Vyšla kniha pana Štýse:
https://www.pku.cz/cs/krest-zajimave-knihy-516/
Měl jsem možnost k ní napsat dolov. Zde je jeho znění:
"Pracovnu dr.
Stanislava Štýse v mosteckém muzeu jsem měl možnost navštívit díky
laskavosti pana ředitele, když finišovaly práce na této knize. Přes jednu
místnost velikosti menší tělocvičny s do pasu naskládanými dokumenty
v krabicích i volně loženými čekající na utřídění, se vstupovalo do druhé,
menší, které dominovala velká mapa (cca 3 x 2 metry) shrnující veškerou těžbu i
rekultivační zásahy v mostecké pánevní oblasti. Jsou na ní vyznačeny i rekultivace,
které na svou realizaci teprve čekají. Mapa byla aktuální, jen několik let
stará.
Koncept
promyšlených rekultivačních prací má své kořeny v optimistických šedesátých
letech. Ještě pro předchozí desetiletí bylo typické, že se lomy převážně jen
opouštěly, postupně zarůstaly nebo se živelně zaplavily vodou. Od té doby už
při otevírání lomů musí být jasné, jak se bude postupovat po ukončení těžby. Dnes
tak řadu bývalých rozsáhlých výsypek i povrchových lomů v krajině takřka nemáme
šanci rozeznat. Za příklad lze uvést Mostecký hipodrom, autodrom, golfové
hřiště, jezera Matylda, Benedikt, Barbora a mnohé další. Z hlediska
pestrosti a ekologické stability dokáží být i hodnotnější než původní okolí. Při
příjezdu od Prahy ke Stadicím nás také hned nenapadne, že část kopce nad nimi
je již zalesněnou výsypkou. Výšku, mocnost i umístění výsypek doprovázely náročné
a kvalifikované úvahy – nenarušíme ráz krajiny? Nepoškodíme jedinečný charakter
Středohoří?
Po roce 1989
dochází k postupnému útlumu těžby, úpravám rekultivačních plánů, a
realizaci velkolepých hydrických rekultivací. V šedesátých letech byly
komplexní úvahy řešeny a prosazovány vždy tím nejlepším dostupným způsobem.
Generování kvality prostřednictvím kvalitně připravených a realizovaných
soutěží bylo v té době běžné. Od devadesátých let ale k navazování na
tuto tradici dochází jen zvolna. U náročného procesu resocializace, začleňování
obnovené krajiny do struktur osídlení, se tak mezinárodní architektonicko-urbanisticko-krajinářská
soutěž použije poprvé až nyní. Jejím prostřednictvím se bude hledat způsob
řešení okolí jezera Milada, ale i jeho propojení s okolními městy a
obcemi. Širší řešené území přehodnocuje celou východní část Mostecké pánve – od
Krušných hor po Středohoří, od Labe po Teplice. Následovat by měla obdobná
soutěž na okolí Mosteckého jezera.
Na rozdíl od
šedesátých let, musíme dnes vzhledem k odlivu i demografické skladbě obyvatel,
hrozícímu smršťování, zájem a smysl života velmi náročně hledat, budovat. Na
pořadu dne je odvážné otevírání participačních procesů vedoucích znovu ke hledání
identity jednotlivých míst, kraje. I autor této publikace se obává, že
z jeho celoživotního snažení budou mít daleko větší prospěch rekreující se
návštěvníci než místní.
Naše dnešní
nároky a požadavky na podkrušnohorskou krajinu se ale stále zvyšují – nejen
pokud jde o komplexnost a kvalitu. Vzhledem k tomu, že elektrická energie
je u nás přes veškeré útlumové programy vyráběna z více než poloviny
z hnědého uhlí, musíme domýšlet souvislosti, co vlastně „odchod od uhlí“
pro kraj, obyvatele a jejich budoucnost znamená. Je třeba budovat novu vizi.
Přehodnocováním a důsledným kladením těchto otázek se kraj opět dostává do
zorného pole překračujícího regionální význam.
Na znovuoživení
podkrušnohorské krajiny a hledání kultivovaného výrazu srovnatelného s dobou
před těžbou se jako na mimořádnou výzvu těší tvůrčí týmy sociologů, demografů, ekologů,
architektů, urbanistů, krajinářů, stejně jako akademických obcí univerzit, nebo
ekologicky šetrných energetiků. Pokud bylo v kraji v druhé polovině
století standardní, že tu vznikaly speciální a specifické projektové a výzkumné
ústavy, je dobré se k této tradici navrátit. Úkoly, před kterými stojíme,
jsou neméně závažné. Na dosavadní stále převažující modernistickou tradici je
třeba navázat metodami adekvátními počátku 21.století. Měly by nám umožnit daleko
lépe čelit dnešním krizím a výzvám, a budovat tak co nejkomplexnější a
nejkvalitnější vystavěné prostředí.
Na již
vykonané je ale také třeba být hrdý a zvýšit dostupnost informací o již
provedeném. Já sám jsem se o neuvěřitelném rozsahu rekultivačních prací
dozvěděl až v pracovně pana doktora Štýse. Dokážete si představit, že by
vzniklo veřejně přístupné centrum, kde by bylo možno se moderním způsobem
dozvědět, co se v kraji odehrálo nebo jaké jsou možné varianty rozvoje?
Místo setkávání, kam se rodiny s dětmi těší. Jen si představte zešeřelou
místnost s desetimetrovým modelem pánevní oblasti, na který jsou laserovou
technikou v dokonalé choreografii promítány pozice a rozvoj jednotlivých
lomů, a kde jsou následně důsledky těžby zahlazovány rekultivačními procesy, a
místa propojována s rozvojem měst a obcemi v okolí. Vše doplněno
fotodokumentací, vizualizacemi, variantami soutěžních návrhů. To by teprve byla
adekvátní prezentace desítek let trvajícího procesu obnovy a tvorby pánevní
oblasti.
Je to právě nezměrné
úsilí autora této publikace, které nás ubezpečuje, že jakkoli rozsáhlé jsou
úlohy, před kterými stojíme, jsou zvládnutelné.
Ondřej Beneš"
