Teorie rozbitého okna

 

Rekultivace a transformace

 

Každá „rekultivace“ je dnes automaticky "transformace"? Dokážeme dnes vůbec rozlišovat co je to "rekultivace", "resocializace" nebo "transformace". Určitě bych nechtěl bazírovat na slovíčkách, ale v mimořádně technicky a technologicky rozvinutém kraji jako je ten Ústecký je i v posttěžební problematice správná terminologie velmi důležitá.

 "Návrat do struktury zeleně" tedy revitalizace, kdy ve vytěženém území založíme "vitalitu", je pojem šedesátých let, spjatý především s výkonem pana Štýse. Z dnešního pohledu se tehdejší přístup, přes jeho mimořádné výkony a rozsah, jeví jako adekvátní své době, tedy poněkud schematický. V posledních desetiletích je inovativně  obohacován například  "sukcesními" přístupy, vycházejícími z úvah, že "si fauna a flóra do určité míry poradí sama". Obnova území pak může být založena daleko robustněji. To má určitě i ekonomické výhody. Už sám pan Štýs říká, že to co tam zakládal prostě nestačí (probíral jsem to s ním mnohokrát, naposled na vernisáži výsledků soutěže na okolí jezera Milada).

Předběžné shrnutí, „návrat do struktury zeleně“, revitalizace, je pouze prvním krokem vedoucím k celkové obnově posttěžebního území. A ještě, pokud mluvíme o revitalizaci, řešíme vůbec důsledně a především problematiku vody v krajině ve všech jejích podobách a souvislostech ? Malý vodní cyklus, podzemní vodu, proměnu klimatu, stejně jako otázky jak voda formovala krajinu - co to znamená z dnešního pohledu, a co všechno je k těmto návratúm ještě třeba vykonat včetně přesahů daleko za hranice „řešeného území“?

Pak tu máme "návrat do struktury krajiny". Používáme poněkud nepřesný pojem "rekultivace". V tom pojmu je totiž zakotven pojem kultura. O rekultivaci tedy budeme moci mluvit v okamžiku, kdy budeme mluvit o "kultuře". Kultuře krajiny, jejích hodnotách. Její tisícileté tradici a vztahu a vyrovnávání se s lidskou činností. Krajina, a posttěžební území je, nebo před těžbou alespoň byla, kulturní krajina. Slyšel někdy někdo, že by se mluvilo o "kulturní krajině Středohoří", jejích hodnotách a potenciálu? Nebo o prostorových a krajinných hodnotách mostecké pánevní oblasti? Třeba jen o její historii?

Kulturní krajina v dnešní posttěžební oblasti vznikala velmi pomalu a velmi postupně intenzivní činností člověka. Docházelo k vrstvení, doplňování, mísení zájmů a vlivů. Pokud toto vše chceme v případě utváření posttěžební oblasti udělat „přes noc“, tedy „rekultivovat“, tak určitě, metody a přístupy k tomu známé jsou. Ty ale v Ústeckém kraji adekvátním způsobem proběhly pouze v rámci soutěže na okolí jezera Milada, kde se řešilo opravdu vše související – včetně širších vztahů od Teplic po Ústí. O naplnění pojmu „rekultivace“ tak dnes – zatím – jinde v Ústeckém kraji můžeme mluvit opravdu jen s velkými problémy. Jak už jsem napsal výše, kultura je spjata s lidskou činností. V případě soutěže na okolí jezera Milada proběhly adresné a designované participační procesy, kterými se dnes do obdobných procesů vnáší potřeby a požadavky lidí a občanů které s řešeným problémem, nebo územím mají, nebo bychom rádi aby měli co do činění. Prostě bez lidí kteří v území žijí a kteří se o rekultivované území budou starat, se – velmi opatrně řečeno – rekultivace nekoná.

Pak tu máme "resocializaci", tedy „návrat do struktury osídlení“. Zabýval se někdo podrobně tímto osídlením, do kterého má být to resocializované „vráceno“? Požadavek na tuto činnost je zakotven už v samém pojmu „resocializace“. Analyzoval někdo podrobně jeho urbánní, ale i sociální (mimo jiné obsáhlá problematika  „smršťování“ kraje), ekonomickou a další typy struktur tak jak by na počátku jednadvacátého století bylo adekvátní? Rádi jako podklad k takové činnosti používáme pojem „urbánně-ekonomická studie“, mluvíme o „datovém dvojčeti“, práci nejen ve 3D, ale i ve 4 a 5D, čímž je míněno nejen zachycování současného stavu, ale i dynamické datové modelování potenciálních změn ve variantách, kde z klíčových parametrů, které jsou požadovány a sledovány, jsou celková a komplexní ekonomická, environmentální, energetická a sociální odolnost, komplexnost, výhodnost…. Tato veškerá činnost probíhá zásadně předem, aby bylo možné adekvátně a předem v maximální možné míře předcházet potenciálně negativním dopadům jakkoli dobře míněným zásahům v území. A dnes navíc už velmi dobře víme že něco jako „nevinná činnost v území“ prostě neexistuje.

Nakonec tu máme „transformaci“, která těm vše předchozím bodům dává „dnešní“ dynamiku. Má dnešní transformace dynamiku? Tedy nejen že dokáže výše uvedené body rozlišovat ale dokáže je navíc i adekvátně naplňovat? Je toto rozlišování a naplňování, tento tvůrčí proces srozumitelný jednotlivým aktérům, tedy že „ví o čem mluví“ a zároveň je tento proces srozumitelný všem těm, na jejichž životy bude mít celkový transformační proces dopad?

To vše s  pomocí současných znalostí, vědomostí a zkušeností, včetně těch technologicky nejpokročilejších, i těch, které stále vnímáme jako znepokojivé (AI). Pokud chceme velmi aktivně vycházet vstříc problémům, které se už ani neohlašují, ale které jsou součástí našich životů – energetická, environmentální, sociální, a doplnili bychom i změny geopolitické – asi se shodneme, že náš přístup a řešení by mělo být adekvátní našim dnešním možnostem a schopnostem.

Jakými nárazy se nezvládání a nepřipravenost na tyto krize, které jsou dnes už velmi dobře pojmenovatelné a analyzovatelné, mohou projevit, jsme si jen velmi nedávno všichni prožili v souvislosti s pandemií covid 19. Ta zasáhla prakticky každého na celém světě a radikálním způsobem nás donutila přehodnocovat naše každodenní návyky a zvyky, náš způsob života. Je pak v této souvislosti dobré zmínit, že jsou regiony, oblasti a státy, které si „cvičení na pandemii“ srovnatelnou s tou která proběhla zkoušeli dlouho před jejím nástupem. Nelze se divit, že s touto přípravou reálné dopady, a dodali bychom že pokud jde o zvládání jakýchkoli krizí, které jsou už dnes dobře rozlišitelné, nemusí být až tak nepřiměřené.

Generování vize pro Českou republiku z pohledu architekta

  

foto: Jirka Janoušek www.nebeske.cz - Od Radovesické výsypky přes Bílinu a Most ke Krušným horám

Text vyšel v Bulletinu České komory architektů 2023/3:

Generování vize pro Českou republiku z pohledu architekta

Ptáme se co je/bude ústředním motivem vize, která nás vyvede z labyrintu nejistot současnosti. Hledáme, o co se v dnešním rozjitřeném a rozkolísaném světě velmi pozdní moderny opřít. Nastává doba, kdy je v kultuře zábavy, vystupňovaného individualismu a znejišťování sdílených hodnot potřeba obnova, návrat k aspiraci, kterou naplňovaly velké styly minulosti. Aspiraci začleňující jednotlivce do pospolitosti, do velkého řádu světa. Nelze se vrátit do starověkého Řecka, ke gotice, do agrární společnosti. Nelze se vzdát ani úspěchů a využívání techniky, která nás vede k rozvoji umělé inteligence. Mluvíme o obnově, jenž vychází ze současného naplňování klíčového úkolu architektury, kterým je péče o rozvoj lidmi vytvořeného a obývaného prostředí.

Oč jde? Krajina, domov, sídla a cesty, regiony, vlast, evropanství (v multipolárním světě) jsou způsoby začlenění člověka, Evropana do širších kontextů. Čili: prostředí nás nejenom obklopuje, spoluurčuje, ale zároveň je utvořeno člověkem a jeho společenstvím. Sem se promítají interpersonální vazby ve formálních i neformálních skupinách, tradice i krize tradic, identita i vykořeněnost, mezigenerační vztahy, vzdělání, pracovní zařazení atd..

Toto vše velmi intenzivně pociťujeme například při řešení „odchodu od uhlí“ na Ústecku nebo Ostravsku, stejně jako při hledání ohleduplného prosazování klíčových infrastrukturních projektů jako jsou vysokorychlostní tratě (VRT) a dálnice, ale i u tak drobné úlohy jako je kvalita návsi vybydlující se vesnice. Zde všude nám jde o to, abychom ve vizích společně formovali i podobu našeho domova.

Architektura v dnešním rozkolísaném světě stále více prosyceném virtualitami může a má nabídnout "pevné místo k životu" tím, že „artikuluje svět". Činí ho srozumitelným. Pomáhá lidem najít pevné místo v prostoru a čase.

Vizi vnímáme jako společný průsečík vztahů, lidí, národů a epoch (agrární a industriální společnosti, využívání zdrojů i ochranu přírody atd.). Pomocí vize otevíráme možnost naší republiky stát se územím, ve kterém se obnoví a rozvine šetrný vztah k přírodě, kde „domov" prokáže svou sílu kotvy ve vztahu k místu, domu, krajině.

Hledáme nikoli architekturu technicky možného a exhibic, ale architekturu, v níž je zakotven jak běžný, každodenní provoz, tak i potřeba jeho překročení k něčemu, co dává našemu životu smysl a bude jeho výpovědí. V zájmu komplexního rozvoje republiky, našich krajů, měst a obcí potřebujeme jak kvalitní architekturu všedního dne, tak i tu silnou, zakládající a provázející velké epochy.

Do našich životů vstoupila nová skutečnost dopadů klimatických změn, které jsou důsledkem našeho dlouhodobého nezodpovědného vztahu k okolní přírodě a krajině. Je nutné pochopit skutečnost, že naprostým základem všeho, co zde v České republice máme, je prostředí přírody a krajiny. Je to zdroj všech surovin, materiálů, ale také vody a potravin, které ke svému životu potřebujeme. Současně je to životní prostředí a prostor, ve kterém žijeme. Musíme změnit svůj přístup k přírodním procesům a zdrojům, nepovažovat je pouze za svého nepřítele nebo vlastnictví, ale naopak vnímejme krajinu včetně jejího kulturního dědictví za to nejcennější co máme. Pouze zachování a podpora přírody a přírodních procesů zaručí nám a našim dětem kvalitní a smysluplný život.

Dnes stojíme před důležitým úkolem obnovy zásadních přírodních infrastruktur tak aby  se náš současný způsob života výrazně neměnil. Zásadním obratem v této oblasti je uvědomit si prioritu přírody a posílení funkčního přírodního prostředí.

 Kvalitní architektura, územní a krajinné plánování je předpokladem pro úspěšný rozvoj území. 

Doplnění

Při práci pro Ústecký kraj jsem otevíral oblast plánování krajiny a sídel, a podílel se na zakládání transformačních procesů vedoucích k „odchodu od uhlí“. Právě tam a při přípravě Krajinného plánu pro ministerstvo dopravy jako nástroje doprovázejícího projekci vysokorychlostních tratí (Podřipsko) jsem si plně uvědomil stav české územně plánovací praxe.

Máme sice „Politiku územního rozvoje“, „strategie rozvoje území“, ZURky, územní plány, ale to vše jsou dokumenty pro zde uváděné požadavky většinou těžko použitelné. Například péče o krajinu se v ZURkách redukuje na „zelené koridory“, ÚSESy. Chybí v nich zodpovědná a systematická práce s krajinou, jak ji známe ze sousedního Německa.

Konkrétní zájmy a priority obcí, měst a regionů jsou prosazovány jejich politickými představiteli. Těmto samosprávám ale většinou chybí fórum pro výměnu zkušeností i odborný servis. Pokud máme generovat společnou vizi, měli bychom jednotlivé požadavky zasazovat do jasného, dobře komunikovatelného, konsenzuálně vnímaného celku.  

Na Ústecku i při přípravě Krajinného plánu nám pomohly zkušenosti z regionálního plánování z Belgie a Holandska. Nezabředli jsme do formálních struktur a nemožnosti se shodnout a cokoli realizovat. Soustředili jsme se daleko víc na problém, jeho obsah a podstatu. Další metodou, kterou jsme rozvíjeli, bylo důsledné rozlišování mezi „technikou“, infrastrukturní obslužnosti a „kulturou“ krajiny, osídlení, zhodnocování historie, uvědomování si domova. Ve smyslu zapojení i té druhé, často opomíjené složky. Důležité je, aby obce a jejich občané aktivně spoluvytvářeli vizi rozvoje vlastního území, díky čemuž je vize „odolná" vůči změnám ve vedení radnic i srozumitelná při pohledu zvenku. Vzniká tak dynamická rovnováha, která svou otevřeností dokáže odolávat zřejmým i skrytým krizím a problémům. Uvedené přístupy je možné využít na celou republiku.

Velký kus práce u nás byl odveden v rámci dokumentu PASK ČR (Politika architektury a stavební kultury). Na úrovni celé Evropy ji dává rámec New European Bauhaus.

Účelem tohoto podkladu je hledat způsoby jak v odborné i akademické komunitě obecně přijímané myšlenky uvádět do veřejného života.

Ondřej Beneš

24/8/2023

Za korekce a cenná doplnění děkuji doc.ing.Kláře Slazmann,Ph.D., prof.ing.arch.Janu Jehlíkovi, ing.Martinu Klečkovi,Ph.D., ing.arch.Petru Leškovi, doc.PhDr.Oldřichu Ševčíkovi,CSc.

