Recenze publikace

 Recenze publikace o kraji https://www.uschovna.cz/zasilka/QTNUKPMH58JASX7T-TA3/ od doc.Ševčíka. Vyjde v časopise Stavba:

Nepřehlédnutelná publikace o „místu a regionu“ v práci architekta čili instruktivní nahlédnutí do architektonické agendy Ústeckého kraje

Architektura je velice komplexní obor, často dokonce mnohem více než si stavebníci i sami architekti myslí.  Jisté tušení, které o tom přes narůstající nikdy nekončící náklady a nezastavitelně rozrůstající plány měli již jinak všemocní absolutističtí monarchové v osvícenské epoše Evropy XVIII. století – „stavění  je nemoc, stejně jako alkoholismus“(usoudila Kateřina II., ale stavby v Sankt Petěrburgu nezastavila), výstavba kolosálního monumentu, který měl petrifikovat monarchii – Versailles,  zase fatálně  zruinovala státní pokladnu - „po květinovém koberci se kráčelo do katastrofy“ (H.Taine). V moderní době devatenáctého a dvacátého století pak architektura podléhala industrialismu a stala se součástí/silou a indikátorem „útěku do budoucnosti“ (Max Weber) a „oslabeného domova“, toho světa (severoatlantického civilizačního okruhu), kterému jsme si navykli říkat Západ.  Co je vůdčím motivem architektury na konci moderny a po selhání aspirací postmoderny na korektury jejích chyb a idejí? Bude Evropa tentokrát schopna zvládnout své „úspěchy“? Tedy „tady a dnes“, v naší neklidné době plné rozrůstajících se nejistot, v prvních desítiletích XXI. století? V době pokračujícího ekonomického a mocensko-ekonomického vzestupu asijských zemí (Čína se – ze svého pohledu - konečně vrátila na pozici, kterou fatálně ztrácela od 17. století), v době narůstající četnosti ekologických krizí a celosvětových epidemií, nadále nekončícího prestižního stavění, probíhajícího a přitom dosud Evropany plně nepřiznaného nadcházejícího konce „spotřebních žní“ na scéně Západu?                                                                                                                         

Usuzuji, že jednu z podstatných odpovědí máme „po ruce“- vždyť nyní tolik Západem obávané globalizující tendence jsou od počátku provázeny narůstajícím významem regionalizací všeho druhu! A navíc podstatnou, jakkoli začínající  odpovědˇmáme zde v Ústeckém kraji doslova „za humny“. Je to v Německu vyslovený a zdůvodněný nárok/aspirace, kterou má naplňovat nejkomplexnější obor – právě architektura. Architektura se stává subjektem/nositelem v Evropě tolik potřebného „terapeutického efektu“! 

Aby bylo jasno: proměna prostoru/prostředí/území, krajiny a místa v domov/vlast, petrifikace identity – to je ve výchozí/konečné instanci podstatným způsobem „věc“ architektury/urbanismu. Domov bez tváře není domovem, k domu/domovu patří jednota času a místa obyvatel, všemocný pocit identity a – perspektivace (respektive vějíř cest k jejímu dosahování). A to vše je právě „věc, o níž běží“ v úhledné bohatě dokumentované publikaci doc.Ing.arch. Ondřeje Beneše, Ph.D. z fakulty architektury ČVUT v Praze: „Práce architektonické agendy Ústeckého kraje 2018-2023“ 1).  V úvodu Petr Lešek (místopředseda ČKA) znovu vydefinovává právě onu „věc, o kterou běží“ (přesněji- předpoklady k jejímu řešení): pokud se „kraje promění v regiony, tedy pokud se promění vnímání jejich obyvatel a na místo toho, aby kraj brali jako pouhé administrativní vymezení, vypěstují si k němu citovou vazbu, pocit ukotvenosti…pak bude možné nastartovat lokální tvůrčí potenciál.“                                                                                                        V následujících šesti kapitolách se před čtenářem rozevírají témata a fakticita, děje se tak věcně, obsažně, ideově nasyceně a doslova výtvarně nesmírně instruktivně  (architekt O. Beneš „umí“ vizualizovat témata). Za kvalitou publikace stojí architektem iniciovaný multidisplinární tým, zapojení studentů FA ČVUT v Praze  (ateliery Plicka-Sedlák, Salzmann, Stempel-Beneš) a inovativní postupy autora publikace Ondřeje Beneše. Šest kapitol - Ústecký kraj a jeho obyvatelé (Děčín, Ústí nad Labem, Bílina, Terezín, Louny), Vztah celku a detailu (infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje, celkové uchopení Mostecké pánevní oblasti), Metody práce, architektonické soutěže (okolí jezera Milada,Transformační centrum Ústeckého kraje, lávka přes Labe v Děčíně), Krajská architektonická agenda, Transformace jako zakládání nové perspektivy kraje, Reflexe krajské architektonické agendy – nabízí čtenáři dostatečně  komplexní a plastický pohled na kraj -  z pohledu architekta.  

