Rekultivace a transformace

 

Každá „rekultivace“ je dnes automaticky "transformace"? Dokážeme dnes vůbec rozlišovat co je to "rekultivace", "resocializace" nebo "transformace". Určitě bych nechtěl bazírovat na slovíčkách, ale v mimořádně technicky a technologicky rozvinutém kraji jako je ten Ústecký je i v posttěžební problematice správná terminologie velmi důležitá.

 "Návrat do struktury zeleně" tedy revitalizace, kdy ve vytěženém území založíme "vitalitu", je pojem šedesátých let, spjatý především s výkonem pana Štýse. Z dnešního pohledu se tehdejší přístup, přes jeho mimořádné výkony a rozsah, jeví jako adekvátní své době, tedy poněkud schematický. V posledních desetiletích je inovativně  obohacován například  "sukcesními" přístupy, vycházejícími z úvah, že "si fauna a flóra do určité míry poradí sama". Obnova území pak může být založena daleko robustněji. To má určitě i ekonomické výhody. Už sám pan Štýs říká, že to co tam zakládal prostě nestačí (probíral jsem to s ním mnohokrát, naposled na vernisáži výsledků soutěže na okolí jezera Milada).

Předběžné shrnutí, „návrat do struktury zeleně“, revitalizace, je pouze prvním krokem vedoucím k celkové obnově posttěžebního území. A ještě, pokud mluvíme o revitalizaci, řešíme vůbec důsledně a především problematiku vody v krajině ve všech jejích podobách a souvislostech ? Malý vodní cyklus, podzemní vodu, proměnu klimatu, stejně jako otázky jak voda formovala krajinu - co to znamená z dnešního pohledu, a co všechno je k těmto návratúm ještě třeba vykonat včetně přesahů daleko za hranice „řešeného území“?

Pak tu máme "návrat do struktury krajiny". Používáme poněkud nepřesný pojem "rekultivace". V tom pojmu je totiž zakotven pojem kultura. O rekultivaci tedy budeme moci mluvit v okamžiku, kdy budeme mluvit o "kultuře". Kultuře krajiny, jejích hodnotách. Její tisícileté tradici a vztahu a vyrovnávání se s lidskou činností. Krajina, a posttěžební území je, nebo před těžbou alespoň byla, kulturní krajina. Slyšel někdy někdo, že by se mluvilo o "kulturní krajině Středohoří", jejích hodnotách a potenciálu? Nebo o prostorových a krajinných hodnotách mostecké pánevní oblasti? Třeba jen o její historii?

Kulturní krajina v dnešní posttěžební oblasti vznikala velmi pomalu a velmi postupně intenzivní činností člověka. Docházelo k vrstvení, doplňování, mísení zájmů a vlivů. Pokud toto vše chceme v případě utváření posttěžební oblasti udělat „přes noc“, tedy „rekultivovat“, tak určitě, metody a přístupy k tomu známé jsou. Ty ale v Ústeckém kraji adekvátním způsobem proběhly pouze v rámci soutěže na okolí jezera Milada, kde se řešilo opravdu vše související – včetně širších vztahů od Teplic po Ústí. O naplnění pojmu „rekultivace“ tak dnes – zatím – jinde v Ústeckém kraji můžeme mluvit opravdu jen s velkými problémy. Jak už jsem napsal výše, kultura je spjata s lidskou činností. V případě soutěže na okolí jezera Milada proběhly adresné a designované participační procesy, kterými se dnes do obdobných procesů vnáší potřeby a požadavky lidí a občanů které s řešeným problémem, nebo územím mají, nebo bychom rádi aby měli co do činění. Prostě bez lidí kteří v území žijí a kteří se o rekultivované území budou starat, se – velmi opatrně řečeno – rekultivace nekoná.

Pak tu máme "resocializaci", tedy „návrat do struktury osídlení“. Zabýval se někdo podrobně tímto osídlením, do kterého má být to resocializované „vráceno“? Požadavek na tuto činnost je zakotven už v samém pojmu „resocializace“. Analyzoval někdo podrobně jeho urbánní, ale i sociální (mimo jiné obsáhlá problematika  „smršťování“ kraje), ekonomickou a další typy struktur tak jak by na počátku jednadvacátého století bylo adekvátní? Rádi jako podklad k takové činnosti používáme pojem „urbánně-ekonomická studie“, mluvíme o „datovém dvojčeti“, práci nejen ve 3D, ale i ve 4 a 5D, čímž je míněno nejen zachycování současného stavu, ale i dynamické datové modelování potenciálních změn ve variantách, kde z klíčových parametrů, které jsou požadovány a sledovány, jsou celková a komplexní ekonomická, environmentální, energetická a sociální odolnost, komplexnost, výhodnost…. Tato veškerá činnost probíhá zásadně předem, aby bylo možné adekvátně a předem v maximální možné míře předcházet potenciálně negativním dopadům jakkoli dobře míněným zásahům v území. A dnes navíc už velmi dobře víme že něco jako „nevinná činnost v území“ prostě neexistuje.

Nakonec tu máme „transformaci“, která těm vše předchozím bodům dává „dnešní“ dynamiku. Má dnešní transformace dynamiku? Tedy nejen že dokáže výše uvedené body rozlišovat ale dokáže je navíc i adekvátně naplňovat? Je toto rozlišování a naplňování, tento tvůrčí proces srozumitelný jednotlivým aktérům, tedy že „ví o čem mluví“ a zároveň je tento proces srozumitelný všem těm, na jejichž životy bude mít celkový transformační proces dopad?

To vše s  pomocí současných znalostí, vědomostí a zkušeností, včetně těch technologicky nejpokročilejších, i těch, které stále vnímáme jako znepokojivé (AI). Pokud chceme velmi aktivně vycházet vstříc problémům, které se už ani neohlašují, ale které jsou součástí našich životů – energetická, environmentální, sociální, a doplnili bychom i změny geopolitické – asi se shodneme, že náš přístup a řešení by mělo být adekvátní našim dnešním možnostem a schopnostem.

Jakými nárazy se nezvládání a nepřipravenost na tyto krize, které jsou dnes už velmi dobře pojmenovatelné a analyzovatelné, mohou projevit, jsme si jen velmi nedávno všichni prožili v souvislosti s pandemií covid 19. Ta zasáhla prakticky každého na celém světě a radikálním způsobem nás donutila přehodnocovat naše každodenní návyky a zvyky, náš způsob života. Je pak v této souvislosti dobré zmínit, že jsou regiony, oblasti a státy, které si „cvičení na pandemii“ srovnatelnou s tou která proběhla zkoušeli dlouho před jejím nástupem. Nelze se divit, že s touto přípravou reálné dopady, a dodali bychom že pokud jde o zvládání jakýchkoli krizí, které jsou už dnes dobře rozlišitelné, nemusí být až tak nepřiměřené.