Studenti FA ČVUT v Praze - Bílina 02

Delší dobu se krajinou mezi Krušnými horami a Středohořím zabýval na FA ČVUT v Praze atelier Kláry Salzmann https://www.fa.cvut.cz/cs/studium/ateliery/12141-atelier-salzmann. 

Zde máte jejich práce na jednom místě. Nejprve malá ochutnávka v podobě několika obrázků ze závěrečných prezentací:

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/diplomove-prace/52439-mezi-krusnymi-horami-a-ceskym-stredohorim-radovesicka-vysypka-znovu-prozit-radovesice 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/diplomove-prace/52423-lom-bilina 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/47705-be-lina-lina-bilina

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/48026-brana-dolu-do-dolu

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/40868-dul-bilina-afterparty

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/33963-krajina-vytezena

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/34736-napojeni-marianskych-radcic-a-mostu-na-jezero-bilina

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/34915-analyza-lomu-bilina

 https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35072-revitalizace-dolu-bilina-ekologicka-druzstva-jako-pripominka-byvalych-vsi 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35126-poutni-cesta 

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35150-vyzkumne-a-edukacni-centrum-briesen

https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35695-bilinske-brehy

Koncept urb-eko studie

 

URBÁNNĚ-EKONOMICKÁ STUDIE – VERZE 02 (4/2023)

KONCEPT ZADÁNÍ (vychází z podkladu zpracovaného ve spolupráci s firmou 4ct – 03/2022)

Předmět

Tato studie by měla předcházet veškerým dalším studiím, analýzám a práci s územím. Urbánně-ekonomická studie by se měla věnovat území celého Ústeckého kraje. Do vyšší podrobnosti, definované v průběhu práce, pak posttěžební oblasti mezi Kadaní a Ústím, kde ještě toto přesné rozlišení bude třeba dopracovat.

 

Popis, cíle a účel studie

Půjde zejména o primární analýzu a sjednocení dostupných dat. Cílem bude zpracování datově orientovaného popisu a analýzy stavu a potenciálu kraje s důrazem na jeho ekonomickou a prostorovou transformaci.

 

Zohledněny budou zejména vazby mezi funkčními územími. Předběžně vycházíme ze členění po jednotlivých dolech a jejich zázemím: Důl Nástup plus města Kadaň a Chomutov, Důl ČSA a Vršany plus města Most a Litvínov, Důl Bílina plus města Bílina a Teplice, východní oblast Teplice – Ústí. Právě definování těchto funkčních zón a subzón, jejich rolí a významu v území včetně identifikace a kvantifikace klíčových parametrů (rozsah zóny, pohyb obyvatel mezi urbánními celky, meziobecní migrační trendy, kategorizace krajiny,…) bude patřit mezi hlavní náplně práce.

 

Důraz bude kladen na popsání vazeb mezi urbánními jednotkami a clustery, venkovskými oblastmi, krajinou a průmyslovými (post průmyslovými) extrakčními (post extračními) celky.

 

Výstupy poskytnou dynamický digitální podklad pro plánování změn v území ÚK. V zásadních oblastech rozvoje, směřující ke komplexní proměně regionu v rámci „odchodu od uhlí“, bude součástí práce i návrh podpory realizace již navržených opatření.

 

Hlavní cíle projektu:

a)vytvoření analytického datového modelu (digitálního dvojčete) Ústeckého kraje

Bude vytvořen základ pro postupně se dále rozvíjející analytický nástroj ÚK, sloužící jako akceschopný podklad pro rozhodování v území, pro stanovování prioritizace projektů, při alokaci prostředků, nebo vyhodnocování dopadů.

 

b)systematizace a aktivní práce s daty a informacemi v území

Využití územních mapových a statistických dat informací a znalostí ze strategických a koncepčních dokumentů a plánů. V případě možností využití aktivních i dynamických dat. Data budou strukturována v otevřeném, průběžně doplňovaném a rozvíjeném systému, který bude tvořit znalostní bázi pro rozvoj a transformaci území.

 

Využita budou zejména veřejně přístupná data a informace poskytnuté objednatelem. Dostupnost, struktura a specifičnost těchto dat přitom bude zásadní determinantou finální podoby výsledku. Jeho rozsah a míru detailnosti tak nelze v tuto chvíli bez komplexního zmapování a znalosti datové základny definitivně stanovit, proto bude upravován a upřesňován v průběhu realizace projektu za aktivní spolupráce a koordinace zadavatele.

 

c)kategorizace prostorově-ekonomických rolí v územním celku Ústeckého kraje

Zpřehlednění dat a informací strukturace území.

 

d)prostorová analýza a stanovení cílových parametrů posttěžebích lokalit

Vytvoření metodik a nástrojů pro zajištění vyšší efektivity a udržitelnosti projektu, vytvoření digitálního obrazu území – prioritně zaměřeno na zvolené lokality.

 

  

PŘEDPOKLÁDANÉ ROZVRŽENÍ PROJEKTU NA JEDNOTLIVÉ FÁZE

 

FÁZE 1

nastavení datového modelu pro shromažďování a udržování dat

a)revize stávajícího datového a analytického základu

Jako vstupní podklad pro další práci je nezbytná analýza a revize existujících dat a dalších vstupů. Jedná se o zpracování podkladové analýzy pro návrh digitálního nástroje pro plánování a vyhodnocování změn v území na strategické i územně plánovací úrovni v zásadních oblastech rozvoje. Klíčové sledované parametry budou:

-obecná informační vybavenost

-zdroje

-pověřené instituce

-sledované metriky

-perioda obnovy

-interoperabilita a konzistentnost dat

-konformita s národními a evropskými standardy

 

b) popis cílů a fungování prostorově datového modelu

V této části budou popsány cíle a požadované funkcionality prostorově datového modelu využívajícího data a informace pro tvorbu konzistentních/srovnatelných podkladů. Akcent při práci bude na posttěžební oblast mezi Kadaní a Ústím, kde půjde o to aby pomocí vzniklého podkladu bylo možno flexibilitně reagovat na nové výzvy, předkládané záměry a projekty, nebo postupně definovaná kritéria rozvoje území.

 

c)návrh struktury datové báze

-vytvoření základu pro analytický nástroj

-návrh datového schématu-vytvoření digitální matrice pro analýzu prostorových dat

-zpřehlednění dat a informací

-návrh metodiky pro získávání dat

-datové deriváty/metriky (indikátory)

-nastavění databáze –SQLite/City GML, případně ArcGIS Online

 

 

FÁZE 2

analýza a nastavení softwaru a výpočetního modelu pro vyhodnocení lokalit na území kraje

a)posouzení nabídky softwarových platforem a analytických nástrojů pro cílovou funkcionalitu.

Výběr řešení bude závislý na východiscích FÁZE 1. Cílem je optimalizace a kompatabilita, snížení nákladů na provoz a uživatelská přívětivost pro koncového uživatele. Ve spolupráci se zadavatelem bude docházet ke stanovování parametrů na adekvátně graficky  přívětivé uživatelské prostředí.

 

b)posouzení velkých dat, analýza možnosti integrace existujících i pravidelně sbíraných a doplňovaných dat, analýza možnosti dynamické aktualizace v závislosti na návrhu datové báze.

I tento bod bude podstatným způsobem vycházet z možností a východisek, které budou výsledkem FÁZE 1.

 

c)datová konformace a interní nastavení nadregionálního sdílení dat a informací

Účelem je zefektivnit případné možnosti výměny dat do stabilního datového schématu a formátu, připraveného fungovat v digitálním dvojčeti.

 

 

FÁZE 3

vytvoření analytického nástroje (digitálního dvojčete) včetně jeho využití pro potřeby zadavatele

a)návrh metody strukturace území a stanovení „rolí lokalit“, návrh metody identifikace/klasifikace rozvojových území v kategorických a nekategorických proměnných.

Zde by už mělo dojít k vytváření konkrétního návrhu hodnotícího modelu dle zjištěných dostupných dat. Bude tak možno se v území snadněji prostorově nebo hodnotově orientovat, abstraktní informace bude možno v území lépe strukturovat, dojde ke zvýšení srozumitelnosti dat. Při této redukci nebude zároveň docházet k žádnému „únikům informací“.

 

b)Kategorizace prostorově-ekonomických rolí územních celků Ústeckého kraje

Jeden z nejdůležitějších aspektů práce je zpřehlednění dat a informací tak, aby bylo území čitelně strukturováno dle jednotlivých společných prvků a jejich rolí ve vazbě na definovaná ekonomická kritéria.

 

c)prostorová analýza a stanovení cílových parametrů post-těžebních lokalit

Vytvoření metodik a nástrojů pro zajištění vyšší efektivity a udržitelnosti projektu při započtení unikátních kontextuálních parametrů v lokalitě, vytvoření digitálního obrazu území-prioritně zaměřeno na potřeby strategického projektu.

 

 

VÝSTUPY

Pro naplnění cílů bude vybudován ucelený systém shromažďování, analýzy, interpretace a komunikace informací o území. Tento postupně plněný a rozvíjený systém je základem znalostní báze pro udržitelný rozvoj a transformaci území Ústeckého kraje.

 

Základem je integrace prostorových GIS dat, BIM dat, dynamických dat, tabulárních registrů a ekonomických parametrů vystavěného prostředí. Její výstupy (interpretace informací) budou následující:

 

a)lacation explorer – prohlížecí mapová aplikace

-základní územní digitalizace – identifikovatelné plochy a jejich druhy, vlastnosti, využití

-zanesení všech dílčích tematických analýz a jejich distribuce/prezentace

b)analytických dashboard

-agregace a interpretace geodat a statistických dat

-benchmarking – srovnání vybraných indikátorů vůči jiným vybraným krajům či regionům

-tematické karty – shrnutí všech dat a informací o vybraném tématu v území, provázanost s cíli relevantních strategických a koncepčních dokumentů

 

c)další formy výstupů

-dataset  -pro expertní práci, rozvíjecí nástroje, další analýzy

-databáze (pro prohlížení dat a příp. extrakcí)

-mapová sada (pro nedigitální reprezentaci dat a popis stavu a potenciálu

-textová dokumentace (jako průvodní část, popisy metodik, zdrojů, shrnutí a východiska)

 

Poznámka:

Součástí výstupů bude i doporučení dalšího postupu prací, studií zadávaných samostatně. Předběžně mluvíme o studiích po jednotlivých lomech, jak je podrobněji uvedeno výše.

 

Do procesu práce na urbánně-ekonomické studii mohou vstupovat i požadavky týkající se spolupráce v oblasti participace.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Práce krajské architektonické agendy Ústeckého kraje 2018-2023

Pracovní verze 04

Obálka vpředu: název: Práce architektonické agendy Ústeckého kraje 2018–2023

Ondřej Beneš

(foto: sádrový reliéf Ústeckého kraje)

Obálka vzadu: Ústecký kraj (souborná informace o Ústeckém kraji na zadní straně obálky)

Ústecký kraj leží na severozápadě Čech. Vznikl na základě změny vyšších územněsprávních celků v roce 2000. V současnosti má zhruba 812 000 obyvatel. Jeho území je výrazně spjato s počátky české státnosti, ať už jde o horu Říp nebo pověst o Přemyslu Oráčovi či Oldřichovi a Boženě. Výrazný rozvoj oblasti ve středověku, se sítí královských měst a důležitou litoměřickou kapitulou, byl v 18. století přerušen válkami s Pruskem o rakouské dědictví.

V devatenáctém století došlo k mimořádnému rozmachu průmyslu. Ústecký říční přístav byl co do obratu největší v tehdejším mocnářství. Lázeňské město Teplice se stalo evropským kulturním fenoménem. Většinu obyvatelstva tvořili Čeští Němci, což s prohlubujícími se hospodářskými a sociálními problémy počátku minulého století vedlo až k odtržení pohraničí a jeho připojení k Německu. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a území bylo dosídleno Čechy, Slováky, volyňskými Čechy, Romy, Maďary a dalšími národnostmi.

V době socialistického budování zde byly hlavními prioritami těžba uhlí a chemický průmysl. Byly otevírány povrchové doly – v důsledku toho výsypky, změny toků řek a potoků, ničení obcí i nová výstavba radikálně proměňovaly, poškozovaly krajinu.

Po roce 1989 byla postupně utlumena nejen těžba hnědého uhlí, ale také celý sektor těžkého průmyslu. Přestože zde došlo k mnoha mimořádně pozitivním změnám, například co se týká kvality životního prostředí, kraj se dosud nevyrovnal se všemi ranami dvacátého století, které se stále promítají do různých oblastí, zejména do té sociální.

Ústecký kraj je spolu s kraji Karlovarským a Moravskoslezským zařazen mezi ty u nás nejméně rozvinuté. Dnes jsou na něj kladeny další a ještě náročnější požadavky související s kompletním „odchodem od uhlí“.

ilustrativní foto: Jirka Jiroušek

Str 1) Slovo úvodem

Od doby zrušení okresů a preferování krajského uspořádání provází kraje zpochybňování jejich smyslu. Samy kraje se pak chovají spíše nenápadně, snad z obavy, aby takovou debatu nepřiživovaly. Přiznám se, že i já jsem hlasitým proklamátorem „století měst“. Mám za to, že důraz má být a i bude kladen na sílu a iniciativnost obcí. Stát i kraje by měly obcím především poskytovat odborný servis. A obce by měly intenzivně spolupracovat nejen v rámci toho kterého státu, ale také napříč Evropou. Jenže. Česká republika je specifická velkým počtem samospráv (přes šest tisíc), které doslova zápasí s odborným zázemím. Na druhé straně zemské uspořádání, tak oblíbené historiky, je přece jenom hodně „hrubé“. Jinak je to v sousedním Rakousku, jeho historické země jsou velikostí bližší právě našim krajům. (Toho využilo například sdružení CBArchitektura v roce 2016 k vydání dvojpublikace Průvodce architekturou / Jižní Čechy – Horní Rakousko.)

