Mezi Mostem a Chomutovem

Celá prezentace je ke stažení zde:

https://www.uschovna.cz/zasilka/GR3GG28FIAD4Y7VE-RUC/

Důležité odkazy na které se tato práce odkazuje:

Regionální plánování:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/05/regionalni-plan.html

Příklad současného přístupu k rekultivacím:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/10/studentska-prace-okoli-mosteckeho-jezera.html 

"Infrastrukturní studie Ústí z pohledu potřeb Ústeckého kraje":

https://www.yumpu.com/cs/document/view/64712927/infrastrukturni-problematika-usti-nad-labem-a-jeho-okoli-z-pohledu-potreb-usteckeho-kraje 

Prezentace "krajský architekt"

 

Odkaz na zatím nejkompletnější prezentaci agendy "krajský architekt":

https://www.yumpu.com/cs/document/view/64711886/krajsky-architekt-o-moznostech-jeho-prace-pro-ustecky-kraj

Územní studie Milady - vyjádření

 

Vyjádření k veřejnému projednání Územní studie Milady, prezentovanému na půdě Krajského úřadu v září 2020:

Je škoda, že se zapojení okolí jezera Milada do struktury osídlení začíná řešit až osm let po jeho napuštění. Připomeňme si, že napouštění jezera započalo v roce 2001 a bylo dokončeno v roce 2010. Veřejnosti bylo jezero zpřístupněno v roce 2015.  Dle současných legislativních úprav, jak jsem se dozvěděl, měl být návrat jezera do struktury osídlení v režii obcí na jejichž území se ta která část území nachází. S tímto procesem je v kraji, dle jednání na PKÚ před dvěma, lety dlouholetý problém. Právě série jednání na PKÚ před dvěma lety vedla k podpoře PKÚ, že je nezbytné aby se ujmul i resocializace – zapojování do struktury osídlení.

Rekultivační plány (návrat do struktury zeleně) byly v případě lomu na místě tohoto jezera připraveny už v šedesátých letech. Vzhledem k ukončením těžby ještě před původně zamýšleným rozsahem vyuhlení byly tyto plány na počátku devadesátých let přepracovány.

Pokud jde obecně o hodnocení rekultivačních činností posledních desetiletí, jsou v posledních letech dostatečně analyzovány na různých konferencích (naposled kulatý stůl „krajina severu Čech“), nebo i v rámci studentských prací: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/10/studentska-prace-okoli-mosteckeho-jezera.html . I z pohledu velkých těžebních společností jsou rekultivace, i ty ještě neuskutečněné, především technickým úkolem a s kompletním návratem zhodnocujícím strukturu přírody a krajiny mnoho společného nemají. Velmi podnětné jsou v tomto ohledu například i desítky let prováděné studie a práce prof.Frouze na Sokolovsku.

V současné době jsme v případě jezera Milada v situaci, kdy byla již provedena zákonem stanovená rekultivace, a přestože nedošlo ke komplexnímu návrhu zapojení do struktur osídlení, dochází už k výstavbě různých druhů infrastruktur. I tak je ale skvělé, že se před dvěma lety podařilo nastartovat přístup vedoucí k právě probíhající architektonicko, urbanisticko, krajinářské soutěži na okolí jezera Milada. Tématem k řešení jsou nejen vazby na okolní obce (Teplice, Ústí, Chabařovice, Trmice), ale i přehodnocení práce s krajinou v celé východní třetině Mostecké pánve, hledání komplexní vize.

I pan Štýs, coby osobnost s rekultivacemi spojená nejvíce, si dokáže postesknout, že vlastně neví pro koho jsou dělané, říká „pro pražáky“. Velmi dobře si uvědomuje odtrženost a systémovou neprovázanost s životem kraje (v jeho právě vydané monumentální publikaci jsem psal doslov).

