůvodnit.

Publikace v neběžném, nicméně výhodně zvoleném formátu pro přehledně přístupné četné snímky, perspektivní malé i velkoformátové pohledy, nákresy, mapy, zákresy analytických situací, historická zobrazení krajin a míst, jedinečné vizualizace architektem O. Benešem vydefinovaných témat atd. a pod. – zkrátka  přes mimořádnou  „informační nasycenost“ - je více než „čtivá“. Díky obsahu a obdivuhodnému grafickému zpracování z dílny Lenky Jasanské se stala jedinečnou ukázkou nezastupitelných kvalit vysoké knižní kultury, schopné úspěšně oponovat pokleslé, nicméně agresivní kultuře „vyklikávání informací“ na webu.  Nepochybuji, že faktograficky, ideově obsažná a výtvarně krásná (vše v barvách, působivé podtisky) publikace si cestu k čtenářům najde.

1. Ondřej Beneš: Práce architektonické agendy Ústeckého kraje 2018-2023. Verzone,s.r.o., ISBN 978-80-87971-62-8; srv. od téhož autora Práce městského architekta v Děčíně 2017-2022. Verzone s.r.o., 2022, ISBN  978-80- 87971°-1

Oldřich Ševčík

Věda a projekt

Je  práce v Ústeckém kraji, o co se tu pokoušíme, spíš vědou, nebo spíš projektem? 

Z pohledu kraje je to jednoznačně věda, akademická práce. Z pohledu akademické práce je to ale projekt - možná.(text doplním)

Trochu se stále obávám, při pohledu třeba nyní na odvolání náměstka na ministerstvu životního prostředí, že jsme stále ve vleku uvažování šedesátých let ze kterého nevíme, jak se vymanit a nastoupit cestu adekvátní počátku jednadvacátého století.

Od šedesátých letech se při otevírání lomů na severu Čech začal požadovat kompletní plán obnovy území po těžbě. Tyto Plány rekultivací pak jsou na úrovni státu dodnes schvalovány a průběžně aktualizovány. Od šedesátých let jsou standardem tak zvané rekultivace technické. Na srovnaných výsypkách je rozvezena ornice a vysázeny stromy, keře. V šedesátých letech dochází také k velkorysému rozvrhování hydryckých rekultivací, plánují se jezera. Na Ohři se staví přehrada a trubkami se vede voda do řeky Bílina aby nejen průmysl ale i jezera měla z čeho ve stínu Krušných hor brát vodu. 

Technická rekultivace šedesátých let je postupně od devadesátých let nahrazována sukcesními přístupy, jak můžeme třeba vidět nahoře na několika místech Radovesické výsypky. Tedy - v Plánu rekultivací dochází k drobnému evolučnímu pokroku.

Co ale znamená kompletní návrat posttěžebních území v šedesátých letech a co to znamená dnes?

 Nejprve je třeba zdůraznit, že rozlišujeme tři stupně návratu posttěžebních území. První je návrat do struktury zeleně, tedy ornice, stromy a keře. To je úplný základ. Dnes ho dle naší legislativy jsou nuceni dělat těžaři na své vlastní náklady.  Peníze si na tuto  činnost průběžně ukládají. Daleko důležitější a podstatnější je ale návrat do struktury krajiny a pak do struktury osídlení. Co jsou tyto další dvě roviny je v českém prostředí dnes velmi obtížné vysvětlovat, protože se na severu Čech prostě nekonají. Tyto návraty má totiž provádět ta obec, nebo město, na jehož katastru se to které posttěžební území nachází. 

V šedesátých letech dochází v okolí Mostu k velkorysým počinům právě pokud jde o návraty do struktury osídlení. Jezero Benedikt se stává součástí přirozené zelené osy města, je rekreační oázou. Obdobné je to s jezerem Matylda na druhé straně města. Sport si přichází na své v silničním závodním okruhu, hyppodromu, golfovém hřišti. Průmysl zase ve Velebudicích, rostou sídliště, moderní centrum města. Na výsypkách je vysazována vinná réva. Mluvíme tu o celkovém kulturním přístupu, architektuře, urbanismu a práci s krajinou adekvátní své době. Přestože u nás to byla doba socialistického budování, na západ od našich hranic tento přístup, architektura, urbanismus zase o tolik rozdílný nebyl. Pokud se již v šedesátých letech na západ od našich hranic, díky tamní otevřené společnosti více experimentovalo, u nás zas, díky centrálnímu plánování bylo snazší razantní a velkorysé přístupy prosazovat a realizovat.