O některých krajích se u nás nepochybuje: jižní Čechy, jižní Morava, Vysočina. Jsou vnímány jako srozumitelné regiony – objevují se tak třeba i v reklamních sloganech: „Chutná hezky jihočesky.“ Jiné kraje ale si svou identitou nevědí rady. A to, že při zmíněné reformě došlo k překreslení krajů a vzniku nových, jim samozřejmě nepomohlo. Myslím si, že regionální uvažování je nutné, stejně jako potřebné. Stát je opravdu z pohledu jednotlivce velmi obecná entita, dokáže nás mobilizovat k mávání vlajkou, ale těžko nás přiměje k tvořivému přístupu. Historické země na tom nejsou o mnoho lépe. Odešly do důchodu před 70 lety. Obce jsou drobné a roztříštěné a bohužel mají omezené zdroje financí. Pokud se však kraje promění v regiony, tedy pokud se promění vnímání jejich obyvatel a namísto toho, aby brali kraj jako pouhé administrativní vymezení, vypěstují si k němu citovou vazbu, pocit ukotvenosti – být odněkud, pak bude možné nastartovat lokální tvůrčí potenciál. Nejtěžší situace je v oblastech, které ovlivnil nejen poválečný odsun, ale i následné poškození krajiny průmyslem. Těžko hledáte kotvu někde, kde zmizelo 50 metrů hlíny. O to je potřebnější proměna krajů v regiony. Bez péče o fyzické prostředí toho však dosáhnout nelze. Kvalitu vody a ovzduší se již podařilo výrazně zlepšit. Co se zatím nepodařilo, je zvýšení kvality lidského životního prostředí, kterému se také říká prostředí vytvořené člověkem, nebo vystavěné prostředí. Přitom právě péče o ně je podle mne klíčem k přerodu krajů na regiony. Považuji za extrémně pozitivní a povzbuzující, že Ústecký kraj zřídil institut krajského architekta [poznámka zpracovatele: pracovní skupinu krajský architekt] a že se tématem začal intenzivně zabývat. Není to téma na jedno volební období – například rozvoj malého města Litomyšle trvá už přes 30 let. Ale to, čeho se dosáhne, bude trvalé.

Ondřej Beneš se úlohy péče o lidskou stránku prostředí Ústeckého kraje ujal velmi svědomitě. S výhodou užívá své dosavadní zkušenosti i možnost zapojení studentů Fakulty architektury ČVUT. Co ale přidal navíc a co je u nás bohužel doposud zcela novým přístupem, je vytváření multidisciplinárních týmů a využívání lokální historické odborné znalosti. Umí oslovovat a spojovat. A umí také vizualizovat témata velkých měřítek.

Je dobře, že práce agendy krajského architekta v Ústeckém kraji inspirovala další kraje v Česku. Zatím jsou architekti povětšinou neformálními poradci nebo působí v rámci krajských rozvojových agentur. V Královéhradeckém kraji ale již byl krajský architekt také ustaven a vzniká tam krajské Centrum architektury. Téma tradice a regionality tak bude vizualizováno a bude si moci nalézt cestu k srdci místních. Být odněkud nebude jen místopisný údaj, ale dostane podobnou hloubku a hrdost, jako je tomu jinde v Evropě.

Držím Ústeckému kraji palce a přeji úspěch v bohulibém úsilí. Místo a region kde žijeme za to stojí.

Petr Lešek, architekt, 1. místopředseda České komory architektů

 

Str 2) Ústecký kraj a jeho obyvatelé (na následujících čtyřech stránkách uvažuji minimum obrázků, text se tu může přelévat)

Území není kus pozemku, ale sociální skutečnost. Musí být a je strukturováno vztahy lidí, kteří na něm žijí. Kraj, města, obce, ale i současná krajina, to jsou především lidé, kteří zde žijí, pracují, vychovávají děti, rekreují se, pečují o své seniory. Zkrátka „žitý prostor“ není pouhá geometrická extenze. Lidé si ho vytváří tisíci svých každodenních činností a rozhodnutí. Území je – řečeno jazykem architekta a urbanisty – půdorys lidských vztahů, které se na něm realizují.

Takto utvářený žitý prostor musí mít své dominanty, které symbolizují řád i životní rytmus týdne, roku i epochy – v neposlední řadě i té po Listopadu 1989, stejně jako té s novými nároky na úspory energie a vyrovnání se s klimatickými změnami (srov. New Deal).

Zjednodušeně řečeno, Ústecký kraj zde chápeme jako území, které zakládá všechny životní kroky jeho obyvatel. Zde si asi více než jinde uvědomujeme, že to, co rozvíjíme a co jsme často a místy i fatálně opominuli, je lidský svět a – domov.

Oč jde? „Tvorba životního prostředí“ samozřejmě zahrnuje jednotlivé domy a byty, dopravu, školství, zdravotnictví, kanalizaci atd. – a současně by měla „vytvářet strukturu příležitostí“ k navazování mezilidských vztahů. Obec, sídliště, město, okres i kraj by měly směřovat ve své struktuře k tomu, aby v ní každý podle svého věku, zaměstnání a schopností mohl nalézt „své místo mezi lidmi“ a spolurozhodovat o svém životě. K rozvoji „obývání“ – k zajištění nezbytných bytových jednotek – vždy přistupuje rozvíjení „lidského světa“ a domova.

Domov má svoji „tvář“, domov bez tváře není domov. Jde vždy také o tradice: staré, nové, i o ty ztracené. Nadále platí, že minulost je součástí konstituce nově vytvářené budoucnosti.

Pro město nebo obec, vedle požadavku na jeho energetickou a komunální samostatnost, odolnost a zodpovědnost, bývá dnes ideálem tzv. „město krátkých vzdáleností“, v jehož každé čtvrti najdeme v pěším dosahu vše potřebné – bydlení, práci, služby, školy. Ale v naplnění těchto požadavků jde vždy o víc – jde a má nám jít o domov.

Jaký je ale ideál pro celý kraj, pro krajinu? Jak budovat ideál pro Ústecký kraj? Jak dnes zakládat jeho „novou perspektivu“? Má vůbec smysl v dnešní době „otevřené společnosti“ o něčem takovém uvažovat? Není metoda zavánějící „centrálním plánováním“ dávno překonaný přežitek dob socialismu? Myslíme si že nikoli – i v době se všemi znaky velmi pozdní moderny, v níž žijeme, zůstává domov a vlast půdou pro naši práci, zůstává útočištěm, první a poslední jistotou našeho života – zázemím, z něhož vyrůstáme. Není to pouhá danost, domov je tím, o co musíme pečovat a rozvíjet jej, je tím, co nás provází celý život. V Ústeckém kraji šlo a jde i o exploatovanou přírodu, úzce po staletí svázanou s kultivovanou lidskou činností.

 

Str 3) Ústecký kraj a jeho obyvatelé

Ústecký kraj má dnes na rozhraní mnoha epoch – moderna, postmoderna, velmi pozdní moderna, industrialismus, informační společnost – epochální příležitost: realizovat hodnotový obrat evropské civilizace – New Deal v srdci Evropy. Může se stát územím, kde principy budoucí Evropy budou nalézat konkrétní uplatnění.

Současné ekologické hodnoty vznikají teprve až v reflexi na běžný provoz společnosti – musí být rozpoznávány a prosazovány. A jsou to právě obory jako architektura a urbanismus, v nichž se problémy našich dní s jejich každodenním „provozem“ otevírají v potřebné reflexi s tématy celé nastupující epochy.

Otázky, před jejichž řešením Ústecký kraj stojí, jsou mimořádné a není v silách jednotlivých drobných samospráv nacházet ta nejlepší řešení. Aby Ústecký kraj maximálně produktivním způsobem a v co nejkratší době našel odpovědi na palčivé problémy, které ho trápí, musí hledat svou novou vizi a směřování prostřednictvím spolupráce. Ta by měla probíhat souběžně na mnoha vzájemně provázaných rovinách.

O to víc je tedy důležité hledat celkové koncepční uchopení kraje – paralelu k tomu, co vedlo k jeho rozvoji v devatenáctém století, mezi světovými válkami nebo naposled v éře socialistického budování – paralelu s aspirací na horizonty 21. století. Je třeba pečlivě analyzovat možnosti, potenciály, aspirace i realitu v době nastupujícího nového geopolitického cyklu. Dále je třeba detailně rozpracovávat problematiku po jednotlivých lokalitách, regionech, oblastech, městech a obcích, čemuž nejvíce odpovídá přístup agend městských nebo obecních architektů. Pokud chceme „zalátat“ rozlehlé posttěžební plochy (1 200 km2), musíme nejprve zpevnit samu děravou tkaninu, aby se stehy měly kde uchytit.

V neposlední řadě je třeba řešit a realizovat konkrétní úkoly. Měly by mít velká, střední i malá měřítka, aby část z nich mohla být realizována už velmi brzy. Jen podle toho, zda takto nastavený proces bude mít v co nejkratším čase reálné výsledky, může být v očích široké veřejnosti vnímán jako úspěšný a srozumitelný. Různých, nepříliš dobře založených „pokusů“ zažil kraj už řadu.

 

Str 4) Ústecký kraj a jeho obyvatelé

Do Ústeckého kraje jsem se dostal díky výběrovému řízení na městského architekta Děčína v roce 2017, které jsem vyhrál. V Děčíně jsem působil pět let (QR kód – https://decinarchitekt.blogspot.com/2022/09/prace-mestskeho-architekta-v-decine.html). V rámci příprav jsem si tehdy provedl i předběžnou analýzu celého Ústeckého kraje. Když jsem se z Děčína vracíval domů, setkával jsem se více než rok vždy jednou v měsíci s jednotlivými městskými architekty v ústeckém paláci Zdar. Tak jsem se díky městskému architektovi Mostu panu Nesládkovi dostal k problematice rekonstrukce společenského objektu Repre v Mostě a pak postupně i k celé západní části Mostecké pánve.

Začali jsme otevírat téma krajské architektonické agendy (QR kod – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/02/krajsky-architekt.html). Myšlenku zřídit krajského architekta inicioval Mgr. Jan Štefan z Děčínského fóra, občanský aktivista. Oslovil všechny městské architekty v kraji a po získání jejich stanoviska také politiky v regionu. Jedenáctého prosince 2017 pak ideu prezentoval na zasedání krajského zastupitelstva. V roce 2018 přivedl k jednání tehdejší vedení kraje. Velký dík patří tehdejšímu radnímu Martinu Klikovi, Ph.D. Byl to hlavně on, kdo tuto agendu na kraji, který tehdy vedly KSČM, ČSSD a ČSSD, prosadil. Všichni si tenkrát uvědomovali, že řešit posttěžební problémy způsobem, jak bylo do té doby obvyklé, už prostě nejde.

Na akademické úrovni – na pražské FA ČVUT i na půdě České komory architektů – jsem měl tehdy jednoznačně pozitivní zpětné vazby: Kde jinde by se mohla tato agenda oficiálně prosadit než v tom kraji, který ji potřebuje nejvíc? Rada kraje založila pracovní skupinu „krajský architekt“, jejímž předmětem byla péče o architekturu, urbanismus, krajinu a veřejný prostor (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/06/usneseni-c-01670r2019.html). Tento tým, v němž byli kolegové architekti Honza Hrouda a Tomáš Veselý, jsem vedl.

 

Str 5) Ústecký kraj a jeho obyvatelé

Agendu se po posledních komunálních volbách, po mém oslovení ze strany krajské organizace ODS, zejména díky RNDr. Lubomíru Parohovi z děčínské ODS, podařilo na půdě krajské samosprávy opět rozjet. Mohl jsem se tak pod vedením paní radní Ivy Dvořákové aktivně účastnit velmi intenzivních debat věnovaných problematice transformace, kdy jsme hledali průsečíky a výchozí momenty nezbytné pro zakládání „nové perspektivy kraje“. Trvalo další dva roky usilovné práce, než zpočátku hrubé obrysy „transformačního centra“ i jeho „čtvrtého pilíře“, věnovaného pracovně „plánování krajiny a osídlení“, dostaly zřetelnější podobu a začaly se rozpracovávat konkrétní varianty podob náplní práce. To vše tak, že agenda služeb Transformačního centra Ústeckého kraje ( TCÚK)  mohla být oficiálně 1. ledna 2023 spuštěna.

Při práci v Ústeckém kraji jsem měl možnost bohatě zúročit svou publikační a přednáškovou spolupráci s kolegou doc. Oldřichem Ševčíkem. Tedy jak zaměření na šedesátá léta v české architektuře, tak na témata teorie architektury a filosofie zejména posledních zhruba padesáti let, jakož i téma ukotvení a aspirace společnosti v době velmi pozdní moderny, nastupujících krizí a její projevy v oblastech architektury, urbanismu, práce s krajinou a veřejným prostorem.

 

Str 6) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Děčín

Mnoho problémů kraje se nám dařilo rozpracovávat společně se studenty. Těm se pod vedením zkušených urbanistů z FA ČVUT dařilo v Děčíně nacházet využití pro městské proluky, kterých je okolo historického jádra města postiženého sanací šedesátých let opravdu mnoho (QR kód – https://decinarchitekt.blogspot.com/2018/01/studentske-prace-proluky-praveho-brehu.html).

Důležitá pro mne v Děčíně byla práce Matěje Čunáta, který ve své diplomce na TU Liberec pod vedením docenta Jiřího Klokočky uchopil Děčín jako „smršťující se město“ s vizí do roku 2070 (QR kód – https://decinarchitekt.blogspot.com/2019/05/decin-2070.html). Podstatou řešení bylo definování dvou důležitých os – páteří města, propojujících oblasti s nejvyšší hustotou obyvatel. Jejich cílenou podporou by se město ani při velké redukci obyvatel a zvyšování nákladů na infrastrukturu nerozpadlo.