Součástí přípravy této soutěže bylo nejen zapojení místních samospráv, ale proběhly i tzv. participační procesy mající za cíl aktivovat obyvatele v okolí. Velmi důležité bylo i zapojení stakeholderů, univerzity, muzea. Tyto participační procesy a zapojování občanů byly profesionálně vedené. Takto a ještě šířeji vedené participační procesy jsou nezbytné, nelze si představit, že zde opět „přivezeme“ jiné obyvatele.

Je třeba zdůraznit, že pokud jde o vytváření funkcí a zapojování do struktury kraje, je něco jiného a)„ptát se“ na požadavky a názory samospráv, nebo stakeholderů, co „tam chtějí“. Tedy ptát se někoho kdo o problematice ze své podstaty nemůže mít přehled, než b) vytvářet, generovat komplexní variantní přístupy, na základě kterých je možné pod odborným vedením hledat nejlepší možná řešení. Variantu a) si v mnoha obcích na severu Čech vůbec nedokážu představit. Variantu b) přináší právě realizovaná soutěž.

Nejsem si vědom toho, že by územní studii na okolí jezera Milada něco podobného předcházelo (míněny participační procesy a varianta b). V žádném případě nechci zpochybňovat procesy k ní vedoucí (k územní studii), pokud ale máme mluvit o hledání a dosahování co nejvyšší výsledné komplexní kvality za použití co nejlepších současných nástrojů, je třeba zmínit, že toto není ten přípd. Například právě participační procesy, nebo variantní ověřování studiemi a soutěžemi jsou dnes něčím, co je k dosažení komplexní kvality zcela nezbytné.

Určitě, adekvátní otevírání těchto problémů nemůže být v rámci současné legislativy na bedrech přeneseného výkonu státní správy, na rozdíl od bdění nad korektností celkového legislativního procesu. Daleko spíš by se o ně měly starat a pečovat o ně samosprávy. Dle vyjádření bývalého ředitele PKÚ jsem pochopil, že si neudržitelnosti přístupu, kdy se o území po těžbě a jeho zapojení do struktury osídlení stará ten na jehož katastru území je, byli velmi dobře vědomi. Ale až před dvěma lety na sebe postupně PKÚ vzal zodpovědnost, která nyní vyústila v právě probíhající soutěž. V rámci přípravných jednání jsem v tomto ohledu pochopil, že v kraji se v té době nenacházel jiný subjekt, který by na straně samospráv, nebo stakeholderů byl schopen a ochoten celým procesem vedoucím k vypsání soutěže projít, než právě PKÚ.

V rámci práce na „Infrastrukturní studii Ústí z hlediska potřeb Ústeckého kraje“, kterou dokončujeme, jsme s překvapením zjistili, že kraj po většině území pánevní oblasti nemá zpracovávané ani územní studie krajiny, ani že na celé území kraje není vypracována koncepce práce s krajinou. Prostorové hodnoty krajiny nebyly zpracovány (viz.“Infrastrukturní studie Ústí…“)Technický model rekultivací, přestože například z hlediska biodiverzity dosahuje mimořádných výsledků,  v pánevní oblasti spjatý s modernistickým přístupem šedesátých let nebyl po roce 89 dosud přehodnocen. Pokud dnes mluvíme o plánování rozlehlých rekreačních oblastí, je ale uvažování o rekreaci svázáno s modernistickými přístupy šedesátých let, které jsou v práci s krajinnou hodnoceny jako dávno překonané. I přístup k rekreaci se od šedesátých let proměnil. V případě okolí jezera Milada tak musíme vycházet ze současného stavu nad rámec návratu do krajiny provedených prací. Cílem by mělo být v celé Mostecké pánvi nastavit takový přístup, kde by i veškeré zásahy byly v souladu s hodnotami a požadovanou kvalitou území. Předtím je nezbytné tyto hodnoty definovat, v případě devastované krajiny pánevní oblasti je především tvořit, ale také prostorově a srozumitelně zobrazovat. S největší pravděpodobností to bude činnost vycházející zejména z aktivit samospráv, nebo stakeholderů. Není třeba zdůrazňovat, že celá pánevní oblast by si zasloužila vytvořit celkový koncept krajiny, že je na krajinu nezbytné pohlížet nejen jako na výsledek techniky, ale že vzhledem k jejímu poškození je třeba vytvářet, generovat její kvalitu.

