Vyjádření k veřejnému projednání Územní studie Milady, prezentovanému na půdě Krajského úřadu v září 2020:
Je škoda, že se zapojení okolí jezera Milada do struktury
osídlení začíná řešit až osm let po jeho napuštění. Připomeňme si, že
napouštění jezera započalo v roce 2001 a bylo dokončeno v roce 2010. Veřejnosti
bylo jezero zpřístupněno v roce 2015.
Dle současných legislativních úprav, jak jsem se dozvěděl, měl být
návrat jezera do struktury osídlení v režii obcí na jejichž území se ta
která část území nachází. S tímto procesem je v kraji, dle jednání na
PKÚ před dvěma, lety dlouholetý problém. Právě série jednání na PKÚ před dvěma
lety vedla k podpoře PKÚ, že je nezbytné aby se ujmul i resocializace –
zapojování do struktury osídlení.
Rekultivační plány (návrat do struktury zeleně) byly
v případě lomu na místě tohoto jezera připraveny už v šedesátých
letech. Vzhledem k ukončením těžby ještě před původně zamýšleným rozsahem
vyuhlení byly tyto plány na počátku devadesátých let přepracovány.
Pokud jde obecně o hodnocení rekultivačních činností
posledních desetiletí, jsou v posledních letech dostatečně analyzovány na
různých konferencích (naposled kulatý stůl „krajina severu Čech“), nebo i
v rámci studentských prací: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/10/studentska-prace-okoli-mosteckeho-jezera.html
. I z pohledu velkých těžebních společností jsou rekultivace, i ty ještě
neuskutečněné, především technickým úkolem a s kompletním návratem
zhodnocujícím strukturu přírody a krajiny mnoho společného nemají. Velmi
podnětné jsou v tomto ohledu například i desítky let prováděné studie a
práce prof.Frouze na Sokolovsku.
V současné době jsme v případě jezera Milada
v situaci, kdy byla již provedena zákonem stanovená rekultivace, a
přestože nedošlo ke komplexnímu návrhu zapojení do struktur osídlení, dochází
už k výstavbě různých druhů infrastruktur. I tak je ale skvělé, že se před
dvěma lety podařilo nastartovat přístup vedoucí k právě probíhající architektonicko,
urbanisticko, krajinářské soutěži na okolí jezera Milada. Tématem k řešení
jsou nejen vazby na okolní obce (Teplice, Ústí, Chabařovice, Trmice), ale i
přehodnocení práce s krajinou v celé východní třetině Mostecké pánve,
hledání komplexní vize.
I pan Štýs, coby osobnost s rekultivacemi spojená
nejvíce, si dokáže postesknout, že vlastně neví pro koho jsou dělané, říká „pro
pražáky“. Velmi dobře si uvědomuje odtrženost a systémovou neprovázanost
s životem kraje (v jeho právě vydané monumentální publikaci jsem psal
doslov).
Součástí přípravy této soutěže bylo nejen zapojení místních
samospráv, ale proběhly i tzv. participační procesy mající za cíl aktivovat
obyvatele v okolí. Velmi důležité bylo i zapojení stakeholderů,
univerzity, muzea. Tyto participační procesy a zapojování občanů byly
profesionálně vedené. Takto a ještě šířeji vedené participační procesy jsou
nezbytné, nelze si představit, že zde opět „přivezeme“ jiné obyvatele.
Je třeba zdůraznit, že pokud jde o vytváření funkcí a
zapojování do struktury kraje, je něco jiného a)„ptát se“ na požadavky a názory
samospráv, nebo stakeholderů, co „tam chtějí“. Tedy ptát se někoho kdo o
problematice ze své podstaty nemůže mít přehled, než b) vytvářet, generovat
komplexní variantní přístupy, na základě kterých je možné pod odborným vedením hledat
nejlepší možná řešení. Variantu a) si v mnoha obcích na severu Čech vůbec
nedokážu představit. Variantu b) přináší právě realizovaná soutěž.