Můžeme hledat a identifikovat, které části města naopak nechat řízeně „odumírat“ způsobem, který zabrání vzniku sociálně vyloučených lokalit – tzv. ghett. Můžeme definovat nové kvality a hodnoty pobytu ve městě. To vše způsobem umožňujícím jeho další budoucí rozvoj. S tématem tzv. smršťování se v Evropě potýkalo například sousední Sasko v devadesátých letech nebo postprůmyslová oblast Belgie ještě o dekádu dříve.

 

Str 7) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Děčín

„Smršťování“ je fenomén, který se promítá do celého Ústeckého kraje – je prožíván jeho obyvateli a dobře čitelný urbanisty a architekty. Prací s ním na úrovni celého kraje bychom si mohli otevřít dveře pro variantní přístupy k tématům udržitelné budoucnosti. Už nyní bychom měli hledat, jak zabránit negativním sociálním dopadům „smršťování“ tam, kde jsou již nyní vyostřené sociální problémy.

V Děčíně jsem přístup diplomové práce M.Čunáta použil mimo jiné při rozplétání mimořádně neutěšeného stavu komplikované dopravy ve městě. Stal se pro nás velmi produktivním úběžníkem všech dopravních problémů. Postupně vzniklý dynamický řád celého města vedl až k podrobnému definování zadání konkrétních dopravních studií (QR kód – https://decinarchitekt.blogspot.com/2020/08/pracovni-cvut-rocni-bilance.html).

 

Str 8) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Ústí nad Labem

Ústí nad Labem má v kraji mimořádné místo, jakkoli ho někteří obyvatelé – zejména ze západního konce Mostecké pánve – jako své přirozené centrum nevidí. Je hlavním městem kraje, sídlem důležitých krajských institucí, univerzity, prochází jím nejvýznamnější dopravní infrastruktura.

O Ústí nad Labem jsem zajímal už od samého počátku – s Martinem Hausenblasem nás  počáteční společný zájem přivedl k řešení kvality dopravního spojení s Děčínem. Pro Martina jako patriota je Ústí „srdeční záležitostí“. Dopravní problematiku Ústí i kraje se nám postupně dařilo lépe analyzovat v Infrastrukturní studii Ústí z pohledu kraje, která se stala základem pro další studie a úvahy o dopravě.

V Ústí jsem aktivně vstoupil do diskuse v rámci uvažované výstavby Lidlu v mimořádně exponovaném centru městského obvodu Střekova. Zpracovali jsme variantní řešení, které by původně navrhovanému objektu – při minimálních úpravách typového uspořádání – umožnilo lépe zapadnout do rázu lokality (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/usti-strekov-02.html). Pokoušeli jsme se nalézt takové řešení, které by bylo pokud možno levné, mělo by atributy „urbanisticko iniciační“ a zároveň by bylo ohleduplné ke svému okolí.

 

Str 9) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Ústí nad Labem

Téma Střekova jsme zadali na FA ČVUT studentům jako semestrální práci. Svá řešení studenti prezentovali na místě (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/06/usti-strekov-studenti-fa-cvut-01.html).

 

Str 10–13) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Most

Do Mostu jsem se dostal díky výzvě jeho městského architekta pana Petra Nesládka. Na základě zkušeností s architekturou šedesátých let (viz monografii Architektura 60. let. „Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století, Praha: Grada, 2008) jsem pro město Most nejprve hodnotil kvality původního objektu Repre a pak i rozpracovanou studii, kterou si na objekt nechalo město vypracovat. Nakonec jsem na dané zadání zpracovával vlastní řešení. Vzhledem k mimořádným architektonickým hodnotám domu a jeho roli v urbánní krajině města jsem usiloval o ohleduplnější přístup (byl jsem mimo jiné v kontaktu s jedním z autorů objektu).

 

Zadání rekonstrukce Repre v té době předpokládalo jeho konverzi na knihovnu. Modernistické centrum Mostu, vzešlé z výsledků soutěže konce padesátých let, je však stále nedokončené, proto jsem byl nucen řešit i zázemí domu v okolním veřejném prostoru, pak celé centrum města a následně i velkou část města až k jezeru Benedikt (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/repre-most.html).

Str 10–13) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Most

Most má v očích řady dnešních urbanistů a architektů výjimečné postavení. Pro mnohé z nich je svou modernistickou nedokončeností a vztahem k volné krajině dodnes výzvou. Město se od dob svého vzniku mimořádně proměnilo, původně uvažované cílové kapacity obyvatel se nenaplnily, mění se jeho sociální skladba, potýká se s vylidňováním centra, s demografickými problémy u jednotlivých čtvrtí.

Most by měl své budoucnosti, odpovídající jeho významu, vyjít vstříc, měl by uchopit svou budoucnost ve variantních řešeních, identifikovat a otevírat pro město a jeho obyvatele silná motivující řešení.

 

Str 14–15) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Most a výtvarné dílo

Velkorysá výtvarná díla jsou s modernismem Mostu pevně spojena. Poprosil jsem tedy kolegu, špičkového výtvarníka Honzu Šerýcha, aby do centra Mostu navrhl umělecké dílo do veřejného prostoru. Jeho návrh vychází ze zaznamenání pohybu koně po šachovnici tak, aby navštívil každé políčko právě jednou. Součástí jeho práce jsou ale i chybné tahy. Předběžně jsme stanovili přesné místo před objektem Repre i rozměry – 33 × 33 metrů.

 

Str 16–17) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Most a studenti

Využil jsem svou znalost Mostu k tomu, že jsem řešení centra i jednotlivých jeho částí, včetně jeho vztahu k okolí, zadal opět studentům na FA ČVUT (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-fa-cvut-v-praze-most.html).

Práce jsem několikrát prezentoval v přímo v Mostě, na gymnáziu. Mimochodem, jedna z těchto prací byla na FA ČVUT hodnocena mezi nejlepšími semestrálními urbanistickými projekty (QR kód – https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/29261-most-nove-centrum).

 

Str 18) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Bílina

Až s Bílinou jsme se studenty na FA ČVUT pracovali jako s tzv. „smršťujícím se městem“. Zpětnou vazbu nám při prezentacích dávala paní starostka Zuzana Schwarz Buřtipánová. Počítali jsme byty a obyvatele po jednotlivých domech, prováděli srovnání s dostupnými analytickými a strategickými dokumenty města. Pokoušeli jsme se obnovovat potenciál vztahu města s řekou Bílinou, doplňovali jsme širší centrum a naopak jsme bourali okrajové části, abychom zahustili a zracionalizovali jeho obytné těžiště (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/02/studenti-fa-cvut-v-praze-bilina.html).

 

Str 19) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Bílina

Jeden z projektů byl nominován na prestižní studentskou cenu Olověný Dušan (QR kód – https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/atelierove-prace/35712-idealni-mala-bilina).

Zejména v ateliéru Kláry Salzmann na FA ČVUT několik let řešili možnosti návratu do struktury krajiny u Dolu Bílina.

 

Str 20) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Terezín

Díky neutuchajícím aktivitám pana Ivana Němce jsme se několik semestrů věnovali i Terezínu (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/terezin-studenti-fa-cvut.html). Se studenty jsme řešili celé město, jednotlivé bloky a veřejné prostory.

 

Str 21) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Terezín

Na čtyři klasicistní bloky jsem v rámci projektu „Restart“ zpracoval studii. Mohl jsem si ověřit, jak s městem pracovat, co je pro jeho rozvoj nezbytné. Tím nejpodstatnějším při hledání nové náplně jednotlivých „kasárenských“ bloků se stala konkretizace variantních cest k tomu, „jak v městě pracovat s novými byty“. Návrhy jsme postavili na konkrétních sociologických datech. Pro kompletní obnovu města má velký význam důsledně realizovat v každém jednotlivém bloku kvalitní obecní byty, a to tak, aby město mohlo provádět vlastní bytovou politiku. Následně by bylo možné do města přivést služby tolik potřebné pro mladé rodiny, jako učitele a vychovatele, zdravotní sestry a lékaře. Město by ve svém společenském životě dostalo pevnou půdu pod nohama. To vše by mělo být kombinováno se zvýšenou péčí o kvalitu veřejného prostoru (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/07/terezin-restart.html).

Město by péčí o svá náměstí a ulice vyšlo vstříc potenciálním novým obyvatelům a soukromým investorům. S rostoucími cenami bydlení v Praze i se změnou pracovních návyků po COVIDu by se jeho přitažlivost z pohledu mladých rodin mohla výrazně zvýšit. V takto „rozehrané“ sociální síti města by šlo daleko úspěšněji rozvíjet další nezbytné momenty pro jeho kompletní rozvoj – vytvářet podmínky pro umístění odpovídajících institucí, služeb, podmínky pro další nabídky práce a společenského zázemí.

 

Str 22) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Louny

Dlouhodobě na FA ČVUT, a i díky osobním vazbám na rodinu malíře Zdeňka Sýkory, řešíme téma jeho muzea, tedy Muzea Sýkora v Lounech (QR kód – https://stempelbenes.blogspot.com/2015/04/muzeum-sykora-jak-vlastne-pokrocilo.html). Základní úvahou je, že pokud by namísto současných dvou byly v tomto městě tři samostatné galerijní provozy, mohly by se svými programy doplňovat. Atraktivita města, věnujícího se umění, by se násobila.

 

Str 23) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – Louny

Muzeum Sýkora jsme zadávali tak, že by mělo obsahovat stálou výstavu tohoto světově respektovaného lounského rodáka. Kdokoli by se chtěl koncentrovaně podívat na Sýkorovo dílo, věděl by, že tu by bylo vždy přístupné. Vedle této stálé expozice by muzeum mohlo mít i expozici obměnitelnou, v jednotlivých návrzích nechybí nezbytné zázemí ani propojení s veřejnými prostory města. 

 

Str 24) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – regionální plánování, VRT (vysokorychlostní trať) Podřipsko

Nezávisle na Ústeckém kraji jsme řešili problematiku regionálního plánování. Jednak s Matějem Čunátem, který k tématu zpracoval na základě svých zkušeností z Belgie a Holandska článek do Bulletinu ČKA (QR kód), jednak s Ing. Martinem Klečkou, Ph.D., aktivním občanem z Mnetěše pod Řípem a předsedou spolku KORIDOR D8. Spolek sdružuje přes 30 samospráv v okolí dálnice D8 (mezi Prahou a Bohušovicemi nad Ohří).

Především jsme hledali způsob, jak „spolupracovat“ s velkou výzvou, jakou pro dotčené obce připravovaná VRT je. Jak ji mohou využít k řešení už dnes neutěšené hlukové situace kolem dálnice D8, stejně jako pro rozvoj a řešení svých dlouhodobých problémů. Stanovili jsme si základní premisu – pokud obce nebudou vnímat stavbu VRT (která přes ně jen „profrčí“) jako svoji příležitost, bude i k této stavbě, vedle problematické dálnice D8, narůstat zásadní odpor obyvatel celého území.

Se zázemím širokého odborného týmu jsme tak nejprve vytvořili zadání přístupu, který nám připadal adekvátní (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/05/regionalni-plan.html). Samozřejmou součástí je tu široce a cíleně vedený participační proces. Nyní vše postupně „překlápíme“ do podoby Územní studie krajiny na půdě samosprávy Středočeského kraje (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/03/jak-na-vrt-03.html). Jedná se v českém prostředí o pilotní přístup při řešení nadregionálních infrastrukturních projektů. Důležité je, že tento přístup má podporu jak Ministerstva dopravy tak i samosprávy Středočeského kraje.

 

Str 25) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – regionální plánování, VRT (vysokorychlostní trať) Podřipsko

Pokud se tuto metodu, jejímž základem je souběžná projekce VRT s řešením řady pro samosprávy důležitých otázek, podaří dobře aplikovat, lze očekávat, že by se obdobný přístup mohl uplatnit také v té části VRT, která prochází Ústeckým krajem, nebo i na jiných místech v ČR.

Zkušenosti z pořádání a uchopení vztahu potřeb samospráv na jedné straně a požadavky nadregionální infrastruktury (VRT) na straně druhé jsou něčím, co je možné při správném uchopení využít v Ústeckém kraji i při přípravě obnovy posttěžební krajiny. Rovněž zde se setkáváme s mimořádným infrastrukturním zásahem, který musí rozsáhlá okolní struktura osídlení vstřebat, pojmout jej tak, aby mohl být důležitým impulsem jeho dalšího rozvoje.

 

Str 26) Vztah celku a detailu – infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje

Vstup do problematiky celého kraje jsme s Martinem Hausenblasem začali řešit u jeho požadavku na tzv. trimodální přístav v ústí řeky Bíliny v Ústí nad Labem (silnice, železnice, říční doprava). Poté co jsme rozpracovali zadání s příslušnými specialisty až na úroveň celého města, chtěli jsme vše postoupit na půdu statutárního města Ústí. To se nepodařilo. Naštěstí jsme ale našli pozitivní zpětné vazby na půdě samosprávy krajské. Dopracovali jsme zadání na šíři celého kraje a výsledkem bylo, že jsme nejproblematičtější dopravní uzel v kraji, ústí Bíliny do Labe řešili v kontextu celého kraje. Bylo to řádově více práce, ale výsledek za to stál.

Důležitý byl pro nás vztah dopravní a infrastrukturní problematiky s krajinou, jejími jedinečnými prostorovými kvalitami (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/02/infrastrukturni-studie-usti-z-pohledu.html). Během zpracovávání pro nás bylo velkým překvapením, že součástí územních studií již v části kraje zpracovaných není jediné panorama, vizualizace, žádné srozumitelné prostorové zobrazení. Jako by se s krajinou stále pracovalo povýtce inženýrským způsobem založeným v šedesátých letech.

