Doslov k publikaci pana Štýse

Vyšla kniha pana Štýse:

https://www.pku.cz/cs/krest-zajimave-knihy-516/

Měl jsem možnost k ní napsat dolov. Zde je jeho znění:

"Pracovnu dr. Stanislava Štýse v mosteckém muzeu jsem měl možnost navštívit díky laskavosti pana ředitele, když finišovaly práce na této knize. Přes jednu místnost velikosti menší tělocvičny s do pasu naskládanými dokumenty v krabicích i volně loženými čekající na utřídění, se vstupovalo do druhé, menší, které dominovala velká mapa (cca 3 x 2 metry) shrnující veškerou těžbu i rekultivační zásahy v mostecké pánevní oblasti. Jsou na ní vyznačeny i rekultivace, které na svou realizaci teprve čekají. Mapa byla aktuální, jen několik let stará.

 Koncept promyšlených rekultivačních prací má své kořeny v optimistických šedesátých letech. Ještě pro předchozí desetiletí bylo typické, že se lomy převážně jen opouštěly, postupně zarůstaly nebo se živelně zaplavily vodou. Od té doby už při otevírání lomů musí být jasné, jak se bude postupovat po ukončení těžby. Dnes tak řadu bývalých rozsáhlých výsypek i povrchových lomů v krajině takřka nemáme šanci rozeznat. Za příklad lze uvést Mostecký hipodrom, autodrom, golfové hřiště, jezera Matylda, Benedikt, Barbora a mnohé další. Z hlediska pestrosti a ekologické stability dokáží být i hodnotnější než původní okolí. Při příjezdu od Prahy ke Stadicím nás také hned nenapadne, že část kopce nad nimi je již zalesněnou výsypkou. Výšku, mocnost i umístění výsypek doprovázely náročné a kvalifikované úvahy – nenarušíme ráz krajiny? Nepoškodíme jedinečný charakter Středohoří?

 Po roce 1989 dochází k postupnému útlumu těžby, úpravám rekultivačních plánů, a realizaci velkolepých hydrických rekultivací. V šedesátých letech byly komplexní úvahy řešeny a prosazovány vždy tím nejlepším dostupným způsobem. Generování kvality prostřednictvím kvalitně připravených a realizovaných soutěží bylo v té době běžné. Od devadesátých let ale k navazování na tuto tradici dochází jen zvolna. U náročného procesu resocializace, začleňování obnovené krajiny do struktur osídlení, se tak mezinárodní architektonicko-urbanisticko-krajinářská soutěž použije poprvé až nyní. Jejím prostřednictvím se bude hledat způsob řešení okolí jezera Milada, ale i jeho propojení s okolními městy a obcemi. Širší řešené území přehodnocuje celou východní část Mostecké pánve – od Krušných hor po Středohoří, od Labe po Teplice. Následovat by měla obdobná soutěž na okolí Mosteckého jezera.

 Na rozdíl od šedesátých let, musíme dnes vzhledem k odlivu i demografické skladbě obyvatel, hrozícímu smršťování, zájem a smysl života velmi náročně hledat, budovat. Na pořadu dne je odvážné otevírání participačních procesů vedoucích znovu ke hledání identity jednotlivých míst, kraje. I autor této publikace se obává, že z jeho celoživotního snažení budou mít daleko větší prospěch rekreující se návštěvníci než místní.

 Naše dnešní nároky a požadavky na podkrušnohorskou krajinu se ale stále zvyšují – nejen pokud jde o komplexnost a kvalitu. Vzhledem k tomu, že elektrická energie je u nás přes veškeré útlumové programy vyráběna z více než poloviny z hnědého uhlí, musíme domýšlet souvislosti, co vlastně „odchod od uhlí“ pro kraj, obyvatele a jejich budoucnost znamená. Je třeba budovat novu vizi. Přehodnocováním a důsledným kladením těchto otázek se kraj opět dostává do zorného pole překračujícího regionální význam.

 Na znovuoživení podkrušnohorské krajiny a hledání kultivovaného výrazu srovnatelného s dobou před těžbou se jako na mimořádnou výzvu těší tvůrčí týmy sociologů, demografů, ekologů, architektů, urbanistů, krajinářů, stejně jako akademických obcí univerzit, nebo ekologicky šetrných energetiků. Pokud bylo v kraji v druhé polovině století standardní, že tu vznikaly speciální a specifické projektové a výzkumné ústavy, je dobré se k této tradici navrátit. Úkoly, před kterými stojíme, jsou neméně závažné. Na dosavadní stále převažující modernistickou tradici je třeba navázat metodami adekvátními počátku 21.století. Měly by nám umožnit daleko lépe čelit dnešním krizím a výzvám, a budovat tak co nejkomplexnější a nejkvalitnější vystavěné prostředí.   

 Na již vykonané je ale také třeba být hrdý a zvýšit dostupnost informací o již provedeném. Já sám jsem se o neuvěřitelném rozsahu rekultivačních prací dozvěděl až v pracovně pana doktora Štýse. Dokážete si představit, že by vzniklo veřejně přístupné centrum, kde by bylo možno se moderním způsobem dozvědět, co se v kraji odehrálo nebo jaké jsou možné varianty rozvoje? Místo setkávání, kam se rodiny s dětmi těší. Jen si představte zešeřelou místnost s desetimetrovým modelem pánevní oblasti, na který jsou laserovou technikou v dokonalé choreografii promítány pozice a rozvoj jednotlivých lomů, a kde jsou následně důsledky těžby zahlazovány rekultivačními procesy, a místa propojována s rozvojem měst a obcemi v okolí. Vše doplněno fotodokumentací, vizualizacemi, variantami soutěžních návrhů. To by teprve byla adekvátní prezentace desítek let trvajícího procesu obnovy a tvorby pánevní oblasti.

 Je to právě nezměrné úsilí autora této publikace, které nás ubezpečuje, že jakkoli rozsáhlé jsou úlohy, před kterými stojíme, jsou zvládnutelné.

Ondřej Beneš"