Vize kraje, obecné cíle, návrh strategických iniciativ

Vrcholová vize kraje, obecné cíle, návrh strategických iniciativ

pro účely Uhelné komise Ústeckého kraje - (pracovní verze. černě - M.Hausenblas, červeně - korekce OB, modře - korekce Saša Vanžura, zeleně - korekce Martin Trčka).

Vláda svoláním Uhelné komise dává jasný signál, že dojde k útlumu těžby uhlí, Tento fakt navozuje novou situaci, na kterou musí Ústecký kraj reagovat. Uhelná komise Ústeckého kraje by tak měla připravit novou vrcholovou vizi kraje po uhlí a též identifikovat hlavní strategie a opatření, která povedou k nastavení nového směřování regionu za účelem maximálního využití existujícího rozvojového potenciálu kraje, zvýšení jeho atraktivity a nastolení prosperity. Vize má být smělá, postavená na přednostech a danostech kraje, uvěřitelná, vzdálená (nadčasová), inspirující a přitažlivá. Měla by poskytovat směr a prostor pro stratégy, taktiky a exekutivce, kteří následně najdou cestu k jejímu naplnění. Účelem vize je spojovat lidi za účelem jejich naplnění a usnadňovat utváření rozhodnutí, jelikož dává směr a naznačuje velikost ambice. Vize by měla být nadčasová, aby nebylo třeba ji ideálně po desítky let měnit. Pro standardní strategický proces je třeba vypracovat SWOT analýzu, následně navrhnout vizi, obecné cíle, střednědobou a krátkodobou strategii, dále rozpadnout na konkrétní úkoly a ty implementovat.

Základní úvahou kraje by mělo být uchopení příležitosti, jíž vytvoření Uhelné platformy je, ke kvantitativně ale především kvalitativně novému způsobu komunikace a řešení problémů, které kraj má nebo na něj čekají. Tato komunikační, nebo informační platforma by měla být prioritou číslo jedna. Už na samém začátku se „musíme dohodnout, že se dohodneme“. Takto bych předběžně nazval požadavek na kultivaci prostředí a otevření procesů, jejichž výsledkem by mělo být jen několik bodů – „vizí střižených na míru“. Měly by totiž projít jak vysoce odbornou, tak i laickou a participační procedurou. Nikdo by neměl mít problém se s nimi ztotožnit – všichni by je měli znát. Obzvlášť v našem kraji je nutné být maximálně transparentní. 

Cílem tohoto dokumentu není tento strategický proces suplovat, ale spíše identifikovat hlavní hybné síly a determinanty kraje, stanovit high-level vizi s nástřelem hlavních strategických iniciativ. Tyto strategické iniciativy by se měly stát předmětem diskuse a v případě schválení by se měly stát základem pro stanovení konkrétních rozvojových strategií a aktivit. Proces vedoucí k definici „vizí“ bude mít tzv. tvrdou složku která do všeho bude vnášet nové energie, impulsy, možnosti a bude hlavním hybatelem postupu. Další složka bude tzv. měkká – sociální, lidská, kulturní, kterou bude zajímat reálné sociální vazby a vztahy a i sem bychom zahrnuli participační procesy – bez lidí, kteří v kraji žijí, nebo chceme aby žili se nikam nedostaneme. Doplnil bych ještě třetí složku které bude v reálném čase – v závoslosti na rozpracovanost obou předchozích ukazovat co to vše udělá s krajinou a sídly. Jak budou zhodnocovány prostorové potenciály, nebo naopak může dávat mimořádné podněty jako do „tvrdé“ tak „měkké“ složky.

Hlavní determinanty ovlivňující vrcholovou vizi a strategii

·  Poloha regionu je mezi pěti významnými regionálními centry PRAHA, DRESDEN, CHEMNITZ, LIBEREC, KARLOVY VARY.. Rozsáhlé části kraje jsou však v dopravním stínu a kraj jako celek nepůsobí jako propojovací element, spíše jako element dělící (propojení na Prahu, Německo i sídel mezi sebou) Jednoznačný souhlas.

·  layout kraje je elipsovitého tvaru, řetězec Krušných hor vytváří bariéru, na jehož úpatí se nachází sídla prakticky v ose kraje . Ústí nad Labem jako centrum kraje je výrazně vychýleno směrem k jednomu těžišti elipsy. Tento layout volá po budování druhého krajského centra druhém těžišti elipsy. Absence druhého centra způsobuje odlehlost celé poloviny kraje od centra a tudíž je jednou z příčin jeho zaostávání. To způsobuje vnitřní tenze a ztrátu rozvojového potenciálu. Současný stav je výsledkem direktivních rozhodnutí. Rozsáhlá aglomerace pod Krušnými horami je polycentrická. Ústí není pro celý kraj přirozenou autoritou. Je třeba otevřít debatu v čem, jak, či do jaké míry by jednotlivá města měla mít dominanci ke které přirozeně tíhnou. Chomutov se v tomto ohledu zejména z důvodu pozice na jedné z hlavních cest směrem na sever, která se propisuje i do současného stavu, staví apriori do pozice jednoho z dominantních hráčů oblasti.    Direktiva rozhodovala mezi Mostem a Ústím a do značné míry věděla proč.

·  rozsáhlá pohraniční oblast s rozvinutým periferním efektem (intenzita rozvoje klesá s blízkostí hranic). Hranice omezuje synergie a podvazuje z hlediska kulturní, jazykové a governence bariéry. Periferní efekt vytváří komparativní nevýhodu s ostatními kraji a je v dlouhodobém horizontu hlavní hybnou silou zaostávání regionu. S dynamikou extenzivního rozvoje umíme pracovat, zde se musíme naučit hledat a rozvíjet kvality, které budou čím dál tím vzácnější – klid, neobydlenost, samoty. Zaměřil bych se také na odbourávání hranic, především těch byrokratických. Kulturně si k sobě lidé cestu přes hranici, která dnes fakticky neexistuje, najdou. Dobrým příkladem je třeba Šluknovsko, nebo Litvínovsko a Vejprty.

·   pestrá krajina z geologického, historického i ekologického pohledu, která má řadu perspektiv využití a  a dalšího rozvoje. Pestrost vyžaduje multioborový přístup při vytváření masterplánu, abychom byli schopni zachytit a pochopit komplexitu prostředí a nezničili jeho hodnoty. Jednoznačný souhlas. „Na stůl“, do jedné komunikační platformy  je nezbytné dát veškeré kompelexní aspekty. Velmi často jsme tu svědky „expertování“ vždy jen v předem přesně vymezených oborech a oblastech. Je tu nezbytné jít jak do multioborovosti jako i k přejímání příkladů „dobré praxe“ ze zahraničí. A ještě bych doplnil – mimořádně mnoho bylo již vykonáno – minimálně počínaje šedesátými roky. Mj.práce ing.Štýse a jeho týmu. Veškeré tyto práce musí být jednoduše dostupné. Pestrá je i napříč "elipsou" nebo nalevo a napravo od Ohře - linka Litoměřice Louny. Žatec je významnou zemědělskou krajinou. Dle Cílka je krajina po těžbě navíc díky relativnímu suchu specifická i tak, že je poměrně vhodná pro vývoj nových zemědělských odrůd (spojení - robotizace zemědělství ala Kalifornie?).

·  Ve velkém rozsahu je krajina devastovaná intenzivní průmyslovou a těžební činností. Existuje velké množství staveb a infrastruktury, které nemají užití. Tato postižení podvazují užitný potenciál. Je třeba najít jejich nový účel, nebo je zlikvidovat. Industriální dědictví mimořádně zatěžuje města a krajinu,  může mít ale i velkou hodnotu. V Českém prostředí asi nejvíc práce v rozlišování a mapování vykonává VCPD – Výzkumné centrum průmyslového dědictví při FA ČVUT.

·  rozsáhlé plochy opuštěné krajiny, kde probíhá sukcese. Paradoxně taková krajina je z ekologického hlediska cenná, jelikož poskytuje velkou diverzitu prostředí a tím zakládá druhovou rozmanitost. Jednoznačně souhlas. S takovýmto přístupem a jeho ožnostmi jsou v Evropě již rozsáhlé zkušenosti – viz i např. park Čtyři dvory v Českých Budějovicích, kde už od začátku je se sukcesí pracováno jako s prvkem koncepce.