Pokud tyto práce dosud nebyly odvedeny, je velice obtížné mluvit o kompletní znalosti kvality krajiny, je pak obtížné tvrdit něco o „hodnotách a kvalitách“, které by se v okolí Milady měly hledat a rozvíjet.

Obdobným překvapením pro nás bylo (při práci na výše zmíněné studii) zjištění, že v žádném z podkladů, který jsme procházeli, jsme nenašli žádnou nadhledovou perspektivu, libovolné panorama. V šedesátých letech se nadhledové perspektivy krajiny nedělaly, pro dnešní přístup se to ale už naštěstí stává standardem. Tento přístup jsme se pokoušeli navrátit v rámci studentských prací na FA ČVUT, kdy jsme se zabývali rozlehlým územím mezi Ústím a Teplicemi. Studenti předvedli v této oblasti přístup, o který se tu dosud nikdy nikdo nepokoušel. Prověřovali hodnoty krajiny, možnosti osídlení. Jejich cílem bylo zejména hledání adekvátního způsobu uchopení měřítka krajiny. Právě měřítko krajiny se jen v posledním století radikálně proměnilo. Od jemné a bohatě osídlené kulturní krajiny kontrastující s velkorysostí hor a kopců ze severu a jihu, po dnešní krajinu, která odpovídá zejména měřítku monumentálních těžebních strojů. V rámci studentského zkoumání bylo pak skoro až jedno, jestli návrh řeší park, louku, les, rekreaci, práci, vinice, nebo bydlení.

Ani u zde předkládané studie není byť jen jediné prostorové zobrazení. Není možné ověřit reálnost definovaných důležitých pohledů, není možné o nich mluvit. Přestože patrně tento přístup nebyl vyžadován, právě toto je přístup, kterým je nejlépe možné vše učinit srozumitelným a komunikovatelným. Je pak i obtížné vyhodnocovat vhodnost, nebo nevhodnost míst určených k zástavbě, včetně výškového uspořádání. A je to právě soutěž, v rámci které bude nyní možno vyhodnocovat jednotlivé variantní návrhy – i podle prostorových zobrazení. Podíváme-li se na navrhovaný objekt občanské vybavenosti při JV cípu jezera u předkládané územní studie i zde bychom přivítali prověření zasazením do panoramatu. Na základě konkrétního snímku bychom si mohli dávat a zodpovídat otázky, zda tam případný objekt nebude příliš trčet, zda by nebylo lepší posunout ho níže, nebo dál. Jak bude z různých úhlů působit souběžně s obrysem hor na horizontu. Pokud se v celé práci mluví o eliminaci viditelných lidských zásahů, není právě zde to místo, kde by se vše mělo daleko lépe prověřit? Není to obdobné i u objektů v SV cípu jezera, majících lemovat pláž? Není i zde zásah tak silný, že by si zasloužil prověření standardními grafickými metodami, i v této fázi přípravy? Nebylo by dobré logické vývody předkládané práce i takto ověřit? Nebude to v reálu nakonec působit jinak?

Přestože se odpočinkové místo VP4 na východním konci jezera jeví svým umístěním velmi sympaticky, v práci není jasně srozumitelný přístup pro pěší. A to jak z města z východu, tak je více než pravděpodobné, že při invenčním přístupu s touto myšlenkou (VP4) dospějeme ještě k výrazným posunům (rozměry, vazba na terénní reliéf, na zázemí pláží). Pokud se práce týká zapojení do celkové okolní struktury, je pak škoda že je vynechána, že nejsou definovány požadavky na okolí, že součástí není kompletní pohled na zapojení do okolních struktur krajiny, osídlení.