Od šedesátých let se ale v otevřené společnosti na západ od našich hranic mnoho změnilo. Obdobně jako v architektuře už máme daleko vyšší požadavky na bydlení, kulturní domy už nebudou samostředně brutalistní solitéry, proměnil se tam i požadavek na návraty posttěžebních území. 

Jaké u nás máme možnosti přístupu v situaci, kdy do posttěžebních oblastí jsou peníze dle zákona vkládány pouze do onoho návratu do struktury zeleně?

První systémový krok se podařil u jezera Milada. Soutěž dle regulí ČKA neřešila pouze bezprostřední okolí jezera, ale určovala podstatné vazby od Teplic po Ústí. Pak hledala konkrétní a reálné vazby jezera na bezprostřední okolí. Na Chabařovice, Trmice, Ústí. (Pokud Vás zajímá kde pramení neutěšenost současného stavu, když komplexní přístup už byl rozvžen, vše se projektuje, jděte se na časovou osu postupných realizací přeptat asi především ústeckého primátora.)

U Milady bylo důležité, že se jí nad rámec svých zákonných povinností ujal Palivový kombinát Ústí, státní podnik, který právě onen předepsaný návrat do struktury zeleně má zajištovat. Zde si na svém zřizovateli, Ministerstvu průmyslu a obchodu, vymohl, že architektonicko urbanisticko krajinnářskou soutěží otevře cestu k obnově posttěžebního území adekvátně 21.století. Běžná praxe, kdy se obce měly samy vyjadřovat, "co u jezera Milada" chtějí, se stala neudržitelnou. 

Na přípravě okolí jezera Milada se zásadním způsobem odvážně podílel jeho tehdejší generální ředitel, Petr Lenc. Byl to právě on, kdo mě poté, co se stal generálním ředitelem 7en, zodpovědným za provoz dolů mezi Chomutovem a Mostem(ČSA,Vršany), vyzval abych vytvořil pro důl ČSA layout adekvátní dnešnímu komplexnímu uvažování. 

Problém byl v tom, že soukromé společnosti, v tomto případě s obratem v řádu desítek miliard, neměly důvod ani potřebu investovat do vykročení z uvažování šedesátých let. Pan Lenc si zkostnatělosti přístupu k rekultivacím je mimořádně dobře vědom. Komerční subjekt 7en má ale především komerční zájmy, a náš předkládaný koncept přístupu odmítl. Tedy neodmítl, ale místo požadované částky tuším že dva miliony korun po nás vyžadoval, abychom se stali subdodávkou firmy ON plan, která jim předtím náš rozsah práce nabídla za zlomek ceny, což nebylo z naší strany realizovatelné.

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html

Vyplynul z toho jednoznačný závěr, že soukromý subjekt se poslem inovačního přístupu v této části kraje nestane. Zájem 7en byl pouze za minimální náklady připravit projekt, který by mu umožnil čerpat evropské dotace z Fondu spravedlivé transformace. Vzniká tak privátní projekt Green mine, ve kterém zákonitě komplexně problematika celé této západní části kraje řešena není. 

Naším cílem ale tenkrát bylo opravdu dobře založit problematiku celé západní části Mostecké pánve, protože nepovedených začátků má tato oblast za sebou opravdu hodně. Využili jsme tedy zkušenosti z přípravy přístupu k Dolům ČSA a Vršany a rozvinuli ho na celý kraj. Dospěl jsem totiž k tomu, že jinak než ze strany samosprávy k proměně přístupu nedojde. Tedy problematiku jsem rozpracovával, konzultoval, prezentoval na konferencích abych byl připraven.

https://www.blogger.com/blog/post/edit/5659206213211036567/3160642483451199764?hl=cs

Podařilo se tak téma krajiny a osídlení rozvinout na půdě krajské samosprávy po posledních krajských volbách. O budování zodpovědného přístupu na úrovni krajské samosprávy asi nejvíc svědčí Logframe, kde jsou pro komplexní a zodpovědnou práci s krajinou a osídlením stanoveny velmi jasné a reálné kroky.

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/12/logframe-srpen-2021.html 

Ty se ale po rozběhnutí projektu Transformačního centra na počátku minulého roku nepodařilo realizovat. Nejenže nebyla provedena urbánně ekonomická studie celého kraje, ale ani nebyla na začátku provedená úvodní studie celého kraje. Oboje na základě manažersko politických rozhodnutí vedení kraje. 

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/04/koncept-urb-eko-studie.html

Co může přinést urbánně ekonomická studie prakticky? Předně je třeba zdůraznit, že úvaha musí i dnes být vedena snahou maximum práce vykonávat v TCÚK. Na počátku jsme ale měli snahu prvotní výkop provést profesionálně a co nejdříve aby bylo možno kvalifikovaně a z pohledu celku korigovat jak přístup k části území mezi Mostem a Chomutovem, ale abychom si udělali jasno i u dalších komplexních otázek kde jsme stále mentálním zakořeněním v šedesátých letech smýkáni tak, že se v problematice vůbec nedokážeme zorientovat.

Odsunutí celkového přístupu a orientace na drobnou, testovací, operativu (třebaže výstupy týkající se Radovesické výsypky jsou skvělé), znamenala, že transformační agenda kraji nedokázala dávat potřebnou oporu v řadě již běžících a pro jeho budoucnost zásadních projektů. Nebyly například provedeny analýzy a syntézy pomocí kterých by bylo možno ve variantách modelovat kontexty přístupů k Lomům ČSA, Vršanům.

Dostávám se zpět na začátek. Celý kraj, pokud jde o jeho transformaci se musí z mentality šedesátých let přesunout do přístupů a řešení adekvátních počátku dvacátého prvního století. Pokud jsme svědky úvah, že aplikace pouze jednoho konkrétního technického přístupu "vše vyřeší", bez toho abychom jednotlivá technická řešení brali pouze jako jednu z možností řešení celku, kdy zásadní je vždy celek, jsme stále po uši v mentalitě šedesátých let a ani o tom nevíme.

Ke stažení publikace k tématu: https://www.uschovna.cz/zasilka/QOEJLVBYEBBWSH3G-B9M/

Teorie rozbitého okna

 

Rekultivace a transformace

 

Každá „rekultivace“ je dnes automaticky "transformace"? Dokážeme dnes vůbec rozlišovat co je to "rekultivace", "resocializace" nebo "transformace". Určitě bych nechtěl bazírovat na slovíčkách, ale v mimořádně technicky a technologicky rozvinutém kraji jako je ten Ústecký je i v posttěžební problematice správná terminologie velmi důležitá.

 "Návrat do struktury zeleně" tedy revitalizace, kdy ve vytěženém území založíme "vitalitu", je pojem šedesátých let, spjatý především s výkonem pana Štýse. Z dnešního pohledu se tehdejší přístup, přes jeho mimořádné výkony a rozsah, jeví jako adekvátní své době, tedy poněkud schematický. V posledních desetiletích je inovativně  obohacován například  "sukcesními" přístupy, vycházejícími z úvah, že "si fauna a flóra do určité míry poradí sama". Obnova území pak může být založena daleko robustněji. To má určitě i ekonomické výhody. Už sám pan Štýs říká, že to co tam zakládal prostě nestačí (probíral jsem to s ním mnohokrát, naposled na vernisáži výsledků soutěže na okolí jezera Milada).

Předběžné shrnutí, „návrat do struktury zeleně“, revitalizace, je pouze prvním krokem vedoucím k celkové obnově posttěžebního území. A ještě, pokud mluvíme o revitalizaci, řešíme vůbec důsledně a především problematiku vody v krajině ve všech jejích podobách a souvislostech ? Malý vodní cyklus, podzemní vodu, proměnu klimatu, stejně jako otázky jak voda formovala krajinu - co to znamená z dnešního pohledu, a co všechno je k těmto návratúm ještě třeba vykonat včetně přesahů daleko za hranice „řešeného území“?

Pak tu máme "návrat do struktury krajiny". Používáme poněkud nepřesný pojem "rekultivace". V tom pojmu je totiž zakotven pojem kultura. O rekultivaci tedy budeme moci mluvit v okamžiku, kdy budeme mluvit o "kultuře". Kultuře krajiny, jejích hodnotách. Její tisícileté tradici a vztahu a vyrovnávání se s lidskou činností. Krajina, a posttěžební území je, nebo před těžbou alespoň byla, kulturní krajina. Slyšel někdy někdo, že by se mluvilo o "kulturní krajině Středohoří", jejích hodnotách a potenciálu? Nebo o prostorových a krajinných hodnotách mostecké pánevní oblasti? Třeba jen o její historii?

