ZUR a Milada

ZUR a Milada

 (text připravovaný do Bulletinu České komory architektů)

Jezero Milada je jedno z těch, které vzniklo tzv. hydrickou rekultivací, tedy zatopením povrchového hnědouhelného lomu. Má rozměry cca 3 x 0,8km a je těsně vedle Ústí nad Labem. V jeho okolí s rozlehlými výsypkami hlušiny proběhla rekultivace, tedy stabilizace půdy, doplnění humusu a osázení stromy a keři. Cílem je ale resocializace  – tedy kompletní návrat do struktury osídlení. Je to krok daleko náročnější a komplikovanější. Dle současných českých právních úprav resocializaci měly provádět obce na jejichž katastrálním území se to které místo nachází. Představa, že lidé se v oblastech s postupným úbytkem obyvatel, sociálními problémy, s jejich slabým vztahem k místúm ve kterých žijí, budou „vědět“ co tam udělat, se nenaplnila. Stále si tu uvědomujeme, že v ústeckém kraji po roce 1945 došlo k výměně zhruba 65procent obyvatel.

V současné době vrcholí příprava soutěže na okolí jezera Milada. Území, které by touto soutěží mělo být řešeno by mělo být poměrně rozsáhlé. V širších souvislostech od Krušných hor ke Středohoří, nezbytné je i zapojení všech obcí v okolí jezera, to se daří. Soutěž by měla být vyhlášena v červnu letošního roku. Mohlo by se zdát, že je to už pozdě. Voda je v jezeře už napuštěna, hlavní část rekultivace proběhla, ornice byla navezena a stromy již rostou. Dokonce jsou dokončovány úpravy okolí jezera tak, aby mohlo daleko lépe sloužit veřejnosti. Budují se tam komunikace, kanalizace, přípojky. Určitě, vše o co se nyní se soutěží pokoušíme mohlo být provedeno dávno, ještě než se jezero začalo napouštět, obdobně jak se to dělá u našich severních sousedů. K tomu je ale nezbytné doplnit, že i nastartování takto zodpovědného přístupu všichni zúčastnění vnímají jako velký úspěch.

Od počátku devadesátých let byl ředitelem PKÚ(Palivový kombinát Ústí, který má provádění a správu zatopených lomů na starosti) pan ing. Lenc, který odešel z vedení společnosti na konci minulého roku. Právě tato společnost si po dlouhých debatách se všemi zúčastněnými svá bedra aktivně vzala i proces resocializace – zapojení do struktury osídlení a je pořadatelem této soutěže.

Jak nám v tom všem mají a mohou napomáhat dnes nastavované procesy pořizování projektové dokumentace  – počínaje územními plány, územními studiemi nebo ZURkami?

V devadesátých letech mělo Ústí nad Labem údajně jeden z nejlepších územních plánů u nás (srv. dnešní dlouhodobě neutěšený stav). Energie a vůle této doby se v centru města proměnila mj. v palác Zdar, realizovaný na základě architektonické soutěže a v souladu s pro centrum města vypracovaným regulačním plánem. Došlo i k uzavření západního průčelí ústeckého Mírového náměstí, které bylo za normalizace pro větší vyznění komunistických dominant vybouráno. Společenská shoda dokázala vytvářet pozoruhodnou synergii. V devadesátých letech se v souvislosti s návratem vytěžených lomů zpět do života obdobně kvalitními procesy a postupy uvést nepodařilo. Velkým úspěchem té doby bylo alespoň stanovení limitů těžby uhlí.

Mají současné územně plánovací procesy takovou sílu a takový respekt, že dokáží nastartovat a generovat nezbytné společenské změny? Stačí vždy vytáhnout z šuplíku příslušný územní plán, ZURku, územní studii? Pokud neřešme vážné otázky a problémy pak určitě, jinak je to spíš naopak. Procesní nastavení „pověřeného zastupitele“ bývá ve své odtrženosti od běžného života v obcích ještě víc odlidšťováno dnešními digitálně tekutými instrumenty umožňující „plyšové vyplnění“ nezbytných zákonů a právních úprav bez toho, aby jako hlavní kritérium byla nejvyšší kvalita a souvislost s běžným životem. Koho totiž z běžných obyvatel měst a obcí zajímá budoucnost z jiného důvodu, než z pohledu otázek zhodnocení jen a pouze svého vlastního majetku?

V případě zahlazování těžby v okolí jezera Milada se jedná i o rozlehlá území výsypek v jejím okolí. Dle platné ZURky mají tyto plochy adekvátní označení směřující k využité k rekreačním, nebo oddechovým účelům. Už při otevírání lomů musí být jasné, jakým způsobem se tyto plochy budou vracet do života. Právě zde se ale dostáváme k limitům dnes nastavených procesů.  

