Ikona

 

Jak dnes může vypadat ikona, která se stane smysluplným symbolem ?  

Naše krajina jako domov pro 21.století

Ondřej Beneš 1/4/2023

Nebudeme se u ikony věnovat používání tohoto pojmu u pravoslavného nebo řeckokatolického obrazu, ale ikonu budeme sledovat zejména ve dvou významech současných, spjatých s anglosaským světem: a) označení piktogramu, malého obrázku na počítačové obrazovce, na který klikáme pomocí myši, abychom otevřeli program, který zastupuje, tedy symbolizuje. Tedy jde o Piktogramy, také se jim říká ikony, což jsou malá, silně zjednodušená vyobrazení. B) ikona se používá pro někoho, kdo je velmi známý nebo pro něco, co lidé pokládají za reprezentantaci nějaké myšlenky.

Pro oba dva zde sledované významy je společné určité „koncentrované uchopení“. Pro nás je navíc důležitý vztah ke krajině, k architektuře. Zde je důležité, že ve fenomenologickém pojetí chápeme i dům, nebo město jako něco, co „koncentruje krajinu do jednoho místa“. Dobře se to dá vysvětlit i u mostu přes řeku, který z pohledu toho kdo řeku chce překročit „koncentruje břehy do jednoho místa“. Krajina, nebo břehy, jsou pak mostem, městem, domem z pohledu běžného člověka srozumitelné, uchopitelné. Může se v ní (krajině) orientovat i identifikovat se s ní – dá se v ní pak žít. To vše nejen z pohledu zobrazení ale především z hlediska funkcí a provozu. Zobrazením a konkrétním vizuálním symbolem je pak s touto koncentrací možno daleko jednodušeji „nakládat“, o této situovanost je „možno mluvit“.  

Ikony v krajině dokážeme v Ústeckém kraji takto velmi dobře sledovat a identifikovat směrem do minulosti. Ikonou je jednoznačně hora Říp s kostelíkem. Hrad Házmburk v předpolí Středohoří, klasicistní pevnost Terezín, na které byla tehdejší doba závislá coby na ochraně z otevřené severní strany země. Pro dvacáté století a jeho socialistické budování je obdobně „silnou“ protože „pravdivou“ ikonou například objekt kulturního domu Repre v Mostě, nebo i sada brutalistních objektů při severní straně Mírového náměstí v Ústí. Za ikonu této doby, která už své místo našla i na počátku 21.století můžeme po realizované soutěži považovat objekt lázní v Chomutově, který se bude měnit na knihovnu.  

Zde nás ale především zajímá, jak a jaké ikony budovat směrem do budoucnosti  to v souvislosti s „odchodem od uhlí“ a transformací celého regionu. Jak o problému uvažovat, zda je vůbec toto uvažování vzhledem k daleko „důležitějším“ problémům podstatné.  

Ikony, symboly, v přeneseném smyslu i metafory jsou důležité pro srozumitelnost situací, společenského života. Umožňují „formátování“ reality tak, že ji všichni rozumí. Při pohledu na středověký chrám „čteme“ celou tehdejší společnost.

Z pohledu transformačního procesu by se určitě takovouto ikonou měla stát nová budova Transformačního centra. Měla by ukazovat na hodnoty, které bychom si s transformací měli spojovat – jako je využívání již existujícího a zanedbaného, technická a technologická progresivita, a pak i určitá normálnost a obyčejnost – velmi rád používám pojem „blbuvzdornost“. Ze všeho toho by mělo vyplynout, že jde o principy neexkluzivní, které se mohou stát „obecnou normou“.

Pokud jde o ikonu ve vztahu k přírodě a krajině – jsou Krkonoše nebo Šumava ikonou tak jak o ní zde mluvíme? Jsou „tou“ koncentrací, „tlačítkem“ přes které se dostaneme k dalším významům? Jsou Krkonoše nebo Šumava „reprezentantem“? Není to tak, že ikonou v Krkonoších může být Sněžka se svými objekty na vrcholu, nebo ještě lépe nedaleko ležící TV věž s hotelem a restaurací na Ještědu? Tím v žádném případě nechci ubírat krásám tamních hor, bohatosti a jedinečnosti přírody jakékoli „zásluhy“. Jen pro to, aby se něco "stalo ikonou" je třeba splnit daleko více podmínek.