 

Str 27) Vztah celku a detailu – infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje

Pro mnohé byla tato naše pionýrská práce překvapením. Vztah Děčína s Ústím byl najednou na nadhledové vizualizaci – která zahrnovala i celou podkrušnohorskou pánev – jiný! Pohled se proměnil. Někdy tehdy začala má intenzivní spolupráce a dlouhé debaty s RNDr. Lubomírem Parohou, který se v kraji pohybuje řadu desetiletí a který se tématu jeho celkového uchopení věnuje už od počátku devadesátých let (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/01/program-obnovy-rozvoje-panevni-oblasti.html).

 

Str 28) Vztah celku a detailu – důl ČSA

Na základě infrastrukturní studie Ústí jsme byli osloveni jedním z důležitých stakeholderů v oblasti mezi Chomutovem a Mostem a pokoušeli jsme se zpracovat nejprve zadání, jak zodpovědně k této oblasti přistoupit. V minimální době jsme dali dohromady profesionální tým a dokončili zadání, jen jsme nakonec nedostali objednávku. Oblast mezi Chomutovem a Mostem chápeme v celé Mostecké pánvi jako tzv. centrální. Mluvíme tu o „nekrajině“ v rozsahu desítek kilometrů čtverečních. (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html).

Jako mimořádně důležité nám v rámci příprav přišlo nejprve vyhodnotit, kde se vlastně nacházíme, v jakém stavu jsou rekultivační práce, v jakém stavu je práce s vodou v krajině; Odpovídají našemu dnešnímu pohledu a požadavku na krajinu, práci s vodou, na prostupnost územím? Nejsme tu stále ve vleku uvažování šedesátých let? Neměli bychom krajinu nejprve důsledně „domyslet“, než ji opět budeme využívat? Přestože jsme zadání dále do podoby konkrétní studie nepřevedli, podařilo se nám se v problematice těžebních oblastí daleko lépe orientovat.

 

Str 29) Vztah celku a detailu – důl ČSA

Oblast mezi Mostem a Krušnými horami vnímáme jako jednu z těch nejproblematičtějších v celé podkrušnohorské krajině. Je to prostor, který se pro mne osobně stal pochopitelným až poté, co jsem si do něj promítl původní řečiště toku Bíliny procházející rozlehlým Komořanským jezerem. Až pak mi začala být celá oblast, krajina severně od mosteckého Hněvína, srozumitelná, začal jsem ji vnímat jako krásnou. Dnes je to totiž území, kterému v místě původního toku Bíliny až do výše třiceti metrů dominuje Komořanská výsypka. V žádném případě tu dnes nemůže jít o „znovuvybudování“ původního řečiště. Nicméně je třeba si uvědomit mimořádné kvality původních prostorových souvislostí. A právě tyto hodnoty a kvality by pro nás měly být nyní inspirací, kterou je třeba zužitkovat do současné práce s krajinou, k vytváření její současné tváře. To vše co nejefektivněji na základě reality současného stavu, s použitím požadovaných funkcí, vazeb a prostředků.

Pro celou podkrušnohorskou oblast byla ještě do počátku dvacátého století charakteristická velká rozdrobenost a roztříštěnost. Bylo to mimořádně kultivované, intenzivně zemědělsky využívané území s řemeslníky, vinicemi a rozvíjejícím se průmyslem. Dokonale tu vynikal prostorový kontrast intenzivně využívaného údolí s monumentem Krušných hor na severu a i s prostupnou mřížkou Českého středohoří na jihu. K rozdrobenosti a roztříštěnosti a měřítkové „úměrnosti“ údolí se v plné míře dnes už není možno vracet, ale je dobré o ní vědět a uvědomovat si, že pokud jde o nové využití území – ať už je rekreační, obytné, nebo opět technické, technologické –, i zde dokáže cílevědomá práce s měřítkem přinést mnoho pro kvalitu území. Je to ten způsob práce s územím, který je velmi dobře patrný i na vítězném návrhu soutěže na úpravu okolí jezera Milada, který je právě rozpracováván do dalších fází projektové přípravy.

 

Str 30) Vztah celku a detailu – Uchopení celého posttěžebního kraje

Zejména díky zkušenosti s chápáním problematiky z pohledu soukromého subjektu jsme si uvědomili, že jsou v kraji problémy, které jsou dosud nedostatečně uchopené a jsou řešitelné pouze na úrovni celého kraje. Na základě „Infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje“ i zkušeností z okolí Lomu ČSA se postupně podařilo rozpracovat návrhy pro celý kraj, pro celou posttěžební oblast (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/03/transformace-02.html).

To vše po dlouhé řadě korekcí a zpětných vazeb na všech možných úrovních, v rámci mnoha veřejných prezentací a diskusí. Během celého procesu jsem s výhodou využíval výsledky diplomní práce Vladimíra Arnošta, který si kraj dělil po jednotlivých lomech a jejich zázemích. Stejně tak byl v té době nezastupitelný nadhled i laskavé korekce Luboše Parohy, z  pohledu jeho akumulovaných zkušeností s územím. Opravdu velmi klopotně, univerzalisticky a zdlouhavě vznikal přístup k celé pánevní oblasti. Za průběžné zpětné vazby a korekce děkuji především těm, kteří mi vůbec byli ochotni naslouchat: profesoru Janu Jehlíkovi, krajinářské architektce Kláře Salzmann, Jiřímu Klokočkovi na pražské FA ČVUT, architektu Petru Kroppovi, tehdy ještě vedoucímu karlovarského KAMU, a Tomáši Ctiborovi, mosteckému rodákovi, mezi jehož hlavní profesní témata patří propojování témat urbanistických, ekonomických a politických. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/04/koncept-urb-eko-studie.html

Podklad se nakonec po posledních krajských komunálních volbách šťastně setkal s požadavkem krajské samosprávy na reálné uchopení problematiky transformace.

 

Str 31) Vztah celku a detailu – Uchopení celého posttěžebního kraje

Při uchopování celého kraje byl zpočátku důležitý aspekt hledání prostorových kvalit území, stejně jako obnova přirozené práce s vodou ve všech jejích podobách, včetně původně uvažované tzv. jezerní krajiny.

Celá oblast potřebuje pružný a maximálně jednoduchý layout, obsahující spíš s konkrétními oblastmi spojené metody a přístupy než grafická schémata vycházející ze Zásad územního rozvoje ( ZUR). Podklad, který by byl tak srozumitelný a pružný, že by ho nebylo nutné každých pět let měnit. Postupně jsme totiž přicházeli na to, že jeden z nezastupitelných aspektů tohoto layoutu je akcent na ekonomickou „tvrdou“ složku. Tedy kdo bude v kraji žít a jak se v něm lidé budou živit. Této problematice, tzv. urbánně-ekonomické, a hledání jejího místa ve struktuře celého transformačního procesu jsme věnovali více než rok. Podobně dlouho trvalo, než jsme si na úrovni kraje dokázali zodpovědět ty nejpodstatnější otázky týkající se „participace“, nebo pro někoho lépe „zapojování“. Než jsme dospěli k poznání, že naladění se na potřeby a požadavky místních obyvatel, je jedinou cestou, kterou se transformační proces může ubírat. V tom patří poděkování zejména profesionálnímu přístupu Tomáše Rákose. 

Jako důležité milníky přípravy strategického projektu věnovaného transformaci kraje je na půdě samosprávy Ústeckého kraje třeba vnímat jednak Log frame (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/12/logframe-srpen-2021.html) a jednak úvodní informativní brožurku Transformačního centra (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/04/brozura-pripravovaneho-transformacniho.html).

Dosavadní přístup „krajské architektonické agendy“ měl za cíl zejména definovat problematiku, rozpracovávat možnosti zadání, hledat varianty přístupu i pracovního obsazení, aby ve vazbě na konkrétní politické zadání bylo možno celý projekt dál rozpracovávat (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/08/agentura-planovani-rozvoje-kraje.html).

 

Str 32) Vztah celku a detailu – ikony kraje

V rámci činnosti v posttěžební krajině je velice důležité uvědomit si základní pojmy a i to, kde se v rámci „návratu posttěžebních oblastí“, majících rozlohu přes 1 200 km2, dnes nacházíme. V šedesátých letech, když se otevíral každý povrchový lom, bylo zároveň nutné mít schválený postup jeho rekultivace, návratu. V té době docházelo k takovým „návratům“ v souladu s tehdejší nejlepší praxí, srovnatelnou i s tím, co se dělo na západ od našich hranic. V Mostě na rekultivovaných výsypkách tak vznikl hipodrom, autodrom, golfová hřiště, průmyslová zóna. Mimořádně mnoho v oblasti rekultivací vykonal pan Ing. Stanislav Štýs, do jehož souborné publikace jsem měl tu čest napsat doslov (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/10/doslov-k-publikaci-pana-styse.html).

Většina dnešních posttěžebních oblastí prošla zatím pouze jen „návratem do struktury zeleně“, tedy doplněním ornice, vysázením stromů a keřů. Tyto oblasti jsou dnes přes mimořádný rozsah dosud jakýmisi uzavřenými „ostrovy“ v krajině. I zde ale došlo zejména v posledních desetiletích k významným posunům. Velký vliv mají rozvíjené tzv. sukcesní přístupy, kdy řízeně dochází k samovolné obnově všech typů přírodních společenstev.

Činnost „návratu do struktury zeleně“ je v dikci těžaře – státu. Nicméně další roviny návratu krajiny jsou u nás dosud ze zákona v zodpovědnosti obcí, na jejichž území ta která část lomu nebo výsypky leží. A právě k návratu z iniciativy obcí u nás v míře srovnatelné s evropskými trendy 21. století zatím moc nedocházelo. Důležitým momentem v této souvislosti byla právě soutěž na úpravu okolí jezera Milada.

 

Str 33) Vztah celku a detailu – problematika resocializace 

Pro krajinu je dnes zásadním způsobem důležitá tzv. resocializace, tedy propojení se strukturou osídlení. Co to je a zda je to adekvátní termín, je podrobně uvedeno zde (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/03/resocializace-resilience.html). Cíl je tu stále jednoznačný – aby těch více než 1 000 km2 „zarostlo“ požadavky a aspiracemi obyvatel kraje, aby vzniklo území, jehož funkce a údržba nebude zatěžovat krajskou kasu, ale v ideálním případě bude pro všechny zúčastněné vytvářet zisk. Už od samého začátku je třeba velmi pečlivě volit způsoby správy jednotlivých posttěžebních oblastí, ošetřit majetkoprávní vazby a vztahy.

Téma, které je při zakládání nových perspektiv kraje třeba také řešit a které může celému procesu přidat na atraktivitě, je otázka celkového viditelného výrazu procesu transformace – jak vizuálně ukotvit společenské změny, které transformaci provázejí. Mezi přírodní symboly kraje dozajista patří hora Říp nebo Pravčická brána. Signifikantních kopců bychom od západu k východu kraje také našli řadu. Každá doba má ale i své kulturní symboly, orientační body. Ať už je to Házmburk, Terezín nebo ústecký Mariánský most. Obdobné symboly potřebuje i právě se rozbíhající transformace (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/03/muze-byt-sukcesni-zelen-ikonou.html).

 

Str 34) Metody práce, architektonické soutěže

Za první komplexní přístup splňující požadavky 21. století při návratech posttěžebních oblastí považujeme návrhy na úpravu okolí jezera Milada. Nejprve byla vyhlášena drobná studentská soutěž, pak se na půdě Palivového kombinátu Ústí (dnes Diamo), který se o vytěžená území ze strany státu stará,  v Hrbovicích pod patronací jeho tehdejšího generálního řešitele Ing. Petra Lence podařilo prostřednictvím série workshopů vygenerovat možnou cestu vedoucí ke kompletnímu „návratu“ území do struktury osídlení. Zodpovědnost za tento proces na sebe převzal PKÚ. Rozbíhání celého procesu je dokumentováno například zde: (QR kod – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/zapis-z-na-usteckem-pku-za-ucasti-pana.html)

Území jsme na FA ČVUT zadali studentům, ti zpracovávali i navazující území od Teplic až po Ústí (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/milada-studenti-fa-cvut.html). Prezentací výsledků se v Ústí účastnili zástupci všech dotčených samospráv včetně ústeckého pana primátora a vedení PKÚ. Poprvé si tu na sériích vizualizací ve variantách bylo možné společně představit, jak území může v budoucnu reálně vypadat, jak ho bude možné využívat, prožívat. Po uzavření společného memoranda byla dalším krokem několikakolová, mimořádně kvalitně obsazená urbanisticko architektonická soutěž dle regulí České komory architektů (QR kód – https://www.cka.cz/souteze/databaze/jezero-milada).

Důležitým momentem bylo, že soutěžící v prvním kole neřešili pouze bezprostřední okolí jezera, ale že zadání řešených širších vztahů kopírovalo přístup ověřovaný v předchozím kroku studenty. Tedy až k Teplicím, Krušným horám, Ústí. Svým rozsahem a záběrem je na české prostředí tato soutěž dosud mimořádná.

Problematika vztahu soutěžení se současnou legislativou je dokumentována například zde: (QR kod – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/zur-milada.html)

Nebylo to poprvé, co se v Ústeckém kraji hledalo nejlepší řešení formou soutěže. Dle regulí České komory architektů byl soutěžen palác Zdar v Ústí, centrum děčínských Podmokel nebo lávka přes Labe tamtéž. V Litvínově je silniční most realizovaný na základě soutěže dle regulí České komory architektů už hotov.

Poprvé na krajské úrovni byla soutěž použita pro hledání návrhu centra služeb TCÚK (QR kód – https://www.cka.cz/souteze/databaze/transformacni-centrum-usteckeho-kraje). Za mimořádné považuji i výsledky soutěže na konverzi lázní na knihovnu v Chomutově (QR kód na stránky ČKA – https://www.cka.cz/souteze/databaze/konverze-objektu-byvalych-mestskych-lazni).

Architektonická soutěž je jednou z možností, jak najít nejvhodnější návrh. Vždy je nejdůležitější na začátku profesionálně a velmi dobře se všemi zúčastněnými definovat zadání, co je vlastně třeba řešit. Pak se jako vhodnější může jevit několik souběžně zadaných studií, nebo i vypsání standardního výběrového řízení, přičemž převažujícími kritériem není cena, ale například kvalita (ne kvantita!) portfolia prací souvisejících se zakázkou.