 

Závěr:

1) práce je skvělá ve věci kompletování veškerých podkladů, dokumentů, definování limitů a prověřování možné práce s nimi. V tomto ohledu je nezbytné ji mimořádně ocenit.

2) je otázka zda si práce může dát za cíl řešení kvalitního propojení s krajinou, když ani prostorová zobrazení, která by toto dokladovala jak pro širší okolí, tak pro vlastí jezero, nebyly zpracovány. Mále-li tu mluvit o rekreační oblasti, měl by důraz na komplexní kvalitu i výstupu být samozřejmý. Mělo by navíc o všem možno diskutovat a vše názorně prověřovat.  

3) práce ve své návrhové části nevychází z variantního prověřování krajinných a prostorových možností,  z žádných koncepčních studií, nebo otevřené soutěže. Vzhledem k tomu, že mimořádně rozlehlé území působí, že je tam možno postupovat „jakkoliv“ a kde není jednoduše možné navazovat na existující, nebo historické struktury, nebo měřítka, je otázkou zda uvedený přístup je nejlepším možným způsobem zhodnocuje potenciál místa.  

Bylo by skvělé, pokud by se představovaná práce stala dalším podkladem pro právě probíhající soutěž už v prvním jejím kole. Pokud ne, určitě by bylo dobré dát práci jako podklad do kola druhého.

19.10.2020, Ondřej Beneš

Studentská práce - okolí mosteckého jezera

Zajímá Vás, jak je dnes možné přehodnocovat již provedené rekultivační práce? Tedy většinou s šedesátými lety svázaným přístupem, který je velmi často "ad hoc" zpochybňován. Zde kompletní seriózní studentská práce k tématu. Okolí mosteckého jezera::

 

Doslov k publikaci pana Štýse

Vyšla kniha pana Štýse:

https://www.pku.cz/cs/krest-zajimave-knihy-516/

Měl jsem možnost k ní napsat dolov. Zde je jeho znění:

"Pracovnu dr. Stanislava Štýse v mosteckém muzeu jsem měl možnost navštívit díky laskavosti pana ředitele, když finišovaly práce na této knize. Přes jednu místnost velikosti menší tělocvičny s do pasu naskládanými dokumenty v krabicích i volně loženými čekající na utřídění, se vstupovalo do druhé, menší, které dominovala velká mapa (cca 3 x 2 metry) shrnující veškerou těžbu i rekultivační zásahy v mostecké pánevní oblasti. Jsou na ní vyznačeny i rekultivace, které na svou realizaci teprve čekají. Mapa byla aktuální, jen několik let stará.

 Koncept promyšlených rekultivačních prací má své kořeny v optimistických šedesátých letech. Ještě pro předchozí desetiletí bylo typické, že se lomy převážně jen opouštěly, postupně zarůstaly nebo se živelně zaplavily vodou. Od té doby už při otevírání lomů musí být jasné, jak se bude postupovat po ukončení těžby. Dnes tak řadu bývalých rozsáhlých výsypek i povrchových lomů v krajině takřka nemáme šanci rozeznat. Za příklad lze uvést Mostecký hipodrom, autodrom, golfové hřiště, jezera Matylda, Benedikt, Barbora a mnohé další. Z hlediska pestrosti a ekologické stability dokáží být i hodnotnější než původní okolí. Při příjezdu od Prahy ke Stadicím nás také hned nenapadne, že část kopce nad nimi je již zalesněnou výsypkou. Výšku, mocnost i umístění výsypek doprovázely náročné a kvalifikované úvahy – nenarušíme ráz krajiny? Nepoškodíme jedinečný charakter Středohoří?