·  vysídlení po 2. světové válce oslabuje identitu obyvatel s místem a navozuje pocit vykořenění. Území doposud poskytuje malou perspektivu obyvatelům. Blízkost Prahy, absence perspektivy a slabý pocit identity k místu zvyšuje tendenci k odchodu u nadaných lidí “ za lepším”. Ztráta mozků navozuje nevhodnou demografickou strukturu a podvazuje schopnost celku se vypořádat se strukturálním postižením. Celý kraj pak přirozeně zaostává za ostatními.  Jedním z hlavních bodů u jakékoli činnosti je „identifikace“. Zejména přes participační procesy. I proto jsem na začátku uvedl jako vyvažování tzv.tvrdých složek tyto tzv. měkké sociální. Je neustále nezbytné sledovat a podporovat místní, komunity, spolky, atd.  „testovací“ verze probíhá v rámci příprav na soutěž v okolí Milady.

·  nízké sebevědomí obyvatel a vnější obraz kraje utvářený stereotypy vytvářejí vnímané image výrazně horší, než jeho reálný obraz kraje.

·  pohraniční oblast definována pásem Krušných hor, sopečné České středohoří, meandry Labe či Labské pískovce v kontrastu s polabskou nížinou vytváření neopakovatelné kouzlo, které skýtá značný turistický potenciál U turistického potenciálu je určitě dobré dívat se na kraj jako na místo které by mělo být „krásné“ pro návštěvníky. Skoro důležitější mi ale přijde taková podpora míst, lokalit aby návštěvníci do kraje jezdili především protože cítí, že se tam dobře žije, že si jedou odpočinout do jiného velmi dobře a kvalitně obytného prostředí, než znají ze svých domovů.

·  V kraji sídlí university UJEP a ČVUT. Dále zde je Krajská zdravotní. Tyto veřejné instituce skýtají značný rozvojový potenciál. Prestiž a význam univerzit je třeba podporovat. Mám tendenci kvůli chybějícím oborům – architektura, urbanismus, krajina – hledat propojování s libereckou FUA. Vysokých škol je zde více, v Mostě je třeba VSČHT nebo VŠFS

·  Kraj byl po desetiletí zdrojem elektrické energie. V době po uhlí zde stále budou vybudována vedení VVN, která se dají užít pro energetiku nového věku. Rozsáhlá území po těžbě ( přes 3000 ha) budou zaplavena, vodní plochy přinášejí značný nový potenciál. Už od začátku by bylo dobré prověřovat, co z hlediska prostorových kvalit krajina snese.
Porevoluční změna a následný odliv lidi po změně struktury průmyslu způsobil i naddimenzovanost některých částí některých měst. "Sídliště jak dál?" a téma smršťujících se měst je prozatím zcela nepojmenované, natož pochopené. Co chce růst, musí se dost možná nejdříve zmenšit - jenže všechna čtyři hlavní města spíše trpí suburbanizací.
Nízká kvalita vystavěného prostředí měst přispívá k dalšímu odlivu střední vrstvy - zlepšuje se pouze v menších městech, která ovšem nemají potenciál přitáhnout terciální sféru národního významu, nebo jsou malá. Města a kraj u svých investic v tomto musí začít určovat směr, soukromé investice je pak mohou následovat - obráceně to nejde.

Vrcholová vize:

“Region rozvinul své výhody plynoucí ze strategické polohy a příkladně zvládl odklon od uhlí. Region našel svoji novou identitu v době po uhlí, vsadil na inovativní průmysly s vysokou přidanou hodnotou, inovace ve spojení se špičkovým výzkumem na místních univerzitách a turistickém ruchu. Energetický průmysl se stal udržitelným. Region  znovuobjevil svébytnou jedinečnost a monumentalitu své krajiny a se stal zdravým, prosperujícím a atraktivním místem pro život, pulzující křižovatkou prospěšnou pro celé své široké okolí .”

Hlavní obecné cíle:

·  Dokonalé dopravní napojení v rámci regionu i napojení regionu na významná nadregionální centra.

·  Vytěžená území jako zásobárna vody a biodiverzity s nadregionálním významem. Region se stane příkladem úspěšné mitigace a adaptace na změnu klimatu. Ze “špinavého kraje, čistý kraj”.

·  Turistika jako významný zdroj pro lokální ekonomiku.

·  Významný nadregionální zdroj zeleného vodíku, čisté elektrické energie a stabilizátor elektrizační soustavy

·  Vzdělávací systém s jasnou komparativní výhodou oproti ostatním regionům. Rozvoj špičkové vědy s orientací na obory s tradicí a vysokou přidanou hodnotou.

·  Vytvoření krajského inovačního ekosystému.

·  Změna image kraje. Repozicioning, Rebranding

Hlavní obecné cíle popis:

Dokonalé dopravní napojení v rámci regionu i na významná nadregionální centra.

Vize: “Kraj čerpá ze svého dokonalého dopravního propojení. Kraj má dvě významná regionální centra jejichž důležitost je podpořena přítomností významných státních institucí”

        Kraj má protáhlý, umístění hlavních sídel je determinováno krušnými horami a vytváří tak  spojující linii -“šnůru perel”. Tento přirozený layout kraje je třeba respektovat. Například nesnažit se o jedno regionální centrum, ale vytvářet regionální centra dvě Ústí nad Labem a Chomutov. Obě centra by se měla rozvíjet rovnovážně a dobře spolupracovat. Výběr regionálních center Chomutov a Ústí nad Labem potvrzují i hlavní komunikační tahy dálnice D8 z Prahy na Ústí nad Labem a Dresden a D7 z Prahy na Chomutov a Chemnitz. Pro kraj je zásadní dokonalé napojení na letiště Václava Havla a Prahu nejen dálnicí, ale zejména rychlým vlakovým

 spojením. Je třeba plně využít potenciálu vodní přepravy. Kvalitní železniční spojení bychom měli nabídnout i Karlovarskému kraji, jelikož naším zájmem je širší prosperita i okolních regionů. Každé z velkých měst má svá specifika a vyjímečnosti, které je třeba usadit tak, aby se dokázala produktivně doplňovat. Nezbytné bude hledat jak tyto procesy otevřít jinak než direktivně, nebo inženýrsky. Pokud bychom mluvili o „šňůře perel“ , tato metafora je výstižná v tom, že v náhrdelníku jednu perlu vedle druhé vnímáme že jsou „takřka“ stejné – síla je v jednotě.  Z dopravního konceptu zcela vypadly dnes dost zanedbávané oblasti, ve kterých odhadem žije okolo 100 tisíc lidí, a sice Šluknovsko a západní část okresu Louny, tedy Podbořansko a Žatecko. Dostat se dnes veřejnou dopravou třeba z Ústí do Žatce je výkon hodný půldenní dovolené

Návrh opatření :

1.     Přímé napojení sídel Ústeckého kraje prostřednictvím VRT na Letiště Václava Havla ( UL-LVH 20 minut, LVH-PRAHA HN 8 minut. Toto opatření způsobí nebývalou atraktivitu pro zasídlení businessu všech sídel napojených na VRT v regionu V případě vedení VRT přes Praha HN, s přestupem na LVH, se doba prodlouží na 1:20 hod. To naopak jednou provždy šance kraje stát se businesovým centrem výrazně poškodí, toto pochybení nepůjde napravit. V současnosti na půdě pražského IPR probíhají procesy vedoucí k vyloučení VRT z LVH. Čím dříve se podaří v rovině věcné kompletně rozklíčovat problematiku, tím lépe.

2.     Odbočka z trati ze směru PRAHA HN, LVH-Ústí nad Labem směrem na LOUNY, MOST, CHOMUTOV, KARLOVY VARY. Trať by měla mít co nejvyšší rychlost ( nad 250 km/hod). Tato trať ovlivní prosperitu Lounska, Mostecka a celého Karlovarského kraje. U VRT jako tzv. tvrdé složky bude nezbytné velmi aktivně jít do náročných měkkých postupů, které ale jako mimořádně pomalé společenské procesy mohou mít nedozírně poztivní efekty. Bude třeba prověřit, zda je technicky možné v daném regionu vybudovat za rozumných finančních nákladů takto rychlou trať, která vyžaduje poměrně rovné vedení s velmi mírnými, téměř neviditelnými oblouky. Zároveň bych se neupínal jen na Prahu, ale zaměřil bych se také na Drážďany a Berlín, protože již dnes je mnohdy rozumnější letět z DD než z PHA.