Kulturní krajina v dnešní posttěžební oblasti vznikala velmi pomalu a velmi postupně intenzivní činností člověka. Docházelo k vrstvení, doplňování, mísení zájmů a vlivů. Pokud toto vše chceme v případě utváření posttěžební oblasti udělat „přes noc“, tedy „rekultivovat“, tak určitě, metody a přístupy k tomu známé jsou. Ty ale v Ústeckém kraji adekvátním způsobem proběhly pouze v rámci soutěže na okolí jezera Milada, kde se řešilo opravdu vše související – včetně širších vztahů od Teplic po Ústí. O naplnění pojmu „rekultivace“ tak dnes – zatím – jinde v Ústeckém kraji můžeme mluvit opravdu jen s velkými problémy. Jak už jsem napsal výše, kultura je spjata s lidskou činností. V případě soutěže na okolí jezera Milada proběhly adresné a designované participační procesy, kterými se dnes do obdobných procesů vnáší potřeby a požadavky lidí a občanů které s řešeným problémem, nebo územím mají, nebo bychom rádi aby měli co do činění. Prostě bez lidí kteří v území žijí a kteří se o rekultivované území budou starat, se – velmi opatrně řečeno – rekultivace nekoná.

Pak tu máme "resocializaci", tedy „návrat do struktury osídlení“. Zabýval se někdo podrobně tímto osídlením, do kterého má být to resocializované „vráceno“? Požadavek na tuto činnost je zakotven už v samém pojmu „resocializace“. Analyzoval někdo podrobně jeho urbánní, ale i sociální (mimo jiné obsáhlá problematika  „smršťování“ kraje), ekonomickou a další typy struktur tak jak by na počátku jednadvacátého století bylo adekvátní? Rádi jako podklad k takové činnosti používáme pojem „urbánně-ekonomická studie“, mluvíme o „datovém dvojčeti“, práci nejen ve 3D, ale i ve 4 a 5D, čímž je míněno nejen zachycování současného stavu, ale i dynamické datové modelování potenciálních změn ve variantách, kde z klíčových parametrů, které jsou požadovány a sledovány, jsou celková a komplexní ekonomická, environmentální, energetická a sociální odolnost, komplexnost, výhodnost…. Tato veškerá činnost probíhá zásadně předem, aby bylo možné adekvátně a předem v maximální možné míře předcházet potenciálně negativním dopadům jakkoli dobře míněným zásahům v území. A dnes navíc už velmi dobře víme že něco jako „nevinná činnost v území“ prostě neexistuje.

Nakonec tu máme „transformaci“, která těm vše předchozím bodům dává „dnešní“ dynamiku. Má dnešní transformace dynamiku? Tedy nejen že dokáže výše uvedené body rozlišovat ale dokáže je navíc i adekvátně naplňovat? Je toto rozlišování a naplňování, tento tvůrčí proces srozumitelný jednotlivým aktérům, tedy že „ví o čem mluví“ a zároveň je tento proces srozumitelný všem těm, na jejichž životy bude mít celkový transformační proces dopad?

To vše s  pomocí současných znalostí, vědomostí a zkušeností, včetně těch technologicky nejpokročilejších, i těch, které stále vnímáme jako znepokojivé (AI). Pokud chceme velmi aktivně vycházet vstříc problémům, které se už ani neohlašují, ale které jsou součástí našich životů – energetická, environmentální, sociální, a doplnili bychom i změny geopolitické – asi se shodneme, že náš přístup a řešení by mělo být adekvátní našim dnešním možnostem a schopnostem.

Jakými nárazy se nezvládání a nepřipravenost na tyto krize, které jsou dnes už velmi dobře pojmenovatelné a analyzovatelné, mohou projevit, jsme si jen velmi nedávno všichni prožili v souvislosti s pandemií covid 19. Ta zasáhla prakticky každého na celém světě a radikálním způsobem nás donutila přehodnocovat naše každodenní návyky a zvyky, náš způsob života. Je pak v této souvislosti dobré zmínit, že jsou regiony, oblasti a státy, které si „cvičení na pandemii“ srovnatelnou s tou která proběhla zkoušeli dlouho před jejím nástupem. Nelze se divit, že s touto přípravou reálné dopady, a dodali bychom že pokud jde o zvládání jakýchkoli krizí, které jsou už dnes dobře rozlišitelné, nemusí být až tak nepřiměřené.