 Po roce 1989 dochází k postupnému útlumu těžby, úpravám rekultivačních plánů, a realizaci velkolepých hydrických rekultivací. V šedesátých letech byly komplexní úvahy řešeny a prosazovány vždy tím nejlepším dostupným způsobem. Generování kvality prostřednictvím kvalitně připravených a realizovaných soutěží bylo v té době běžné. Od devadesátých let ale k navazování na tuto tradici dochází jen zvolna. U náročného procesu resocializace, začleňování obnovené krajiny do struktur osídlení, se tak mezinárodní architektonicko-urbanisticko-krajinářská soutěž použije poprvé až nyní. Jejím prostřednictvím se bude hledat způsob řešení okolí jezera Milada, ale i jeho propojení s okolními městy a obcemi. Širší řešené území přehodnocuje celou východní část Mostecké pánve – od Krušných hor po Středohoří, od Labe po Teplice. Následovat by měla obdobná soutěž na okolí Mosteckého jezera.

 Na rozdíl od šedesátých let, musíme dnes vzhledem k odlivu i demografické skladbě obyvatel, hrozícímu smršťování, zájem a smysl života velmi náročně hledat, budovat. Na pořadu dne je odvážné otevírání participačních procesů vedoucích znovu ke hledání identity jednotlivých míst, kraje. I autor této publikace se obává, že z jeho celoživotního snažení budou mít daleko větší prospěch rekreující se návštěvníci než místní.

 Naše dnešní nároky a požadavky na podkrušnohorskou krajinu se ale stále zvyšují – nejen pokud jde o komplexnost a kvalitu. Vzhledem k tomu, že elektrická energie je u nás přes veškeré útlumové programy vyráběna z více než poloviny z hnědého uhlí, musíme domýšlet souvislosti, co vlastně „odchod od uhlí“ pro kraj, obyvatele a jejich budoucnost znamená. Je třeba budovat novu vizi. Přehodnocováním a důsledným kladením těchto otázek se kraj opět dostává do zorného pole překračujícího regionální význam.

 Na znovuoživení podkrušnohorské krajiny a hledání kultivovaného výrazu srovnatelného s dobou před těžbou se jako na mimořádnou výzvu těší tvůrčí týmy sociologů, demografů, ekologů, architektů, urbanistů, krajinářů, stejně jako akademických obcí univerzit, nebo ekologicky šetrných energetiků. Pokud bylo v kraji v druhé polovině století standardní, že tu vznikaly speciální a specifické projektové a výzkumné ústavy, je dobré se k této tradici navrátit. Úkoly, před kterými stojíme, jsou neméně závažné. Na dosavadní stále převažující modernistickou tradici je třeba navázat metodami adekvátními počátku 21.století. Měly by nám umožnit daleko lépe čelit dnešním krizím a výzvám, a budovat tak co nejkomplexnější a nejkvalitnější vystavěné prostředí.   

 Na již vykonané je ale také třeba být hrdý a zvýšit dostupnost informací o již provedeném. Já sám jsem se o neuvěřitelném rozsahu rekultivačních prací dozvěděl až v pracovně pana doktora Štýse. Dokážete si představit, že by vzniklo veřejně přístupné centrum, kde by bylo možno se moderním způsobem dozvědět, co se v kraji odehrálo nebo jaké jsou možné varianty rozvoje? Místo setkávání, kam se rodiny s dětmi těší. Jen si představte zešeřelou místnost s desetimetrovým modelem pánevní oblasti, na který jsou laserovou technikou v dokonalé choreografii promítány pozice a rozvoj jednotlivých lomů, a kde jsou následně důsledky těžby zahlazovány rekultivačními procesy, a místa propojována s rozvojem měst a obcemi v okolí. Vše doplněno fotodokumentací, vizualizacemi, variantami soutěžních návrhů. To by teprve byla adekvátní prezentace desítek let trvajícího procesu obnovy a tvorby pánevní oblasti.

 Je to právě nezměrné úsilí autora této publikace, které nás ubezpečuje, že jakkoli rozsáhlé jsou úlohy, před kterými stojíme, jsou zvládnutelné.

Ondřej Beneš"