3.     Čtyřproudá silnice pro motorová vozidla (110 km/hod.) vytvářející přímé silniční spojení Liberce a Karlových varů a propojující “šnůru perel” Takové propojení podpoří spolupráci mezi Libereckým, Ústeckým a Karlovarským krajem, současně však umožní dobrou spolupráci a synergie mezi městy kraje. Mobilita pracovní síly a zdrojů je pro prosperitu kraje klíčový prvek. Ve světle tohoto požadavku je například samostatné vedení přivaděče z Děčína na D8 mimo Ústí nad Labem nesystémové a tudíž špatné. Správné řešení je čtyřproudé propojení Děčín, Ústí nad Labem ve stávající trajektorii podle Labe. Požadavek na prověření propojení D8 – Ústí a podél Labe i Děčín by mohl být součástí podkladu, který vnímám jako důležitý pro hledání zdárných návazností soutěže na okolí Milady směrem na ústí. Viz též: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/11/usti.html Není třeba budovat zcela novou silnici, stačí přebudovat stávající I/13, která již částečně funguje v režimu 2+2, a vybudovat obchvaty měst, především Děčína, přes jehož centrum jezdí veškerý tranzit od východu k D8 a opačně. Ostatně, Sudetská dálnice není novou myšlenkou :). Prioritou první pro 1/13 je průtah Bílinou. Zde je třeba tlačit na jediné smysluplné řešení tunelem pod městem. Samotné město dnes neuvěřitelně trpí rozdělením a dopravou, zároveň je tato část pro tranzitní dopravu v podstatě neprůjezdná.

4.     Tunelový čtyřproudý podjezd pod Ústím nad Labem začínající v Neštěmicích u výsypky a končící na přivaděči na D8 u Trmic. Město zabezpečí proti povodním, odstraní z města veškerý tranzit, napojí městské čtvrti na D8 a výrazně zrychlí dojezdový čas autem z Děčína na VRT, případně do Prahy. Ústí doposud nemá obchvat a veškerý tranzit  na “šňůře perel” vede centrem města. Je potřeba spolupráce Děčína a Ústí, která dnes prakticky neexistuje v žádné rovině. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o státní investici, bude společný tlak výrazně účinnější.

5.     Vnitřní okruh městem Ústí nad Labem: společně s odstraněním tranzitní dopravy přistupme k dobudování vnitřního okruhu města Ústí nad Labem výstavbou propojky mezi Špitálským náměstím a ulicí Bratislavskou, která se stane opět obousměrnou silnicí. Následně vybudujme pěší zóny Dlouhá, Pařížská, Brněnská, Churchilova. Jedním z prvních kroků KAM (kanceláře architekta města) Ústí by mělo být právě prověření této strategie. I pokud bychom ale nechali zpracovat jen problematiku krajské infrastruktury a Ústí, předpokládám že se tomuto bodu zcela nevyhneme J .

6.     Zesplavnění LABE: vybudování obou dvou plavebních stupňů na Labi v prostoru Malého Března a Dolního Žlebu. Vzdutí hladiny musí dosáhnout až pod zdymadla na Střekově a stabilizovat hladinu řeky v Ústí nad Labem na parametry, kdy může dojít k vybudování nového trimodálního přístavu v ústí řeky Bíliny. I tento přístav bychom měli prověřit co nejdříve. Je potřeba jemně našlapovat mezi extrémy na obou pólech. Tedy zavilými zastánci a odpůrci. Mezi nimi je totiž zdaleka nejvíce lidí, kteří se k problematice nijak hlasitě nevyjadřují. Zároveň je třeba jasně celou věc projednat s Německem, protože by se nám mohlo stát, že pokud Německo úpravy na Labi neprovede, že se nám tu lodě nahromadí jak horníci Cimrmanovi v dole. Případně že by rejdaři odmítali posílat do Čech lodě, protože by měli obavu, že odtud již neodplují.

7.     Trimodální říční přístav v Ústí nad Labem: Po vybudování nového tunelu pro VRT do Německa pod Krušnými horami, dojde k převedení vlakové nákladní dopravy z Děčína do železničního uzlu na Západním nádraží v Ústí nad Labem. Ve stejné lokalitě se nachází řečiště Bíliny a dálniční přivaděč na D8. Vybudujme prohloubením řečiště a vybudováním přístavního bazénu trimodální překladiště lodˇ-vlak-kamion. Následně můžeme regulovat železniční infrastrukturu na území celého města a Ústí se vedle Pardubic a Mělníku stane významným logistickým centrem oblasti. Oživení lodní dopravy bude též impulzem pro rozvoj činností v oblasti stavby a opravy lodí, což je důležité zejména pro Děčín.  Opravdu je potřeba v Ústí budovat něco, co už v Děčíně stojí? Byť s problematickým napojením kamionové dopravy, kdy nákladní auta musí jezdit centrem města.

8.     Kvalitní centrální VRT železniční uzel v Ústí nad Labem: V prostoru Západního nádraží je třeba vybudovat terminál zajišťující tyto funkce: přístup k podzemnímu nádraží VRT, povrchové nádraží pro lokální vlaky ( 5 směrů), parkoviště pro osobní auta a autobusové nádraží. Terminál je třeba vhodně integrovat do města,m jelikož se stane jeho novým centrem. Je vhodné zvážit průchod terminálem směrem k řece Bílině a vybudování přístaviště malých plavidel přiléhajícího k vlakovému nádraží. Je nutné správně koordinovat studií výstavbu terminálu, vedení VRT, říčního přístavu a tunelového přivaděče z Děčína. Analogicky je třeba pečlivě navrhnout vlaková nádraží v Mostě a Chomutově s ohledem na VRT. Bez debat. Vše ideálně formou soutěží.
Most bude rekonstruovat vlakové nádraží v tomto roce se současnou dostavbou autobusového nádraží v tomtéž místě. V Chomutově proběhla debata o přesunu nádraží blíže centru města-nutno prověřit. V obecné rovině „hrozí“ že Most a Chomutov bude díky rekonstrukci na rychlejší železnici napojen dříve než Ústí

Vytěžená území jako zásobárna vody a biodiverzity s nadregionálním významem. Region se stal příkladem úspěšné mitigace a adaptace na změnu klimatu. Ze “špinavého kraje, čistý kraj”

Vize: “ Kraj je uhlíkově neutrální do roku 2050. Kraj se stal příkladem zvládnuté adaptace a mitigace klimatické změny. Do roku 2050 došlo ke stabilizaci ekosystému a druhově i populačně je celý ekosystém prosperující. “

Doba fosilní končí. Region musí najít svoje nové místo ve světě bez uhlí a bez oxidu uhličitého. Čelíme dvěma zásadním existenčním hrozbám. První z nich je rozpad ekosystému z důvodu ztráty habitatu, který se projevuje masovým vymíráním rostlinných a živočišných druhů. Výsledkem je ztráta druhové rozmanitosti. Pokud máme takové situaci čelit, budeme vystaveni potřebě vyčlenit rozsáhlé části krajiny nerušenému rozvoji přírodních systémů, Vytěžená území jsou příležitostí k vymezení takového rozsáhlého území, jelikož v zabraném území dnes nežijí lidé a infrastruktura je redukována. Druhý, momentálně více akcentovaný problém je klimatická změna, která hroutící se ekosystém dostává pod další tlak akcelerovaných změn v doposud dochovaných habitatech. Zde je třeba maximálně snížit emise skleníkových plynů a adaptovat městská sídla včetně krajiny na probíhající klimatickou změnu.  V našem regionu se jedná zejména o problém s vodou. Vlivem rozpadu malého vodního cyklu sice zůstaly srážky na původních úhrnech, ovšem vyskytují se ve formě přívalových dešťů. Půda ztratila schopnost srážky jímat, jelikož došlo k dramatickému poklesu množství organické hmoty v půdě a tím k narušení přirozených biologických pochodů. Schopnost půdy jímat vodu klesla zhruba na 1/3. Řešením je hlavně změna způsobu zemědělské činnosti, v našem regionu však můžeme s výhodou využít vytěžená území pro zachycení značného množství vody v těžebních jámách. Navržené řešení vodních děl však musí generovat co nejmenší náklady po uvedení do provozu na stabilizaci vodní hladiny, což přinese potřebu citlivého propojení děl vodním tokem a regulaci odparu vody například formou plovoucí FV. Celý kraj se musí vydat cestou k odstranění uhlíku z výroby energie, průmyslu, bydlení  a dopravy. Leadership musí převzít Ústecký kraj a následně města,