Novou ikonou v ústeckém kraji ve vztahu ke krajině mohou být například drobné architektonické intervence vzešlé ze soutěže na okolí Milady a jejího vítězného návrhu. Svým tvarem odkazují k historii místa (těžební), svým významem a funkcí zprostředkovávají, činí srozumitelným nové využití krajiny. „Ukazují“ „jsou tlačítkem“ například k rekreaci. Takto může v krajině jako završení dalekosáhlých změn a úprav "fungovat" například i odpočinkový altán, nebo rozhledna. Obdobně mohou novodobé "ikony" odkazovat ke sportu, ale i k unikátnosti přírody a krajiny. Například rozhledna může na okraji významné přírodní lokality zároveň určitou cennou oblast před návštěvníky i chránit – není možno jít dále, vše je možné jen z uctivé vzdálenosti sledovat.

Vychází nám z toho, že pro jedinečnost přírody a její srozumitelnost jsou důležitá právě takováto „rozhraní“. Jejich úspěšnost se odvíjí jednak od vlastní kvality a jedinečnosti přírodních lokalit, v posledních letech čím dál tím prosazovanějších "sukcesních ploch". Pak ale i od pečlivého situování těchto míst v takových lokalitách, které jsou „dobré“ i s ohledem k již existující, nebo zamýšlené urbánní struktuře krajiny. Pokud jsme v oblastech výsypek, kde až nyní mluvíme o „návratech“ do struktury osídlení, půjde obdobně jako v případě okolí Milady o „budování“ takovýchto nových urbánních vztahů.   

Přírodně krajinářská práce vedoucí ke kultivaci přírodních hodnot krajiny "rekultivace", má své kořeny v šedesátých letech a je spjata zejména se jménem ing. Stanislava Štýse a do dnešních dnů se kvalita tohoto přístupu stále zvyšuje. Přístup z druhé strany, ze strany měst a sídel, urbánních struktur, souhrnně řečeno s resocializacemi, v ústeckém kraji tradici adekvátní počátku 21.století zatím nemá. Téma resocializace velmi úzce souvisí s tendencemi, trendy a zákonitostmi, kterými se společnost a kultura v té které době realizuje domy, městy, institucemi. Na „vrcholu své doby“ tak je možno chápat v šedesátých let přístup, vedoucí v Mostě na výsypkách k realizaci hyppodromu, autodromu, golfových hřišť. Pro počátek 21.století se tento přístup nejlépe vytváří procesy v okolí jezera Milada – od širokých analýz, participací, hledání vazeb a vztahů, přes společenský konsenzus obcí vyjádřený Memorandem až po architektonickou soutěž s kvalitním zadáním, kvalitními týmy, porotou i výsledkem.

Je jasné, že v západní části Mostecké pánve, kde se dosud těží, a kde bude daleko větší akcent na sociální problematiku – a otázku pro koho „krajinu na výsypkách“ budeme vytvářet - je situace jiná. Rovnice, ze které mohou být generovány novodobé „ikony kraje“ ale nadále na jedné straně bude mít přírodu a krajinu, na straně druhé urbanizované „socializované“ prostředí. Jen do této rovnice budou vkládány odlišné proměnné. Netřeba připomínat, že by bylo velkou výhodou, pokud by i „tento typ“ krajiny byl srozumitelný a možná právě i přes své ikony uchopitelný a komunikovatelný.

Závěrem: Ikona je něco co vnáší sakralitu do prostoru i provozování všedního dne. Je tím co nás ochraňuje a co současně přes ni /ikonu ochraňujeme i my - to jest hodnoty které nepodléhají času.