Publikaci působivě uzavírají výše zmíněné „Reflexe problematiky krajské architektonické agendy“ – doporučuji číst, jsou na konci publikace, uzavírají ji, ale jsou to silné obsažné a vzájemně se doplňující výpovědi z různých hodnotových a odborných pozic – krajinářky z FA ČVUT v Praze, senátora za Děčínsko, architekta-urbanisty FA ČVUT v Praze, městského architekta Varnsdorfu, krajské zastupitele Mostu a Děčína i neopominutelného podnikatele-filantropa.  Sever, Ústecký kraj má silné osobnosti, které svému území, krajině a lidem rozumí a kteří umějí to na potřebné politické scéně vyjádřit a zdůvodnit.

Publikace v neběžném, nicméně výhodně zvoleném formátu pro přehledně přístupné četné snímky, perspektivní malé i velkoformátové pohledy, nákresy, mapy, zákresy analytických situací, historická zobrazení krajin a míst, jedinečné vizualizace architektem O. Benešem vydefinovaných témat atd. a pod. – zkrátka  přes mimořádnou  „informační nasycenost“ - je více než „čtivá“. Díky obsahu a obdivuhodnému grafickému zpracování z dílny Lenky Jasanské se stala jedinečnou ukázkou nezastupitelných kvalit vysoké knižní kultury, schopné úspěšně oponovat pokleslé, nicméně agresivní kultuře „vyklikávání informací“ na webu.  Nepochybuji, že faktograficky, ideově obsažná a výtvarně krásná (vše v barvách, působivé podtisky) publikace si cestu k čtenářům najde.

1. Ondřej Beneš: Práce architektonické agendy Ústeckého kraje 2018-2023. Verzone,s.r.o., ISBN 978-80-87971-62-8; srv. od téhož autora Práce městského architekta v Děčíně 2017-2022. Verzone s.r.o., 2022, ISBN  978-80- 87971°-1

Oldřich Ševčík

Věda a projekt

Je  práce v Ústeckém kraji, o co se tu pokoušíme, spíš vědou, nebo spíš projektem? 

Z pohledu kraje je to jednoznačně věda, akademická práce. Z pohledu akademické práce je to ale projekt - možná.(text doplním)

Trochu se stále obávám, při pohledu třeba nyní na odvolání náměstka na ministerstvu životního prostředí, že jsme stále ve vleku uvažování šedesátých let ze kterého nevíme, jak se vymanit a nastoupit cestu adekvátní počátku jednadvacátého století.

Od šedesátých letech se při otevírání lomů na severu Čech začal požadovat kompletní plán obnovy území po těžbě. Tyto Plány rekultivací pak jsou na úrovni státu dodnes schvalovány a průběžně aktualizovány. Od šedesátých let jsou standardem tak zvané rekultivace technické. Na srovnaných výsypkách je rozvezena ornice a vysázeny stromy, keře. V šedesátých letech dochází také k velkorysému rozvrhování hydryckých rekultivací, plánují se jezera. Na Ohři se staví přehrada a trubkami se vede voda do řeky Bílina aby nejen průmysl ale i jezera měla z čeho ve stínu Krušných hor brát vodu. 