Pokud bychom chtěli zvýšit kvalitu projektové přípravy (ZUR) např. nyní připravovanou  soutěží, můžeme mít problém, pokud do zadání nedáme striktní požadavek na respektování již všeho v relevantních procesech schváleného. Co na tom, že podklady vznikaly na základě výběrových řízení především na nejnižší cenu a na základě koncepčních úvah založených v padesátých letech. Hlavním úkolem je tak úkol, jak se naučit pracovat s možností generování kvality pomocí kvalitně připravených a realizovaných soutěží, nebo výběrových řízení, kde hlavním kritériem je celková kvalita a  znovuprověřování veškerých podkladů a limitů. Že i participační procesy a otevření směrem k odborné i laické veřejnosti tu jsou na úplně jin úrovni je samozřejmostí.

Pokud se pak dostaneme do kolize s určitými částmi již schválených dokumentů, budeme se muset velmi aktivně učit jak společně hledat co nejlepší postup. Velmi snadno se nám může totiž stát, že bychom se z pohledu územně plánovacích odborů při současném legistativním nastavení mohli dostat mimo dnešní právní rámec.

V případě okolí Milady byla krajským odborem územního plánování zadána územní studie, která je nyní zpracovávána. Zadání bylo provedeno standardním způsobem – ze tří čtvrtin (70procent) váhových kritérií na cenu, zbylá kritéria jsou na kvantitu referencí. Kvalitativní kritéria by patrně bylo možno zavádět, pokud by je bylo možno obhájit. Na vysvětlenou: v Děčíně, kde jsem městským architektem, mohli při výběrových řízeních přistoupit k požadavku na převahu kvalitativních kritérií až v okamžiku, kdy jsem tam nastoupl jako architekt já a příslušní úředníci se na mě při stanovování parametrů mohli odkazovat. Obdobně je i u větších měst možno na úrovni samospráv hledat postupy  jak propojovat jejich požadavky s prací přenesených výkonů státní správy při hledání urbanisticko-architektonických kvalit, hodnot v území. Nejdůležitější je opět dobrá vůle všech zúčastněných hledat konsenzuálním způsobem co nejlepší řešení.

Jednou z cest jak se dostat ze současného neutěšeného stavu legislativních předpisů je podpora obecních, městských nebo i krajských architektů. Právě oni svou velmi podrobnou a detailní znalostí konkrétních problematik, přímou komunikací s veřejností dokáží vyvažovat „zdeúřední“ postupy potřebami a dlouhodobě sdílenými vizemi.

Co vše je  nyní ve hře? Koncept přístupu k okolí jezera Milada vychází z modernistického uvažování počátku dvacátého století. V rámci jejího naplňování byl odveden mimořádný a cenný kus práce v rámci rekultivačních procesů. Mezi úspěchy týmu okolo pana inženýra Štýse patří mj. pěstování vinné révy na rekultivovaných výsypkách. Připomeňme, že vinařství bylo v ústeckém kraji jedním z nejobvyklejších zemědělských činností.  Kdo se díval na mapy okolí Mostu šedesátých let, musel zjistit, že skoro ze všech stran byly výsypky, hlubinné, nebo povrchové doly. Dnes by tyto stopy našel málokdo   – je tu oblíbené jezero Matylda, na výsypkách vystavěný Hypodrom, Autodrom, golfové hřiště. Vše v intencích modernistického zónového uvažování. A právě „nemodernost“ zde používaného přístupu byla kritizována i u jinak velkolepě koncipované, dvoukolové soutěže na nové centrum Mostu v roce 1959. V dnešním mentálním nastavení jsme tak stále v éře funkčních ploch, kde jen doplňujeme nové funkce „individuální výstavba“ nebo „logistická centra“.

V současnosti probíhá tzv. rekodifikace stavebního zákona. Přestože se všichni shodnou na nezbytnosti tohoto kroku, rozchází se preference způsobů vedoucích k nápravě. Je daná zejména možností jejich politické průchodnosti. Jednotící linií může být hledání  „veřejného zájmu“, stejně jako požadavek na uplatnění tohoto „veřejného zájmu“ v precizně a předvídatelně definovaném procesu.  Na straně obcí a samospráv může být hlavním úběžníkem posilování jejich zodpovědnosti za svou budoucnost. K tomu by ale mělo docházet vždy, ať je kvalita legislativních procesů jakákoli.

Postup tak bude i nadále obdobný jak se ho nyní pokoušíme nalézt v rámci soutěže na okolí Milady – velmi uvážlivě a zodpovědně hledat společné řešení a hlavně pamatovat, že „zdeúřední“ přístupy samy o sobě generování co nejvyšší kvality a smyslu budoucího rozvoje nezaručí.