Velmi zjednodušeně můžeme říci, že se náš svět skládá ze vztahů
(sociálních, psychologických, politických, ekonomických a dalších) a prostředí,
ve kterém se tyto vztahy odehrávají, a které pro ně tvoří podmínky. Kvalitní,
kultivované prostředí udržuje a přitahuje lidi. Investice do kvalitního
prostředí se tak slovy dneška „vyplatí“.
Na úrovni
státu se tématu kvalitního prostředí věnuje např. Politika architektury a
stavební kultury přijatá v lednu 2015 Vládou ČR. Mnoho na této úrovni
vykonává Česká komora architektů. Právě architekti jsou totiž tou profesní
skupinou, která má s agendou kvality architektury, urbanismu a veřejného
prostoru nejvíce společného.
Téma péče o kulturní prostředí je zcela jistě významným tématem i
pro správu kraje.
Vize, ke které níže zmíněnými okruhy míříme, je kraj, který se
příkladně stará o své vystavěné kulturní prostředí (architekturu), svůj
majetek, aktivně komunikuje se svými občany a poskytuje obcím ve věci
architektury, urbanismu a veřejného prostoru koordinaci, supervizi a kvalitní
odborné poradenství.
1.
Městský architekt
Můžeme
tvrdit, že krajský architekt má smysl, pokud budou fungovat a dobře fungovat i
městsští architekti. Krajský architekt by měl být ten, kdo jejich jednotlivé
parciální aktivity koordinuje a završuje.
Jedna
z charakteristik Ústeckého kraje v jeho pánevní oblasti jsou poměrně
velká města těsně vedle sebe. Od Děčína po Chomutov Teplice, Bílinu, Most,
Duchcov, Litvínov nedělí vždy víc než dvacet kilometrů. Přesto je mezi nimi
spolupráce na úrovni komunálních politik a společného řešení široké škály
akutních problémů – těmi sociálními počínaje a třeba dopravními konče - poněkud
problematická. Přesvědčil jsem se o tom i na základě setkávání městských
architektů ústeckého kraje, které jsem v uplynulém roce pořádal vždy
v cca dvouměsíčním intervalu v ústeckém paláci Zdar.
Ano, měl
jsem dokonce pocit, že čím je všeobecná situace horší, tím více každé město
hraje pouze na své parciální zájmy. Hledání společenského konsenzu a postupu
v jiných než technických otázkách je tu stále více než problematické.
Otázky kvality architektury jsou zde obecně vnímány jako jistým způsobem
druhotné a podřadné, přestože by právě z této strany šly řešit mnohé
palčivé úkoly dneška sociální problematikou počínaje.
Pozice
městských architektů ústeckého kraje je rozdílná obdobně jako vnímáme rozdíly
mezi pánevní oblastí, Středohořím, nebo jižním okrajem kraje svou problematikou
daleko víc odpovídající už Středním Čechám. Zároveň jsem byl překvapen jak moc
je stále na každém kroku možno vnímat, že jsme v oblasti, kde se
v polovině minulého století vyměnila více než polovina obyvatelstva – že
jsme stále v Sudetech.
Stále
jsme v oblasti, která byla v rámci tradičně vnímaného prostoru naší
státnosti už od dob průmyslové evoluce tou nejbohatší, avšak druhá polovina
dvacátého století a především doba po roce 89 jí nedokázala nabídnou na její
problémy většinou jiná, než v lepším případě parciální technické řešení a
odpovědi.
Městský
architekt v ústecké kraji dosud nepůsobí na všech místech, nebo nepůsobí
s takovou agendou a zodpovědností, kterou by si dané konkrétní
problematiky zasluhovaly. Pak by bylo nezbytné spolupracovat napřímo
s příslušnými samosprávami, komunitami, stakeholdery.
Jednou
z důležitých kompetencí krajského architekta by vedle plnění zadaných
úkolů měla být především vlastní iniciativa a vize. Hledání ladění a
harmonizování mimořádně složitých a protichůdných požadavků a očekávání.
2.
Strategie kraje – Program rozvoje
Zásadním dokumentem kraje by měl
být tzv. Program rozvoje. Právě on by měl být tou vizí, která vznikla na
základě široké vpravdě celospolečenské aktivní diskuse. Součástí tohoto
programu by měl být text i grafická část s přehledným a průběžně
aktualizovaným vyznačením záměrů, časovým plánem. Tento podklad by měl
kraji nabídnout zpětnou vazbu jeho vývoje a zakládat dohodu při stanovování
jeho priorit. Obsahovat by měl i plán investic a mapu majetku kraje,
stejně jako i pocitovou mapu kraje – jak jsou vnímány jeho jednotlivé
části jeho obyvateli, návštěvníky. V případě pánevní oblasti by právě její
pocitová mapa mohla tvořit páteřní dokument budování intenzivnějšího a
zodpovědnějšího vztahu ke konkrétnímu místu, lokalitě.