Technická rekultivace šedesátých let je postupně od devadesátých let nahrazována sukcesními přístupy, jak můžeme třeba vidět nahoře na několika místech Radovesické výsypky. Tedy - v Plánu rekultivací dochází k drobnému evolučnímu pokroku.

Co ale znamená kompletní návrat posttěžebních území v šedesátých letech a co to znamená dnes?

 Nejprve je třeba zdůraznit, že rozlišujeme tři stupně návratu posttěžebních území. První je návrat do struktury zeleně, tedy ornice, stromy a keře. To je úplný základ. Dnes ho dle naší legislativy jsou nuceni dělat těžaři na své vlastní náklady.  Peníze si na tuto  činnost průběžně ukládají. Daleko důležitější a podstatnější je ale návrat do struktury krajiny a pak do struktury osídlení. Co jsou tyto další dvě roviny je v českém prostředí dnes velmi obtížné vysvětlovat, protože se na severu Čech prostě nekonají. Tyto návraty má totiž provádět ta obec, nebo město, na jehož katastru se to které posttěžební území nachází. 

V šedesátých letech dochází v okolí Mostu k velkorysým počinům právě pokud jde o návraty do struktury osídlení. Jezero Benedikt se stává součástí přirozené zelené osy města, je rekreační oázou. Obdobné je to s jezerem Matylda na druhé straně města. Sport si přichází na své v silničním závodním okruhu, hyppodromu, golfovém hřišti. Průmysl zase ve Velebudicích, rostou sídliště, moderní centrum města. Na výsypkách je vysazována vinná réva. Mluvíme tu o celkovém kulturním přístupu, architektuře, urbanismu a práci s krajinou adekvátní své době. Přestože u nás to byla doba socialistického budování, na západ od našich hranic tento přístup, architektura, urbanismus zase o tolik rozdílný nebyl. Pokud se již v šedesátých letech na západ od našich hranic, díky tamní otevřené společnosti více experimentovalo, u nás zas, díky centrálnímu plánování bylo snazší razantní a velkorysé přístupy prosazovat a realizovat.

Od šedesátých let se ale v otevřené společnosti na západ od našich hranic mnoho změnilo. Obdobně jako v architektuře už máme daleko vyšší požadavky na bydlení, kulturní domy už nebudou samostředně brutalistní solitéry, proměnil se tam i požadavek na návraty posttěžebních území. 

Jaké u nás máme možnosti přístupu v situaci, kdy do posttěžebních oblastí jsou peníze dle zákona vkládány pouze do onoho návratu do struktury zeleně?

První systémový krok se podařil u jezera Milada. Soutěž dle regulí ČKA neřešila pouze bezprostřední okolí jezera, ale určovala podstatné vazby od Teplic po Ústí. Pak hledala konkrétní a reálné vazby jezera na bezprostřední okolí. Na Chabařovice, Trmice, Ústí. (Pokud Vás zajímá kde pramení neutěšenost současného stavu, když komplexní přístup už byl rozvžen, vše se projektuje, jděte se na časovou osu postupných realizací přeptat asi především ústeckého primátora.)

U Milady bylo důležité, že se jí nad rámec svých zákonných povinností ujal Palivový kombinát Ústí, státní podnik, který právě onen předepsaný návrat do struktury zeleně má zajištovat. Zde si na svém zřizovateli, Ministerstvu průmyslu a obchodu, vymohl, že architektonicko urbanisticko krajinnářskou soutěží otevře cestu k obnově posttěžebního území adekvátně 21.století. Běžná praxe, kdy se obce měly samy vyjadřovat, "co u jezera Milada" chtějí, se stala neudržitelnou. 

Na přípravě okolí jezera Milada se zásadním způsobem odvážně podílel jeho tehdejší generální ředitel, Petr Lenc. Byl to právě on, kdo mě poté, co se stal generálním ředitelem 7en, zodpovědným za provoz dolů mezi Chomutovem a Mostem(ČSA,Vršany), vyzval abych vytvořil pro důl ČSA layout adekvátní dnešnímu komplexnímu uvažování. 