Generování vize pro Českou republiku z pohledu architekta

  

foto: Jirka Janoušek www.nebeske.cz - Od Radovesické výsypky přes Bílinu a Most ke Krušným horám

Text vyšel v Bulletinu České komory architektů 2023/3:

Generování vize pro Českou republiku z pohledu architekta

Ptáme se co je/bude ústředním motivem vize, která nás vyvede z labyrintu nejistot současnosti. Hledáme, o co se v dnešním rozjitřeném a rozkolísaném světě velmi pozdní moderny opřít. Nastává doba, kdy je v kultuře zábavy, vystupňovaného individualismu a znejišťování sdílených hodnot potřeba obnova, návrat k aspiraci, kterou naplňovaly velké styly minulosti. Aspiraci začleňující jednotlivce do pospolitosti, do velkého řádu světa. Nelze se vrátit do starověkého Řecka, ke gotice, do agrární společnosti. Nelze se vzdát ani úspěchů a využívání techniky, která nás vede k rozvoji umělé inteligence. Mluvíme o obnově, jenž vychází ze současného naplňování klíčového úkolu architektury, kterým je péče o rozvoj lidmi vytvořeného a obývaného prostředí.

Oč jde? Krajina, domov, sídla a cesty, regiony, vlast, evropanství (v multipolárním světě) jsou způsoby začlenění člověka, Evropana do širších kontextů. Čili: prostředí nás nejenom obklopuje, spoluurčuje, ale zároveň je utvořeno člověkem a jeho společenstvím. Sem se promítají interpersonální vazby ve formálních i neformálních skupinách, tradice i krize tradic, identita i vykořeněnost, mezigenerační vztahy, vzdělání, pracovní zařazení atd..

Toto vše velmi intenzivně pociťujeme například při řešení „odchodu od uhlí“ na Ústecku nebo Ostravsku, stejně jako při hledání ohleduplného prosazování klíčových infrastrukturních projektů jako jsou vysokorychlostní tratě (VRT) a dálnice, ale i u tak drobné úlohy jako je kvalita návsi vybydlující se vesnice. Zde všude nám jde o to, abychom ve vizích společně formovali i podobu našeho domova.

Architektura v dnešním rozkolísaném světě stále více prosyceném virtualitami může a má nabídnout "pevné místo k životu" tím, že „artikuluje svět". Činí ho srozumitelným. Pomáhá lidem najít pevné místo v prostoru a čase.

Vizi vnímáme jako společný průsečík vztahů, lidí, národů a epoch (agrární a industriální společnosti, využívání zdrojů i ochranu přírody atd.). Pomocí vize otevíráme možnost naší republiky stát se územím, ve kterém se obnoví a rozvine šetrný vztah k přírodě, kde „domov" prokáže svou sílu kotvy ve vztahu k místu, domu, krajině.

Hledáme nikoli architekturu technicky možného a exhibic, ale architekturu, v níž je zakotven jak běžný, každodenní provoz, tak i potřeba jeho překročení k něčemu, co dává našemu životu smysl a bude jeho výpovědí. V zájmu komplexního rozvoje republiky, našich krajů, měst a obcí potřebujeme jak kvalitní architekturu všedního dne, tak i tu silnou, zakládající a provázející velké epochy.

Do našich životů vstoupila nová skutečnost dopadů klimatických změn, které jsou důsledkem našeho dlouhodobého nezodpovědného vztahu k okolní přírodě a krajině. Je nutné pochopit skutečnost, že naprostým základem všeho, co zde v České republice máme, je prostředí přírody a krajiny. Je to zdroj všech surovin, materiálů, ale také vody a potravin, které ke svému životu potřebujeme. Současně je to životní prostředí a prostor, ve kterém žijeme. Musíme změnit svůj přístup k přírodním procesům a zdrojům, nepovažovat je pouze za svého nepřítele nebo vlastnictví, ale naopak vnímejme krajinu včetně jejího kulturního dědictví za to nejcennější co máme. Pouze zachování a podpora přírody a přírodních procesů zaručí nám a našim dětem kvalitní a smysluplný život.

Dnes stojíme před důležitým úkolem obnovy zásadních přírodních infrastruktur tak aby  se náš současný způsob života výrazně neměnil. Zásadním obratem v této oblasti je uvědomit si prioritu přírody a posílení funkčního přírodního prostředí.

 Kvalitní architektura, územní a krajinné plánování je předpokladem pro úspěšný rozvoj území. 

Doplnění

Při práci pro Ústecký kraj jsem otevíral oblast plánování krajiny a sídel, a podílel se na zakládání transformačních procesů vedoucích k „odchodu od uhlí“. Právě tam a při přípravě Krajinného plánu pro ministerstvo dopravy jako nástroje doprovázejícího projekci vysokorychlostních tratí (Podřipsko) jsem si plně uvědomil stav české územně plánovací praxe.