 

Str 35) Metody práce, architektonické soutěže

Abychom mohli mluvit o návratech posttěžební krajiny, je důležité věnovat se i území, „do jehož struktury“ chceme posttěžební oblasti vracet. Je nezbytné hledat metody, přístupy a míru toho, jak pracovat s jednotlivými konkrétními místy, lokalitami, obcemi nebo městy. Nejdůležitější význam tu z pohledu vystavěného prostředí mají silné samosprávy, obce. Chápeme je jako ohniska či základ sebevědomého rozvoje celého území. Je velmi důležité z polohy krajské architektonické agendy hledat a podporovat iniciační a proaktivní momenty a přístupy, dlouhodobě připravovat zadání, rozpracovávat témata.

Právě tento dlouhodobý a systematický způsob práce vnímáme pro kraj a jeho úspěšnou transformaci jako nejdůležitější.

Jeden z procesů „generování nové perspektivy“ je zaznamenán například zde: (QR kod – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/02/vrcholova-vize-kraje-obecne-cile-navrh.html)

Reálné požadavky aktérů jsou v kraji už nyní natolik protichůdné, že společný pohled, přístup a řešení je třeba vytvářet, budovat, generovat. To stojí spoustu společného úsilí, v němž při hledání ideálního společenského konsenzu musí všichni ze svých mnohdy radikálních požadavků slevit.

(QR kód na stránky ČKA k agendě městských architektů – https://www.cka.cz/komora/tema-CKA/mestsky-architekt). ČKA k tématu problematiky krajů: https://www.cka.cz/svet-architektury/aktualne/novinky/architektura-a-kvalitni-prostredi-jako-dulezite-tema-v-krajich

 

Str 36) Krajská architektonická agenda

Postupně se i v České republice krajská architektonická agenda začíná řešit způsobem, jaký je běžný u sousedů v Rakousku nebo v Německu či ve Švýcarsku. K čemu je to dobré? Kraje jsou co do problematiky a složitosti srovnatelné s velkými městy. Například Praha má také své desítky částí s mnohdy protichůdnými požadavky. A v Praze se pro řešení jejích problémů podařilo už před více než deseti lety ustavit Institut plánování a rozvoje města (IPR). Organizaci do jisté míry nezávislou na pražském magistrátu, s výraznou svébytnou iniciační rolí. Pro prezentaci výstupů má Praha „svůj“ C.A.M.P. – Centrum plánování a rozvoje města. I na západ od našich hranic je obvyklé, že každá oblast nebo kraj má své vlastní centrum architektury, kde se sdílí dobrá praxe, kde se konají přednášky, konference, diskuse o vizích a možnostech budoucího vývoje.

V českém prostředí je třeba připomenout, že to byl právě Ústecký kraj, kde se vůbec poprvé toto téma podařilo na krajské úrovni úspěšně otevřít.

Krajská architektonická agenda pracuje s problematikou odlišným způsobem než ZUR nebo územní plány. Jak pro městskou, tak pro krajskou agendu by mělo být typické, že se pokouší problémům předcházet tak, že iniciuje přístupy a řešení, které následně rozpracovává do komunikovatelné podoby a předkládá voleným zástupcům samospráv k posuzování, volbě a rozhodování.

 

Str 37) Krajská architektonická agenda

Vize do budoucna: obrazně řečeno – je třeba snít, otevírat se možným perspektivám. Za posledních třicet let se Ústecký kraj radikálním způsobem proměnil. Po změně politicko společenského paradigmatu na počátku devadesátých let doprovázené útlumem těžkého a těžebního průmyslu došlo k radikálnímu zlepšení životního prostředí. Koncem osmdesátých let byly oblasti, kde chemické a těžební inverze zasahovaly rozsáhlá území, mnohdy doslova „nebylo vidět na krok“. Vrcholky Krušných hor trpěly kyselým deštěm. Dnes je stav a čistota životního prostředí pečlivě sledována a monitorována. Co bylo ještě koncem osmdesátých let snem, se dnes stalo každodenní realitou.

Stojíme před další etapou proměny, ta se bude týkat kvalit obytného prostředí, budování domova, odpovědnosti a soběstačnosti, identity, skutečného patriotismu a regionální hrdosti oproti prázdnému, pohodlnému a destruktivnímu nacionalismu. Budujeme novou perspektivu kraje. A tato činnost vyžaduje – opět – snění.

Jak je možné, že města a obce v posttěžebních oblastech na severu Francie, Belgie nebo Německa jsou tak krásné, jak to, že tam na sebe všechno navazuje, vše je tak komplexní? Na počátku takové změny vždy musí být komplexní vize zahrnující právě všechny oblasti života.

Jako konkrétní příklad takovéhoto snění si můžeme uvést Radovesickou výsypku, může to dopadnout třeba takto: (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/03/zpetny-pohled-na-radovesickou-vysypku.html). Z pohledu „krajské architektonické agendy“ základ komplexního přístupu může vypadat například takto: (QR kod – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/03/osidleni-kraje.html)

Dnes se nemůžeme spoléhat na „postupný a přirozený sociální pokrok“, jak jsme byli zvyklí v šedesátých letech. Vše je nezbytné velmi náročně a ze všech stran rozpracovávat, analyzovat, modelovat, diskutovat, připravovat.

 

Str 38) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – FA ČVUT v Praze

Téma problematiky Ústeckého kraje je u nás neopakovatelné a mnohé problémy je nezbytné rozpracovat podrobněji. Pro analýzy a rozpracovávání, vůbec chápání problémů potřebuje krajská architektonická agenda i „prodlouženou akademickou ruku“. A to nejen jednotlivé semestrální a diplomní práce a zadání, ale ještě koncentrovanější přístup. Na problematiku „severu“ jsem přijal několik doktorandů. Na krajinu, urbanismus, energetiku, práci s majetkem… (QR kód – https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/04/koncepty-prace-doktorandu-na-fa-cvut.html).

Hlavním tématem je vztah současných územně plánovacích procesů, probíhajících dle současného stavebního zákona s „transformačními“ požadavky na území, které v současné legislativě přímo zakotvené nejsou. Jde nám zejména o lepší pochopení současného stavu, který porovnáváme s příklady tzv. dobré praxe v zahraničí. Přece jen v Evropě konverze těžebního průmyslu, přestože v úplně jiných souvislostech, probíhá už od sedmdesátých, osmdesátých let.

Rozsáhlou těžbu u nás umožnily podmínky centrálního plánování. Po „stranické linii“ bylo možno provádět rozhodnutí, o kterých se v té době „otevřené společnosti“ na západ od našich hranic ani nesnilo. Pokud se chceme v požadavcích na výsledky transformačního procesu srovnávat s kontinuálně se rozvíjejícími oblastmi, jako je sever Francie, Belgie nebo specifické oblasti Německa, je pro náš úspěch nezbytné postupovat do určité míry obdobným způsobem, jak tyto – dnes problematické – oblasti u nás vznikaly, tedy opět projekčně celkově a koncepčně.

 

Str 39) Ústecký kraj a jeho obyvatelé – FA ČVUT v Praze

S čím konkrétně se odborná komunita musí v Ústeckém kraji popasovat, co je jeho největším problémem (samozřejmě vedle mnoha dalších)? S ničím menším než s těžební a těžbou dotčenou oblastí o rozloze zhruba 1 000 km². Do této oblasti spadají zcela či zčásti čtyři největší města kraje a s nimi dlouhá řada menších měst, je zde tedy největší koncentrace obyvatelstva v rámci regionu. Mezi těmito sídly se nenacházejí pouze doly a výsypky, ale rovněž většina elektráren, chemiček a nových průmyslových zón. Využití této krajiny je velmi intenzivní a současně velmi chaotické, a z původního krajinného rázu této oblasti nezbylo mnoho. Tato oblast je od Klášterce nad Ohří po Ústí nad Labem dlouhá zhruba 70 km a v nejširším místě mezi Žatcem a Chomutovem široká necelých 20 km. Území je „uzamčené“ mezi Krušnými horami na severozápadě a řekou Ohří a Českým středohořím na jihovýchodě; otevřené je zejména směrem vůči Praze, s obtížemi pak skrze oherské údolí vůči Karlovým Varům a skrze labské údolí vůči Drážďanům. Je-li společenským požadavkem zdola a politickým požadavkem shora tuto oblast řešit komplexně a koncepčně, je nutno hned na začátku pojmenovat dva rovnocenné principy, kterých bude nutné se držet v každém momentu této práce. Prvním z principů je interdisciplinární, anebo spíše transdisciplinární spolupráce. Jedná se o zadání stejně široké a obsáhlé pro architekta, urbanistu i krajináře, se současnou intenzivní spoluprací dalších profesí – sociologů, ekonomů, přírodovědců a dalších –, s odborným zapojením univerzit a samozřejmě s politickou podporou ze strany vedení kraje. Druhým z principů je logické a účelné rozdělení celého problému na jednotlivé dílčí úseky/úkoly – jak prostorově, tak i organizačně. Dosavadní zkušenosti v práci s tímto územím prokazují, že problém je potřeba řešit holisticky, avšak nikoli jednotně. Oblast je velmi rozsáhlá a velmi heterogenní; jak jednotlivé lokality, tak jednotlivé záměry jsou dosti individuální. Je tedy nutná rajonizace. A organizačně zde tak de facto potřebujeme „dvouvrstvý systém“, jehož spodní vrstva je prováděcí a horní vrstva koordinační. Globální koordinační vrstva – TCÚK – by měla zajistit holistické řešení celé problematiky, jinými slovy koordinovat, moderovat a případně i regulovat jednotlivé záměry v území. Lokální prováděcí vrstva – jednotlivé pracovní týmy – by pak schválené záměry měla kvalitně realizovat.

Vladimír Arnošt, krajinářský architekt, doktorand FA ČVUT

 

Ústecký kraj se nachází na historickém rozhraní. Útlum těžby hnědého uhlí bude znamenat nutnost kompletní proměny těžebních oblastí. Útlum však půjde ruku v ruce se změnami, které hýbou s celou společností – rozvoj nových technologií, zelená tranzice a důraz na energetickou soběstačnost, s kterou bude souviset rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Kde jinde by se v naší zemi měly umísťovat obnovitelné zdroje energie než v oblasti bývalých dolů, které jsou zemí nikoho? Stejně tak energetické společnosti mají zájem vydělávat i po útlumu těžby uhlí, a tak s využitím oblastí pro výrobu energie, především ze solárních elektráren, počítají.

Jde o správnou cestu? Částečně ano. Obnovitelné zdroje jsou nástrojem, jak dosáhnout uhlíkové neutrality a energetické soběstačnosti, ovšem musí být v krajině rozmísťovány s rozmyslem a tak, abychom vytvářeli kulturní a udržitelnou krajinu. Jinak bohužel hrozí, že měsíční krajinu povrchových dolů nahradí poušť solárních elektráren, k čemuž se bohužel v současnosti schyluje. Zároveň by rekultivací neměla být napravena pouze ekologická škoda, rekultivace má být také prostředkem pro resocializaci severních Čech.

Obnovitelné zdroje tedy nemohou být umísťovány do krajiny bez rozmyslu. Proto například v Nizozemí či Německu vznikají krajinné energetické plány, které vytvoří strategii pro energetickou tranzici konkrétního území a naplánují, kde a jak mohou obnovitelné zdroje být umísťovány. Díky tomu tak vzniká udržitelná krajina, která může naplňovat budoucí energetické potřeby společnosti. Krajina, která není jen užitná, ale i udržitelná a kulturní.

Matěj Čunát, architekt, doktorand FA ČVUT 

 

Co se týče tématu správy veřejného majetku, měli bychom se v rámci krajské architektonické agendy zaměřit na strategické plánování. Ve veřejné správě u nás zatím totiž není běžné, aby hospodaření s majetkem, především s budovami, obsahovalo, stejně jako v komerční sféře například studii proveditelnosti. Obecně mám na mysli jakoukoliv analýzu, která by posoudila budoucí záměr z mnoha hledisek včetně zahrnutí případných rizik.

Strategické uvažování ohledně majetku by mohlo mít dvě roviny. V té první, obecnější, by se řešila mapa veřejného majetku a jeho kategorizace jako podklad pro krajské strategické dokumenty. Druhá rovina by byla zaměřena na specifickou množinu budov, konkrétně na hodnotné budovy z druhé poloviny dvacátého století. Za typické příklady lze označit budovu Repre v Mostě nebo hlavní sídlo krajského úřadu v Ústí nad Labem. Žádný z těchto objektů nemá svoji hodnotu potvrzenou památkovou ochranou, což je obecně jediné kritérium, které rozhoduje o tom, jaký přístup vlastník při její správě zvolí. Jedná se ale zároveň o stavby, které kolem sebe utváří rozlehlý veřejný prostor a tím ovlivňují své nejbližší okolí. Takové budovy je proto potřeba řešit včetně jejich bezprostředních vazeb.

Důraz by tak měl být kladen na osvícenou správu majetku, kdy jakýkoliv záměr začíná zevrubnou analýzou (širší vztahy a potenciál rozvoje místa, architektonická hodnota, stavebně-technický stav, dispoziční řešení, ověření využitelnosti, technologie, udržitelnost apod.) a přípravou jeho zadání (celková vize). Například při rekonstrukci by měl být způsob výběru projektanta přiměřený hodnotě a významu stavby, v případě hodnotné budovy není například možné postupovat formou výběru na základě nejnižší ceny. Možností, jak ke správě veřejných budov přistupovat strategicky, je vytvoření role určitého supervizora. Tento přístup lze vysledovat v řadě evropských zemí. Obecně se tato pozice označuje jako poradce pro kvalitu návrhu, a může ji zastávat jednotlivec nebo tým odborníků. V některých zemích se jedná přímo o státního, krajského nebo městského architekta. Poradce dohlíží na portfolio veřejného majetku, zpracovává strategie pro dílčí záměry a navrhuje vhodné postupy z hlediska veřejného zájmu. Posílení funkce veřejné správy o tuto poradní roli se ve vybraných evropských zemích ukázalo být krokem vpřed. Naším cílem je vytvořit základ takové agendy i v Ústeckém kraji.