Návrhy opatření:

1.     Pro celé dotčené území je třeba vypracovat “masterplán” který identifikuje hodnoty v území, zvolí formy užití ploch, vymezí do budoucna hranice území, navrhne turistickou, energetickou, vodohospodářskou a ostatní infrastrukturu. Za takovým dokumentem musí stát multioborový team, který zajistí holistické uchopení krajiny, důkladnou ochranu území a navrhne případné vhodné využití jejích hodnot. Ano !!! první kroky od Duchcova na východ bychom měli provádět v souvislosti se soutěží na okolí Milady – využít ji jako příležitost abychom toho dali do pohybu daleko víc. Obdobně bychom ale měli začít prcovat i pokud se jedná o celý kraj – nezbtnost již výše zmíněné komplexní tzv.prostorové studie s ideálním výstupem v podobě rozsáhlého fyzického modelu. Postupně tak bude krystalizovat kde technologická opatření ano, kde ne, nebo zda vůbec (týká se i solár, nebo větrných elektráren).

9.     Vytěžená území je třeba pro účely hydrické rekultivace propojit řečištěm Bíliny do kaskádové soustavy jezer, tak aby se kontinuálně a ekonomicky mohla zajistit stabilita vodní hladiny za účelem kontinuálního doplňování odpařované vody. S ohledem na rychlost odparu až 15 m2/s bude účelné snížit odpar například plovoucími FV elektrárnami v oblastech, kde vodní plocha nebude plnit ekologickou a turistickou a jinou užitnou funkci. Zaplavená oblast bude působit jako výrazný nadregionální stabilizátor vlhkosti a podpoří malý vodní cyklus. Současně bude sloužit jako útočiště vodního ptactva. Určitě by se mělo probrat s ochránci přírody a především ornitology. Obří rozpálené plochy zabírající stovky až tisíce metrů čtverečních ptákům asi úplně moc dobře dělat nebudou. Úplně zde vypadla možnost přečerpávacích elektráren mezi jednotlivými jezery, kdy by by voda sloužila jako ohromná baterie.

3. Maximum území po těžbě ponechat přirozenému vývoji bez dalšího hospodářského využití: Sukcese je sice pomalejší proces obnovy krajiny, ovšem výsledkem je  krajina druhově pestřejší a stabilnější. Navrhuji intervenovat pouze v nutných případech, současně využít toho, že člověk toto území kvůli těžbě opustil. Využijme území jako budoucí zásobárnu biodiverzity. Pokusme se o co největší spojité území a po ukončení těžby ochraňme území jako CHKO. Obávám se, že území nesplňuje a v dohledných asi tak 100 – 200 letech ani nebude splňovat, požadavky zákona o ochraně přírody a krajiny pro CHKO. Je možné postupovat i formou malorozlohových chráněných území jako jsou například přírodní rezervace. Případně jižní část nejméně zasaženou těžbou připojit k CHKO České středohoří. Intervenovat je třeba, minimálně v počátcích, i bez hospodářského využití, příkladem dobré praxe je třeba České Švýcarsko, kde postupně nahrazují nepůvodní dřeviny a smrkové monokultury. Byť to v posledních letech nabralo zásluhou kůrovce trošku jiné tempo, než správa parku plánovala.

4. Odstranění nepotřebných pozůstatků po lidské činnosti: Ponechání značných částí území přirozené obnově neznamená ponechání pozůstatků lidské činnosti v krajině. Je třeba odstranit stavby a rezidua z území po těžbě. Odstranit úplně vše, co jen trošku připomíná těžku, je nesmysl. Těžba je součást tohoto regionu, jeho DNA a duše. Není dobré zlikvidovat vše, co nám připomíná historii. Ono se stačí podívat do Krupky. Kdyby takto postupovali, dnes nejsou v UNESCO. Naopak rozumně ponechané následky těžby mohou fungovat jako taháky. Pokud by se třeba jeden z těžebních strojů předělal na vyhlídkovou věž, mohl by směle konkurovat Bolt Tower.

5. Likvidace nebo nové užití nepotřebných staveb z území měst: S postupující transformací regionu vzniká ve městech řada objektů, které nemají žádné využití. Tyto objekty zabírají cenné místo ve městech a s ohledem na majetkovou fragmentaci a vysoké náklady na odstranění neumožňují městu tyto prostory využít pro svůj další prostor. Výsledkem je potom rozrůstání měst do svého okolí, a jakési vyhnívání měst. Dochází tak k zvyšování nákladů na obsluhu města, škodám na habitatu, přitom počet obyvatel regionu neroste. Města musí získat finanční nástroj v řádu miliard na možnost vykoupení těchto objektů a jejich zbourání, nebo zajištění nového účelu. Pravidla užití získaných pozemků nesmí být příliš restriktivní, jinak takový finanční nástroj nebude účinný. Spíše by měl kraj společně s odklonem od uhlí projít jakousi celkovou redukcí zbytné infrastruktury a uvolněním potenciálu pro svůj další rozvoj. Jednoznačně ano – místo extenzivního rozvoje urbanizace do krajiny je nezbytné investovat energii do center. V souvislosti s demografickými prognózami – které se doufejme podaří zvrátit – očekáváme vysídlování. Tomu je nezbytné přizpůsobit ubránní koncepce – viz např. : https://decinarchitekt.blogspot.com/2019/05/decin-2070.html Rozhodně souhlas, jen bych částku minimálně o jeden řád zvýšil. Není možné zastavovat louky a pole na okrajích měst, zatímco uvnitř chátrají staré areály.

6. Snížení uhlíkové stopy kraje: Kraj zavede důsledně energetický management ve všech svých budovách. Poskytne tuto platformu městům a pomůže s přenosem dobré praxe. Na jeho základě rozeběhne instalace FV elektráren, zateplení a výměnu svítidel. Cílem je snížit maximálně množství energie potřebné k chlazení a vytápění budov, provozní náklady a uhlíkovou stopu. Přechází na elektromobily a vodíkové pohony, s cílem přechodu na bezesní dopravu. Jde městům příkladem, předává dobrou praxi a leadership. Opět bych k věci přistupoval citlivě. Z velké části se jedná o historické budovy, mnohdy i od věhlasných architektů (například Zítkovo děčínské gymnázium) a určitě si všichni pamatujeme, jak dopadlo loni zateplení jedné ze škol ve středních Čechách. Strašně. Pokud FV na střechy budov, je třeba prověřit jejich únosnost. A je také třeba, aby panely byly téměř nerozpoznatelné od běžných střech, i proto, že se většinou jedná o budovy v centrech měst. Svítidla v budovách jsou dnes většinou již vyměněná, případně se na výměně pracuje.

7. Omezení světelného smogu: Zákaz směrování světel směrem do nebe. Omezení maximální intenzity osvětlení na m2 kvůli odrazu, výměna veřejných osvětlení za úsporná osvětlení  s vhodným spektrem, ideálně s regulovatelnou intenzitou osvětlení s ohledem na noční dobu a intenzitu pohybu osob v místě. Tato opatření se projeví pozitivně nejen s ohledem na intenzitu světleného smogu, ale i na spotřebě energie a provozních nákladech kraje, měst a obcí. Je potřeba se řídit normami, které přesně říkají, jakou má mít světlo intenzitu a barvu. Některé obce si naběhly a nainstalovali nevhodné lampy. Protože si myslely, že je přeci světlo jako světlo. Problémem jsou nádraží s desítkami desítky metrů vysokými stožáry. Jak se vyjádřil jeden člověk, když přijíždí někdo do Děčína, připadá si jako by vjížděl do lágru. Což je samozřejmě špatně, nádraží září na půl města. Stejně tak by za úvahu stálo omezení obřích LCD reklamních panelů, jaké jsou v Děčíně třeba na zimáku nebo na S-Centru. Ale i zde bude zřejmě třeba změnit legislativu.

8. Konec pálení uhlí: již jeden kotel na tuhá paliva zvyšuje v obydlené oblasti lokálně hladinu benzopyrenu a dalších toxických uhlovodíků až 1000 x nad povolenou hygienickou mez. S ohledem na prokázané významné negativní důsledky pálení uhlí v obydlených oblastech kraj využije svou zákonodárnou iniciativu a navrhne:

-   rovné zdanění uhlíkových paliv (uhlí, plyn, dřevo na topení) podle obsahu uhlíku v palivu za účelem srovnání situace na trhu lokálního topení - dnes je elektřina a dálkové teplo zdaněno uhlíkovou daní a zbytek paliv nikoli. Bude ale odstraněna i výjimka, která pro dálkové teplo snižuje DPH.

-   Zákaz topení uhlím a dřevem tam, kde existuje substitut ve formě dálkového tepla a nebo plynu. Výjimku bude tvořit krb na dřevo, ve kterém se nedá spalovat uhlí a který neslouží jako hlavní topný systém v domě. Přínosnější je tlačit na využívání kotlů s co nejvyšší účinností, případně umístit filtrovací zařízení na zplodiny. To vše za přispění dotací podobných těm současným kotlíkovým. Mokré dřevo v obyčejném krbu natropí daleko víc neplechy než nejmodernější uhelný kotel. Pokud se podívám do vzdálené budoucnosti, bylo by domácí kotle uhelné i plynové možné využít jako kogenerační jednotky a v rámci decentralizace energetiky v nich vyrábět elektřinu  Prostě mít doma takové své malé Tušimice, jen mnohem ekologičtější :) Tlačit v chudém regionu, jakým náš kraj je, lidi do výrazně nákladnějších způsobů vytápění mi přijde nepříliš sociální.

Turistika jako významný zdroj pro lokální ekonomiku.

Vize: “Kraj se stal vyhledávaným destinačním pobytovým turistickým cílem, setrvale roste počet turistů a délka průměrného pobytu turistů. Turistika se stala vedle průmyslu s vysokou přidanou hodnotou a výzkumu třetím nosným pilířem lokální ekonomiky”

    Turistika je jedním z potenciálně významných zdrojů příjmu ekonomiky kraje. Identifikujme a propojme významné krajské destinací cíle. Zaměřme se na prodloužení délky pobytu turistů v místě. Spojme turistické destinace do funkčních celků, které se navzájem podporují. I vytěžená území se mohou stát významným turistickým cílem, proto je třeba rekultivovaná jezera vybavit infrastrukturou pro sport a volný čas (inlajnová a cyklodráha okolo, pruh na běhání, lavičky na odpočinek, sociální zařízení, přístřešky, parkoviště). Naopak v případě vymezení rekultivovaných úze mí pro funkce zachování biodiversity je dobré turistickou infrastrukturu uvážlivě omezit a zajistit tak klid pro ostatní živočichy. I pokud jde o turistický ruch je třeba hned od začátku analyzovat a rozlišovat jeho ekonomické potenciály  -liší se velmi (levné hotely obsluhované levnou námezdní pracovní silou prosperitu nepřivedou, byť jich může být mnoho). Je to prostě na startegické profíky. Turistické destinace není třeba spojovat, již spojené jsou. Kraj má projekt Brána do Čech, který zastřešuje čtyři destinační agentury – České Švýcarsko, České středohoří, Poohří a Krušné hory. Kromě toho fungují i destinační projekty přes hranice krajů i republiky. Pozor ale na overturismus, ten dokáže zničit cokoliv.

Návrh opatření:

1.     Identifikujme propojené projekty s vysokým potenciálem návštěvnosti, které lze i dobře marketingově prezentovat. Proveďme intervence, které rozvoj takovýchto destinacích cílů umožní. Příkladem je například zpřístupnění Šikmé věže v Ústí nad Labem. Dále například vybudování restaurace na Bukové hoře s výhledem na celé České středohoří, propojení lanovou dráhou se Zubrnicemi, propojení s Ústím nad Labem formou místní lokálky. Destinační cíle je třeba uspořádat do shluků, které je možné navštívit za jeden den. Ve shlucích je třeba zajistit odpovídající ubytovací a stravovací infrastrukturu. K tomu stačí srozumitelně prezentovat krajskou strategii podpory turistiky a identifikovat vhodné lokality pro ubytování , zbytek zajistí soukromý sektor. Již se děje v rámci Brány do Čech.

2.     Regulovat množství návštěvníků turistických destinací tak, aby nedošlo k jejich přetížení. S ohledem na rostoucí životní úroveň roste totiž i mobilita lidí a jejich schopnost cestovat za turistikou. Na druhou stranu počet turistických míst je konstantní. Z toho důvodu nutně dochází k přetížení zejména prémiových destinací turisty. Řešení je zpoplatnění a nutnost rezervace místa pro vstup dopředu. Vybrané peníze by měly jít dílem kraji a dílem samosprávám na plošné financování rozvoje turistické infrastruktury a místní občanské infrastruktury. S regulací absolutní souhlas. Ale i zde bude pravděpodobně nutné změnit legislativu, pokud se bude uvažovat o vstupném. Vybrané peníze nemohou jít dílem samosprávám krajským a obecním. Drtivou většinu lesů (a o ty většinou jde) vlastní stát, něco málo obce a něco soukromí vlastníci. Kraje nemají prakticky nic, není tedy důvod, aby z takového vstupného měly příjmy. Nekryjí ani náklady spojené s pobytem turistů v dané lokalitě, ty jsou opět na obcích. Pokud by se ke vstupnému přistoupilo, vždy to musí být se souhlasem vlastníka. Část peněz by potom mohla jít formou určitého poplatku obcím, třeba jako je to u pobytového poplatku. Poměrně jednoduché by to mohlo být v národním parku, kde by vstupné bylo příjmem správy, která by jej pak investovala zpět do národního parku.

3.     Významné liniové stavby pro cyklistku a inline bruslení: Labská cyklostezka je příkladem příznivého dopadu cyklostezky pro rozvoj turistiky. Je třeba rozvíjet systém cyklostezek a inlajnových drah a současně zajistit jejich napojení do měst a propojení mezi sebou, včetně napojení na další infrastrukturu. Všechny liniové stavby tohoto typu musí mít hladký povrch a příznivé poměry pro klesání a stoupání z účelem zajištění bezpečnosti. Příkladem nesprávného provedení je cyklostezka v Ústí nad Labem, kde je zvolen povrch ze zámkové dlažby a kde existují úseky obtížně sjízdné na inlajnech.  Z stejné peníze tedy vytváříme něco, co má jen poloviční užitnou schopnost. Hladký povrch a dostatečnou šíři a únosnost pro případ, kdy bude potřeba zásahu IZS. Rozsekanej cyklista uprostřed lesa, kam dojede sotva cyklista, není úplně snem záchranářů. Poměry stoupání a klesání bych úplně neřešil, obzvlášť ne u nás, kde ani náměstí nemáme na rovině :)

4.     Jednotný systém značení turistických tras koordinovaný kanceláří hlavního architekta kraje. Dnes dochází k nejednotnému stylu značení a vybavování turistických tras a destinací výsledkem je objektová kaše v destinacích bodech. Odpudivým příkladem je destinací bod pod Benešovým mostem v Ústí nad Labem, kde každá instituce zvolila jiný design vybavení místa. Jednotný systém značení turistických tras funguje už více než 100 let, spravuje jej KČT. Pokud jde o trasy po lákadlech ve městech, nechal bych to na nich tak, aby to zapadlo do jejich grafického vyjádření. Není třeba vytvářet celokrajský systém, který by řadě měst byl proti srsti, takže by s jeho aplikací nechvátala, možná jej i bojkotovala.

5.     Zapojení vytěžených území do systému cyklostezek: Součástí masterplánu vytěžených území musí být návrh vhodného napojení těchto území na systém cyklostezek. Pokud to situace dovolí, měly by součástí plánu rekultivace a resocializace vytěžených území být infrastruktury cyklostezek a inlajnových drah a vybavení pro turistiku.

6.     Krušnohorská cyklostezka: Zrušená kozí dráha z Děčína nabízí možnosti využít svůj profil pro pohodlnou cyklostezku spojující něčím s Krušnými horami. Výhodou je, že Děčín již protíná významní Labská cyklostezka. Proto je třeba dbát na dobré napojení těchto dvou děl. Vybudování krušnohorské cyklostezky povede k rozvoji turistiky v celé oblasti. Pokud mají města a obce přínosu využít, musí být vždy řešena napojení do daných měst. Děčínské preference – vybudování lávky přes Labe pod zámkem – pro pěší a právě i cyklisty plus adekvátní propojení a zázemí kozí dráhy.Kozí dráha není zrušená. Její případné zrušení je běh na dlouhé roky, podléhá správnímu řízení, musí se k němu vyjádřit poměrně dost orgánů včetně armády, schválit ministerstvo a vláda. V Děčíně je také cyklostezka Ploučnice mířící z Děčína do Libereckého kraje. Pokud by došlo k likvidaci Kozí dráhy, případně jinému napojení stezky směrem do Krušných hor, vznikl by v Děčíně kříž cyklostezek, který by nabízel poměrně široké spektrum možností. Po cestě by bylo možné využít například zázemí nádraží v Jílovém nebo na Telnici, kde by mohly vzniknout turistické hospody podobné té v Děčíně na Starém Městě.

Významný nadregionální zdroj zeleného vodíku, čisté elektrické energie a stabilizátor soustavy.

Vize: “V Ústeckém kraji se vyvíjí vodíkové technologie pro celý proces výroby, komprese, přepravy, skladování a užití. Ústecký kraj jako výrobní základna zeleného stlačeného a kryogenního vodíku. Ústecký kraj jako baterie ČR stabilizující energetickou soustavu. Ústecký kraj vede špičkový výzkum v oblasti vodíku, biotechnologií pro jeho výrobu a v oblasti skladování energie a stabilizace soustavy. “

      Ústecký kraj je po dlouhá desetiletí zdrojem elektrické energie a surovin pro celý stát. Na území kraje se nachází tepelných elektráren například Tušimice, Ledvice, Počerady, Prunéřov a dalších. Z tohoto důvodu zde existují tranzitních vedení na hladinách VVN. Současně se zde nachází významný chemicko-technologický komplex na zpracování ropných produktů. Společně s odklonem od spalování uhlí a ropných produktů dojde k nástupu elektromobilityv důsledku dojde ke zvýšení spotřeby elektrické energie a k raketovému růstu poptávky po vodíku společně. Ústecký kraj může s výhodou využít části zaplavených území po těžbě k instalaci plovoucích vodních elektráren. Některé části rekultivovaných území budou vhodné pro fotovoltaiku instalovanou na zemi, ale i agrofotovoltaiku (pro snížení větrné eroze a zvýšení lokální vlhkosti. Tyto nové lokální výrobny budou spojeny v rámci lokální distribuční soustavy s výrobu vodíku formou elektrolýzy. V případě vysoké poptávky po elektřině bude elektřina přivedena do sítě, naopak v případě přebytku výkonu lze přebytečnou levnou elektrickou energii zužitkovat právě při výrobě vodíku. Vodík dále bude vytlačen do distribuční soustavy jako příměs plynu, případně poslouží v chemickém komplexu jako surovina. Dále bude již jako stlačený nebo zkapalněný plyn distribuován jako palivo pro dopravu. Plovoucí FV elektrárny mohou dosáhnout výkonu až cca 2 GW.  V oblasti vytěžených území je též třeba sledovat možnost umístění menších přečerpávacích elektráren. Jedna v lokalitě lom ČSA, jedna v lokalitě Milada. S ohledem na setrvalý pokles ceny bateriových úložišť a rostoucí investiční náklady na budování přečerpávacích elektráren je  však třeba důkladně prověřit rentabilitu. Další dimenzí rozvoje jsou velká bateriová úložiště energie v lokalitách vyvedení výkonu distribuční sítě (dnešní tepelné elektrárny). Dále je třeba zvážit aplikaci metalizačních jednotek, které v případě přebytku energie v soustavě (množství hodin za rok se bude zvyšovat) provedou syntézu metanu, který může být vytlačen do tranzitních plynovodů vedoucích územím. Limitem bude schopnost ekonomicky jímat CO2 ze vzduchu, či jiného zdroje. Další možnosti jsou výroba metanolu, či dalších sloučenin v bioreaktorech za přítomnosti enzymů využívajících sluneční záření. TYto sloučeniny mohou být opět surovinou v chemickém komplexu pro výrobu pohonných hmot, plastů a dalších chemikálií. Mnohem výhodnější než obrovské odporné lány fotovoltaik se mi zdají lokální jaderné zdroje (ano, koukám do velmi vzdálené budoucnosti, vím :) ). Anebo klidně i klasická JE. FV není společně s větrnými elektrárnami bohužel schopna dodávat po uzavření uhelných elektráren dostatek elektřiny. A především dodávat spolehlivě. A to ani při využití lokálních bateriových úložišt. Navíc co si budeme namlouvat, výroba a likvidace panelů pro solár také není úplně ekologická.

Návrh opatření:

1.     Zakotvit tento záměr a komunikovat směrem k vedení státu. Dosažení širšího koncenzu.

7.     Vytvořit řadu experimentů a pilotních projektů ve spojení s místními universitami, které budou lokalizované v našem kraji.

Příklady pilotních projektů :

·  Hydrolýza vody o rozměru 1-25 MW poháněná FV elektrárnou dodávající vodík do chemického komplexu.

·  Kapacitní bateriová úložiště spojená s výzkumem virtualizace a regulace soustavy

·  Metanizační jednotka využívající vodík a odpadní CO2 pro výrobu metanu

·  Agrofotovoltaika aplikovaná na půdy zatížené větrnou erozí, porovnání výnosů s a bez agrofotovoltaiky

·  Plovoucí fotovoltaické elektrárny různé typy o výkonu cca 1 MW s cílem nalezení optimální konfigurace pro vytěžení potenciálu vodních ploch. Vyhodnocování dopadu na odpar vody.

·  Výzkumné projekty optimalizace průmyslových procesů se zaměřením na snížení energetické náročnosti a uhlíkové stopy.

·  Výroba metanolu, či jiných uhlovodíkových sloučenin na bázi enzymů a bioreaktoru.

·  Výzkum zachytávání CO2 ze vzduchu

·  Aplikace nanotechnologií například pro separace pyrolízních plynů

3. Na základě řady pilotních projektů vybudovat důvěryhodné vztahy s průmyslem a rozvinout vysoké školství tak, abychom osvědčené technologie mohli následně škálovat na požadovaný výkon a rozsah.

4. Vodíková platforma, která vznikla na území kraje pomáhá vyhledat, koordinovat a rozeběhnout řadu konkrétních projektů mezi svými členy tak, aby byl naplněna vize této kapitoly.

5. Těžba a zpracování Lithia na území kraje: Pokud dojde k zahájení těžby Lithia, je třeba zajistit, aby na území kraje došlo i k jeho zpracování do produktu s co nejvyšší přidanou hodnotou, nikoli pouze do podoby suroviny. Pro vývoj technologií opět budovat expertizu na úrovní místních univerzit.

Vzdělávací systém s jasnou komparativní výhodou oproti ostatním regionům. Rozvoj špičkové vědy s orientací na obory s tradicí a vysokou přidanou hodnotou.

Vize: ” studenti škol na území kraje si v průběhu studia osvojí komunikaci ve třech jazycích ČJ, NJ, AJ. University na území kraje se provádějí špičkový výzkum v oborech s vysokou přidanou hodnotou a tradicí v kraji. Počet studentů rychle přesáhl trojnásobek stavu roku 2020. University jsou přítomny v obou regionálních centrech. Z regionálních center se stávají univerzitní města a univerzity vytvářejí významný ekonomický přínos pro celý kraj z důvodu vybudování symbiontů s inovativním průmyslem s vysokou přidanou hodnotou. Do regionu za tímto potenciálem přicházejí inovativní firmy”

     Žijeme v oblasti Sudet, jednou z hlavních příčin zaostávání regionu vedle dopravního stínu a odlivu mozků z důvodu absence atraktivní vize kraje je periferní efekt. Periferní efekt je komparativní nevýhoda s ostatními regiony, které je způsobena absencí synergií s přeshraničním regionem z důvodu jazykových a kulturních odlišností. Ostatní regiony, které jsou obklopeny méně odlišnými regiony takovou konkurenční nevýhodu nemají. Nevýhoda se však může změnit ve výhodu. ČR je totiž v oblasti vývozu významně závislá na Německu.  Pokud odbouráme jazykovou bariéru, podpoříme mobilitu pracovní síly, ekonomickou výměnu a do značné míry i periferní efekt. Odlišnost přeshraničních regionů se stane zdrojem inovací. Z komparativní nevýhody se rychle může stát naopak konkurenční výhoda regionu.

Návrh opatření:

1.     Školství na území Kraje bude nastaveno tak, aby zajistilo mimo odborné, teoretické přípravy a odpovídajících dovedností žáků i jejich schopnost běžné komunikace němčině a angličtině. Angličtina je globální komunikační jazyk ve kterém se publikuje. Němčina je jazyk našeho souseda, který navíc je pro naši zemi největším obchodním partnerem. Další jazyky pak umožněme studovat navíc jako volitelné. Opatření musí být součástí komplexu opatření, samostatné by pouze urychlilo odchod našich lidí o které bude zájem.

8.     Obdobný projekt, zrcadlově obrácený iniciovat na saské straně. Periferní efekt postihuje obě strany hranice stejně.

9.     Kraj a univerzity by se měly zaměřit vedle humanitních věd a učitelství na nosné obory s vysokou přidanou hodnotou. Tyto obory se pak stanou vlajkovými loděmi univerzita zdrojem jejich renomé. Renomé bude hybatelem změny image regionu a zdrojem růstu zájmu o studium v našem regionu. Zaměření na tyto oblasti:

·  Nanotechnologie (pokročilá chemie): Obor s obrovským potenciálem rozvoje. Vedle libereckého kraje, který se specializuje spíše na vytváření vláken se specializujme na aplikaci války, zušlechtění, specifické vlastnosti, membrány, povrchy ale i nanobiotechnologie a další oblasti tohoto širokého oboru. Nanotechnologie jsou přirozeným moderním pokračováním tradiční orientace regionu na chemii.

·  IT jako spojující kompetence: Cílem je doktorské studium IT ze zaměřením na AI, big data a IOT, využít synergií nejen s firmami ale také s Krajskou zdravotní jako významným hráčem v regionu.

·  Vodíkové technologie: opět se jedná o pokročilou chemii, pro tu máme jak energetickou tak i zpracovatelskou základnu. Směry zkoumání jsou kryogenní vodík a hydráty vodíku, biotechnologie CO2 Capture na bázi enzymů a slunce a další slibné směry v této oblasti.

·  Autonomní mobilita:  zaměření na vývoj a výzkum autonomních řídících systémů. baterií, pohonů designu vozidel, telematiky. Pro autonomní mobilitu budeme potřebovat vybudovat testovací polygony. V současné době jde zejména o lokalitu Ústí nad Labem, úsek dálnice D8 mezi Ústím a hranicemi. V Ústí nad Labem je třeba zejména uvedení polygonu do dobrého stavu ( značení, povrchy, přechody), pokrytí 5G, digitální dvojče městských částí polygonu. Důkladná propagace. Tvoření polygonu ve spolupráci s uživateli. Například VALEO.

·  Potravinářství a zemědělství – z našeho kraje pochází většina světově proslulého chmele a unikátní minerální voda (Sazz a Biliner premium, jsou světově prémiové značky ve svém oboru) - 

Vytvoření krajského inovačního ekosystému

       Vize:” kraj sadou opatření vytvořil podmínky pro rozvoj inovativního ekosystému, který se ve spojení se strategickou polohou kraje rozvinul do podoby českého Silicon Valley. Přitažlivost ekosystému přivedla do kraje globální hráče, kteří zde rozvíjí svoji vývojovou základnu. Inovační ekosystém se stal významným ekonomickým motorem kraje”

    Spolu s rozvinutými univerzitami je třeba pro funkční inovativní ekosystém zajistit identifikaci a zachycení talentů a rozvoj jejich nových kompetencí i v dospělé populaci mimo školní docházku, jelikož mnoho technologií a zařízení v době výuky prostě nebylo k dispozici. Dále je třeba podporovat vznikající startupy a sdružovat je do komunit, kde mohou získat potřebnou pomoc, integrovat se s ostatními a akcelerovat svůj rozvoj. Tyto aktivity výrazně zvyšují pravděpodobnost úspěšného založení nových firem a jejich úspěšný průchod kritickými fázemi. Funkční inovativní ekosystém pak není jen ekonomickým motorem pro místní ekonomiku dramaticky zvyšujícím atraktivitu a retenční schopnost kraje pro mozky, ale je současně neodolatelným lákadlem pro inovativní firmy. Například lokace pro Tesla GIGAFACTORY 4 byla vybrána s ohledem na funkční startupový ekosystém v Berlíně.

Návrh opatření:

1.     Síť regionálních co-workingových center: vybudujme v každé perle na šňůře jedno co-workingové centrum. ICUK povede v těchto centrech svoje krajské programy a zajistí jejich spolupráci například prostřednictvím vzájemného si uznávání si členství pod dobu 10 hodin měsíčně. Zadávání obsahu včetně zajištění financování obsahu.

10.  Síť fab-labů: na jednom místě ve městech se soustředí technologie, které nejsou běžné populaci dostupné například 3d tisk, laserové řezačky, NC stroje, díly na IOT, nahrávací studia pro YouTube a další. Místo a stroje jsou přístupné veřejnosti, která projde zaškolením na konkrétní stroje a zařízení. Po složení certifikované zkoušky může dotyčný stroj užívat. Infrastruktura funguje 24-7. Podle výše členství (nízkoprahové) si členové mohou na strojích vytvořit co chtějí. Výsledkem je rostoucí komunita občanů, kteří v průběhu života získají nové kompetence k obsluze strojů a zařízení, v oblasti programování atd. Je účelné mát takové centrum v každé perle na šňůře, je účelné zajistit přenosnost certifikátů a diversifikovat strojní a přístrojové vybavení FAB-LABů v jednotlivých městech. Občané mohou mezi fab.laby přecházet za účelem užití specializovaných vybavení.

11.  Akcelerace a mentoring: úspěšní podnikatelé ve spolupráci s ICUK a co-worky budou dělat mentoring a akceleraci startupům.

12.  Rehousing startupů: například prostřednictvím SMART MOBILITY HUB vytvoříme podmínky pro relokaci startupů do jedné lokace. Kritická maska startupů vytvoří kumulaci talentů a přiláká další a další inovativní firmy. To je další způsob jak zažehnout inovativní ekosystém.

13.  Rehousing lidí: formou stipendií na dobu jednoho roku přilákáme do regionu specifické talenty, které budou lákadlem pro firmy. Inspiraci lze nalézt  na www.tulsaremote.com. V prvním kole lákali do města na roční stáž 100 talentů. V druhém kole již 250 lidí.

14.  Přeshraniční partnerství s universitami, společné projekty na společných tématech. Právě přeshraniční synergie mohou být hlavním důvodem úspěchu projektu.

15.  Společná přeshraniční rozvojová agentura: Přeshraniční spolupráce potřebuje projektové řízení a koordinaci projektů a správný management.. Projekty budou spadat do oblasti rozvoje jazykové výuky ( výměny učitelů, stáže), koordinace podpory na obou stranách hranice, přenos kontaktů a know how. Rozvojová agentura by měla být financována a řízena napůl vedením přeshraničních krajů.