Nejsem si vědom toho, že by územní studii na okolí jezera
Milada něco podobného předcházelo (míněny participační procesy a varianta b). V žádném
případě nechci zpochybňovat procesy k ní vedoucí (k územní studii), pokud
ale máme mluvit o hledání a dosahování co nejvyšší výsledné komplexní kvality
za použití co nejlepších současných nástrojů, je třeba zmínit, že toto není ten
přípd. Například právě participační procesy, nebo variantní ověřování studiemi
a soutěžemi jsou dnes něčím, co je k dosažení komplexní kvality zcela nezbytné.
Určitě, adekvátní otevírání těchto problémů nemůže být v rámci
současné legislativy na bedrech přeneseného výkonu státní správy, na rozdíl od
bdění nad korektností celkového legislativního procesu. Daleko spíš by se o ně
měly starat a pečovat o ně samosprávy. Dle vyjádření bývalého ředitele PKÚ jsem
pochopil, že si neudržitelnosti přístupu, kdy se o území po těžbě a jeho
zapojení do struktury osídlení stará ten na jehož katastru území je, byli velmi
dobře vědomi. Ale až před dvěma lety na sebe postupně PKÚ vzal zodpovědnost,
která nyní vyústila v právě probíhající soutěž. V rámci přípravných
jednání jsem v tomto ohledu pochopil, že v kraji se v té době
nenacházel jiný subjekt, který by na straně samospráv, nebo stakeholderů byl
schopen a ochoten celým procesem vedoucím k vypsání soutěže projít, než
právě PKÚ.
V rámci práce na „Infrastrukturní studii Ústí
z hlediska potřeb Ústeckého kraje“, kterou dokončujeme, jsme s překvapením
zjistili, že kraj po většině území pánevní oblasti nemá zpracovávané ani územní
studie krajiny, ani že na celé území kraje není vypracována koncepce práce
s krajinou. Prostorové hodnoty krajiny nebyly zpracovány
(viz.“Infrastrukturní studie Ústí…“)Technický model rekultivací, přestože
například z hlediska biodiverzity dosahuje mimořádných výsledků, v pánevní oblasti spjatý
s modernistickým přístupem šedesátých let nebyl po roce 89 dosud
přehodnocen. Pokud dnes mluvíme o plánování rozlehlých rekreačních oblastí, je
ale uvažování o rekreaci svázáno s modernistickými přístupy šedesátých
let, které jsou v práci s krajinnou hodnoceny jako dávno překonané. I
přístup k rekreaci se od šedesátých let proměnil. V případě okolí
jezera Milada tak musíme vycházet ze současného stavu nad rámec návratu do
krajiny provedených prací. Cílem by mělo být v celé Mostecké pánvi
nastavit takový přístup, kde by i veškeré zásahy byly v souladu
s hodnotami a požadovanou kvalitou území. Předtím je nezbytné tyto hodnoty
definovat, v případě devastované krajiny pánevní oblasti je především
tvořit, ale také prostorově a srozumitelně zobrazovat. S největší
pravděpodobností to bude činnost vycházející zejména z aktivit samospráv,
nebo stakeholderů. Není třeba zdůrazňovat, že celá pánevní oblast by si
zasloužila vytvořit celkový koncept krajiny, že je na krajinu nezbytné pohlížet
nejen jako na výsledek techniky, ale že vzhledem k jejímu poškození je
třeba vytvářet, generovat její kvalitu.
Pokud tyto práce dosud nebyly odvedeny, je velice obtížné
mluvit o kompletní znalosti kvality krajiny, je pak obtížné tvrdit něco o
„hodnotách a kvalitách“, které by se v okolí Milady měly hledat a rozvíjet.
Obdobným překvapením pro nás bylo (při práci na výše zmíněné
studii) zjištění, že v žádném z podkladů, který jsme procházeli, jsme
nenašli žádnou nadhledovou perspektivu, libovolné panorama. V šedesátých
letech se nadhledové perspektivy krajiny nedělaly, pro dnešní přístup se to ale
už naštěstí stává standardem. Tento přístup jsme se pokoušeli navrátit
v rámci studentských prací na FA ČVUT, kdy jsme se zabývali rozlehlým
územím mezi Ústím a Teplicemi. Studenti předvedli v této oblasti přístup,
o který se tu dosud nikdy nikdo nepokoušel. Prověřovali hodnoty krajiny,
možnosti osídlení. Jejich cílem bylo zejména hledání adekvátního způsobu
uchopení měřítka krajiny. Právě měřítko krajiny se jen v posledním století
radikálně proměnilo. Od jemné a bohatě osídlené kulturní krajiny kontrastující
s velkorysostí hor a kopců ze severu a jihu, po dnešní krajinu, která
odpovídá zejména měřítku monumentálních těžebních strojů. V rámci studentského
zkoumání bylo pak skoro až jedno, jestli návrh řeší park, louku, les, rekreaci,
práci, vinice, nebo bydlení.
Ani u zde předkládané studie není byť jen jediné prostorové
zobrazení. Není možné ověřit reálnost definovaných důležitých pohledů, není
možné o nich mluvit. Přestože patrně tento přístup nebyl vyžadován, právě toto
je přístup, kterým je nejlépe možné vše učinit srozumitelným a komunikovatelným.
Je pak i obtížné vyhodnocovat vhodnost, nebo nevhodnost míst určených k zástavbě,
včetně výškového uspořádání. A je to právě soutěž, v rámci které bude nyní
možno vyhodnocovat jednotlivé variantní návrhy – i podle prostorových zobrazení.
Podíváme-li se na navrhovaný objekt občanské vybavenosti při JV cípu jezera u
předkládané územní studie i zde bychom přivítali prověření zasazením do
panoramatu. Na základě konkrétního snímku bychom si mohli dávat a zodpovídat otázky,
zda tam případný objekt nebude příliš trčet, zda by nebylo lepší posunout ho
níže, nebo dál. Jak bude z různých úhlů působit souběžně s obrysem
hor na horizontu. Pokud se v celé práci mluví o eliminaci viditelných
lidských zásahů, není právě zde to místo, kde by se vše mělo daleko lépe
prověřit? Není to obdobné i u objektů v SV cípu jezera, majících lemovat
pláž? Není i zde zásah tak silný, že by si zasloužil prověření standardními
grafickými metodami, i v této fázi přípravy? Nebylo by dobré logické
vývody předkládané práce i takto ověřit? Nebude to v reálu nakonec působit
jinak?
Přestože se odpočinkové místo VP4 na východním konci jezera
jeví svým umístěním velmi sympaticky, v práci není jasně srozumitelný
přístup pro pěší. A to jak z města z východu, tak je více než
pravděpodobné, že při invenčním přístupu s touto myšlenkou (VP4) dospějeme
ještě k výrazným posunům (rozměry, vazba na terénní reliéf, na zázemí
pláží). Pokud se práce týká zapojení do celkové okolní struktury, je pak škoda
že je vynechána, že nejsou definovány požadavky na okolí, že součástí není
kompletní pohled na zapojení do okolních struktur krajiny, osídlení.
Závěr:
1) práce je skvělá ve věci kompletování veškerých podkladů, dokumentů,
definování limitů a prověřování možné práce s nimi. V tomto ohledu je
nezbytné ji mimořádně ocenit.
2) je otázka zda si práce může dát za cíl řešení kvalitního
propojení s krajinou, když ani prostorová zobrazení, která by toto
dokladovala jak pro širší okolí, tak pro vlastí jezero, nebyly zpracovány.
Mále-li tu mluvit o rekreační oblasti, měl by důraz na komplexní kvalitu i
výstupu být samozřejmý. Mělo by navíc o všem možno diskutovat a vše názorně prověřovat.
3) práce ve své návrhové části nevychází z variantního prověřování
krajinných a prostorových možností, z žádných koncepčních studií, nebo otevřené
soutěže. Vzhledem k tomu, že mimořádně rozlehlé území působí, že je tam
možno postupovat „jakkoliv“ a kde není jednoduše možné navazovat na existující,
nebo historické struktury, nebo měřítka, je otázkou zda uvedený přístup je nejlepším
možným způsobem zhodnocuje potenciál místa.
Bylo by skvělé, pokud by se představovaná práce stala dalším
podkladem pro právě probíhající soutěž už v prvním jejím kole. Pokud ne,
určitě by bylo dobré dát práci jako podklad do kola druhého.
19.10.2020, Ondřej Beneš
Žádné komentáře:
Okomentovat