Strategický plán se soustředí i
na provázání jednotlivých území a obcí, které v ústeckém kraji vykazují
mimořádné rozdíly. Synonymem
pro tento plán by měl být pojem participace. Součástí strategického plánu
by mělo být i hledání adekvátních metod při získávání potřebných informací,
k sledování jeho plnění. Nejedná se pouze o ekonomická data, vstupy od
občanů, ale zejména o ukazatele kvality života.
Strategický plán by měl být
podkladem pro Zásady územního rozvoje. Důležitější pro jeho zpracování
by měla být vždy kvalita, nikoliv čas.
Že takovéto Strategické plány
obce mají? Pak se ptejme, zda jejich obyvatelé o jeho existenci vědí, zda se
stal přirozenou součástí jejich života…Jak je možné tato témata velkoryse a
odborně otevírat se přesvědčili účastníci debat pořádaných pod zkratkou „ID:Ústí“
v ústeckém Hraničáři na konci minulého a na počátku tohoto roku.
Mediace a participace
strategického plánu kraje s veřejností by měla následně přejít do aktivní
mediace / participace zásad územního rozvoje. Důležité lokality a témata
(rozvojové osy, významná centra) by měly být předem prověřeny územní studií,
studiemi, soutěžemi nebo workshopy.
Praha má nyní svůj zlomový a
oceňovaný (a musíme doplnit že mnohými stejně energicky zatracovaný)
Metropolitní plán, definující mj. její hodnoty, kvality, potenciály a osy
rozvoje. I před tím měla Praha svůj územní plán – byla to ale daleko spíš
mozaika různobarevně vyplněných plošek respektující jednotlivá konkrétní
zájmová území. Jedním ze zásadních přínosů Metropolitního plánu bylo vymezení
jednotlivých míst a částí. Tedy ne abstraktní vymezení správních celků, ale
lokalit jako přirozených center lidského pobytu. Mezi ta nejobsáhlejší vymezení
lze pak vnímat hledání hrany kde už to není Praha – kde už začíná předměstská
sídelní kaše. Pro obdobně velké rozlohou, nebo počtem obyvatel je pak určitě
výhodou, že je dnes možné se poučit z těch aspektů při přípravě, projednávání
ale i současného stadia projektové přípravy, které jsou dnes mnohými vnímány
jako problematické.
Právě takovýmito úvahami by
krajský architekt měl začít. Vymezit jednotlivé oblasti a okruhy problémů –
jednotlivé lokality, sídelní celky. Už dnes je například jiným způsobem
přistupovat k oblasti mezi Ústím a Teplicemi – oblastmi, kde už aktivní
těžební činnost neprobíhá a oblastí mezi Bílinou a Chomutovem, kde se stále
ještě těží a ještě dlouhou dobu bude nezbytné vyvažovat křehkou rovnováhu mezi
oblastmi s důlní činností a vesnicemi, městy v jejich těsné
návaznosti.
3.
Architekt kraje
Funkce krajského architekta je
významná i z hlediska péče o komplexní rozvoj kraje se znalostí takto vzniklého
strategického plánu. Obsazení postu by mělo být řešeno formou výběrového řízení
s nadpoloviční účastí odborné části poroty. Jako ten nejdůležitější krok
ale vnímáme definování konkrétních požadavků na jeho zodpovědnost a agendu. Připomínáme,
že podobný systém není v Evropě ničím novým, obdobně fungují např. kantony
ve Švýcarsku, nebo části Belgie, Cíl je obdobný - eliminace svévolných a
náhodných rozhodnutí majících potenciálně negativní vliv na další smysluplné
směřování rozvoje kraje, oblasti,
Mělo by se jednat o konkrétní
osobu na konkrétní dobu (například 5+5 let). Její hlavní činností by tedy měla
být koordinace práce městských a obecních architektů na území kraje a
vytvoření centra architektury kraje i s možností pořádání přednášek a
kurzů z oblasti profesního vzdělávání. Stejně tak by měl vyvíjet osvětovou a
výchovnou činnost k většímu zájmu veřejnosti a zejména dětí a mládeže o
prostředí ve kterém se pohybujeme.
Měl by být i mediátor a
spolupracovat se školami a seniorskými kluby v obcích na vzdělávacích
projektech. Měl by poskytovat metodickou podporu stavebním úřadům v rámci
kraje, stejně tak by měl i komunikoval s ostatními kraji, státní správou,
univerzitami, ministerstvy. V případě ústeckého kraje se jako zcela
přirozenou jeví i spolupráce s regiony a univerzitami na sever od jeho
hranic.
Jednou z rolí krajského
architekta bude také administrace architektonických soutěží s předchozí
participací obyvatel pro krajské investice.
Krajský architekt by měl být
schopen vést nebo se podílet na participaci a mediaci s občany jako i
developery a stavebníky. Měl by nabízet odborné služby obcím ve správním území,
které nemají městského architekta, a nechtějí využívat architekta jejich ORP.
Krajský architekt by měl mít
rovněž přehled o grantech a měl by pomoci při čerpání grantů týkajících se
veřejného prostoru a prostředí vůbec, včetně krajiny. Je to téma, které bude
zejména s ohledem k předpokládaným dotačním titulům ze strany EU
velmi aktuální.
Krajský architekt v Čechách dosud
nebyl nikde jmenován. Právě Ústecký kraj je místem, kde by jeho agenda mohla
znamenat mimořádný přínos.
4. Adekvátní péče o
krajský majetek
Součástí strategického plánu by
měla být i mapa krajského majetku. Veřejné investice by měly být
konzultovány s krajským architektem. Měla by být zpracována mapa
nevyužívaných krajských pozemků a budov a umožněno a podporováno jejich
alternativní využití a to i krátkodobé.
Mělo by probíhat vyhodnocování
nákladů na údržbu komunikací, veřejných prostorů a provozu veřejné dopravy pro
možnost srovnávat různé části a optimalizovat je při nové zástavbě či při
přestavbách.
5.
Řešení konkrétních projektů
Konkrétní problémy kraje by měly
řešeny celkově se zapojením odborníků a participací veřejnosti. Tyto
problémy by měly být připravovány dle jejich priority bez ohledu na případné
dotace, tak aby se jim věnoval dostatečný čas a mohla být zapojena veřejnost.
Krajský architekt by mohl výrazně
pomoci i při hledání adekvátního společenského vyjádření postavení a poctě
takových osobností, které se právě ke zdejší krajině odkazovali, jako byl
světově respektovaný malíř Zdeněk Sýkora. V jeho případě tedy jde nejen o
pomoc při adekvátní obnově jeho jedinečných realizací v Ústeckém kraji
(litvínovský chodník!), ale třeba i při iniciaci zřízení Muzea Sýkora
v Lounech.
Již nyní Palivový kombinát Ústí
s.p. – mj. správce rekultivovaných postupně zatápěných povrchových lomů -
podniká kroky vedoucí k nalezení kvalitního zapojení rekultivovaných ploch
po těžbě do smysluplné struktury krajiny. Mluvíme o tzv. resocializaci, kterou
chce Palivový kombinát Ústí s.p. řešit formou architektonických soutěží dle
regulí ČKA. Nejprve okolí jezera Milada, následovat by ji mělo mostecké jezero.
Není to právě jeden z těch úkolů, kde by práce krajského architekta při
koordinaci problémů dalece přesahujících řešené území měla své místo?
V kraji ale dokážeme
identifikovat množství drobných „nedokonalostí“ dokreslující mnohdy
nekompromisní vztah k paměti místa, krajině. Techn zničených vesnic,
zbouraných kostelů. Odtud je třeba začít především. Za všechny bych uvedl
alespoň okolí do krajiny velmi pečlivě komponovaného památníku bitvy u Chlumce
(1813) nedaleko obce Přestanov, kterému se dostalo místo výhledu společenství
banálních plechových hal.
Jako čerstvý městský architekt
Děčína jsem se postupně dozvídal o komplikované problematice zapojení Děčína do
struktury nadregionálních silniční sítě, jako i o komplikovanosti řešení
dopravního skeletu v Ústí. I toto je problematika, kde by aktivní zapojení
konkrétně a osobně zodpovědného krajského architekta dokázalo mnohému pomoci.
Obdobným, desítky let řešeným
tématem je pro Děčín otázka jezu. Opět problematika přesahující nejen kraj, ale
i stát. I zde jsem zejména s ohledem k děčínským nábřežím vedl již mnohá
jednání a mohu tvrdit, že účast někoho s ještě větší kompetencí než má
městský architekt by byla dobrá. Zastání někoho hájícího zájmy ne jednoho
z obou protichůdných táborů, ale hájícího zájmy kultivované obytné
krajiny, obce, zájmy kvality komplexního vystavěného prostředí.
Opět musíme zdůraznit, že tvorba
kvalitního prostředí, ve kterém žijeme, není pouze utilitární technický problém.
Komplex výkonu architekta zahrnuje problematiku mj. společensky kulturní,
psychologickou, sociální.
6.
Výtvarné intervence a regulace reklamy
Většina obcí v posledních 25
letech rezignovala na výtvarná díla ve veřejném prostoru i na grafickou podobu
svého prostředí a jsou často přeplněna nekvalitní a agresivní reklamou, a to i
na veřejných pozemcích a budovách. Kraj by se mohl zavázat k povinnosti
investovat zlomek z veřejné investice (například 1%) do kvalitní výtvarné
intervence – nejlépe formou veřejné soutěže - jako součásti této investice.
7.
Výběry zpracovatelů na základě kvality nikoli ceny
Většina veřejných zadavatelů
vybírá doposud zpracovatele veřejných zakázek pouze podle ceny bez ohledu na
kvalitu. Bývá to zdůvodňováno strachem, že budou obvinění ze subjektivního
hodnocení. Výsledkem je výběr toho nejlevnějšího bez znalosti toho, jakou práci
odvede. Podobné to je u výběru zpracovatelů územních plánů.
Zpracovatelé projektů i staveb by
ale neměli být vybíráni pouze podle ceny. U výběru projektantů by měla být
zohledňována i cena budoucí stavby a jejího provozu, stejně jako kvalitní
profesní portfolio zpracovatele vztahující se k řešené zakázce. Ve
výběrech by měly být používány poroty s nadpoloviční většinou nezávislých
odborníků (zejména u projektů).
Pro výběr projektantů
strategického plánu, zásad územního rozvoje, územních plánů, urbanistických
studií, veřejných prostranství i budov a výtvarných intervencí ČKA doporučujeme
soutěž s předkládáním návrhu. Tento postup by měl být použit
i pro soutěže malého rozsahu, které mohou být i vyzvané se zúžením účastníků na
základě hodnocení portfolií porotou následné soutěže. Jiný způsob výběru by měl
být náležitě zdůvodňován.
Architektonická soutěž bývá
veřejnými zadavateli často mylně považována za zdlouhavý a finančně náročný
proces zadání veřejné zakázky. Mnoho studií i příkladů z praxe však
naopak poukazuje na ekonomickou výhodnost soutěží a vyzdvihuje kvalitu, jíž
přinášejí, která je sama o sobě ekonomickým přínosem.
V ústeckém kraji je takto
vypisovaných soutěží doslova jako šafránu. A přitom zkušenosti jsou i zde velmi
dobré. V děčínských Podmoklech je nyní realizovaná první etapa revitalizace
veřejných prostor – Husovo náměstí a Prokopka dle velmi kvalitního návrhu
architektonické kanceláře „re:architekti“, vzešlého v roce 2015
z kvalitně připravené i obeslané architektonické soutěže dle regulí ČKA.
Letos jsme v Děčíně pomocí další soutěže našli na lávku podél železničního
mostu pod zámkem další velmi kvalitní architektonický návrh. V přípravě na
příští rok máme soutěž na Komenského náměstí. Nebo v sousední České
Kamenici nejmladší zvolený starosta právě připravuje soutěž na rekonstrukci a
úpravy kina. Dobré zkušenosti se soutěžením mají i v Chomutově,
Kdy naposledy proběhla obdobná
soutěž generující po všech stránkách ta nejlepší řešení v tak významných
městech jako je Ústí, Most, Teplice?
Pro zadavatele veřejných zakázek
má ČKA k dispozici manuál, který zpracovala v souvislosti s novým
zákonem o zadávání veřejných zakázek a který popisuje vše, co se týká zadávání
veřejných zakázek na architektonické a projektové služby.
8) Zapojení občanů
V návaznosti na strategický
plán a zásady územního rozvoje by kraj měl iniciovat a podporovat kontinuální
aktivní mediace s občany s participací ke konkrétním tématům.
S koordinátorem těchto akcí
by krajský architekt měl úzce spolupracovat jako mediátor územního rozvoje.
Plánovací setkání by měla být vždy kvalitně připravena a facilitována.
Právě
aktivace občanů a podpora jejich péče o prostředí, které je obklopuje může
totiž dnes být jeden z nejsilnějších motorů změny k lepšímu.
(text jsem s využitím podkladů
ČKA připravil pro časopis Krajské hospodářské komory Ústeckého kraje, a je i
podkladem pro prezentaci kterou připravuji pro hejtmana Ústeckého kraje)
Žádné komentáře:
Okomentovat