Skvělý text, který vychází v Bulletinu České komory architektů. Prezentace takovýchto témat není nikdy dost:
Ideální umístění nového stadionu v Karlovarském
kraji, možnosti rozvržení budoucí zelené energetické sítě nebo strategie
rozvoje pražského metropolitního regionu. To všechno jsou problémy, na které
dokáže odpovědět regionální plán - nástroj územního plánování, který může
zpřesňovat, doplňovat či nahrazovat zásady územního rozvoje. V některých regionech Evropy a Severní Ameriky
jde o dlouhodobě fungující způsob navrhování, který umožňuje stanovovat vize a
hodnotit možnosti budoucího rozvoje, a to často v územích, která překračují
administrativní hranice jednoho správního celku. Tato praxe může vést k
efektivnějším a funkčnějším výsledkům, a proto se začíná prosazovat po celém
světě.
Příkladem
úspěšného regionálního plánu je Vlámský strukturální plán, který funguje již od
90. let, nebo dva současné projekty z Holandska a New Yorku, reagující na
aktuální problémy. Způsob vzniku, projednávání a výsledné urbanistické nástroje
těchto vizí mohou být vhodným příspěvkem do diskuse o zásadách územního
rozvoje.
Z krize na vrchol: Vlámský strukturální plán
Dopravní
problémy, mizející orná půda, odliv lidí z měst, rozrůstání sídelní kaše,
závislost na automobilech. Tyto problémy ve Vlámsku průběžně narůstaly až do
počátku 90. let, kdy následky neudržitelného územního plánování dosáhly svého
vrcholu. Bylo potřeba změnit způsob péče o krajinu, města i infrastrukturu a
strategicky plánovat regionální rozvoj. Zrodil se Vlámský strukturální plán.
Příčiny výše
zmíněných problémů lze najít v období po
konci druhé světové války. Poválečný optimismus a touha po životě v přírodě
vedla v Belgii k expanzi měst a kobercové zástavbě sídelní kaše. Odliv lidí z
měst s sebou nesl problémy jako zatížení infrastruktury, nutnost stavby nových
silnic nebo zabírání orné půdy. V šedesátých letech proto vznikly první pokusy
o ucelené územní plánování, které definovaly využití všech pozemků pro
konkrétní účel. Nedokázaly ovšem předpovídat budoucí vývoj, musely se neustále
měnit a vedly ke spekulacím s půdou. Tyto neduhy dokázal napravit až komplexní
Vlámský strukturální plán.
Úkol vypracovat
strukturální plán byl v roce 1992 svěřen Louisi Albrechtsovi a Charlesi
Vermeerschovi z Katolické univerzitě v Lovani. Aby si tito dva profesoři
zajistili důvěru byrokracie i odborné veřejnosti, zapojili do přípravy
plánu jak vládní úředníky, tak soukromé
urbanistické ateliéry. Chápali, že bez politické podpory strukturální plán
nemůže fungovat, a proto od začátku lobovali u koaličních i opozičních stran a
pravidelně pořádali tiskové konference. Klíčovou roli v projednávání hrály
odbory, zvyklé na otevřené dveře kanceláří poslanců. Tlumočily požadavky
zaměstnanců a předávaly informace mezi veřejností, politiky a urbanisty. Tvůrci
plánu se však nespoléhali pouze na ně,
na veřejných setkáních vysvětlovali principy a ambice plánu a vyvraceli
nepřesné interpetace politiků a médií. Pořádali také přednášky pro učitele
zeměpisu, kteří pak zahrnuli informace o strukturálním plánu do výuky všech
středních škol.
Vlámský plán
stojí na třech základních principech: město, krajina a infrastruktura. Pro
sídla stanovuje nový princip zástavby, který omezuje vznik přebujelých
metropolí, ale také suburbií, a snaží se najít takový kompromis, který nepovede
k odlivu lidí z měst. Rozvíjí a chrání krajinu a v rámci dopravní
infrastruktury vymezuje hlavní koridory a směry, které určují osy rozvoje země.
Centrem plánu je
tzv. Vlámský diamant, oblast vymezená městy Gent, Antverpy, Brusel a Lovaň.
Tato města měla spolupracovat a vytvořit silně propojenou polyurbánní oblast.
Důvodem pro vymezení této oblasti byla geografická poloha Belgie, která leží
nedaleko megalopolí jako Randstad (který města) nebo Rhein - Ruhr. Aby těmto
silným megalopolím dokázala země konkurovat, ustanovil plán silný “diamant”.
Snaha předejít ekonomické stagnaci zafungovala a dnes je oblast důležitým
ekonomickým centrem západní Evropy.
Poté, co koncepce
vešla v platnost, byly vypracovány masterplany pro menší územní celky, které
celkovou vizi podrobněji určily pro jednotlivá města a oblasti. Díky
strukturálnímu plánu se podařilo usměrnit stavební vývoj, zachránit města a
obnovit krajinu. Vedlejším efektem byl vznik nových urbanistických teorií,
zlepšení výuky na školách a také nová generace belgických urbanistů. Tito
urbanisté dnes zpracovávají regionální plány od Litvy až po New York.
Čtvrtý plán pro New York
Bruselská
kancelář Organization for Permanent Modernity například spolupracuje na
regionálním plánu iniciovaném v roce 2017
Regional Plan Association (RPA). Sdružení regionálního plánu s téměř
staletou historií vzniklo za účelem zlepšení kvality života a rozvoje ekonomiky
oblasti newyorského metropolitního regionu. RPA se po několikaletém výzkumu a
participačních jednáních rozhodlo vypracovat a následně vypsat soutěž na
jednotlivé části studie „The Fourth
Regional Plan”. Jde o čtvrtý regionální plán v historii newyorské
metropolitní oblasti a jeho cíl není o nic menší než na dalších 25 let určit
směřování regionu, jehož administrativní správa se dělí mezi tři státy (New
York, New Jersey a Connecticut) a ve kterém dnes žije 23 milionů obyvatel.
Řešení vychází ze
čtyř hodnot, kterými jsou rovnost, zdraví, prosperita a udržitelnost. Ty byly
přetaveny ve čtyři kroky: revize a zefektivnění
státních institucí; vytvoření dynamické, uživatelsky příjemné dopravní
sítě; přijetí výzev spojených s klimatickou změnou a zlepšení finanční
dostupnosti života v regionu. Z těchto kroků následně vycházelo 68 konkrétních
doporučení. Území bylo rozděleno do čtyř koridorů odpovídajících čtyřem
rozdílným typologiím krajiny - vrchovina, suburbie, město a pobřeží. Na ně byly
vypsány urbanistické soutěže, které se postaraly o to, aby byly strategické
vize přetaveny do konkrétních prostorových řešení.
Energie 2050
Dalším z plánů
vypracovaných novým způsobem regionálního plánování je Deltagrid 2050. Tento
„výzkum založený na designu” předpovídá a navrhuje ideální systém budoucí
energetické infrastruktury v regionu Jižního Holandska (Zuid-Holland).
Koncept Internet Energie řeší mnoho otázek: Co
se stane, když se všechny způsoby přenosu energie spojí dohromady? Když se
každý současný odběratel stane zároveň dodavatelem? Bude systém fungovat lépe,
pokud bude mít každý uživatel neomezenou svobodu, nebo když bude produkce
energie řízena centrálně?
Ve finálním
návrhu koexistuje efektivní centrálně řízený systém spolu se
systémem drobných lokálních producentů a odběratelů. Navrhly ho dvě architektonicko-urbanistické kanceláře
(FABRICations, Studio Marco Vermeulen), energetická společnost specializující
se na invenční modely distribuce elektřiny (Kamangir) a konzultantské studio se
zaměřením na poradenství v oblasti nových možností business modelů (studio
Wolfpack). Jedná se o vizionářskou, ale velmi vážně a realisticky pojatou
studii zpracovanou v mnoha různých měřítcích - od urbanistického rozvržení, po
konkrétní součástky.
Odvaha ke spolupráci
Pokud chce Česká
republika efektivně a strategicky plánovat svůj rozvoj, je pro ni regionální
plánování nástrojem, který by v sadě územního plánování neměl chybět. Výše
popsané projekty jsou ukázkou dobré praxe, kterou by se český urbanismus mohl
inspirovat nejen ve způsobu plánování, konkrétně pro zásady územního rozvoje
nebo územní studie, ale také v odvaze k mezinárodní spolupráci.
Jako příklad se
nabízí newyorská RPA, která k vytvoření vize „Čtvrtého plánu” přizvala americké urbanisty i belgickou architektonicko-urbanistickou
kancelář ORG Permanent Modernity.
Výsledný návrh dokazuje, že pro úspěšný
regionální plán je nutné vytvořit tým zkušených odborníků a nebát se
spolupracovat se zahraničními studii.
Kromě ideální umístění nového stadionu v Karlovarském kraji, možností rozvržení budoucí zelené energetické sítě, nebo nové strategie rozvoje pražského metropolitního regionu, by získanou výhodou byly i nově nabyté znalosti, které by v konečném důsledku mohly vytvořit novou, ucelenou a smysluplnou tradici i v českém plánování.
Eliška Málková
absolventka VŠUP,
spolupracuje s ateliérem CCEA MOBA
Matěj Čunát
absolvent FUA
TUL, spolupracuje s ateliérem Pavel Hnilička Architekti
Obrázky:
