Stavební kultura a architektura.

Stavební kultura a architektura.
(text zpracovaný pro pana hejtmana jako úvodních časopisu Hosp komory ústeckého kraje - TÉMA - jedná se o návrh).

Architektura nejsou jen hezky nabarvené fasády, drobné doplňky na zahrádce a obecně řečeno – doplňky, které přicházejí na řadu, když už je „všechno vyřešeno“. Krajina pod Krušnými horami již mnohokrát v minulosti dala vzniknout tomu nejlepšímu, co bylo možno ve středoevropském regionu najít. Ať už mluvíme o rozvoji devatenáctého století, nebo bouřlivých šedesátých letech s jejich mimořádnými aspiracemi. Výzvy, které jsou tu „na pořadu dne“ nyní jsou obdobně bezprecedentní a celou jeho jednu velkou oblast (mluvíme o cca 400km2) mají opět radikálně změnit.

Na první pohled vše může vypadat, že půjde především o řešení otázek technických a technologických a že problematika komplexního vystavěného prostředí a jeho kvality se k nim „pak přidá“, opak je pravdou. Mimořádnou problematiku útlumu těžby, budoucí výroby elektrické energie, komplexních energetických koncepcí, citlivost sociální otázek i vytváření nových perspektiv pro zdejší obyvatele je mimořádně pevně svázaná s otázkami kvality prostředí a zhodnocování mimořádných prostorových, kulturních, krajinných kvalit toho kterého, jednoho každého místa, kterého se to týká. S problematikou „architektury“ je toto vše spojeno od samého počátku.

Požadavky na kompletní kvalitu se tu od samého počátku musí opět hledat uplatňováním těch nejlepších a nejosvědčenějších metod a postupů. To ne proto, že kvalitní architektonická a urbanistická řešení jsou „krásná“, ale proto, že takováto řešení dokáží být i maximálně užitečná, z dlouhodobého pohledu úsporná a efektivní. Řád, který tato profese dokáže generovat může být něčím, co z abstraktních ekonomických, energentických a matematických pojmů dokáže vykřesat „místa pro smysluplný a kvalitní život“, nejen místa pro „přežívání“.

Je tak třeba podporovat jak přehlídky a debaty pomáhající nám rozlišovat problematiku architektonické, urbanistické a krajinářské kvality jako je toto Fórum architektury. Již nyní navazujeme spolupráci s Českou komorou architektů ve věci prezentací kvalitních českých realizací jako hodnotných inspirativních zdrojů. Inspirativní jsou i práce pro kraj z pohledu studentů Fakulty architektury ČVUT, nebo libereckých studentů architektury na FUA.

Tato nastíněná problematika je opravdu komplexní, a tak mám i velkou radost, že minulý týden byl v Sále architektů na pražské Staroměstské radnici při třetím setkání Politiky architektury pořádané pod záštitou pražského náměstka pro výstavbu Petra Hlaváčka prezentován i Ústecký kraj. Z pohledu výzev, které před ústeckým krajem stojí a které v rámci celé naší republiky dnes těžko hledají srovnání je třeba hodnotit jak stav současné plánovací praxe, tak hledat způsoby umožňující i našemu kraji zakládání co nejlepších perspektiv. Poprvé na této půdě vedoucí pracovní skupiny Krajský architekt (Ondřej Beneš) objasňoval, co za mimořádné výzvy celé severní Čechy čekají. Totiž - v šedesátých letech všechny razantní zásahy v městech a krajině ústecka probíhaly za mimořádného zájmu a profesního přispění největších odborníků tehdejšího Československa, a právě tuto praxi je třeba v kraji navrátit. Reflexe a srovnání se sousedním Německem, skandinávskými státy, ale třeba i Chorvatskem nám pak ukazují, že hledat co nejlepší postupy má smysl.

Současná legislativa nám na severu Čech nepomáhá. Pokud máme proměnit 400km2, nevystačíme si se „strategiemi“, „koncepty“, a „plány“ soutěženými jen a pouze na cenu jak je tomu dosud. Ke všemu je třeba přistoupit daleko zodpovědněji a místo kritérií kvantitativních opět hledat kvalitu, která jediná dokáže pro kraj otevírat tolik potřebné nové horizonty. Vzpomeňme jen kolik mimořádných urbanistických a architektonických soutěží, kolik energie stálo v šedesátých, nebo sedmdesátých letech za koncepty mnoha zdejších měst. Odborníci – urbanisté, krajináři i architekti, jak se dovídáme prostřednictvím zástupců České komory architektů,  „jsou připraveni“.

Prostředí ve kterém žijeme je výsledkem takřka nekonečného množství každodenních lidských rozhodnutí. Snažme se, aby ta, týkající se jeho kvality a ležící na bedrech architektů a urbanistů byla vždy co nejkvalitnější a nejlepší. Nejdůležitější je vždy zvyšování celkového průměru. Je nezbytné, abychom i u standardních výběrových řízení, kterých jsou na všech úrovních samospráv denně vypisovány desítky a stovky převládla mezi váhovými kritérii právě kvalita. Ušetříme pak především při provozních nákladech, které jsou z pohledu celkové životnosti realizací a staveb těmi daleko největšími.

Rádi se pak vždy budeme setkávat na přehlídkách a oslavách jednotlivých konkrétních výkonů, které nás budou upomínat, kolik nezměrné námahy za péčí o kompletní vystavěné prostředí ve kterém každý den žijeme, za jeho kvalitou stojí.