Několik poznámek k připravovanému novému Stavebnímu zákonu na základě "setkání velkých měst" v rezidenci pražského primátora 5.6.2019, které sepsal Martin Kloda:
Stavební
právo v roce 2019
Setkání
velkých měst (Rezidence primátora Prahy 5. 6. 2019) předcházely semináře Stavební
právo v roce 2019 (Rezidence primátora Prahy 23. 4. 2019) a Setkání
architektonických komor V4 k rekodifikaci stavebního práva (ČKA 1. 3. 2019).
Věcný záměr rekodifikace českého stavebního práva předkládá Ministerstvo pro
místní rozvoj. Garantem rekodifikace je Hospodářská komora. Koncem února 2019
skončila fáze připomínkování věcného záměru zákona.
Stavební
zákon č. 50 z roku 1976 prošel po změně režimu řadou dílčích novel. V roce 2006
byl nahrazen zákonem č. 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon). Nový stavební zákon byl od té doby 24x novelizován, z toho 3x zásadně.
Poslední novela platí od ledna roku 2018. Kritické zhodnocení důsledků
legislativních úprav na stav vystavěného prostředí a stavební kultury
v naší zemi nebyl zatím soustavně zkoumán a zhodnocen. Dá se předpokládat,
že je významný.
1. CÍLE
REKODIFIKACE
Proměnlivý
svět
Život
v proměňujícím se světě nám přináší stále nové výzvy. Probíhající
společenské změny jsou natolik rychlé a hluboké, že dnes není možné dlouhodobě
předvídat a plánovat budoucí vývoj. Nástroje naplňování politik územního
rozvoje a správy území se v Evropě za posledních třicet až čtyřicet let
zásadně proměnily a dále se proměňují.
Význam
měst
Města a metropolitní oblasti vytvářejí ve
vzájemné konkurenci síť stability a prosperity na kontinentu. Kvalita
prostředí, prosperita a sociální rovnováha tvoří pilíře udržitelného rozvoje, a
zároveň konkurenční výhody v globální bitvě o talenty (battle for talents).
Zatímco výchozí podmínky a pozice každého města jsou unikátní, současné výzvy
jsou nám všem společné. Univerzální recept na úspěch neexistuje, proto můžeme
sdílet své specifické zkušenosti ku prospěchu všech.
Kvalita vystavěného prostředí
Česká republika není aktuálně schopna konkurovat
v kvalitě vystavěného prostředí a stavební kultuře sousedním zemím. Proces
územního plánování a povolování staveb má být nástrojem k vytváření společenské
dohody o budoucí podobě vystavěného prostředí. To se nám v současnosti nedaří.
Narážíme na „nedorozumění v území“, zúčastněné strany ztrácejí schopnost
dohodnout se. Proces je neefektivní, zdlouhavý a nepředvídatelný. Projevuje se
tendence vnímat stavění jako „škodlivé“. (tzv. BANANA efekt – Build Absolutely
Nothing Anywhere Near Anybody). Na tom tratí celá společnost. Stavební
legislativa není samospasitelným klíčem k vyřešení jakýchkoli problémů, ale
výrazně ovlivňuje schopnost řešení nacházet.
Zodpovědnost samospráv
Nositelem zodpovědnosti za
správu svěřeného území jsou samosprávy. Česko dosud nedokončilo transformaci,
decentralizaci, faktický přenos zodpovědnosti z paternalistického státu na
obce. Zároveň umožnilo rozdrobení správy na úroveň městských částí a malých
obcí. (český systém správy je extrémně rozdrobený, Česko má 6258 obcí, 2x víc
než o čtvrtinu větší Maďarsko, zhruba stejně jako čtyřikrát větší Itálie, 60x
víc než poloviční Dánsko. S 59 obcemi na 100 000 obyvatel jsme na
prvním místě zemí OECD, za námi je Slovensko (54) a Francie (53), která má
ovšem při 80x větší rozloze jen 6x více obcí. Průměr EU je 17 obcí na
100 000 obyvatel - zdroj data OECD) V Evropě proběhla koncentrace správy
území spolu s přenesením zodpovědnosti na nejnižší úroveň už před 30 - 40
lety. Téma správního členění přesahuje oblast stavebního práva, ale úzce
souvisí s nezbytným snížením počtu stavebních úřadů (nyní 658 stavebních úřadů
bez dalších zvláštních a speciálních stavebních úřadů) a adekvátním posílením
zodpovědnosti samospráv na odpovídající úrovni. Paradox centralizace a fragmentace
zodpovědnosti ve veřejné správě území je jednou z příčin současného stavu.
Tady někde jsou kořeny Havlova úsloví "tato země nevzkvétá".
Cíle
rekodifikace – shrnutí
Smyslem a
účelem rekodifikace je dokončení transformace českého stavebního práva pro
současné podmínky. Symptomy zablokování současné legislativy jsou natolik
zjevné, že panuje shoda na nutnosti komplexní rekodifikace.
Cílem
rekodifikace je v první řadě vytváření kvalitního vystavěného prostředí. Pro
jeho naplnění je nutné nalézt cestu k dohodě aktérů pomocí efektivních
procesů.
Proces
správy území vyžaduje revizi a doplnění adekvátních nástrojů, stávající
nástroje stavebního práva jsou často nefunkční, nedostatečné nebo naopak nadbytečné.
Pro takto
analyzovaný účel, cíle a nástroje je možné navrhnout institucionální rámec,
vlastní institucionální uspořádání povolovacího procesu.
Současný
stav je téměř opačný: v průběhu neefektivních procesů používajících
neadekvátní nástroje ztrácíme schopnost dohody a hledáme cestu k průchozímu
řešení na úkor skutečné kvality.
2. AKTÉŘI
Správa
území
Správa
území je kontinuální činnost od strategického a koncepčního plánování (dlouhodobé
politiky) přes střednědobé nástroje rozvoje území po realizaci konkrétního
stavebního záměru. Pro tyto činnosti potřebujeme znát aktéry, kteří do správy
území vstupují, nástroje, které mají mít k dispozici, procesy, během nichž
nalézají shodu. Oblast správy území přesahuje zákonné vymezení územního
plánování, ošetřené stavební legislativou. Stavební právo proto musí vytvořit
rámec k dosažení dohody mezi aktéry správy území stojícími mimo státní
správu a prostor pro zapojení nelegislativních nástrojů správy území na
rozhraní práva a tvorby vystavěného prostředí. V tom tkví komplikovanost a
komplexnost tématu rekodifikace a do velké míry i obtížnost vzájemné domluvy.
Formulování
veřejného zájmu
Správa
území je konfliktní pole, ve kterém je třeba neustále nacházet konsenzus, formulovat
"veřejný zájem". Dnes neumíme dosáhnout shody: neumíme řešit
konflikty uvnitř státní správy (při formulování veřejného zájmu hájeného státem
– DOSS), uvnitř veřejné správy (při formulování veřejného zájmu mezi státní
správou a samosprávou), ani konflikty mezi veřejnou správou a stavebníkem. Primárním
úkolem státu (v rekodifikaci) je oblast práva – legislativní rámec vyvážení
rolí, kompetencí, zodpovědností aktérů při správě území. Tito aktéři jsou tři:
Státní
správa (reprezentant státu)
Bez výrazné revize a
zpřehlednění všech často i protichůdných zájmů na poli veřejného zájmu hájeného
státní správou nebude možné dojít ke zlepšení v oblasti obecného veřejného
zájmu hájeného zákony, tedy státem a jeho institucemi. Tuto oblast odrážejí
zejména navrhované institucionální změny ve stavebním řádu. Revize zákonů a
předpisů (státem hájený veřejný zájem) a jejich koordinace ve všech fázích
správy území je druhým úkolem státu ve veřejné správě. Jednotlivé „složkové“
předpisy upravující činnost DOSS při tom přesahují mimo oblast stavebního práva
podobně jako nástroje správy území používané níže uvedenými aktéry mimo státní
správu. Třetím úkolem státu ve veřejné správě je důsledná inspekce
odůvodněnosti konkrétních podmínek formulovaných státní správou a jejich plnění
při realizaci záměru.
Samospráva
(reprezentant veřejnosti)
Na úrovni veřejné správy je
nutné vyvážit průnik formálních - legislativních zájmů (obecných podmínek formulovaných
státní správou) a neformálních - kvalitativních - předpisy nedefinovatelných
zájmů v zodpovědnosti samosprávy coby nositele veřejného zájmu při určování
specifických podmínek rozvoje svěřeného území a realizace staveb (zodpovědnost
za konkurenceschopnou správu a udržitelný rozvoj území, tvorbu kvalitního
prostředí v dlouhodobé politice a strategii, střednědobých nástrojích
správy území a v architektonické kvalitě každé specifické stavby). Tato
linie probíhá od nejhrubšího měřítka strategie rozvoje po konkrétní stavbu a
nejde v žádném bodě přerušit.
Na úrovni
veřejného zájmu hájeného samosprávou (německy Gestaltung, volně tvorba obrazu
města - Image of the City) je opět průniková linie mezi politickou reprezentací
(rada města, zastupitelstvo, výbory, komise...) a odbornými (apolitickými)
poradními, koncepčními a servisními institucemi. (kanceláře architektury města,
rady architektury města, městští architekti...) V kontinuálním prostředí
západoevropských zemí sledují politici dlouhodobou koncepci, strategii a cíle správy
města (formulovanou s pomocí potřebných odborných institucí a nástrojů), spíše
jen mění důrazy podle svých preferencí, proměňujících se potřeb a průběžného
vyhodnocování. U nás není kontinuita správy stále dostatečně podložená. "Velká"
česká města (v evropském kontextu spíše malá) takovou potřebu cítí a odborné
instituce si vytvářejí. Život si sám vynucuje "postupné otužování
zodpovědnosti samospráv" i bez legislativního zakotvení. Podobně na Západě
spočívá značná část správy na neformální úrovni, jako například regionální
spolupráce.
Autorizované
osoby (reprezentant stavebníka)
Na
rozhraní práva a tvorby vystavěného prostředí, v průniku mezi zájmy veřejné
správy a individuálního stavebníka, je prostor pro vytváření architektonické
kvality. O ten je nutné pečovat. V příliš úzkém, negativně vymezeném prostoru
je téměř nemožné kvalitu rozvinout. Podvědomě cítíme, že čistě
"předpisový" úřední přístup ke stavební správě není možný. Vždy bude
mít sklon degenerovat k extrémní poloze přeurčenosti podoby vystavěného
prostředí parciálními (a často i protichůdnými) předpisy – „projektujícími“
DOSSy. Právo nemůže stavět překážky vytváření kvalitního prostředí, jak se tomu
v současnosti děje.
Aktéři – shrnutí
Oblast formulování
veřejného zájmu se primárně dotýká narovnání postavení, výkonu a zodpovědnosti
všech tří aktérů v procesu správy území (oblast práva). Primárním úkolem
rekodifikace je vytvoření „styčných bodů“ pro průnik legislativních a
nelegislativních nástrojů správy území ve všech jejích fázích. Tato oblast je
těžištěm probíhající diskuze mezi zpracovateli, samosprávou a profesními
komorami.
Druhým
úkolem je revize rozsahu zájmů státu jen na ty skutečně zásadní. Návrat k skutečnému rozhodování
v území namísto v současnosti aplikované administrace závazných
stanovisek.
Třetím
úkolem státní správy je výkon inspekce – kontrola odůvodněnosti rozhodnutí a
jejich naplňování.
Proces
správy území oblast stavebního práva přesahuje. Stavební zákon se týká zákonné
struktury výkonu státní správy a nastavení průniku s výkony aktérů
stojících mimo státní správu. Činnost stavebních úřadů nemůže (a nemá) řešit
neformální – mimopředpisové nástroje správy území: kvalitativní, charakterové, strategické,
iniciační, prioritní, ekonomické prvky správy území do rozhodování stavebního
úřadu integrovat nelze. Musí je ale umět v procesu zohlednit. Cílem je vyvážení
míry stability a flexibility rámce pro dosahování vzájemné shody.
3. NÁSTROJE
Územní
plánování
Územní
plánování je výsostnou činností samospráv, které nesou zodpovědnost za
budoucnost svěřeného území. Systém pořizování územně plánovací dokumentace je
nejslabším místem současného procesu správy území a vyžaduje největší pozornost.
Územní rozvoj musí umět reagovat na současné výzvy: probíhající růst měst, ale
též jejich smršťování (fenomén „shrinking cities“), vylidňování venkova,
rostoucí nároky na města i okolní krajinu a jejich udržitelný rozvoj. Územní
plán v současném pojetí ztratil koncepční rovinu, omezuje se pouze na
právní výklad. Stavební úřad s ním neumí nebo nechce pracovat, očekává
dokonalou „kuchařku“ pro rozhodování, kterou není možné sestavit a projednat
(zejména u velkých měst). Izolovaně pracující složka státní správy není schopná
reagovat na specifické podmínky v území, pouze koordinuje obecně stanovené
podmínky a vykonává úřední činnost.
Postavení
samospráv
Samosprávy
velkých měst nahlíží na problematiku odlišným pohledem než státní správa a
zpracovatelé věcného záměru. V současnosti je obec v pozici běžného účastníka
řízení. Názor obce nemusí být reflektován v podmínkách, na rozdíl od závazných
stanovisek DOSS. Pořizovatel nemusí s obcí vůbec jednat. Státní správa je
vůči municipalitě v „nepřátelské“ pozici. Z krajské úrovně nepřichází podpora.
V odvolání názor obce neuspěje. Obec nemá v řízení silné stanovisko (které
je současně předpokladem vyjednávání a uzavírání plánovacích smluv).
Diferenciace
Obsah
územních plánů a jejich komplexnost se liší podle velikosti obcí. Tomu musí
odpovídat diferencovaný přístup k pořizování ÚPD. Územní plán malé obce
odpovídá rozsahem zastavovacímu plánu lokality, zatímco územní plány velkých
měst řeší rozvoj celých městských aglomerací. Zcela chybí nástroj pro
koordinaci městských funkčních regionů, přesahujících správní hranice.
Krajské měřítko (ZUR) je příliš velké, plánování vymezené administrativní
hranicí zase nedostatečné. (v Evropě je regionální spolupráce často
praktikována na neformální bázi vzájemně výhodných dohod) Řešení problémů
spočívá v diferenciaci úrovní podrobnosti územních plánů podle velikosti
dané lokality s tím, že všeobecně závazná je vždy jen nejnižší vrstva platné
plánovací dokumentace. Systém je vhodné doplnit formou městských a regionálních
strategií s analytickým a koncepčním výkresovým zobrazením (v současném
systému ve formě územní studie) – s odpovídající závazností jako u strategických
plánů (pouze pro rozhodování veřejné správy, adekvátně s běžnou plánovací
praxí v Evropě). Tento nástroj nemáme zatím zavedený, veškerá tíže
plánování je dosud soustředěna na „univerzální“ a jednotně nastavený územní
plán.
Efektivita,
stabilita, flexibilita
Rozvoj
jde v současném světě mnohem rychleji kupředu a územní plánování za ním zaostává.
Evropa rapidně mění a přizpůsobuje systémy správy území s cílem dosažení
efektivity, adekvátní míry stability a flexibility. Česká praxe permanentních
změn přeregulovaných územních plánů velkých měst je neudržitelná. Podporujeme
přijímání ÚPD formou závazné vyhlášky a návrat k principu závazné a směrné
části. (judikát správního soudu o zezávaznění směrné části byla fatální chyba,
naopak rozhodnutí ústavního soudu v případu „regublin“ potvrzuje ústavní
právo samosprávy na stanovení specifických podmínek rozvoje území)
Ekonomická
rovina
Nezbytnou
součástí územního plánování je nakládání majetkem a financemi, nákupy, prodeje,
směny a příprava pozemků. Uzavírání plánovacích smluv, aparát nástrojů
městského developera. Městské investice jsou provázané se strategickým plánem. To
je další významná role samosprávy, nevykonavatelná státní správou.
Rozdělení
rolí
Veřejný
zájem se definuje procesem, je formulován v územně plánovací dokumentaci. Samospráva
jej formuluje, hájí a upřesňuje nelegislativními nástroji. (politika
architektury, strategický plán, územní studie, stanovisko obce...) Nyní jsou
samosprávy hračkou v rukách DOSS, metaforicky jsou samosprávy brány v rámci
procesu územního plánování jako nesvéprávná "zvířátka v kleci". Postavení
obce při pořizování územně plánovací dokumentace není ve věcném záměru
vyjasněno, podobně jako způsob výkladu územního plánu. Z pohledu měst jde
o ústavní právo samosprávy. Tuto nerovnováhu je potřeba narovnat. Roli obcí ve
správě území je potřeba posílit skutečně, nejen formálně. (viz. 2. AKTÉŘI)
Územní
plánování – shrnutí
-
narovnání rolí, kompetencí a zodpovědností ve správě území
- diferenciace ÚPD; měřítko je odrazem podrobnosti zpracování, nikoli zoom
v digitálním dokumentu
- regulační plány v současném pojetí se neosvědčily; řešením může být zastavovací
plán jako jediný obecně závazný nástroj regulace území, nebo systém hybridních a
víceúrovňových územních plánů
- propojení formálních - legislativních (všeobecně závazných) a neformálních
nástrojů správy území
- zapojení analytického a koncepčního zobrazení strategických plánů měst a
funkčních metropolitních oblastí
- zapojení přímé ekonomické vazby na správu území
- pasport lokality – nástroj sjednocení vyšších úrovní ÚPD do přehledného formátu
- možnost odchylného určení územních požadavků na výstavbu od celorepublikové
předlohy; možnost specifického definování stavebních předpisů vlastním
dokumentem (hmotné stavební právo)
- vyvážení stability a flexibility ÚPD; efektivita používání
- digitální data, postupy a standardy, nikoli digitalizovaná forma ÚPD
- rehabilitace koncepční (směrné) části ÚPD; přijímání ÚPD formou závazné
vyhlášky; územní studie mohou do jisté míry nahrazovat směrnou část územního
plánu, nejsou ovšem všeobecně právně závazné
Stavební
řád – principy
- princip
ochrany investic, právo stavby
- jeden úřad, jedno řízení, jedno rozhodnutí, jeden přezkum
- revize, redukce stanovisek DOSS, integrace do stavebního úřadu (i
v přípravě ÚPD)
- revize a pevné zakotvení hmotného stavebního práva; možnost odchylného určení
územních požadavků na výstavbu od celorepublikové předlohy
- odstranění právní nejistoty: apelační princip při odvolání, koncentrace
námitek, sankce za zneužití práva
- řešení institucionálních problémů legislativního nastavení
- zvýšení profesionality výkonu státní správy
4. OTÁZKY
stavební
úřad bude rozhodovat při velké osobní zodpovědnosti:
jak motivovat úředníky k pozitivnímu přístupu? k rozhodnutí o konfliktních
zájmech?
jak vytvořit prostor samostatný právní názor?
právní
jistota investorů, předvídatelnost rozhodnutí
Součástí
procesu musí být předběžná informace, konzultace / společné jednání v průběhu
procesu pro zajištění předvídatelnosti. Je potřebná revize, rozšíření a
zakotvení hmotně právní části v kodexu. Redukce rozsahu a složitosti
dokumentace při důrazu na kvalitu zpracování projektu a zodpovědnost
autorizovaných osob. Předvídatelné prostředí omezí nerealistická očekávání
investorů. Předpokladem je zkvalitnění výkonu veřejné správy.
5. SLOVENSKÁ ZKUŠENOST
Slovenský příklad je pro nás
velmi inspirativní a náš pohled v mnoha směrech potvrzuje. Je zajímavé,
jak obě země po více než čtvrtstoletí samostatného vývoje řeší podobné problémy
podobnou formou. Na Slovensku stále platí „původní“ zákon 50/1976, i když k nepoznání
novelizovaný. Paragrafové znění zákona Zákona o územnom plánovaní a Zákona
o výstavbe je právě v mezirezortním projednávání.
Slovensko v rekodifikaci
ponechává územní plánování jako výsostný výkon samosprávy zakotvený Ústavou.
Obec také vykládá soulad s ÚPD a stanovisko obce (územné stanovisko) jako
jediné nepodléhá fikci souhlasu při nedodržení lhůty (fikce souhlasu je
zavedena u stanovisek DOSS). Zavádí se podrobnost regulačního plánu
v jednoduchém obsahu a rozsahu.
Stavební řízení se vrací
z rukou starostů zpět pod státní správu. Přes původní odpor se většina
obcí vydávání povolení vzdala ve prospěch výrazné redukce počtu stavebních
úřadů. Slovensko bude mít 8 okresních stavebních úřadů, výjimkou
z dvoustupňového systému stavební správy je cca 150 úřadů ve stavebních
obvodech (na celkem 2 930 obcí), vedených přednostou a povolujících pouze jednoduché
stavby. Symbolicky se mění postavení občana, respektuje se právo stavby při
splnění rámcových podmínek, vydává se stavební souhlas namísto povolení, a to
na základě jednoduché dokumentace stavebního záměru podávané elektronicky v
pdf. Podrobnější podmínky se případně pouze ověřují v projektu stavby,
třetím stupněm dokumentace je prováděcí projekt. U vyhrazených staveb je
kontrola projektu vyšší.
Inspirativní je přístup
k posuzování vlivu na životní prostředí: Proces EIA není integrován do
stavebního řízení. Končí rozhodnutím, na které navazuje jednostupňové řízení o
stavebním záměru vedené podle stavebního zákona.
6. ZKUŠENOST ČESKÝCH MĚST
Velká města se těžce
vyrovnávají se symptomy současné legislativní praxe. Podle principu „Město
staví město“ chceme stavět příjemné město pro lidi, ale v rámci současných
předpisů lze v centrech měst stavět jen velmi obtížně. V proměnlivém
světě a globální konkurenci se územní rozvoj stává ústředním tématem obcí
nevyhnutelně, protože centrálně jej umí "řídit" jedině totalita. Subsidiarita
v rozhodování není žádný libovolný výmysl Západu.
V triádě
legislativa – instituce – nástroje se v prvním kroku snažíme napomoci
transformaci českého stavebního práva. Paralelně v druhém kroku budujeme
instituce: výkonné koncepční a servisní IPRy, KAMy, MAPPy, městské
architekty... na jedné straně a odborné rady na straně druhé. V třetím kroku
nás čeká použitelné strukturování procesu správy a rozvoje území (měst,
aglomerací, krajiny) podle měřítka, charakteru a času od strategií a koncepcí k
jednotlivé stavbě i celku (to nemůže najednou obsáhnout jeden územní plán !!!)
Praha
chystá pilotní projekty pro rozvoj městských pozemků. Tezím věcného záměru jde
naproti ustavením institucí procesujících významné městské projekty: městského
developera a centrálního stavebního úřadu Prahy. Snaží se srovnat krok
s Vídní nebo Mnichovem, městy které tyto instituce používají tradičně už
přibližně 100 let.
Pražské
stavební předpisy jsou specifickým návodem, jak stavět v metropoli. Je
důležité zachovat možnost jejich definování v jednom dokumentu, bez toho
by hrozilo neustále opakované projednávání specifických podmínek v jednotlivých
úrovních ÚPD a při jejich jakékoli změně.
Velmi aktuálním
tématem je aktivní městská bytová politika, na kterou Praha dosud rezignovala.
Ustavování
institucí a nástrojů je demokratický proces, vyžadující jednání
s koaličními partnery a odbornou veřejností.
7. ZÁVĚRY
Samotné téma rekodifikace se
ukázalo jako příliš široké pro jedno setkání a debata se zpracovateli se dotkla
celé řady oblastí. Pozitivním výsledkem je upřímná snaha o vzájemné pochopení
na obou stranách a zájem na pokračování společné debaty.
Potvrdil se soulad v odborném
pohledu měst na problematiku legislativního rámce veřejné správy. I když jsou pohledy
jednotlivých měst jsou specifické, navzájem se doplňují a překrývají. Sdílení
zkušeností je obohacující. Slovenská zkušenost je pro nás velmi inspirující.
Nabízejí se paralely s používanou praxí v dalších evropských zemích,
i když nejsou přímo přenositelné.
Reforma je stavební
legislativy je nutná. Vážíme si práce všech zúčastněných. Vítáme kvalitní
analýzu příčin špatného stavu, zohlednění procesu a agendy, důraz na
profesionalizaci výkonu státní správy. Cílem je návrat k jednoduchosti,
srozumitelnosti a přehlednosti kodexu, kterou současný zákon ve znění všech
novelizací dávno ztratil. Stavební legislativa má být nástrojem pro dosahování
společenské dohody na vytváření příjemného, kvalitního a udržitelného prostředí
ve všech jedinečných situacích, v daném měřítku, v konkrétním místě a v průběhu
času. To se současné české i slovenské stavební legislativě nedaří. S vědomím
řady témat, které během diskuze zazněly, se jeví jako nejdůležitější pečlivé
vyvážení rolí a kompetencí při správě území. Téma stavební legislativy je
komplexní a náročné. S ohledem na důležitost a ambici reformy je potřeba
vážně naslouchat specifickému názorovému spektru opozice a omezit riziko
nedokončení z důvodu možného nedorozumění.
shrnutí na základě
interpretace prezentací z uvedených setkání zapsal v Praze dne 9.6.2019
Martin Kloda
Poděkování zúčastněným:
PRAHA
doc. Ing. arch. Petr Hlaváček – první náměstek
primátora
JUDr. Hana Kordová Marvanová – radní
Mgr. Ondřej Boháč – ředitel IPR
prof. Ing. arch Roman Koucký – vedoucí
Kanceláře metropolitního plánu IPR
Ing. arch. Kamil Kubiš – IPR
Ing. arch. Josef Pleskot – předseda Gremiální
rady IPR
BRNO
RNDr. Filip Chvátal, Ph.D. – radní pro oblast
územního plánování a rozvoje
Mgr. Veronika Doležalová – Kancelář architekta
města Brna
Mgr. Viktor Poledník – Odbor územního plánování
a rozvoje
PLZEŇ
Ing. Irena Vostracká – ředitelka Útvaru
koncepce a rozvoje města Plzně (ÚKRMP)
Ing. arch. Jan Toman – předseda Komise RMP pro
koncepci a rozvoj
JUDr. Jiří Kubík, MBA – právník stavebního
úřadu a pořizovatele ÚPD
Ing. Jitka Hánová – vedoucí úseku územního
plánování ÚKRMP
Ing. arch. Jaroslav Holler – vedoucí úseku
veřejného prostoru ÚKRMP
Ing. arch. Edita Míková – příprava stanovisek
za obec, ÚKRMP
LIBEREC
Ing. Jaroslav Zámečník, CSc. – primátor
Ing. arch. Jiří Janďourek – poradce primátora
Ing. arch. Josef Smutný – předseda Rady
architektů
BRATISLAVA
Ing. arch. Juraj Šujan – poradce primátora
TÝM ZPRACOVATELŮ
Ing. Hana Landová – HK ČR
Mgr. František Korbel, Ph.D. – HAVEL &
PARTNERS
JUDr. Jiří Buryan, LL.M., Ph.D. – HAVEL &
PARTNERS
Mgr. Josef Hlavička – HAVEL & PARTNERS
JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D. – AK KVB
Mgr. Lukáš Rothanzl – AK KVB
HOSTÉ
Ing. arch. Jan Kasl – předseda ČKA
Mgr. Eva Faltusová – ČKA
Ing. Pavel Štěpán – ČKAIT
FA ČVUT
prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Hon. FAIA –
děkan FA ČVUT
prof. Ing. arch. Jan Jehlík
doc. Ing. arch. Irena Fialová
JUDr. PhDr. Jiří Plos
Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D.
Ing. arch. Petr Starčevič
…. a poznámka - pokud k návrhu Stavebního zákona chcete nějakou pořádnou kritiku, pak třeba tady: http://www.zelenykruh.cz/wp-content/uploads/2019/06/benesova_stanovisko_staveb_zakon_vecny_zamer.pdf?fbclid=IwAR2xsUSzD-tA0GSv7sXrjXRKrCbpPIJMC7bra8KC9CpdfCGAGwX0HcC7ZEA
… a pokud chcete shrnutí v jednom odstavci, pak můžeme současnou přípravu nazvat (r)evoluce první fáze, ale daleko důležitější - pokud se tedy podaří překonat veškeré nástrahy této první fáze - bude (r)evoluce druhá fáze - která zatím na stole není, ale která by měla znamenat radikální posílení samospráv zejména v oblasti územního plánování. Prostě dnešní stav tzv. pověřeného zastupitele mnozí vnímají jako neudržitelný.