16.  Rozvoj a partnerství s Prahou, Dresdenem, Chemnitzem, Karlovy Vary a Libercem: Kraj by měl cíleně rozvíjet vztahy s okolními významnými městy a rozvíjet společné oblasti zájmu. Praha - rychlovlak na letiště, společné projekty s pražskými univerzitami, rozvoj činnosti ČVUT Dopravní v Děčíně, Dresden: Elektromobilita a autonomní mobilita, napojení na Letiště Václava Havla na VRT, jazykové vzdělávání spolupráce univerzit, společný inovativní ekosystém. Chemnitz - spojenectví s Chomutovem, vytěžená území, spolupráce univerzit. Karlovy Vary: rychlá spojení na LVH a PRAHU, společná koordinace aktivit za účelem vyvedení krajů z problémů. Společný projekt silnice pro motorová vozidla, výměna dobré praxe. Liberec: propojení silnicí pro motorová vozidla, spolupráce v oblasti nanotechnologií projekt společný branding “NANO je na severu” , významná instituce.

Změna image kraje - rebranding, repozicioning

Vize:” Občané jsou hrdi na změny v kraji a vidí v kraji sebe i svých dětí. Kraj má dobrý zvuk a často je dáván za příklad zvládnuté transformace regionu. Do regionu se z toho důvodu stěhují lidé hledající novou perspektivu.”

Pokud se zeptáte občana kraje na názor na kraj, většinou se setkáte s kritikou a podceňováním. Pokud se zeptáte občana ČR na Ústecký kraj, akcentuje zaostalost a další stereotypy. Pokud takový člověk do kraje zavítá, většinou je příjemně překvapen a chce se znovu vrátit. Pokud přijede cizinec do Ústeckého kraje je v prvé řadě překvapen dramatickou krajinou a krásnou přírodou. Pohled na Ústí nad Labem očima cizince je překvapující, jelikož akcentuje meandr Labe a zelené město. Je zjevné, že vnímání usedlíků je zkreslené problematickým vývojem a není objektivní, Vnímání čechů z jiných regionů je zjednodušené a zkreslené myšlenkovými stereotypy. Bohužel takové vnímání u usedlíků zvyšuje pravděpodobnost odchodu a u ostatních vytváří bariéry příchodu. Celková image kraje značně podvazuje turistický potenciál.Upozorňuji na podcenění skutečné rozmanitosti kraje. Zejména pak obecně pozitivně vnímaných „věcí“ jakými jsou zemědělství a přírodní bohatství. Most stran mladé generace zažívá renesanci v chápání budov 80tých let-má potenciál být jediným městem Čr na jezeře (ne s jezerem poblíž) a je suveréně nejzelenějším městem v Čr (možná bohužel – „zeleň“ ). Žatec-světové centrum chmele (do budoucna možná i UNESCO) – přesto je z českým pivem spojována pouze Plzeň. Bílinská kyselka má ve světě jedinou konkurenci – vodu z Vichy a je tak i na prémiových trzích vnímána(ne však v Česku). Čili neklást důraz pouze na transformaci a „nové“, ale i na zapomenuté avšak stále přítomné poklady

Navrhovaná opatření:

1-přejmenovat kraj na Severočeský

2- pokuď nemíjí být 3 ze 4 velkých měst (Chomutov/Most/Ústí) – a tím celý kraj, vnímána negativně(ošklivá), musí se především změnit jejich vlastní vnitřní prostředí, protože objektivne prostě jsou(ošklivá) zanedbaná, neudržovaná, veškeré zásahy do nich probíhají zcela nahodile a neodborně. Chápu, že je to úlohou jednotlivých samospráv. Až na malé vyjímky téměř nikdy se výstavby čehokoliv neúčastní architekti. Zde musí jít kraj příkladem městům, města pak soukromníkům.

1.     Image kraje je řízena krajskou agenturou, která zachycuje impulzy pro komunikaci, vytváří komunikační a mediální strategii a řídí rebranding a repozicioning kraje.

10.  Přes intervence do turistiky identifikovat a vytvořit destinační shluky ( mikroregiony, které se vyplatí navštívit na jeden den, definovat komunikační strategii pro podporu a branding těchto mikro mikroregionů, zvolit turistický pozicioning kraje jako celku. Zřejmě  směrem k malebnosti, dramatičnosti, samotě, přírodě. Akcenty sopečného středohoří a pískovců. Už existuje, viz výše.

11.  Identifikovat cca 5-6 highlightů kraje a podpořit je investicemi. Následně na nich postavit komunikační strategii.

12.  Zvýšit turistický ruch a prostřednictvím zážitku turistů bourat myšlenkové stereotypy ve vnímání kraje. “Zaostalý a špinavý kraj” nahradit za “ je tam nádherně, chci se tam vracet a procestovat ten kraj. Do toho kraje jsem se zamiloval”. Nezvyšovat, turistů je tu víc než dost. Udržet a podojit. Jen do Českého Švýcarska ročně přijede 750 tisíc až milion lidí,z velké části czinců. Bohužel, většinou jsou to řízkaři, kteří ráno vyjedou, v lepším případě vlakem, a večer jedou domů. Je potřeba je zde udržet a nechat je u nás utrácet. Jednodenní turista je turista k ničemu, ten regionu nic nepřinese, kromě nákladů a starostí.

Klidně zvyšovat-ale směřovat i do jiných směrů – nabízet tak větší rozmanitost. Turista by mohl projet celý kraj v několik dnech se sběrem „bodů zájmu“ s pomocí partnerských „atrakcí“ hotelů, kempů. Lze zde trávit více času i když každý den v jiném městě. Z Českého Švýcarska, přes Krupku,uhelné safari, skok padákem v Mostě a nejdelší slingline v Evropě až do Žatce. 

13.  Benefity turistického ruchu se projeví v místních ekonomikách růstem příjmů z turistiky.

14.  Důkladná medializace všech úspěchů kraje, jasná komunikace strategie, akcenty na highlighty “odcházíme od uhlí”, jezerní krajina, návrat k přírodě, špičkový výzkum se děje na severu, probouzející se inovační tygr, vodíková velmoc, uhelný region se změnil v region bez uhlíkových emisí. Je třeba posílit oddělení mediální komunikace na kraji, nyní tam jsou čtyři lidé, což je naprosto nedostatečné, pokud by se jim ještě tímto způsobem navalila práce. Zároven je třeba dělat společné mediální výstupy kraje, UJEP, ICUK...

15.  Zajistit přítomnost významných státních institucí v regionálních centrech kraje. Například Ministerstvo Průmyslu a obchodu, některé státní agentury důležité pro průmysl, chemii, energetiku, nový justiční palác. Instituce národního významu podporují podobně jako Brno má Ústavní soud.  Umístění státních institucí nejen provede transfer státních prostředků na mzdy úředníků do kraje, ale také potvrdí statut obou center Ústeckého kraje a zvedne kraji sebevědomí. Umístění významných institucí je myslím “ povolená forma dopingu státem “ k tomu, aby se kraje nadechly a rozeběhly. Má kraj vhodné prostory? Pokud ano, je potřeba je aktivně nabízet. Nestačí říkat my bychom chtěli ten a ten úřad. Nebo nějaký úřad, nám je to vlastně fuk. Myslím si, že by třeba byl v tomto směru krásně využitelný „mrakodrap“ ústecké chemičky, který z velké části zeje prázdnotou a pořádně se neví, co s ním. Ten by ale samozřejmě bylo třeba vykoupit.Ano jednoznačně - Toto samozřejmě platí i pro Mostecké SHD – 4. nejvyšší budova ČR . Rozhodně smysluplnější sídlo pro MMR než Václavské náměstí. V obecné rovině se takto dá dostavět kompletní Mostecké centrum-zasíťovaného místa máme dost.

Pokud jde o prezentaci, již nyní můžeme začít – viz propagační brožurka „Pohornická krajina karvinska“.

Co se image týče-nepodceňoval bych sport. (Ostrava-zlatá tretra,daviscup,ms v hokeji). Zvážit podporu Litvínovského hokeje a Teplického fotbalu a zpětně využít jejich mediální zásah do Čr? 

Férová  distribuce finančních prostředků ze státního rozpočtu

( doplní Filip Ušák)

Ač netuším co zde bude nicméně – příjmy úhrad za dobývání nerostů do Mosteckého rozpočtu jsou 7mil Kč(stejně jako poplatek za psy a užití veř. prostranství) Asi neexistuje očividnější nesmysl. Zde je třeba znovu tlačit na změnu poplatků v Horním zákoně.

Vize:

Návrh opatření: