Připravuji text věnovaný vztahu urbanismu a řízením změny území se zaměřením na Ústecký kraj, zde pracovní verze (finální verze bude daleko bohatší a bude okolo dvaceti normostran):
Transformace postindustriálních regionů patří
dnes mezi nejzásadnější témata územního rozvoje. V českém prostředí se
nejviditelněji odehrává v severních Čechách, zejména v Ústeckém kraji. Přestože
zde vzniká řada projektů – rekultivace, jezera, brownfieldy nebo nové investice
– základní problém zůstává: transformace není součtem projektů.
Je především procesem řízení změny.
Region
diskontinuity
Severní Čechy nejsou jen „strukturálně postižený
region“. Jsou především územím hluboké diskontinuity. Přerušené osídlení po
druhé světové válce, následná industrializace, socialistická modernizace a
prudký zlom po roce 1989 vytvořily prostředí, kde chybí kontinuita –
prostorová, sociální i institucionální.
To má zásadní důsledky. Region obtížně udržuje
dlouhodobé strategie, politické změny mají výraznější dopad než jinde a
plánování se často redukuje na jednotlivé projekty nebo čerpání dotací.
Přitom platí jednoduché rozlišení:
dům se navrhuje, město se vyvíjí, krajina se kultivuje – ale region se musí
řídit.
Od průmyslu k
„jedinečnosti“
Transformace severních Čech není jen ekonomická
změna. Je součástí širšího přechodu od industriální modernity k tomu, co
Andreas Reckwitz nazývá „společností singularit“ – tedy společnosti, kde
hodnota vzniká skrze jedinečnost, kvalitu prostředí, kulturu a identitu místa
[1].
Zatímco západní Evropa tímto procesem prochází
postupně už od 70. let, u nás došlo ke zlomu až po roce 1989. Region tak dnes
funguje mezi dvěma světy: zděděnou strukturou průmyslové krajiny a současnou
ekonomikou založenou na znalostech, službách a kreativitě.
Urbanismus
není kreslení ploch
Jedním z hlavních problémů českého plánování je
redukce urbanismu na práci s funkčními plochami. Kvalita území ale nevzniká z
barev v územním plánu, nýbrž z vazeb.
Primární jsou:
- infrastruktury,
- vztahy mezi městy a krajinou,
- ekonomické vazby,
- dostupnost,
- voda a energie.
Až sekundární je land use.
Moderní nástroje – urbánní ekonomie nebo
digitální dvojčata – umožňují modelovat scénáře budoucího vývoje. V českém
prostředí se ale zatím používají jen omezeně. Příklad snahy o takový přístup
ukazuje návrh urbanisticko-ekonomické studie pro Ústecký kraj [3].
Tento způsob uvažování úzce souvisí s tématem
resilience. Odolné území není „správně naplánované“, ale schopné adaptace.
Fragmentace
jako hlavní problém
Diskontinuita se v severních Čechách promítá do
fragmentace prostoru i společnosti. Modelovým případem je Most. Jeho problém
není v modernistické formě, ale v oslabení vazeb – mezi částmi města, mezi
lidmi i institucemi.
Fragmentace prostoru vede k fragmentaci
společnosti a zvyšuje riziko sociálního vyloučení.
Na druhé straně lze pozorovat změnu přístupu.
Rostoucí počet architektonických soutěží, vznik Kanceláře architektury města
Mostu i nové projekty ukazují posun od izolovaných zásahů ke strategickému
uvažování.
Projekt vs.
struktura
Zkušenosti z Evropy ukazují dva přístupy:
Projektová transformace
– jednotlivé projekty, dotace, rekultivace, stavby
Strukturální transformace
– změna ekonomiky, vzdělávání, institucí a řízení regionu
Úspěšné regiony (např. Porúří) prošly především
druhým typem transformace. Projekty byly důležité, ale vždy zasazené do
dlouhodobé strategie.
Milada:
příležitost i varování
Jezero Milada je ukázkovým případem. Na jedné
straně představuje mimořádně kvalitní soutěž a novou imaginaci území. Na druhé
straně ukazuje limity českého systému: bez silného institucionálního rámce
hrozí, že zůstane izolovaným projektem.
Podobné napětí lze sledovat i u nových iniciativ
typu „green mining“ [4], které hledají nové využití posttěžebních území, ale
často zůstávají v logice dílčích projektů.
Participace
jako podmínka
Transformaci nelze „připravit pro lidi“. Musí být
sdílená.
Participace proto není doplněk, ale nástroj. Musí
být designovaná:
- s jasným rozlišením rolí,
- s dlouhodobým horizontem,
- s reálným zapojením aktérů.
Bez toho nevzniká identita, ale jen nové
prostředí.
Region jako
laboratoř
Severní Čechy dnes nejsou jen problémem. Jsou
laboratoří. Koncentrují se zde témata, která budou řešit i další regiony:
- energetická transformace,
- klimatická změna,
- proměna práce,
- digitalizace a AI,
- vztah města a krajiny.
Právě proto je jejich význam širší než
regionální.
Závěr
Regiony příležitostí nejsou ty, které mají
nejvíce projektů. Jsou to ty, které dokážou svou proměnu řídit, sdílet a
udržet.
Ústecký kraj má všechny předpoklady stát se
takovým regionem. Klíčové ale bude, zda se podaří překročit projektový přístup
a vytvořit stabilní rámec dlouhodobé změny.
Poznámky
[1] Reckwitz, A.: Společnost singularit.
Praha: Filosofia, 2025.
[2] Beneš, O.: Práce pro Ústecký kraj: architektura, urbanismus, krajina
2018–2023. Praha: Verzone, 2024. Dostupné online: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com
[3] Návrh urbanisticko-ekonomické studie: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2025/03/nabidka-urbanisticko-ekonomicke-studie.html
[4] Sev.en Energy – Green Mine: https://www.7en.cz/green-mine/
