Reflexe ke kulatému stolu „krajina severních Čech“.

 

Reflexe ke kulatému stolu „krajina severních Čech“. Několik poznámek k prezentovaným inspirativním deseti bodům pana profesora Fanty (těchto deset bodů zakládá smysluplný proces obnovy a určitě o nich ještě uslyšíme).

Zmíněných deset bodů je skvělým předpokladem k vytváření a strukturování odborného zázemí a následnému tlaku vedoucímu ke společensky přijatelnému konsenzu. V rámci i závěrečné debaty ale zaznělo, že veřejnost do toho všeho zase až takový smysl zapojovat nemá.

K této úvaze bych se pokusil něco málo doplnit. Jsem totiž na základě svého působení v Děčíně, na kraji i s ohledem na zkušenosti s přípravou soutěže na okolí Milady přesvědčen, že veřejnost je do toho celého nezbytné zapojovat právě už od samého počátku. Tématem ale je především adekvátní profesionální přístup.

V případě přípravy soutěže na okolí jezera Milada jsme se už v rámci úplně počátečních úvah před dvěma lety definovali důraz na vyvažování dvou základních přístupů. Ne pouhou preferencí jednoho z nich, ale neustálým jejich vyvažováním že je možné hledat a nacházet to nejlepší cestu vedoucí k cíli. Je to 1) tzv.tvrdá složka a 2)tzv. měkká složka.

Add 1 ) Tvrdá složka představuje soustředění pozornosti a koncentrace na „tah na bránu“. Bez ní by se do pohybu nedalo vůbec nic. V severních Čechách ji prezentuje i převažující inženýrský přístup, bez níž  by se velkolepá průmyslová díla, fabriky, chemičky, lomy, ani hydrické rekultivace nikdy neuskutečnily. Uvažování matematizované přírodovědy je efektivní, efektní, rychlé – ale do značné míry bezohledné, vytváří prostředí které neobyvatelné, a kterému až kultura 2) , nebo srozumitelněji „domov“ do kterého se navracíme, dává smysl. I o tuto druhou složku je totiž třeba pečovat a tvořit ji. Je tzv.měkká složka, dává se do pohybu velmi pomalu, ale bez ní se jakýkoli záměr doslova mine účinkem. Její součástí jsou daptační procesy vytvářející prostředí „ve kterém až“ jsou naše životy smysluplné.

V případě přípravy soutěže na okolí jezera Milada se jednalo a spolupráci se samosprávami (okolními městy a obcemi), občanskými spolky a sdruženími, aktivisty. Obecně občany. Neznamená to vždy, že pokud Hraničář při participačních akcích není našlapán k prasknutí, že takto postupovat nemá smysl. Do povědomí lidí se totiž dostává klíčové, že je možno si říci – ano, vzniká to dobře. Budují se tak základy budoucího společenského konsenzu, který je zcela nezbytný.

Právě tato složka (2) musí být na severu Čech brána v potaz zcela mimořádným způsobem. Pokud zde mluvíme o vykořenění, nedostatečné identifikaci spojení s místem, problematickou sociální skladbou, a demografickými prognózami, z tohoto stavu se nedostaneme tak, že bychom tuto tzv. měkkou složku odsunuli na druhou kolej, že bychom ji ještě více ignorovali. Právě naopak, jakkoli se to od samého počátku může jevit problematické, je třeba velmi aktivně a hlavně profesionálně přistupovat k rozkrývání takto náročných společenských témat. Je třeba k nim ale mít obrovskou odvahu. Musíme být připraveni na to „ustát“ katarze křivd sahajících desítky let zpět. Jinudy ale cesta nevede.

Opět Milada. Tam byly zpracovány práce podporující její vizuální identitu – tzv.brand. I zdánlivě triviální spolupráce se studenty na plážích měly na její vnímání v očích veřejnosti mimořádný vliv. Obdobný přístup známe z karvinska http://www.poho2030.cz/ . Kde na webu najdeme sadu různých druhů tiskovin, mediálních výstupů. Vizuální identita přístupu je tu nezměnitelná.

Něco podobného je třeba zakládat i v případě mostecké pánevní oblasti. Výstupem by měl být nejen vizuální symbol celého směřování, ale i jednoduše uchopitelný slogan, brožurka, webové stránky. Celý záměr musí být moderní a zároveň nadčasový.

Nevím, jestli tyto úvahy spadají pod rámec právě proběhlého kulatého stolu, ale UJEP má Fakultu umění a designu, kde by parter k této tematice určitě šel najít.

Pokud na půdě UJEPu mluvíme o vytváření silné pracovní skupiny, je to něco, co by mělo být jedním z prvních kroků i pro práci s touto „druhou“ měkkou složkou. Na přípravě by se měla podílet jak univerzita, představitelé samospráv (nejen kraj a prac.skup. Uhelná platforma, ale i města a obce v oblasti), velmi důležití jsou stakeholdrové (zástupci těžebních společností), zástupci státní správy (restart, tripartita, MMR, MPO).

Rozvíjení této tzv.měkké složky je třeba v kraji provádět tak jako tak a skoro bych ji ani nepodmiňoval ucházením se o slibované částky z EU. Na tomto mentálním zázemí spojených s tzv.měkkými dovednostmi je třeba pracovat dlouhodobě, napříč univerzitami, obory i univerzitním provozem, granty.

Ještě - pokud jde o prezentace a tým, který se na UJEPu nyní dává dohromady, velmi zásadně mi tam chybí už od začátku vyvažování témat ekologie a krajiny tématy urbanistickými, prostorového plánováním, architektonickými, také ale komplexně energetickými, technologickými. Totiž – i tato témata je třeba už od samého počátku velmi pečlivě rozpracovávat. U každého zde definovat jejich zodpovědnosti, témata, dosah.

Nemělo by se v průběhu práce stávat, že případné propojování do soustavy jezer bude bráno ne jako prvotní vstup, se kterým je třeba pracovat, ale už jako finální produkt, kterému se vše ostatní musí přizpůsobit. Toto je nezbytně třeba naučit se rozlišovat. Pokud bych se vrátil k výše zmíněnému rozvržení na 1) a 2), tedy na složku měkkou a tvrdou, i zde je od samého počátku, už v procesu tvorby jednotlivých inženýrských děl, nezbytné vyvažovat jednotlivé protichůdné aspekty. Píši o tom takto složitě proto, že ta tzv.měkká složka má při jejím potlačení přirozenou tendenci vést zákopovou válku a vše v důsledku mimořádně komplikovat. Případů, které takto dopadají, a kde inženýrská díla v rámci projektové přípravy postrádají přístup architektonicko krajinářský, urbanistický, známe v regionu řadu. Spíše bychom řekli, že jiné neznáme. Nejde o snižování kvalit konkrétních inženýrských děl, ale naopak o jejich umocnění, o důsledné zapojování do všech aspektů prostředí ve kterém žijeme.  

A je to právě sever Čech, který v Liberci, v budově TV věže na Ještědu vytvořil precedent, jak k obdobným problémům přistupovat. Tam se totiž požadavky krajinného a kulturního kontextu – mluvíme o „ukončení hory domem“ staly generátorem adekvátních technických a technologických řešení, patentů. Vzpomeňme alespoň na Pattermanovo kyvadlo. I v případě krajiny severu Čech bychom měli postupovat obdobně. Měli bychom už od samého počátku hledat a vytvářet propojovací články mezi požadavky technickými a technologickými s požadavky kulturními a krajinářskými. Jak to dopadá, když se celkové vizi díla podaří jednotlivé nesourodé požadavky spojit je vidět právě u ikonického završené hory Ještěd.

Pokud mluvím o západní části mostecké pánve, tam dnes nedokážeme ani určit jaké tam jsou krajinné, prostorové kvality. Tato práce – pokud mám dobré informace – ještě vykonán nebyla. Nejde tu v prvé řadě o respekt k nim, ale vědomí jejich existence. Následně s nimi totiž můžeme pracovat a jednotlivými technickými a technologickými buď jejich potenciál umocňovat, nebo naopak vytvářet kulturní a krajinné kvality, které zpočátku byly přítomny pouze latentně. To vše v rámci vědomých tvůrčích procesů.

Už dávno neplatí argument že „pokud něco není vidět“, že to řeší vše. Dnes totiž už neexistuje „nevinné stavění“, které „jakoby ani nebylo“. Dnes můžeme mluvit jen o zásazích, které jsou ze všech stran tak dokonale koncepčně uchopeny, a provázány, že jejich vliv na všechny sledované aspekty života a prostředí jsou v maximální možné míře v souladu.  

V případě Mostecké pánevní oblasti se dostáváme ještě k další otázce. Jak jsem ve svém příspěvku ukazoval plánovanou mapku rekultivací s kořeny v šedesátých letech. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve vysoce industrializované krajině, naše rekultivační zásahy a celkové koncepce nemohou být nahodilé nebo dokonce svévolné. Jediný možný přístup je s vědomím veškeré zodpovědnosti.

Do toho samozřejmě vstupuje dnešní přístup k rekultivacím – viděl tyto plány někdy někdo?

Nejprve je nezbytné zásadním způsobem zpřehlednit vše co již bylo odpracováno (v krajině fyzicky i projekčně) a udělat si přehled i o aktuálním plánovaném stavu rekultivací. Je jedno, že se v souvislosti s uvažovanými změnami v koncepci soustavy jezer budou možná měnit. Cílem by totiž mělo být v rámci celkové nové koncepce jezer i velmi aktivně řešit – tvořit – krajinu, tvořit její vztah k osídlení. Témata nových jezer nelze brát tak, že „to tak vyšlo“ a že „s tím se nedá nic dělat“. To že se jedná o závratné investice neznamená, že budeme rezignovat na komplexní kvalitu, na usilování o co nejlepší komplexní řešení. Vytváříme tu nejen technická díla, ale životní prostředí a komplexní vystavěné prostředí na další stovky let.  Tady už vlastně navazuji na panem profesorem nastíněných deset bodů.

Už se nepohybujeme v šedesátých letech s jejich modernistickým uvažováním oddělujícím velmi striktně od sebe – výrobu, bydlení, rekreaci …. V současné době je vědomí propojenosti a provázanosti všech prvků na zcela jiné úrovni. Neznamená to ale, že by technika měla přijít zkrátka. Jak jsem uvedl v případě libereckého Ještědu – pokud je vrcholová vize silná a smysluplná, technologie a technika si to své správné a smysluplné místo najde.

Jaké by měly být další kroky?

Vedle hledání a vytváření vizuální identity  tzv.měkký faktor a s ním spojeným propojování všech zainteresovaných, je stejným způsobem nezbytné připravovat i tým, který by se problematice měl věnovat. Měli bychom usilovat o vytvoření obdobného kulatého stolu směřujícího k analyticko-synteticko-tvůrčího přístupu, který by toto vše mohl mít v kompetenci. Na setkání na UJEPu zaznělo, že by to mohla být krajská kancelář architektury, nebo obdoba pražského IPRu, nebo tzv. ladscape laboratory. Nejprve je ale třeba vyladit jaký je současný stav, jaké jsou požadavky, do jaké míry není možné vše řešit v rámci současných agend a až pak hledat něco nového.

Při reflexi výkonu přeneseného výkonu státní správy je dnešní problematické nastavení dáno i především neutěšeným stavem Stavebního zákona. Ten orgány přeneseného výkonu státní správy (odbory územního plánování a stavebního řádu) musí ctít a respektovat. Dnešní institut „pověřeného zastupitele“ samosprávu od vlastní aktivity a zodpovědnosti za rozvoj a územní plánování spíše odrazuje a ukolébává do pohodlné pasivity. Samosprávám (obce, města, kraj) ale nic nebrání v tom, aby si dělaly svou vlastní přípravu, studie a podklady, které by následně předávaly  k adekvátnímu zapracovávání přenesenému výkonu státní správy. Studie zpracovávané samosprávou by pak měly být pokud možno co nejkomplexnější, co možná nejkvalitnější, co možná nejprofesionálnější.

V neposlední řadě tu jde o finance. Pokud Karlovarská kancelář architektury má nyní roční rozpočet cca 7,5mil – a to se s půltuctem zaměstnanců stará jen o město, v případě kraje bychom mluvili o rozpočtu v řádu desítek milionů a desítkách profesionálů. V případě „odchodu od uhlí“ ale mluvíme o investicích v řádech desítek až stovek miliard. Dlouhodobě největší problém je v přípravě projektů. A u kvalitního projektu je největší problém především jeho správné a smysluplné ukotvení v prostoru a čase, aby byl součástí nějaké komplexní vrcholové vize, plánu. A ten aby se každých pár let neměnil musí být co nejšířeji – nejkonsenzuálněji akceptovaný. Měli by o něm v kraji vědět doslova všichni – míněni občané, aby věděli na čem se podílí, jaká je jejich budoucnost. Určitě, jak i na setkání na UJEPu zaznělo, demografická skladba je problematická, ale jen a jen tudy – před kvalitní komunikaci s veřejností – vede cesta ze současného stavu dál.

Velmi limitní je v současnosti také časová akcelerace řešení všech souvisejících problémů, přehodnocování odpracovaného a generování vrcholové vize. Pokud o „odchodu od uhlí“ mluvíme v řádu 5-7let, projekty, které by vše měly doprovázet je třeba mít na stole v řádu roku, dvou, tří. U komplikovaných projektů tento čas seberou jen procesy EIA a SEA (reaktivní dodatečné posouzení vlivu na životní prostředí). Určitě se můžeme pokusit tvrdit, že pokud nyní dobře zpracujeme téma krajiny a ekologie a v rámci procesu projektové přípravy budou v týmech i krajinářští architekti, urbanisté, ekologové, tak projekt bude řádově kvalitnější a procesy EIA a SEA by mohly mít daleko hladší průběh.

Zde ještě přikládám jako „výkop“ ke stažení stále ještě pracovní verzi „infrastrukturní studii Ústí z pohledu kraje“, připravenou k dopracovávání i jako podklad k diskusi. Těší se k ní na zpětné vazby: http://leteckaposta.cz/316463596

20.9.2020

Ondřej Beneš

poznámka - úvodní foto je z pražského CAMPu

 

 

Prezentace na UJEPu 8.9.2000 v rámci kulatého stolu "Krajina severních Čech"

program:

WISH LIST ARCHITEKTa - k "Uhelné platformě" - 03

WISH LIST – ARCHITEKT - 03

Třetí wish list po zpracování „infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje“. Tato studie mi umožnila jednak lépe analyzovat dostupné podklady a pak provést i jasnější závěry.

1) Požadavky na projekční přípravu. Mluvíme o zásadních změnách pánevní oblasti a krajiny, ale nejsou tu zpracovány základní podklady. Jde zejména o požadavek na doplnění Územních studií krajiny všech částí pánevní oblasti, prověření a aktualizaci těch již vydaných, zajištění jejich závaznosti (požadavek na územní studii krajiny se týká i šluknovska). Je nezbytné vytvořit celkovou koncepci a strategii kraje jak jeho hodnoty a potenciály do budoucna chránit, jak problémy synergicky a mezirezortně řešit (adaptace na klimatické změny, boj se suchem, zvýšení ochrany půdního fondu, atd.).

2) Požadavky na komplexní studie související s dopravní infrastrukturou. Spolu s řešením trasování VRT(vysokorychlostní trať) je nezbytné v lokalitě mezi Řípem a Litoměřicemi řešit jak problematiku jejího začlenění do krajiny (nejen pouze reaktivně v rámci procesů SEA a EIA). Součástí týmů projektujících dopravní infrastrukturu musí vedle inženýrů být i architekti, urbanisté, krajinářští architekti, ale i obecní a městští architekti z území, kudy ta která infrastruktura prochází. Do studie je nezbytné zahrnout i téma rozvoje trojměstí Terezín-Lovosice-Litoměřice. Součástí řešení by měla být i problematika zkvalitnění silničního spojení z D8 směrem přes Litoměřice na Liberec jako mimořádně důležitého východozápadního propojení kraje. Prověření by si pro Terezín zasloužila i obnova (železničního)spojení z Bohušovického nádraží.

Obdobně je nezbytné přistupovat k návrhu trasování VRT v úseku mezi Ústím a Krušnými horami. I tam by součástí řešeného problému mělo být mj. řešení propojení Krušnýchhor s jezerem Milada, respekt k místním hodnotám (historické bojiště, vazba na památku UNESCO), atd.

Zásadní je požadavek na prověření umístění nového silničního mostu v Děčíně, jako součást páteřní východozápadní komunikační osy kraje.

Obdobné je to s řešením páteřní dopravy v Ústí (otázka tunelů), vztah průtahové k místně obslužné dopravě. Součástí řešení nového terminálu VRT v Ústí musí být kompletní studie jeh provázání s městem, s ostatními druhy dopravy, s propojením zelenou a modrou infrastruktury podél Bíliny.

V „infrast.studii“ jsme otevřeli dveře ke společnému hledání řešení výše zmíněné problematiky.

3) Požadavky týkající se identity kraje. V souvislosti s „odchodem od uhlí“ se bude nezbytné zabývat i tématy identifikace obyvatel s prostředím, tématy společenskými a kulturními. Navrhuji, abychom iniciovali odkup mosteckého objektu Repre, uspořádání kvalitní soutěže, řešící zároveň koncept celého mosteckého centra. Cílem by bylo najít vhodné funkční využití, zhodnocení mimořádně kvalitní architektury a urbanismu místa. To vše pro posílení identity západní části ústeckého kraje. V současnosti připravovaná rekonstrukce tohoto domu cestou k vytvoření ikony mostecka a chomutovska není. Potenciál Repre je mimořádný.

Obdobně by bylo vhodné v Chomutově podpořit rekonstrukci bývalého plaveckého bazénu v centru města s rozlehlým parkem na komplexní kulturní centrum.

V Lounech by bylo dobré podpořit výstavbu Muzea Sýkora. Zdeněk Sýkora je jeden z nejvýznamnějších našich umělců přelomu století, jeho proslulost je bez nadsázky světová. To je důvod zařazení této iniciativy sem. Současné lounské galerie aspiraci na toto muzeum nesplňují, Louny by ale šlo chápat a rozvíjet jako umělecké centrum – už jím je.

Měli bychom se zasadit o zprovoznění vyhlídky na vysílači na Bukové hoře (Humboldtova vyhlídka), a vybudovat tam adekvátní zázemí. V případě, že by z technických důvodů využití současné stavby nebylo možné, měli bychom hledat (prostřednictvím soutěže) variantní řešení záměru.

U již připravovaného projektu v místě bývalého žateckého letiště bychom se měli ještě pokusit hledat smysluplné propojení s krajinou, turistickými a cyklo stezkami a cíly. Mohl yb to být pozitivní signál jak pracovat s novými průmyslovými a technologickými zónami – hledat jak je začleňovat do struktury krajiny a přírody - akcent na šedozelenomodrou infrastrukturu. Realizovat ukázkové příklady práce se zelení a vodu v nastupující „době sucha“ a podobně.

 

4) Podpora současného přístupu k bydlení. Jako absolutně nezbytné mi přijde aktivní podpora bydlení obzvlášť pro mladé lidi, rodiny s dětmi. Měli bychom podporovat a vytvářet prostředí pro možnosti nejrůznějších forem společného bydlení, komunitního bydlení, nájemného bydlení. Známe to nyní především z Německa a Rakouska. Může se jednat i o budování bytového fondu nájemného bydlení. Byl by to jednoznačný signál - podpory rodin s dětmi.

Tomu by předcházela velmi náročná vyhledávací fáze, analýza dosavadního přístupu. Může to dopadnout tak, že budeme bourat vybydlené domy a sídliště, a hned tam budeme stavět kvalitní domy. Kvalitní nejen architektonicky, ale zejména z pohledu urbanistického, z hlediska konceptu veřejných prostor.

Touto cestou se nyní pokoušíme jít v rámci konverze čtyř barokních bloků v Terezíně.

5) Podpora komplexní agendy. Mohli bychom městům, která nemají městské, nebo obecní architekty zabezpečit finance na jejich zřízení a provoz. Podporu by si tyto instituce zasloužili i ve velkých městech jako je Most, Chomutov, Teplice, Ústí… měli bychom se pokusit najít adekvátní způsob podpory.

 

Uhelná platforma by měla podpořit připravovanou soutěž na okolí Mosteckého jezera, srovnatelnou s právě probíhající soutěží na okolí jezera Milada. Měla by podpořit hledání nejlepších řešení formou otevřených soutěží – v případě architektury, urbanismu, krajiny a veřejného prostoru dle regulí České komory architektů.

 

Z již uváděného bych ještě jednou zdůraznil potřebu zřízení Centra architektury, urbanismu a krajiny kraje s edukativní a přednáškovou činností, s velkým modelem kraje. Doplnil bych i požadavek na zřízení příspěvkové organizace adekvátní pražského Institutu plánování a rozvoje, zde ale na krajské úrovni. Tyto instituce tu v minulosti byli a dnes chybí. Právě pomocí těchto nástrojů by do budoucna bylo možné daleko lépe korigovat a koordinovat vize i konkrétní kroky do budoucna.

 

1/9/2020

Ondřej Beneš