Máme sice „Politiku územního rozvoje“, „strategie rozvoje území“, ZURky, územní plány, ale to vše jsou dokumenty pro zde uváděné požadavky většinou těžko použitelné. Například péče o krajinu se v ZURkách redukuje na „zelené koridory“, ÚSESy. Chybí v nich zodpovědná a systematická práce s krajinou, jak ji známe ze sousedního Německa.

Konkrétní zájmy a priority obcí, měst a regionů jsou prosazovány jejich politickými představiteli. Těmto samosprávám ale většinou chybí fórum pro výměnu zkušeností i odborný servis. Pokud máme generovat společnou vizi, měli bychom jednotlivé požadavky zasazovat do jasného, dobře komunikovatelného, konsenzuálně vnímaného celku.  

Na Ústecku i při přípravě Krajinného plánu nám pomohly zkušenosti z regionálního plánování z Belgie a Holandska. Nezabředli jsme do formálních struktur a nemožnosti se shodnout a cokoli realizovat. Soustředili jsme se daleko víc na problém, jeho obsah a podstatu. Další metodou, kterou jsme rozvíjeli, bylo důsledné rozlišování mezi „technikou“, infrastrukturní obslužnosti a „kulturou“ krajiny, osídlení, zhodnocování historie, uvědomování si domova. Ve smyslu zapojení i té druhé, často opomíjené složky. Důležité je, aby obce a jejich občané aktivně spoluvytvářeli vizi rozvoje vlastního území, díky čemuž je vize „odolná" vůči změnám ve vedení radnic i srozumitelná při pohledu zvenku. Vzniká tak dynamická rovnováha, která svou otevřeností dokáže odolávat zřejmým i skrytým krizím a problémům. Uvedené přístupy je možné využít na celou republiku.

Velký kus práce u nás byl odveden v rámci dokumentu PASK ČR (Politika architektury a stavební kultury). Na úrovni celé Evropy ji dává rámec New European Bauhaus.

Účelem tohoto podkladu je hledat způsoby jak v odborné i akademické komunitě obecně přijímané myšlenky uvádět do veřejného života.

Ondřej Beneš

24/8/2023

Za korekce a cenná doplnění děkuji doc.ing.Kláře Slazmann,Ph.D., prof.ing.arch.Janu Jehlíkovi, ing.Martinu Klečkovi,Ph.D., ing.arch.Petru Leškovi, doc.PhDr.Oldřichu Ševčíkovi,CSc.

Studenti FA ČVUT v Praze - Bílina 02

Delší dobu se krajinou mezi Krušnými horami a Středohořím zabýval na FA ČVUT v Praze atelier Kláry Salzmann https://www.fa.cvut.cz/cs/studium/ateliery/12141-atelier-salzmann. 

Zde máte jejich práce na jednom místě. Nejprve malá ochutnávka v podobě několika obrázků ze závěrečných prezentací:

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/diplomove-prace/52439-mezi-krusnymi-horami-a-ceskym-stredohorim-radovesicka-vysypka-znovu-prozit-radovesice 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/diplomove-prace/52423-lom-bilina 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/47705-be-lina-lina-bilina

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/48026-brana-dolu-do-dolu

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/40868-dul-bilina-afterparty

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/33963-krajina-vytezena

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/34736-napojeni-marianskych-radcic-a-mostu-na-jezero-bilina

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/34915-analyza-lomu-bilina

 https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35072-revitalizace-dolu-bilina-ekologicka-druzstva-jako-pripominka-byvalych-vsi 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35126-poutni-cesta 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35150-vyzkumne-a-edukacni-centrum-briesen

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35695-bilinske-brehy

Koncept urb-eko studie

 

URBÁNNĚ-EKONOMICKÁ STUDIE – VERZE 02 (4/2023)

KONCEPT ZADÁNÍ (vychází z podkladu zpracovaného ve spolupráci s firmou 4ct – 03/2022)

Předmět

Tato studie by měla předcházet veškerým dalším studiím, analýzám a práci s územím. Urbánně-ekonomická studie by se měla věnovat území celého Ústeckého kraje. Do vyšší podrobnosti, definované v průběhu práce, pak posttěžební oblasti mezi Kadaní a Ústím, kde ještě toto přesné rozlišení bude třeba dopracovat.

 

Popis, cíle a účel studie

Půjde zejména o primární analýzu a sjednocení dostupných dat. Cílem bude zpracování datově orientovaného popisu a analýzy stavu a potenciálu kraje s důrazem na jeho ekonomickou a prostorovou transformaci.

 

Zohledněny budou zejména vazby mezi funkčními územími. Předběžně vycházíme ze členění po jednotlivých dolech a jejich zázemím: Důl Nástup plus města Kadaň a Chomutov, Důl ČSA a Vršany plus města Most a Litvínov, Důl Bílina plus města Bílina a Teplice, východní oblast Teplice – Ústí. Právě definování těchto funkčních zón a subzón, jejich rolí a významu v území včetně identifikace a kvantifikace klíčových parametrů (rozsah zóny, pohyb obyvatel mezi urbánními celky, meziobecní migrační trendy, kategorizace krajiny,…) bude patřit mezi hlavní náplně práce.

 

Důraz bude kladen na popsání vazeb mezi urbánními jednotkami a clustery, venkovskými oblastmi, krajinou a průmyslovými (post průmyslovými) extrakčními (post extračními) celky.

 

Výstupy poskytnou dynamický digitální podklad pro plánování změn v území ÚK. V zásadních oblastech rozvoje, směřující ke komplexní proměně regionu v rámci „odchodu od uhlí“, bude součástí práce i návrh podpory realizace již navržených opatření.

 

Hlavní cíle projektu:

a)vytvoření analytického datového modelu (digitálního dvojčete) Ústeckého kraje

Bude vytvořen základ pro postupně se dále rozvíjející analytický nástroj ÚK, sloužící jako akceschopný podklad pro rozhodování v území, pro stanovování prioritizace projektů, při alokaci prostředků, nebo vyhodnocování dopadů.

 

b)systematizace a aktivní práce s daty a informacemi v území

Využití územních mapových a statistických dat informací a znalostí ze strategických a koncepčních dokumentů a plánů. V případě možností využití aktivních i dynamických dat. Data budou strukturována v otevřeném, průběžně doplňovaném a rozvíjeném systému, který bude tvořit znalostní bázi pro rozvoj a transformaci území.

 

Využita budou zejména veřejně přístupná data a informace poskytnuté objednatelem. Dostupnost, struktura a specifičnost těchto dat přitom bude zásadní determinantou finální podoby výsledku. Jeho rozsah a míru detailnosti tak nelze v tuto chvíli bez komplexního zmapování a znalosti datové základny definitivně stanovit, proto bude upravován a upřesňován v průběhu realizace projektu za aktivní spolupráce a koordinace zadavatele.

 

c)kategorizace prostorově-ekonomických rolí v územním celku Ústeckého kraje

Zpřehlednění dat a informací strukturace území.

 

d)prostorová analýza a stanovení cílových parametrů posttěžebích lokalit

Vytvoření metodik a nástrojů pro zajištění vyšší efektivity a udržitelnosti projektu, vytvoření digitálního obrazu území – prioritně zaměřeno na zvolené lokality.

 

  

PŘEDPOKLÁDANÉ ROZVRŽENÍ PROJEKTU NA JEDNOTLIVÉ FÁZE

 

FÁZE 1

nastavení datového modelu pro shromažďování a udržování dat

a)revize stávajícího datového a analytického základu

Jako vstupní podklad pro další práci je nezbytná analýza a revize existujících dat a dalších vstupů. Jedná se o zpracování podkladové analýzy pro návrh digitálního nástroje pro plánování a vyhodnocování změn v území na strategické i územně plánovací úrovni v zásadních oblastech rozvoje. Klíčové sledované parametry budou:

-obecná informační vybavenost

-zdroje

-pověřené instituce

-sledované metriky

-perioda obnovy

-interoperabilita a konzistentnost dat

-konformita s národními a evropskými standardy

 

b) popis cílů a fungování prostorově datového modelu

V této části budou popsány cíle a požadované funkcionality prostorově datového modelu využívajícího data a informace pro tvorbu konzistentních/srovnatelných podkladů. Akcent při práci bude na posttěžební oblast mezi Kadaní a Ústím, kde půjde o to aby pomocí vzniklého podkladu bylo možno flexibilitně reagovat na nové výzvy, předkládané záměry a projekty, nebo postupně definovaná kritéria rozvoje území.

