Prezentace "krajský architekt"

 

Odkaz na zatím nejkompletnější prezentaci agendy "krajský architekt":

https://www.yumpu.com/cs/document/view/64711886/krajsky-architekt-o-moznostech-jeho-prace-pro-ustecky-kraj

Územní studie Milady - vyjádření

 

Vyjádření k veřejnému projednání Územní studie Milady, prezentovanému na půdě Krajského úřadu v září 2020:

Je škoda, že se zapojení okolí jezera Milada do struktury osídlení začíná řešit až osm let po jeho napuštění. Připomeňme si, že napouštění jezera započalo v roce 2001 a bylo dokončeno v roce 2010. Veřejnosti bylo jezero zpřístupněno v roce 2015.  Dle současných legislativních úprav, jak jsem se dozvěděl, měl být návrat jezera do struktury osídlení v režii obcí na jejichž území se ta která část území nachází. S tímto procesem je v kraji, dle jednání na PKÚ před dvěma, lety dlouholetý problém. Právě série jednání na PKÚ před dvěma lety vedla k podpoře PKÚ, že je nezbytné aby se ujmul i resocializace – zapojování do struktury osídlení.

Rekultivační plány (návrat do struktury zeleně) byly v případě lomu na místě tohoto jezera připraveny už v šedesátých letech. Vzhledem k ukončením těžby ještě před původně zamýšleným rozsahem vyuhlení byly tyto plány na počátku devadesátých let přepracovány.

Pokud jde obecně o hodnocení rekultivačních činností posledních desetiletí, jsou v posledních letech dostatečně analyzovány na různých konferencích (naposled kulatý stůl „krajina severu Čech“), nebo i v rámci studentských prací: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/10/studentska-prace-okoli-mosteckeho-jezera.html . I z pohledu velkých těžebních společností jsou rekultivace, i ty ještě neuskutečněné, především technickým úkolem a s kompletním návratem zhodnocujícím strukturu přírody a krajiny mnoho společného nemají. Velmi podnětné jsou v tomto ohledu například i desítky let prováděné studie a práce prof.Frouze na Sokolovsku.

V současné době jsme v případě jezera Milada v situaci, kdy byla již provedena zákonem stanovená rekultivace, a přestože nedošlo ke komplexnímu návrhu zapojení do struktur osídlení, dochází už k výstavbě různých druhů infrastruktur. I tak je ale skvělé, že se před dvěma lety podařilo nastartovat přístup vedoucí k právě probíhající architektonicko, urbanisticko, krajinářské soutěži na okolí jezera Milada. Tématem k řešení jsou nejen vazby na okolní obce (Teplice, Ústí, Chabařovice, Trmice), ale i přehodnocení práce s krajinou v celé východní třetině Mostecké pánve, hledání komplexní vize.

I pan Štýs, coby osobnost s rekultivacemi spojená nejvíce, si dokáže postesknout, že vlastně neví pro koho jsou dělané, říká „pro pražáky“. Velmi dobře si uvědomuje odtrženost a systémovou neprovázanost s životem kraje (v jeho právě vydané monumentální publikaci jsem psal doslov).

Součástí přípravy této soutěže bylo nejen zapojení místních samospráv, ale proběhly i tzv. participační procesy mající za cíl aktivovat obyvatele v okolí. Velmi důležité bylo i zapojení stakeholderů, univerzity, muzea. Tyto participační procesy a zapojování občanů byly profesionálně vedené. Takto a ještě šířeji vedené participační procesy jsou nezbytné, nelze si představit, že zde opět „přivezeme“ jiné obyvatele.

Je třeba zdůraznit, že pokud jde o vytváření funkcí a zapojování do struktury kraje, je něco jiného a)„ptát se“ na požadavky a názory samospráv, nebo stakeholderů, co „tam chtějí“. Tedy ptát se někoho kdo o problematice ze své podstaty nemůže mít přehled, než b) vytvářet, generovat komplexní variantní přístupy, na základě kterých je možné pod odborným vedením hledat nejlepší možná řešení. Variantu a) si v mnoha obcích na severu Čech vůbec nedokážu představit. Variantu b) přináší právě realizovaná soutěž.

Nejsem si vědom toho, že by územní studii na okolí jezera Milada něco podobného předcházelo (míněny participační procesy a varianta b). V žádném případě nechci zpochybňovat procesy k ní vedoucí (k územní studii), pokud ale máme mluvit o hledání a dosahování co nejvyšší výsledné komplexní kvality za použití co nejlepších současných nástrojů, je třeba zmínit, že toto není ten přípd. Například právě participační procesy, nebo variantní ověřování studiemi a soutěžemi jsou dnes něčím, co je k dosažení komplexní kvality zcela nezbytné.

Určitě, adekvátní otevírání těchto problémů nemůže být v rámci současné legislativy na bedrech přeneseného výkonu státní správy, na rozdíl od bdění nad korektností celkového legislativního procesu. Daleko spíš by se o ně měly starat a pečovat o ně samosprávy. Dle vyjádření bývalého ředitele PKÚ jsem pochopil, že si neudržitelnosti přístupu, kdy se o území po těžbě a jeho zapojení do struktury osídlení stará ten na jehož katastru území je, byli velmi dobře vědomi. Ale až před dvěma lety na sebe postupně PKÚ vzal zodpovědnost, která nyní vyústila v právě probíhající soutěž. V rámci přípravných jednání jsem v tomto ohledu pochopil, že v kraji se v té době nenacházel jiný subjekt, který by na straně samospráv, nebo stakeholderů byl schopen a ochoten celým procesem vedoucím k vypsání soutěže projít, než právě PKÚ.

V rámci práce na „Infrastrukturní studii Ústí z hlediska potřeb Ústeckého kraje“, kterou dokončujeme, jsme s překvapením zjistili, že kraj po většině území pánevní oblasti nemá zpracovávané ani územní studie krajiny, ani že na celé území kraje není vypracována koncepce práce s krajinou. Prostorové hodnoty krajiny nebyly zpracovány (viz.“Infrastrukturní studie Ústí…“)Technický model rekultivací, přestože například z hlediska biodiverzity dosahuje mimořádných výsledků,  v pánevní oblasti spjatý s modernistickým přístupem šedesátých let nebyl po roce 89 dosud přehodnocen. Pokud dnes mluvíme o plánování rozlehlých rekreačních oblastí, je ale uvažování o rekreaci svázáno s modernistickými přístupy šedesátých let, které jsou v práci s krajinnou hodnoceny jako dávno překonané. I přístup k rekreaci se od šedesátých let proměnil. V případě okolí jezera Milada tak musíme vycházet ze současného stavu nad rámec návratu do krajiny provedených prací. Cílem by mělo být v celé Mostecké pánvi nastavit takový přístup, kde by i veškeré zásahy byly v souladu s hodnotami a požadovanou kvalitou území. Předtím je nezbytné tyto hodnoty definovat, v případě devastované krajiny pánevní oblasti je především tvořit, ale také prostorově a srozumitelně zobrazovat. S největší pravděpodobností to bude činnost vycházející zejména z aktivit samospráv, nebo stakeholderů. Není třeba zdůrazňovat, že celá pánevní oblast by si zasloužila vytvořit celkový koncept krajiny, že je na krajinu nezbytné pohlížet nejen jako na výsledek techniky, ale že vzhledem k jejímu poškození je třeba vytvářet, generovat její kvalitu.

Pokud tyto práce dosud nebyly odvedeny, je velice obtížné mluvit o kompletní znalosti kvality krajiny, je pak obtížné tvrdit něco o „hodnotách a kvalitách“, které by se v okolí Milady měly hledat a rozvíjet.