Ing. arch. Michal Volf

 

Str 40) Transformace jako zakládání nové perspektivy

Ústecký kraj vstupuje do mimořádného období, v němž může v rámci „odchodu od uhlí“ mnoho získat, ale také velmi mnoho ztratit. Kraj už svá silná období v minulosti měl. Například spojená s bouřlivým rozvojem v devatenáctém století, nebo naposledy se socialistickým budováním. Dnes je obdobně třeba pro hledání nového smyslu kraje využívat jeho potenciál adekvátně požadavkům na kvalitu života, osídlení a krajiny, v souladu s rozvojem a možnostmi techniky a technologií. Zejména pro tyto účely si jako svůj servis kraj zřídil Transformační centrum Ústeckého kraje.

„Krajská architektonická agenda“ již od svého začátku působila v kraji dost nezávisle a jen v určitých obdobích se podařilo ji včlenit do oficiálních struktur kraje. Mezi její největší zásluhy patří podíl zřízení a začlenění čtvrtého pilíře věnovaného „krajině a osídlení“ do Transformačního centra Ústeckého kraje (TCÚK), iniciovala rovněž architektonickou soutěž na toto centrum dle regulí ČKA.

Snad bude časem možno otevřít i téma „architekta státního“. Zde z pohledu vycházejícího ze zkušenosti z Ústeckého kraje: (QR kod: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/02/vztah-decin-republika.html ). Téma se začíná zpracovávat na úrovni  Ministerstva pro místní rozvoj: (QR kod https://www.mmr.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/publikace-a-odborne-texty/statni-a-meststi-architekti). Dlouhodobě rozpracovávané téma politiky architektury na celostátní úrovni: (QR kod https://www.cka.cz/komora/tema-CKA/politika-architektury/politika-architektury-a-stavebni-kultury-ceske-republiky) 

Ústecký kraj potřebuje založit pro dobu po „odchodu od uhlí“ novou perspektivu. Ta bude založena především na lidech, kteří v něm už nyní bydlí a bydlet budou, jim především je třeba „návraty posttěžební krajiny“ přizpůsobit. Není to práce není na rok nebo dva. Pokud kraj chceme zlepšovat a přizpůsobovat výzvám, kterými si již procházíme, je zřejmé, že jde o nikdy nekončící proces.

 

Str 41) Reflexe problematiky krajské architektonické agendy

Když jsem si kolem roku 2015 poprvé shromáždil a vyhodnotil data z moderní historie, byl v mezikrajském srovnání – snad úplně ve všech socio-ekonomických, zdravotních, vzdělávacích, environmentálních, zkrátka jakýchkoli ukazatelích – spolehlivě úplně nejhorší ze všech Ústecký kraj.

 

Výsledky dokládající trvalý pokles životní úrovně obyvatel Ústeckého kraje v porovnání s dalšími kraji jsem obratem předložil vládě. Poukazoval jsem na to, že se jedná o systémovou chybu státu, že kvůli chybnému nastavení a „čerpání“ různých programů, fondů a pobídek se rozdíly mezi Ústeckým krajem a zbytkem republiky prohlubují, místo aby se zmenšovaly. Že je třeba změnit přístup. Premiér ujistil, že vláda není ke stále většímu prohlubování regionálních disparit lhostejná, a že se to zlepší.

Od té doby se podobný scénář opakuje víceméně každoročně. Doložím na nových datech premiérům a ministrům, že ekonomické a sociopatologické ukazatele Ústeckého kraje se meziročně zase o něco zhoršily, a to zejména z důvodu přetrvávající chybné regionální a kohezní politiky. Vládní představitelé odpoví, že problém evidují, ale věří, že stav kraje se zase zlepší. Načež pokračují v té samé regionální a kohezní politice co doposud. A stav kraje se zase o něco zhorší.

Na počátku devadesátých let byl přitom Ústecký kraj z ekonomického hlediska (HDP na obyvatele) jedním z nejbohatších. Ještě v roce 1995 byl v ukazatelích HDP druhým nejvýkonnějším krajem mimo Prahu, těsně za Plzeňským krajem. V dalších letech už ale můžeme sledovat jenom trvale klesající trend, který po 30 letech kohezních „intervencí“ náš kraj spolu s krajem Karlovarským zavedl mezi regiony nejvíce strukturálně postižené, s oněmi mnoha „nej“.

Jak dostat Ústecký kraj zpátky na výsluní? Když se hovoří o velké transformaci kraje v souvislosti s odchodem od uhlí a přijetím evropské Zelené dohody, v rámci které bylo alokováno 40 miliard korun na tzv. spravedlivou transformaci českých uhelných regionů, nemůže člověk nebýt opět skeptický. Ta suma je zanedbatelná s ohledem na obrovský úkol, jakým taková zásadní transformace severočeské energetiky je, a nejlépe to vynikne v porovnání s Německem, které na transformaci svých uhelných regionů vyčleňuje řádově úplně jiné prostředky (biliony korun). K evropskému příspěvku na transformaci jiné země přidávají násobky ze státního, například Německo padesátinásobek.

Zcela nezpochybnitelné ale zůstává, že transformací Ústecký kraj projít musí. A to komplexní transformací, nejen energetickou. Kraj vykazuje tolik negativních ukazatelů, které musíme změnit, že nejde k transformaci kraje přistoupit jinak než holisticky. Dílčí řešení kvalitu života lidí nezlepší. K správnému pochopení a uchopení všech problémů Ústeckého kraje a k jejich vyřešení ale potřebujeme soudržnou koncepci, nadhled a smělou vizi, které vše stmelí dohromady.

Proto mě naplňuje optimismem a důvěrou, jak problematiku Ústeckého kraje chápe a v  potřebném širokém kontextu promýšlí Ondřej Beneš a jemu podobní. Transformace znamená příležitost, mimo jiné k neopakování minulých chyb, kterých tady bylo naseto až příliš. Budeme-li o Ústeckém kraji a jeho budoucnosti snít, přemýšlet a hledat konsenzus v podobně souvztažných relacích a komplexitě, jakou předvádí ve svých urbanistických koncepcích Ondřej Beneš, má Ústecký kraj šanci vrátit se zase na piedestal, kam se svou rozmanitou přírodou, průmyslem, městy a historií nepochybně patří.

Zbyněk Linhart

senátor za Děčínsko, předseda výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR a místostarosta města Krásná Lípa

 

Ústecký kraj je jediným krajem v České republice, který je přirozeně v periferním postavení ve vztahu k vnitřnímu „tělu“ země. Je to dáno geografií (především), historií osídlení a formou hospodaření. Ten prehistorický mamut s chobotem do Saska a tělem pevně vetknutým do Krušných hor je tvořený a tvářený podél své hlavní osy – zhruba 100 km víceméně kompaktního osídlení bez významné hierarchie. Města a obce jsou jako korálky navlečeny na klikaté šňůře vedoucí od Šluknovského výběžku až po Kadaň (obr. 2). Vlastně ani ty ohromné doly tento charakter neporušují. A možná proto je zde nějaký archetypální odpor k oné české dostřednosti – kdo nemíří do Prahy, není mezi rovnými. V tom je i současná slabina krajských aktivit – převažují radiální tendence a neposilují se vazby tangenciální. Přitom „kříž“ Praha–Drážďany–Berlín / Karlovy Vary–Chomutov–Most–Ústí–Děčín je silou, která nemá v ČR obdoby. Možná právě v tomto kraji lze skvěle uplatnit poučku o silných a slabých stránkách: potenciál i hrozby je nutno hledat v obou těchto kategoriích. Zapomeňme na chvíli na D8 a VRT a představme si v tomtéž duchu moderní (21. století) propojení kraje od jihozápadu na severovýchod. Představme si ale takovou infrastrukturu jako síť, nikoliv jako „koridory“. Vlakem do práce z Děčína do Chomutova za půl hodiny. Do sousedního města či obce autobusem (tramvají?) do 20 minut. Na kole odkudkoliv k jezerům do půl hodiny. Pěšky po nekonečném množství turistických cest z Krušných hor do Středohoří či v rámci mohutných rekreačních pásů podél Ohře a Labe. A tak dále. Mám tedy na mysli nejen utilitární spojení a fragmenty, ale opravdovou kontinuální síť cest a míst. Severočeský kraj jako souměstí, jako opravdové konurbium schopné díky širokému spektru zdrojů a možností svébytně prosperovat. Není nutné se soustředit jen na dílčí, jakkoliv velké bolesti (stále postindustriální stav s vážnými sociálními problémy), ale pomocí „kraje jako projektu“ tyto bolesti léčit. Nejde o projekt ve smyslu nějaké socialistické monstrakce, ale o vzájemně provázanou matici řešení, protože jednotlivostmi či „pouhou“ individuální iniciativou nelze zmoci toho „mamuta“. Podobně bylo například v 90. letech revitalizováno území podél řeky Emscher v Porúří. Protože tamní propad byl tak velký, že přehoupnout se přes „úvrať proměny“ vyžadovalo synergii celku. Ve všech rovinách: ekologické, ekonomické i sociální (IBA Emscher Park: rekonstrukce krajiny; rekonstrukce říčního systému; ochrana hodnot industriálního dědictví; nové pracovní příležitosti; nové architektonické formy a nabídka bydlení; nabídky pro sociální, kulturní a sportovní aktivity). A onen spolupracující celek, to je to vnitřní tělo a takový projekt je nástrojem jeho zpevnění, materiálního, duševního i duchovního. Tělo suverénní a sebevědomé. Jednající se státem a s Evropou jako ten, kdo nejen žádá, ale i nabízí. Jde o „obchod“ na základě komparativních výhod. Proto dálnice ani rychlá železnice nemohou jít „skrz“ kraj a jeho města, ale musí se zapojit do jeho tkáně a do jeho života. Technická a dopravní infrastruktura musí být stále službou, nikoliv řídícím a konstitutivním fenoménem. Ústecký kraj je územím velkých měřítek, může skvěle zvládnout velké stavby, v rámci svých mohutných forem přírodních i kulturních. Je nezbytné o zásadních plánech a projektech, resp. o území uvažovat jako o souvrství vzniklém životadárným prorůstáním měřítek velkých (hory, jezera, průmysl, dálnice …), středních (města, obce, cesty …) i drobných (veřejný prostor, každodennost společenství). Lze se tedy ptát, zda jsme toho schopni, zda jsou pro to vhodné nástroje, zda lze v takovém rozsahu stále udržovat ono měřítkové souvrství. Určitě ano, jen je nezbytné vědět, jak ten „dům“ stavět. Ona je to vlastně také architektura – schopnost uspořádání a utváření celku se znalostmi vztahů různorodých jednotlivostí a se silnou hlavní myšlenkou, resp. vizí. Takže jsem opět u dvou zásadních nástrojů architektonické práce: plánu a projektu. Případně obecněji u nástrojů každého nezbytného vědomého tvoření: strategie, taktiky a operace. A k tomu je nezbytné formovat i „štáb“ a jednotlivé odbornosti, respektive autory. Plán (např. Zásady územního rozvoje) i projekt (např. trasu VRT) lze udělat alibisticky a formálně, nebo je naopak organicky zapojit do silné cílené strategie a provázané matice projektů. To vše nejen formálně „správně“, ale hlavně srozumitelně, aby bylo možno co nejšířeji zapojit obyvatele, politiky a investory. A jsme u klíčového prvku a největšího umění, a tím je schopnost komunikace. Komunikovat smysluplně lze jen nad dobře utvořeným plánem a projekty, které mají opravdu potenciál tzv. zážehové jiskry (sparks) – regenerace šachet, kvalitní veřejný prostor, nová architektura atp.). To mimo jiné popisuje důkladně i pan architekt Ondřej Beneš ve shrnutí práce krajské architektonické agendy. Ale nad tím visí asi největší otázka: Jak spojit města a obce ke společnému dílu? Mám za to, že to může být jako u stavby domu, podmínkou úspěchu je vždy osvícený investor a kvalitní architekt, zde tudíž politická reprezentace a architektonický tým. Architektem se prosím nemyslí výstřední umělec, ale „první mezi rovnými“, subjekt, který je schopný jak koncepčního a tvůrčího pohledu, tak spolupráce v celé šíři a hloubce spektra činností a odborností (od technické k environmentální a sociální). To vše spatřuji u zdárně se rozbíhající práce krajské architektonické agendy. Je skvělé sledovat, jak již provedené či prováděné akce zapadají do vědomě utvářeného kaleidoskopu (jezero Milada, aktivity kolem vysokorychlostní železnice, rozvoj jednotlivých měst, studentské projekty atd.). Ale hlavně je zřejmé, že díky této aktivitě se propojují lidé napříč spektry, efekt sněhové koule se opět projevuje. Nejsem si však jistý, zda naproti stále „jen“ dílčím projektům jde zájem a vůle vedení kraje a rozhodných měst, a zda tvorba ucelené „architektury Ústeckého kraje“ je reálným záměrem. Protože jde o ambici de facto státotvornou.

profesor Jan Jehlík, FA ČVUT

 

Ráda bych doplnila Ondřejův text o několik poznatků z pohledu krajinářské architektury a krajiny. Všechno souvisí se vším.

Krajina, která po tisíciletí živila a uživila své obyvatele, stala se kolébkou vyspělé kultury v prostoru podél Krušných hor. Území bohaté na přírodní zdroje, které se později staly důvodem exploatace krajiny, odtěžení její paměti a prostoru pro život. Určitě je namístě otázka, jestli zhruba 150 let intenzivní těžby uhlí na tomto území vyvážilo cenu ztráty krajiny, půdy, přírodního a kulturního dědictví a prostoru pro život všeho druhu. Odpoví nám až další generace.