 

c)návrh struktury datové báze

-vytvoření základu pro analytický nástroj

-návrh datového schématu-vytvoření digitální matrice pro analýzu prostorových dat

-zpřehlednění dat a informací

-návrh metodiky pro získávání dat

-datové deriváty/metriky (indikátory)

-nastavění databáze –SQLite/City GML, případně ArcGIS Online

 

 

FÁZE 2

analýza a nastavení softwaru a výpočetního modelu pro vyhodnocení lokalit na území kraje

a)posouzení nabídky softwarových platforem a analytických nástrojů pro cílovou funkcionalitu.

Výběr řešení bude závislý na východiscích FÁZE 1. Cílem je optimalizace a kompatabilita, snížení nákladů na provoz a uživatelská přívětivost pro koncového uživatele. Ve spolupráci se zadavatelem bude docházet ke stanovování parametrů na adekvátně graficky  přívětivé uživatelské prostředí.

 

b)posouzení velkých dat, analýza možnosti integrace existujících i pravidelně sbíraných a doplňovaných dat, analýza možnosti dynamické aktualizace v závislosti na návrhu datové báze.

I tento bod bude podstatným způsobem vycházet z možností a východisek, které budou výsledkem FÁZE 1.

 

c)datová konformace a interní nastavení nadregionálního sdílení dat a informací

Účelem je zefektivnit případné možnosti výměny dat do stabilního datového schématu a formátu, připraveného fungovat v digitálním dvojčeti.

 

 

FÁZE 3

vytvoření analytického nástroje (digitálního dvojčete) včetně jeho využití pro potřeby zadavatele

a)návrh metody strukturace území a stanovení „rolí lokalit“, návrh metody identifikace/klasifikace rozvojových území v kategorických a nekategorických proměnných.

Zde by už mělo dojít k vytváření konkrétního návrhu hodnotícího modelu dle zjištěných dostupných dat. Bude tak možno se v území snadněji prostorově nebo hodnotově orientovat, abstraktní informace bude možno v území lépe strukturovat, dojde ke zvýšení srozumitelnosti dat. Při této redukci nebude zároveň docházet k žádnému „únikům informací“.

 

b)Kategorizace prostorově-ekonomických rolí územních celků Ústeckého kraje

Jeden z nejdůležitějších aspektů práce je zpřehlednění dat a informací tak, aby bylo území čitelně strukturováno dle jednotlivých společných prvků a jejich rolí ve vazbě na definovaná ekonomická kritéria.

 

c)prostorová analýza a stanovení cílových parametrů post-těžebních lokalit

Vytvoření metodik a nástrojů pro zajištění vyšší efektivity a udržitelnosti projektu při započtení unikátních kontextuálních parametrů v lokalitě, vytvoření digitálního obrazu území-prioritně zaměřeno na potřeby strategického projektu.

 

 

VÝSTUPY

Pro naplnění cílů bude vybudován ucelený systém shromažďování, analýzy, interpretace a komunikace informací o území. Tento postupně plněný a rozvíjený systém je základem znalostní báze pro udržitelný rozvoj a transformaci území Ústeckého kraje.

 

Základem je integrace prostorových GIS dat, BIM dat, dynamických dat, tabulárních registrů a ekonomických parametrů vystavěného prostředí. Její výstupy (interpretace informací) budou následující:

 

a)lacation explorer – prohlížecí mapová aplikace

-základní územní digitalizace – identifikovatelné plochy a jejich druhy, vlastnosti, využití

-zanesení všech dílčích tematických analýz a jejich distribuce/prezentace

b)analytických dashboard

-agregace a interpretace geodat a statistických dat

-benchmarking – srovnání vybraných indikátorů vůči jiným vybraným krajům či regionům

-tematické karty – shrnutí všech dat a informací o vybraném tématu v území, provázanost s cíli relevantních strategických a koncepčních dokumentů

 

c)další formy výstupů

-dataset  -pro expertní práci, rozvíjecí nástroje, další analýzy

-databáze (pro prohlížení dat a příp. extrakcí)

-mapová sada (pro nedigitální reprezentaci dat a popis stavu a potenciálu

-textová dokumentace (jako průvodní část, popisy metodik, zdrojů, shrnutí a východiska)

 

Poznámka:

Součástí výstupů bude i doporučení dalšího postupu prací, studií zadávaných samostatně. Předběžně mluvíme o studiích po jednotlivých lomech, jak je podrobněji uvedeno výše.

 

Do procesu práce na urbánně-ekonomické studii mohou vstupovat i požadavky týkající se spolupráce v oblasti participace.