Obdobným překvapením pro nás bylo (při práci na výše zmíněné studii) zjištění, že v žádném z podkladů, který jsme procházeli, jsme nenašli žádnou nadhledovou perspektivu, libovolné panorama. V šedesátých letech se nadhledové perspektivy krajiny nedělaly, pro dnešní přístup se to ale už naštěstí stává standardem. Tento přístup jsme se pokoušeli navrátit v rámci studentských prací na FA ČVUT, kdy jsme se zabývali rozlehlým územím mezi Ústím a Teplicemi. Studenti předvedli v této oblasti přístup, o který se tu dosud nikdy nikdo nepokoušel. Prověřovali hodnoty krajiny, možnosti osídlení. Jejich cílem bylo zejména hledání adekvátního způsobu uchopení měřítka krajiny. Právě měřítko krajiny se jen v posledním století radikálně proměnilo. Od jemné a bohatě osídlené kulturní krajiny kontrastující s velkorysostí hor a kopců ze severu a jihu, po dnešní krajinu, která odpovídá zejména měřítku monumentálních těžebních strojů. V rámci studentského zkoumání bylo pak skoro až jedno, jestli návrh řeší park, louku, les, rekreaci, práci, vinice, nebo bydlení.

Ani u zde předkládané studie není byť jen jediné prostorové zobrazení. Není možné ověřit reálnost definovaných důležitých pohledů, není možné o nich mluvit. Přestože patrně tento přístup nebyl vyžadován, právě toto je přístup, kterým je nejlépe možné vše učinit srozumitelným a komunikovatelným. Je pak i obtížné vyhodnocovat vhodnost, nebo nevhodnost míst určených k zástavbě, včetně výškového uspořádání. A je to právě soutěž, v rámci které bude nyní možno vyhodnocovat jednotlivé variantní návrhy – i podle prostorových zobrazení. Podíváme-li se na navrhovaný objekt občanské vybavenosti při JV cípu jezera u předkládané územní studie i zde bychom přivítali prověření zasazením do panoramatu. Na základě konkrétního snímku bychom si mohli dávat a zodpovídat otázky, zda tam případný objekt nebude příliš trčet, zda by nebylo lepší posunout ho níže, nebo dál. Jak bude z různých úhlů působit souběžně s obrysem hor na horizontu. Pokud se v celé práci mluví o eliminaci viditelných lidských zásahů, není právě zde to místo, kde by se vše mělo daleko lépe prověřit? Není to obdobné i u objektů v SV cípu jezera, majících lemovat pláž? Není i zde zásah tak silný, že by si zasloužil prověření standardními grafickými metodami, i v této fázi přípravy? Nebylo by dobré logické vývody předkládané práce i takto ověřit? Nebude to v reálu nakonec působit jinak?

Přestože se odpočinkové místo VP4 na východním konci jezera jeví svým umístěním velmi sympaticky, v práci není jasně srozumitelný přístup pro pěší. A to jak z města z východu, tak je více než pravděpodobné, že při invenčním přístupu s touto myšlenkou (VP4) dospějeme ještě k výrazným posunům (rozměry, vazba na terénní reliéf, na zázemí pláží). Pokud se práce týká zapojení do celkové okolní struktury, je pak škoda že je vynechána, že nejsou definovány požadavky na okolí, že součástí není kompletní pohled na zapojení do okolních struktur krajiny, osídlení.

 

Závěr:

1) práce je skvělá ve věci kompletování veškerých podkladů, dokumentů, definování limitů a prověřování možné práce s nimi. V tomto ohledu je nezbytné ji mimořádně ocenit.

2) je otázka zda si práce může dát za cíl řešení kvalitního propojení s krajinou, když ani prostorová zobrazení, která by toto dokladovala jak pro širší okolí, tak pro vlastí jezero, nebyly zpracovány. Mále-li tu mluvit o rekreační oblasti, měl by důraz na komplexní kvalitu i výstupu být samozřejmý. Mělo by navíc o všem možno diskutovat a vše názorně prověřovat.  

3) práce ve své návrhové části nevychází z variantního prověřování krajinných a prostorových možností,  z žádných koncepčních studií, nebo otevřené soutěže. Vzhledem k tomu, že mimořádně rozlehlé území působí, že je tam možno postupovat „jakkoliv“ a kde není jednoduše možné navazovat na existující, nebo historické struktury, nebo měřítka, je otázkou zda uvedený přístup je nejlepším možným způsobem zhodnocuje potenciál místa.  

Bylo by skvělé, pokud by se představovaná práce stala dalším podkladem pro právě probíhající soutěž už v prvním jejím kole. Pokud ne, určitě by bylo dobré dát práci jako podklad do kola druhého.

19.10.2020, Ondřej Beneš