Zůstává území s naprosto změněnými morfologickými a hydrologickými poměry, s odstraněným půdním pokryvem, který je společně s vodou základem pro naplnění ekosystémových procesů. Území s odstraněnými historickými sídly, území se změněnými a často narušenými sociálními vztahy.

Teď tedy stojíme na břehu obřích jam a je jasné, že musíme převzít roli stvořitele krajiny. Pro tento cíl je naprosto nezbytné navázání území na okolní krajiny z pohledu tvarů, vody, vztahů, lidí a měst.

Žijeme v době klimatických změn a málo si uvědomujeme, že naším zásadním úkolem je uchovat krajinu ve stavu živém a funkčním. Pokud bude příroda fungovat, obilí klíčit a stromy růst, můžeme si dále na zemi hrát. Technologické nástroje nám jistě budou nápomocny, ale nejsou tím stěžejním systémem. Tím je příroda a přírodní procesy, kterých jsme i my součástí.

Takže jako první krok vnímám vize a sny. Ujasnit si, co je naším cílem. Zřejmě vytvoření základního životního prostoru pro lidstvo, biodiverzita, nalezení způsobu, jak být soběstační v zemědělské a lesní činnosti, přemýšlení nad různými způsoby výroby energie, a stálé hledání vyváženosti mezi přírodními a technickými procesy v krajině. Hledat s architekty smysluplnou strukturu osídlení a dopravních tepen. New deal není strašák, ale záchrana lidstva.

Obnova tvarů krajiny, obnova hydrologického systému v přírodě blízkém tvaru a navázání, modelování krajiny okolní s krajinou poškozenou. Diverzifikace krajiny. Varování před monořešeními v krajině, jako je zatopení Bíliny nebo plošná instalace fotovoltaiky v prostoru celého dolu. Z dlouhodobého hlediska nefunkční, mrtvé a příliš drahé řešení.

V rámci vize, plánování je třeba vymezit přírodní a kulturní infrastruktury, navázat je na okolní krajinu a snažit se o propojení toků všeho druhu. Aby život do těchto ploch opět natekl. V uměle vytvořených útvarech posttěžebních jam musíme vyvolat novou, funkční a živou krajinu, která bude mít své infrastruktury. Je důležité co nejvíce prostor ponechat přírodě, spolehnout se na její vlastní procesy. Příroda totiž na rozdíl od technických řešení funguje samostatně, poměrně důsledně a bez finančních a personálních nároků. V plochách mezi hlavními živými tepnami mohou být hospodářské zemědělské, pěstebné plochy, technická zařízení pro výrobu energie ad.

Tato krajina má celou řadu přírodních a kulturních dominant, na jejich základě se s tímto územím identifikujeme. Vazby, pohledy, spojení, prostupnost a obytnost je nutno načíst, doplnit, obnovit a definovat.

Pracujme s výjimečností krajiny, vzniklých prostor, ze zdánlivé nevýhody vybudujme výjimečnost. Poučme se u sousedů, jakým způsobem se rány tohoto typu zacelují.

docentka Klára Salzmann, FA ČVUT

 

Komplexní, systematickou a podnětnou bilanci dlouhodobé práce na krajské architektonické agendě si dovolím doplnit pohledem několika vlastních rolí a „očí“:

– Jako obyvatel a občan kraje a města Ústí nad Labem vnímám potřebu hledání nějaké společné vize budoucnosti pro tuto za mne úžasně poutavou, dramatickou, mnohokrát přerývanou oblast Čech, která hlavně za poslední století prošla překotným vývojem, v podstatě úplným vykořeněním a do jisté míry i ztrátou vlastní hrdé identity. Nové cesty se rodí, odehrálo se jistě, minimálně v oblasti životního prostředí mnoho pozitivního. Přesto zatím chybí celistvé uchopení a jasně stanovená strategie budoucí perspektivy. Její hledání má mnoho částí a souvislostí, nicméně fyzické prostředí je jednou z těch podstatných, a tak je skvělé, že vzniklo – v českém prostředí asi průkopnické – krajské transformační centrum, které, jak věřím, může ve svých jednotlivých pilířích ke sdílené vizi mohutně přispět.

– Jako architekt a zastupitel města Ústí nad Labem vnímám jednoznačnou potřebu pojímání jednotlivých témat v širších souvislostech, s přesahy napříč městy, okresy a někdy i regiony. To se může týkat jak drobnějších záměrů (prostupnost krajiny, občanská vybavenost, turistický ruch…), tak především větších infrastrukturních a strukturálních záměrů, kterých je náš kraj plný. V rámci Ústí to je jednoznačně dopravně-infrastrukturní situace, aktuálně asi nejvíce se točící kolem plánované trasy VRT, nebo zásadní projekt jezera Milada. V obou případech se ukazuje, že jedině komplexní přístup, minimálně z krajské perspektivy může vést k smysluplnému uchopování a řešení (viz skvělou soutěž na jezero Milada). A pro takováto profesionální uchopování je za mne nezbytné mít v rámci kraje funkční nástroj spojující a nesoucí architektonicko-urbanistickou a krajinářskou agendu.

– Nakonec jako městský architekt Varnsdorfu vnímám potenciál usazování jednotlivých dílčích měst a sídel s jejich specifickými potřebami a tématy do širších souvislostí, potenciál vzájemné komunikace, propojování a sdílení drobnějších záměrů, místních vizí a zkušeností, to vše na společné platformě „krajského architekta“, tak aby se jednotlivé projekty ideálně posilovaly a synergicky přispívaly k dlouhodobě budované a udržitelné vizi.

Ing. arch. Jan Hrouda

 

Jeden z hlavních cílů naší společnosti by mělo být vytváření takového prostředí, které umožňuje kvalitní život obyvatel po pracovní, hygienické, společenské (a další) stránce. Je potřeba volit takové plánovací procesy, které vedou k většímu zapojení obyvatel a jejich zájmu o společně sdílený prostor. Je potřeba přicházet s konsenzuální návrhy řešení, které reflektují zájmy co nejširších vrstev a aktérů v území.

Nad záměrem vytvářet kvalitní prostředí pro život visí však ještě jeden úkol. V dnešní době asi ten nejdůležitější: adaptace na probíhající klimatickou změnu. Protože bez potřebné adaptace život, který většinově žijeme a chceme žít i v budoucnu, může být nevratnou minulostí. 

Člověk od dob neolitické revoluce kontinuálně přeměňuje své okolí a vytváří svou kulturní krajinu. S rozvojem zemědělství vznikala stabilní sídelní struktura, na kterou navazujeme dodnes. Vývoj naší kulturní krajiny byl v nedávném 20. století ovlivněn velkými a nevratnými zásahy. V první řadě to bylo vysídlení původního německy mluvícího obyvatelstva, které vedlo k zániku řady sídel, a nahrazení novým obyvatelstvem bez vztahu k místu. V druhé polovině století se zde masivně rozšířila povrchová těžba hnědého uhlí. V důsledku toho se krajina zcela změnila a došlo k nevratné destrukci dalších sídel, včetně jednoho z těch historicky nejcennějších, starého Mostu.

Rozvoj moderních technologií umožňující proměnu širokého okolí, technokratismus a dominance tehdejšího režimu vedly k negativnímu ovlivnění historického vývoje natolik, že  následky těchto kroků pociťujeme dodnes. Přes všechna historická příkoří je třeba hledět dopředu. Po dramatickém přetváření naší krajiny v minulém století je třeba změnit způsob uvažování. Člověk je součástí širšího ekosystému. Rozvoj naší společnosti nesmí být demonstrací dominance nad naším okolím. Je potřeba přemýšlet více v souladu s přírodou a jejími zákonitostmi. Je třeba klást větší důraz na udržitelnost. Tak přežijeme nástrahy spojené se současnou klimatickou krizí, a tak dojde k vytváření prostředí, které bude sloužit pro život i budoucím generacím.

V souvislosti s architektonickou agendou a dalším rozvojem území Ústeckého kraje je třeba, aby konkrétní (politické) cíle byly součástí programových prohlášení budoucích krajských vládních koalic. Dále je v politické rovině potřeba ustálit odpovědnou/ého gesční/ho radní/ho pro územní plánování a architektonickou agendu, jež v současné době chybí. Jelikož většina výzev, které je v Ústeckém kraji třeba řešit, přesahují území jednotlivých katastrů obcí, krajská samospráva musí sehrát klíčovou roli na poli koordinace plánovacích činností, pořizování územně plánovacích podkladů a krajských strategií pro jednotlivé oblasti transformace a rozvoje a zapojení dotčených obcí a místních obyvatel.

Lukáš Ryšavý, krajský zastupitel

 

Byl jsem požádán o pár řádků do této publikace. Na rozdíl od kolegů jsem laik, a tak si nebudu hrát na chytrého a šermovat termíny, které jsem si právě přečetl na Wikipedii. Umím si ale užívat, když jsem ve veřejném prostoru, který má hodnotu. V estetice i funkčnosti. Jako správný Děčíňan mám rád, když město umí žít s řekou. Fungují náplavky, společenský život pulzuje podél toku a všechno to spolu tak nějak ladí a funguje. Lavička, stánek, vhodně zaparkované auto, nápisy a vizuální smog. Německy mluvící svět, který naši zemi z velké části obklopuje, nám může být v tomto směru velkým vzorem. Vždycky mě fascinovaly ty dnes sto dvacet let staré pohlednice měst na severu – Děčína, Ústí a Mostu – a ta nádhera a pohoda, která z nich vyzařovala. Jsem velmi rád, že město Děčín začalo s institutem městského architekta pracovat a že se tím i začal měnit přístup města k veřejnému prostoru. Ne každý tuto roli pochopil, ale vše chce svůj čas. 


Když volně navážu na krajskou linku, vnímám ještě větší potřebu pracovat s architektonickými odborníky z pohledu celého kraje. Zvláště, když hovoříme o kraji, jako je ten náš, Ústecký. Revitalizující se krajina, spousta jizev v podobě tu více, tu méně chtěných památníků zašlé slávy regionu a do toho ta VRTka. Ve středních Čechách architekti, urbanisté a samosprávy spolupracují při tvorbě krajinného plánu, u nás na rychlodráhu koukáme a nevíme si s ní rady. Má vést vlevo nebo vpravo, Losna nebo Mažňák? a neumíme se na celou tu megastavbu podívat z úhlu „Co to kraji přinese?“. Ústí nad Labem má obrovskou příležitost stát se skutečnou krajskou metropolí, stanicí těch nejrychlejších mezinárodních spojů, místem pro byznys provozovaný v těch nejmodernějších čtvrtích vybudovaných podle nejvyšších standardů. A to celé v té naší fantastické krajině. Na severu hory, na východě Labský kaňon s Portou Bohemicou, na jihu sopečné kužely Středohoří a na západě nejlepší koupačka v Česku. 

Moc bych si přál vidět jednou Ústí i Ústecký kraj na opačných žebříčcích kvality života. Ten potenciál na to máme. A odborníky jako Ondřej Beneš k tomu budeme potřebovat. :–)

Filip Ušák, krajský zastupitel

 

Ústecký kraj je územím velkého potenciálu. Podporuji všechny, u kterých cítím, že by nějakým podstatným způsobem mohli přispět. Často beru iniciativu do své ruky, ale už vím, že jsem daleko užitečnější, když spíš vytvářím podmínky a prostředí pro ostatní.

Jsem přesvědčen, že vysokorychlostní trať pro Ústí i kraj je jedním ze zásadních impulzů rozvoje. Odstraní dopravní stín a skokově zvýší atraktivitu regionu. Přiblížíme se Praze i Drážďanům. Nechal jsem zpracovat variantní řešení, které je vesměs pozitivně přijímáno. Pokud se studii podaří zapracovat do Zásad územního rozvoje, chceme následně postupovat obdobně, jak je s ministerstvem dopravy domluveno na Podřipsku – metodou krajinného plánu.

Je toho hodně, co je třeba změnit, do čeho je třeba vkládat energii, systematicky nastavovat pravidla tak, aby se Ústecký kraj dostal tam, kde v rámci středoevropského regionu vidím jeho místo. Základem je určitě kvalitní vzdělání a péče o nastupující generace, výuka jazyků. Vzdělávání by mělo probíhat i v němčině. Žijeme v Sudetech. Dlouhá hranice s cizojazyčným státem vede k perifernímu efektu – celý tento region se rozvíjí pomaleji v porovnání s ostatními. Pojďme z naší nevýhody udělat největší přednost. Pojďme v celém kraji vzdělávat trilinguálně: německy kvůli naší poloze, anglicky (globální jazyk) a samozřejmě česky. Některé předměty vyučujme v jiném jazyce. V angličtině například IT a ekonomii a matematiku. Jiné vhodné předměty v němčině. Tím si žáci jazyk lépe osvojí. Začněme s jazyky velmi brzy, v mateřské školce. Již dnes takový projekt rozvíjejme ve spolupráci s obcemi v Sasku, učitele si tak můžeme poskytnout výměnou.

Kombinace jazykově vzdělaných lidi se skvělým propojením mezi Německem a ČR se stane základem nové vlny prosperity a impulzem pro zatraktivnění kraje. Takový kraj se stane pro mnoho lidí perspektivním místem pro život. Udržíme svoje nadané obyvatele a přitáhněme i ty další ze širokého okolí. Na šikovných lidech můžeme následně rozvinout plný potenciál kraje.

S Ondřejem jsem se setkal, když začal pracovat v Děčíně. Od začátku sdílel a pro mne dost často překvapivými způsoby rozvíjel můj zájem a úsilí o povznesení Ústí, jezera Milada, celého kraje. Za tuto souhrnnou publikaci jsem velmi vděčný.

Martin Hausenblas