Problém byl v tom, že soukromé společnosti, v tomto případě s obratem v řádu desítek miliard, neměly důvod ani potřebu investovat do vykročení z uvažování šedesátých let. Pan Lenc si zkostnatělosti přístupu k rekultivacím je mimořádně dobře vědom. Komerční subjekt 7en má ale především komerční zájmy, a náš předkládaný koncept přístupu odmítl. Tedy neodmítl, ale místo požadované částky tuším že dva miliony korun po nás vyžadoval, abychom se stali subdodávkou firmy ON plan, která jim předtím náš rozsah práce nabídla za zlomek ceny, což nebylo z naší strany realizovatelné.

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html

Vyplynul z toho jednoznačný závěr, že soukromý subjekt se poslem inovačního přístupu v této části kraje nestane. Zájem 7en byl pouze za minimální náklady připravit projekt, který by mu umožnil čerpat evropské dotace z Fondu spravedlivé transformace. Vzniká tak privátní projekt Green mine, ve kterém zákonitě komplexně problematika celé této západní části kraje řešena není. 

Naším cílem ale tenkrát bylo opravdu dobře založit problematiku celé západní části Mostecké pánve, protože nepovedených začátků má tato oblast za sebou opravdu hodně. Využili jsme tedy zkušenosti z přípravy přístupu k Dolům ČSA a Vršany a rozvinuli ho na celý kraj. Dospěl jsem totiž k tomu, že jinak než ze strany samosprávy k proměně přístupu nedojde. Tedy problematiku jsem rozpracovával, konzultoval, prezentoval na konferencích abych byl připraven.

https://www.blogger.com/blog/post/edit/5659206213211036567/3160642483451199764?hl=cs

Podařilo se tak téma krajiny a osídlení rozvinout na půdě krajské samosprávy po posledních krajských volbách. O budování zodpovědného přístupu na úrovni krajské samosprávy asi nejvíc svědčí Logframe, kde jsou pro komplexní a zodpovědnou práci s krajinou a osídlením stanoveny velmi jasné a reálné kroky.

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/12/logframe-srpen-2021.html 

Ty se ale po rozběhnutí projektu Transformačního centra na počátku minulého roku nepodařilo realizovat. Nejenže nebyla provedena urbánně ekonomická studie celého kraje, ale ani nebyla na začátku provedená úvodní studie celého kraje. Oboje na základě manažersko politických rozhodnutí vedení kraje. 

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2023/04/koncept-urb-eko-studie.html

Co může přinést urbánně ekonomická studie prakticky? Předně je třeba zdůraznit, že úvaha musí i dnes být vedena snahou maximum práce vykonávat v TCÚK. Na počátku jsme ale měli snahu prvotní výkop provést profesionálně a co nejdříve aby bylo možno kvalifikovaně a z pohledu celku korigovat jak přístup k části území mezi Mostem a Chomutovem, ale abychom si udělali jasno i u dalších komplexních otázek kde jsme stále mentálním zakořeněním v šedesátých letech smýkáni tak, že se v problematice vůbec nedokážeme zorientovat.

Odsunutí celkového přístupu a orientace na drobnou, testovací, operativu (třebaže výstupy týkající se Radovesické výsypky jsou skvělé), znamenala, že transformační agenda kraji nedokázala dávat potřebnou oporu v řadě již běžících a pro jeho budoucnost zásadních projektů. Nebyly například provedeny analýzy a syntézy pomocí kterých by bylo možno ve variantách modelovat kontexty přístupů k Lomům ČSA, Vršanům.

Dostávám se zpět na začátek. Celý kraj, pokud jde o jeho transformaci se musí z mentality šedesátých let přesunout do přístupů a řešení adekvátních počátku dvacátého prvního století. Pokud jsme svědky úvah, že aplikace pouze jednoho konkrétního technického přístupu "vše vyřeší", bez toho abychom jednotlivá technická řešení brali pouze jako jednu z možností řešení celku, kdy zásadní je vždy celek, jsme stále po uši v mentalitě šedesátých let a ani o tom nevíme.

Ke stažení publikace k tématu: https://www.uschovna.cz/zasilka/QOEJLVBYEBBWSH3G-B9M/