Kraj a jeho obce

Zaměřením na drobné obce a města, vedoucí ke spolupráci při zadávání veřejných architektonických soutěží

(1/4/2023 OB)/

Metoda přístupu k osídlení v kraji by měla vycházet z práce městských/obecních architektů. Nejprve zmapujeme celý kraj se zaměřením především na malé a střední obce, včetně alespoň informativního zmapování zázemí lomů, které bude podrobněji součástí následných  jednotlivých rozsáhlejších studií. Cílem tu bude vytipování několika obcí, míst, kterými se budeme následně zabývat podrobněji. Budeme projednávat možnost spolupráce při definování zadání a hledání konkrétních zadání pro řešení formou architektonických soutěží. 

Nejprve předběžné rozvržení celého kraje: a)posttěžební oblasti, b)Krušné hory, c)šluknovsko, d)děčínsko, e)České Středohoří, f)litoměřicko, g)žatecko a lounsko - poohří, h)podbořansko.

V závěru je (předběžně) několik vytipovaných obcí, se kterými by bylo možno začít. Pokud do těchto obcí půjdeme, bude to už s tím, že dokážeme pomoci například se získání finančních prostředků na uspořádání takové soutěže – zajištění finančních zdrojů na soutěže jsme řešili cca před dvěma lety a již by to mělo být v „procesu“. Z peněz čtvrtého pilíře bude financována pouze konzultační činnost při úvodním definování zadání, problémů k řešení, nebudeme financovat práci vlastního vysoutěženého organizátora soutěže. 

Předběžně – mělo by se jednat patrně především o kultivaci veřejného prostoru obcí, nebo nějaké důležité vypointování veřejného života v obci budovou.  

Poznámka - přístup bude obdobný jaký připravujeme při zadávání “velkých studií” v posttěžebních oblastech, jen v adekvátně menším měřítku. U těchto “velkých” studí aby byly vstuktu “transformační” bude do nich nezbytné koncentrovat veškeré problémy vždy dané oblasti, abychom neříkali - “to neřešíme, to řeší tamten, nebo tamten”. Problémy krajiny, osídlení, sociální, zhodnocení potenciálů atd.

 

ADD A) POSTTĚŽEBNÍ OBLASTI, DŮL PO DOLU OD ZÁPADU KRAJE poznámka: zatím jen okrajově, obce v této oblasti budou řešeny v rámci jednotlivých rozsáhlých studií. Důležité bude ale třeba už nyní rozlišit, zda péče  o obce v zázemích dolů se nějak řádově neliší od „těch ostatních“obcí. V zázemích dolů nikde neprobíhají soutěže, nejsem si vědom, že by výběrka byla zaměřena na kvalitu.:

DŮL NÁSTUP poznámka: pro vstup do problematiky bude dobré spolupracovat s arch Wiczszoriovými, kteří oblast velmi dobře znají. Následuje popis obcí zatím jen předběžně  Droužkovice, Březno, Tušimice, Na zelené ploše před vstupem do elektrárny by mi přišlo iniciační dát monumentální – i ulítlé – výtvarné dílo. Výtvarná díla - viz.poznámka v závěru. Zelená, Málkov Prochází tudy zásadní východozápadní silniční propojení kraje, úprava veřejného prostoru v jejím těsném kontextu by měla v kraji velký dosah, Černovice

DŮL ČSA poznámka: zde vše probíhá v dikci “green mindu” včetně zapojování okolních samospráv, do jaké míry zatím nevím. Horní Jiřetín minimálně zde budeme do problematiky vstupovat už teď - oslovil men kolega co zpracovává pro obec územní plán, že by do něj v souladu s názory samosprávy dali rádi požadavek na soutěž , Dolní Jiřetín, Komořany, Vysoká Pec, Jezeří

DŮL VRŠANY poznámka: zázemím tohoto lomu se krajina otevírá do rovin poohří, kde by určitě stálo zato podporovat zemědělské využití - skleníky. Určitě by stálo zato zde najít obec, kde by v tomto ohledu s nimi šlo spolupracovat už teď - třeba až někde u Ohře. Výsledkem může být obnova nějaké usedlosti s chmelnicí apod. Malé Březno, Vysoké Březno,Strupčice, Okořín,Nová Bělá, Zaječice,Vrškmaň

DŮL (JEZERO)MOST poznámka: město Most má obecně s architektonickým soutěžením problém - neproběhla soutěž na Repre, byla zrušena soutěž na Budovatelku, soutěž na park Střed z nadačního fondu Karla Komárka město “trpí” protože ani realizaci neplatí. Měl bych tendeci hledat nějakou drobnou obec v okolí Mostu a tam začít hledat jak pomoci. Například už před časem se na mne obrátili nějací aktivisté z obce Sedlec  Růžodol, Braňany

DŮL BÍLINA poznámka: zde bych ještě doplnil péči o předpolí Teplic, která určitě nebude součástí zadání soutěže na okolí Dolu Bílina. Vlastní Teplice už o soutěžení jednají s Igorem Kovačevičem (organizátor soutěže na barák TCÚK) a na úrovni kraje s nimi jednáme ohledně soutěže na planetárium. Lákalo by mě najít obec v nějaké klíčové poloze těsně s Teplicemi související - nejlépe směrem na Krušné hory. Je to oblast, která už našimi většími studiemi řešena nebude. Okolo Teplic byly desítky dolů a těžeb (dolů Koh-i-noor) o problematice jejich začlenění do sídelních struktur svědčí současný stav spontánně zatopených jezer po dolech okolo Teplic - mám zpětn vazby že to oc nefunguje. Jeníkov - probíhá obnova obce, důležitou roli hraje stavebník Bittersmann  Ledvice, Chudeřice, Bílina, Mariánské Radčice, Lom 

MILADA (ČÁST PÁNVE MEZI TEPLICEMI A ÚSTÍM) poznámka: šlo by tu vstoupit do nějaké obce zasažené přípravou trasy VRT v oblasti Ústí nad Labem - Chlumec. Nejlépe na příkladu nějaké drobné obce, možná rovnou Chlumec, kde bude portál tunelu. Soutěž by se mohla týkat nějaké důležité společenské stavby, která by tuto infrastrukturní (VRT) stavb pro obec kompenzovala. V rámci přípravy bychom pak mohli rozvrhnout kroky vedoucí k zadání Územní studie obdobně jak to děláme ve Středočeském kraji - na to peníze dá Ministerstvo dopravy a chce ji dělat najednou pro celý Ústecký kraj. 

 

ADD B)KRUŠNÉ HORY poznámka: tvoří specifickou a dosud “neobjevenou” oblast. Naše zapojení by bylo dobré v obdobných místech, jako například v Měděnci, kde před nedávnem došlo k odstřelu unikátní těžební věže z šedesátých let. Mohli bychom tu najít obdobná místa související s těžbou a UNESCem - pomáhat na té nejdrobnější komunální úrovni k začleňování těchto památek do struktury obcí a měst. Pokud jde o UNESCO tam totiž už pozornost soustředěna je, a určitě by šlo najít na případnou realizaci i finanční zdroje. Dále - určitě by tu šlo zapojit a podpořit spolek okolo Moldavské dráhy - obnova trati na Sasko. Je tam řada polorozpadných drážních budov na okraji obcí. Pokud jde o přístup, měl bych zde tendenci podpořit něco, co už je rozjeto a dát tomu takto další rozměr. Většinou co už je rozjeto nějakým způsobem pro místní smysl dává. Blatno- aktivní starostka - paní Rabasová. Od Klády Salzmann si nechala zpracovat návrh přírodního parku. Kalek - maličká obec na hranicích kde řešili problematiku extenzivního rozvoje - parcelování rodinnými domky- jsou tak místní aktivní lidé, šlo by je podpořit. 

ADD C) ŠLUKNOVSKO poznámka: obecně oblast vnímána jako zapomenutá. Z přítomnosti NP těží především Krásná Lípa, nebo drobné obce. Nemá dosah do celého regionu - třeba Děčín svou historickou roli “být pro NP důležitý” zameškal. šlo by se ale pokusit propojit víc Děčín s Hřenskem - hlavně prací s veřejným prostorem.  Česká Kamenice – jede svou vlastní velmi dobrou trajektorií. Netřeba postrkovat. Varnsdorf – městský architekt Honza Hrouda, se kterým by šlo probrat podrobnosti místní problematiky. Před časem dělal tehdejší městský architekt hlavní náměstí a dopadlo to divně. Realizuje se tam krajská investice do areálu středních škol – bez soutěže, soustředění na město z pozice kraje, kdy by nám šlo z pohledu přípravy o “dobrou praxi” by si tak město zasloužilo. A není tam k řešení nic důležitějšího než právě náměstí.  Jetřichovice – před časem jsem s tamním starostou probíral nějakou drobnou akci ve Vysoké Lípě – nová boží muka. Těch drobných zásahů do krajiny jsme měli vytipovanou celou řadu - šlo by vymyslet “útulny” “lávky” “vyhlídková místa”.  Lipová u Šluknova - velmi aktivní místní starosta, krajský zastupitel, přes něj bude možné se dál dovídat o oblasti - info od T.Eflera. Mikulášovice Lobendava

ADD D)DĚČÍNSKO poznámka: Už jen tím jak je Děčín široce rozložen do krajiny - na okraji Děčína je řada drobných obcí s různou mírou potřeb obnovy - je toto město důležité. Navíc ho velmi dobře znám. Pro současné vedení kraje - radní Řehák - by stálo zato hledat souvislosti s obcemi při železnici Děčín - Teplice, kterou tento radní nechal obnovit. Podél dráhy je řada nevyužitých objektů. Pokud bychom zapojili samosprávy a společně hledali co kde podpořit, dávalo by to smysl. Zkusím předběžně vytipovat obce, kterých by se to mohlo týkat.   Jilemnice – studii centra už dělali upgrade arch (Lucie Kadrmanová). Centrum je vybydlené a nějaká práce s veřejným prostorem včetně baráku by tomu prospěla. Mimořádně důležité by tam byla dobrá definice zadání. V centru by mohly  být i obecní a sociální byty – téma které se postupně rozbíhá i pokud jde o dotace.  Hřensko – je obecně vnímáno jako tržiště. Řešit centrum a plochy okolo silnice až do Německa. Výhoda, že se přes Luboše dokonale dostaneme do reality. Před několika lety tam navrhovali velký objekt u vody – multifunkční přístaviště – Vlado Milunič(Tančící dům). Iniciační by bylo k tématu Labe pomáhat samosprávám jak tento potenciál - rekreační - zhodnotit. Zde by z toho dokázal těžit i Děčín. 

ADD E) ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ poznámka: rozlišoval bych část od Labe na východ a pak část od Labe na západ. Ta část na východ s těžištěm v Unhošti. Aktivity se mi tam zatím točí okolo Zubrnické dráhy. Na západě bychom nějakou drobnou obec - s výhledy na Říp - našli snadno. Milešov – Krásný zámek, viditelný už z dálnice. Dnešní využití – dúchodci - se budou stěhovat do novostavby a objekt bude prázdný. Objekt je kraje a nevím zda má už rozvržené nové využití. Je u toho i zanedbaný park. Celé by to mohlo být chápáno i jako jakási základna celé západní části Středohoří.  Žernoseky (oboje)- jsou vnímány jako centrum vína. Jinak víno by mělo být prezentováno na Litoměřickém zámku. Verneřice, Počeplice u Štětí - je tam cenná stará solnice u které není v silách obce ji opravit

ADD F) LITOMĚŘICKO poznámka: z pohledu občanských aktivit jsou tu v posledních letech viditelní Vrtáci, kteří se dali dohromady po zveřejnění variant trasy vrt územím. Této energie by bylo dobré využít. Obce spolu velmi dobře komunikují. Opět by tento přístup obce připravoval k zadání Krajinného plánu souvisejícímu s VRT, který bude platit Ministerstvo dopravy  (budou ho chtít i platit ale ne po částech, ale pak pro celý Ústecký kraj - odhad že na to dají před 10mil) .   Terezín – celé město je ikona. Situaci velmi dobře znám. Ideální by byla soutěž na celé město. Tu před několika lety nacenil Igor Kovačevič na cca 10mil. Je tam důležité začít pracovat s veřejným prostorem - ideálně soutěž na centrální náměstí, včetně řešení dopravy v klidu. Koncept této soutěže mám ji zpracovaný a průběžně konzultovaný s městem i Igorem Kovačevičem. Je tam navíc Walbert Schmirler jako městský architekt, který by vše dokázal dávat do pohybu. Důležité je tam z jedné strany opravovat bloky(Žižkovy kasárna) a z druhé strany veřejný prostor. Litoměřice – mimořádně zanedbaný areál Zahrady Čech tam by mělo smysl se soustředit. Nevím nyní jak se na něj dívá město a jaký pohled na to má kraj. Mnetěš – drobná obec pod Řípem, kde budou nyní dělat studii veřejných prostor v centru, šlo by je možná podpořit dalšími aktivitami. Znám místního aktivistu, který inicioval Krajinný plán Podřipsko  s nímž spolupracuji. 

ADD G) ŽATECKO A LOUNSKO - OBECNĚ POOHŘÍ poznámka: lokalita důležitá i z toho důvodu, že je zde hrana mezi původně českým a původně německým osídlením. Tato hrana je v osídlení dodnes patrná. Pokud bychom zde hledali obec, je právě toto moment, který bude při jejím výběru důležitý. Do případné soutěže by se koncentrovala tato problematika.   Louny – Louny jako „město galerií“. Už jsou tam dvě, možná se bude dostavovat GBR. Dlouhodobě projednáváme s vdovou po světovém malíři Sýkorovi jeho vlastní muzeum.  Předběžné místo je vedle synagogy na hradbách, což už studenti mnohokrát prověřovali. Vždy vše ale naráží na statut a vůbec jak to celé založit aby s tím Lenka Sýkorová souhlasila. Tento moment je nejdůležitější. Pokud by se jej podařilo rozpléct, vše další by šlo jako na drátkách.  Zálužice - Steklík  aktivní starostka, je to místo (Steklík) kde bude zázemí UNESCO - chmel. Steklík by si zasloužil udělat něco s náměstím (probíráno s T.Eflerem  Trnovany - obdobně jako Steklík, jen obec už spadá pod Žatec. T.Efler rozvoj obce probíral kvalitními studentskými pracemi. Postoloprty - rozpadající se zámek, obnova velkostatku probíhá místním nadšencem

ADD H) PODBOŘANSKO poznámka: pokud o nějaké oblasti nevím skoro nic je to Podbořansko. Pro mne je to oblast, která se už otevírá do plzeňska a rakovnicka. 

ADD I)ÚSTÍ poznámka: to tu dávám zvlášť. Je to hlavní město kraje. Nepůjdeme asi přímo “do města”, ale mělo by nás zajímat jeho zázemí, obce které jsou v jeho bezprostředním okolí. 

 

VÝBĚR - PŘEDBĚŽNÁ DOPORUČENÍ

Varnsdorf - Hlavní náměstí obce. Ve spolupráci s místním městským architektem bychom velmi snadno dali dohromady zadání. 

Hřensko – Soutěž by týkala veřejných prostor obce zejména související s turismem, práce s vizuálním smogem, centrem a plochami okolo silnice až do Německa. Klíčový význam v procesu by měl LP. Zná místní i problematiku, šlo by to chápat i jako přístup k obnově po požáru. Výstupem může být i přístavní molo - viz Miluničův návrh. Přes vodu bychom v rámci přípravy zapojili i Děčín. Tam je stále aktuální téma jezu. Důležité by bylo koncentrovat pozornost k Labi a lodní dopravě, ze strany kraje by to pak pozitivně vyznívalo jako pomoc obcím jak tento potenciál využít v rámci nějakých jejich konkrétních staveb.

Terezín - Ten je jednoznačný. Soutěž by se týkala hlavního náměstí a přiléhajících veřejných prostory. Zadání soutěže už zpracováno, projednáno s vedením města, je to nyní možno už jen procesovat. Byly by to levně a rychle získané body. Pro kraj by to byly i důležité rychlé body směrem ven. V době současné drahoty bytů v Praze by Terezín “vyslal signál” že se o sebe “začíná starat”. Pokud se podaří najít peníze do záchrany Žižkových kasáren - tam je řešení na úrovni státu - vytvořili bychom touto kombinací péče o blok a veřejný prostor reálné základy pro další zobytnění města. Ještě nutno dodat, že v rekonstruovaných blocích se bude počítat s určitým procentem bytů, které by měly být obecní. Tedy město do nich bude moci umísťovat lékaře, zdravotní sestry, učitelky atd…. toto zkvalitňování služeb bude mít také právě vliv na atraktivitu města z pohledu mladých rodin. 

Louny – Sýkora muzeum – nová ikona kraje. Problém se nyní především týká statusu. 

Radovesická výsypka – u silnice na jejím okraji bylo úžasné už nyní co nejdřív situovat informační objekt Transformace. Mohla by být pilotní ikona celé Transformace, bylo by dobré zadání ladit v souladu s probíhající studií na Radovesickou výsypku a v určitý okamžik by si příprava této soutěže “mohla žít vlastním životem”. 

Osek a další kláštery – to je samostatná problematika hledat jemnou linie jak k nim přistoupit. Zajímala by mě tam vazba historických staveb, ikon,  nejen na kvality veřejných prostor ale i na obnovy bytového fondu, sociální bydlení. Lákalo by mě tam k tomu přistupovat obdobně jako v Terezíně. Určitě by to celé bylo dobré probrat s “kulturní platformou” která se rozvíjí okolo radního Řeháka.  

Výtvarné dílo ve veřejném prostoru – Mohli bychom se zaměřit i na tzv. výtvarné intervene. Ve spolupráci s UJEPem jsme realizovali jeden nápis na nábřeží v Děčíně. Přišlo by mi dobré v jádru transformace jít do Ledvické elektrárny – něco jako mimina na žižkovské vysílací věži. Pokud začínáme s pilotem na Radovesické výsypce, toto by mohla být jedna z prvotních drobných realizací. Bylo by určitě možno spolupracovat i s Martinem Klodou a jeho Mořem Klidu. 

Drobné obce - postupně si je na netu obcházím, budu si muset ještě alespoň projet autem, abych pochopil atmosféru, o co se v té které obci snaží si budu muset postupně načítat a pořádat to zde po jednotlivých výše uvedených oblastech. 

Důležitý pak bude i vhled někoho, kdo se v obcích už nějakým způsobem vyzná - oslovit MASky, dúležité iniciativní aktivisty u nichž se informace scházejí - to ale zatím, jak jsem pochopil, dělat nebudeme. Tedy - u každé výše zmíněné oblasti se pokusím vytipovat jednu dvě obce. Vždy je tu důležité, aby se tím řešil nějaký z mimořádných problémů kraje - ač by to nakonec “byl jen barák”. 

 

Další důležité momenty

Bude důležité pečlivě volit, jaký symbol by transformace měla mít v Ústí jako hlavním městě kraje. Před časem jsem rozvíjel koncept vyměnitelných aktualizovaných soch na nádvoří krajského úřadu - galerie pod otevřeným nebem s vlastním kurátorem, ideálně z UJEPu. Nebo možná raději na těch ochozech směrem ke Zdaru, kam nikdo moc nechodí. 

Litvínov – koldům, Chomutov – bytovky od Bergera, Casanova a Duchcov, UNESCO – Je velice obtížně rozlišitelné, kde to vlastně je. Horní krajina, mohlo by být propojeno s Radovesickou výsypkou a tím objektem u silnice (na tom “baráčku” - infocentru -  na jednu stranu šipka s označením „Radovesická výsypka“ na druhou stranu šipka s označením „UNESCO“…. 

Centrum vína - tady by ale bylo nejdřív důležité proniknout do vinařské komunity. Své tam dle mého v minulosti hrály Litoměřice a Zahrada Čech. Bylo by dobré zjistit kdo o tom na kraji ví nejvíc. 

Přírodní ikony – Bořeň, Milešovka, Děčínský Sněžník, Říp, Porta Bohemica

Krajina - bude nezbytné nastudovat i výstupy sociologických studií věnované krajině realizované Sociologickým ústavem. Teď mám na mysli tu rozlehlou krajinu mimo posttěžební oblasti. V minulosti bylo určitě už strašně mnoho odpracováno. 

 

Ikona

 

Jak dnes může vypadat ikona, která se stane smysluplným symbolem ?  

Naše krajina jako domov pro 21.století

Ondřej Beneš 1/4/2023

Nebudeme se u ikony věnovat používání tohoto pojmu u pravoslavného nebo řeckokatolického obrazu, ale ikonu budeme sledovat zejména ve dvou významech současných, spjatých s anglosaským světem: a) označení piktogramu, malého obrázku na počítačové obrazovce, na který klikáme pomocí myši, abychom otevřeli program, který zastupuje, tedy symbolizuje. Tedy jde o Piktogramy, také se jim říká ikony, což jsou malá, silně zjednodušená vyobrazení. B) ikona se používá pro někoho, kdo je velmi známý nebo pro něco, co lidé pokládají za reprezentantaci nějaké myšlenky.

Pro oba dva zde sledované významy je společné určité „koncentrované uchopení“. Pro nás je navíc důležitý vztah ke krajině, k architektuře. Zde je důležité, že ve fenomenologickém pojetí chápeme i dům, nebo město jako něco, co „koncentruje krajinu do jednoho místa“. Dobře se to dá vysvětlit i u mostu přes řeku, který z pohledu toho kdo řeku chce překročit „koncentruje břehy do jednoho místa“. Krajina, nebo břehy, jsou pak mostem, městem, domem z pohledu běžného člověka srozumitelné, uchopitelné. Může se v ní (krajině) orientovat i identifikovat se s ní – dá se v ní pak žít. To vše nejen z pohledu zobrazení ale především z hlediska funkcí a provozu. Zobrazením a konkrétním vizuálním symbolem je pak s touto koncentrací možno daleko jednodušeji „nakládat“, o této situovanost je „možno mluvit“.  

Ikony v krajině dokážeme v Ústeckém kraji takto velmi dobře sledovat a identifikovat směrem do minulosti. Ikonou je jednoznačně hora Říp s kostelíkem. Hrad Házmburk v předpolí Středohoří, klasicistní pevnost Terezín, na které byla tehdejší doba závislá coby na ochraně z otevřené severní strany země. Pro dvacáté století a jeho socialistické budování je obdobně „silnou“ protože „pravdivou“ ikonou například objekt kulturního domu Repre v Mostě, nebo i sada brutalistních objektů při severní straně Mírového náměstí v Ústí. Za ikonu této doby, která už své místo našla i na počátku 21.století můžeme po realizované soutěži považovat objekt lázní v Chomutově, který se bude měnit na knihovnu.  

Zde nás ale především zajímá, jak a jaké ikony budovat směrem do budoucnosti  to v souvislosti s „odchodem od uhlí“ a transformací celého regionu. Jak o problému uvažovat, zda je vůbec toto uvažování vzhledem k daleko „důležitějším“ problémům podstatné.  

Ikony, symboly, v přeneseném smyslu i metafory jsou důležité pro srozumitelnost situací, společenského života. Umožňují „formátování“ reality tak, že ji všichni rozumí. Při pohledu na středověký chrám „čteme“ celou tehdejší společnost.

Z pohledu transformačního procesu by se určitě takovouto ikonou měla stát nová budova Transformačního centra. Měla by ukazovat na hodnoty, které bychom si s transformací měli spojovat – jako je využívání již existujícího a zanedbaného, technická a technologická progresivita, a pak i určitá normálnost a obyčejnost – velmi rád používám pojem „blbuvzdornost“. Ze všeho toho by mělo vyplynout, že jde o principy neexkluzivní, které se mohou stát „obecnou normou“.

Pokud jde o ikonu ve vztahu k přírodě a krajině – jsou Krkonoše nebo Šumava ikonou tak jak o ní zde mluvíme? Jsou „tou“ koncentrací, „tlačítkem“ přes které se dostaneme k dalším významům? Jsou Krkonoše nebo Šumava „reprezentantem“? Není to tak, že ikonou v Krkonoších může být Sněžka se svými objekty na vrcholu, nebo ještě lépe nedaleko ležící TV věž s hotelem a restaurací na Ještědu? Tím v žádném případě nechci ubírat krásám tamních hor, bohatosti a jedinečnosti přírody jakékoli „zásluhy“. Jen pro to, aby se něco "stalo ikonou" je třeba splnit daleko více podmínek.

Novou ikonou v ústeckém kraji ve vztahu ke krajině mohou být například drobné architektonické intervence vzešlé ze soutěže na okolí Milady a jejího vítězného návrhu. Svým tvarem odkazují k historii místa (těžební), svým významem a funkcí zprostředkovávají, činí srozumitelným nové využití krajiny. „Ukazují“ „jsou tlačítkem“ například k rekreaci. Takto může v krajině jako završení dalekosáhlých změn a úprav "fungovat" například i odpočinkový altán, nebo rozhledna. Obdobně mohou novodobé "ikony" odkazovat ke sportu, ale i k unikátnosti přírody a krajiny. Například rozhledna může na okraji významné přírodní lokality zároveň určitou cennou oblast před návštěvníky i chránit – není možno jít dále, vše je možné jen z uctivé vzdálenosti sledovat.

Vychází nám z toho, že pro jedinečnost přírody a její srozumitelnost jsou důležitá právě takováto „rozhraní“. Jejich úspěšnost se odvíjí jednak od vlastní kvality a jedinečnosti přírodních lokalit, v posledních letech čím dál tím prosazovanějších "sukcesních ploch". Pak ale i od pečlivého situování těchto míst v takových lokalitách, které jsou „dobré“ i s ohledem k již existující, nebo zamýšlené urbánní struktuře krajiny. Pokud jsme v oblastech výsypek, kde až nyní mluvíme o „návratech“ do struktury osídlení, půjde obdobně jako v případě okolí Milady o „budování“ takovýchto nových urbánních vztahů.   

Přírodně krajinářská práce vedoucí ke kultivaci přírodních hodnot krajiny "rekultivace", má své kořeny v šedesátých letech a je spjata zejména se jménem ing. Stanislava Štýse a do dnešních dnů se kvalita tohoto přístupu stále zvyšuje. Přístup z druhé strany, ze strany měst a sídel, urbánních struktur, souhrnně řečeno s resocializacemi, v ústeckém kraji tradici adekvátní počátku 21.století zatím nemá. Téma resocializace velmi úzce souvisí s tendencemi, trendy a zákonitostmi, kterými se společnost a kultura v té které době realizuje domy, městy, institucemi. Na „vrcholu své doby“ tak je možno chápat v šedesátých let přístup, vedoucí v Mostě na výsypkách k realizaci hyppodromu, autodromu, golfových hřišť. Pro počátek 21.století se tento přístup nejlépe vytváří procesy v okolí jezera Milada – od širokých analýz, participací, hledání vazeb a vztahů, přes společenský konsenzus obcí vyjádřený Memorandem až po architektonickou soutěž s kvalitním zadáním, kvalitními týmy, porotou i výsledkem.

Je jasné, že v západní části Mostecké pánve, kde se dosud těží, a kde bude daleko větší akcent na sociální problematiku – a otázku pro koho „krajinu na výsypkách“ budeme vytvářet - je situace jiná. Rovnice, ze které mohou být generovány novodobé „ikony kraje“ ale nadále na jedné straně bude mít přírodu a krajinu, na straně druhé urbanizované „socializované“ prostředí. Jen do této rovnice budou vkládány odlišné proměnné. Netřeba připomínat, že by bylo velkou výhodou, pokud by i „tento typ“ krajiny byl srozumitelný a možná právě i přes své ikony uchopitelný a komunikovatelný.

Závěrem: Ikona je něco co vnáší sakralitu do prostoru i provozování všedního dne. Je tím co nás ochraňuje a co současně přes ni /ikonu ochraňujeme i my - to jest hodnoty které nepodléhají času.

Resocializace a resilience

 

Resocializace a resilience

Naše krajina jako domov pro 21.století

Ondřej Beneš 1/4/2023

V kraji dlouhodobě mluvíme o resocializaci. Bylo by možná dobré v okamžiku kdy systematicky mluvíme o "návratu posttěžební krajiny" si řici, co to vlastně znamená. 

Resocializace souvisí se socializací, což je děj, při kterém si metaforicky řečeno „dítě osvojuje pravidla života ve společnosti (výchovou, nápodobou, identifikací, vlastním stylem či s vrstevníky).“

V pozdějších letech se člověk rovněž přizpůsobuje a učí se novému chování, zde hovoříme právě o resocializaci. Můžeme to chápat jako přijetí nových norem a hodnot,  které jsou většinou spojené s novým sociálním postavením, jež člověk získává – např. stanu-li se rodičem, zaměstnancem nebo vojákem. Občas se definice tohoto pojmu zkracuje na pouhé znovuuvedení resp. znovuzakotvení do společnosti.

Resocializaci máme často spojenou s propuštěnými vězni, kteří se navrací zpět do společnosti.

Resilience v sociologii označuje schopnost sociálního systému vstřebat rušivé podněty nebo jim čelit, popřípadě odolávat stresům tak, aby systém zůstal ve stejném stavu, zachoval si svojí strukturu a funkce. Popisuje míru, do které je systém schopný sebeorganizace, učení a přizpůsobení.

Zvýšení míry resilience se projevuje tak, že je systém schopný lépe snášet náročné situace s menší újmou. Resilience je tedy v sociálně ekologických systémech schopnost lidí přecházet změny a vlivy v budoucnosti na kvalitativně vyšší úrovni.

V sociologickém kontextu představuje slovo opačné k resilienci pojem zranitelnost.

Výše uvedené jsem vzal z wikipedie.

 

Pro dnešní uvažování se u třetí roviny návratu posttěžebního území do struktury osídlení standardně používá pojem resocializace. Takto byla problematika návratu posttěžební krajiny rozvržena už v šedesátých letech. Dosud nás tak zajímají jen jednotlivé, technicky vymezené, konkrétní „úkoly“, jednotlivé konkrétní doly a výsypky. Obsah i forma tohoto „štýsovského“ způsobu uvažování, který zejména prací s „přirozenou sukcesí“ došel v posledních letech a desetiletích velkého vývoje, je tak adekvátní pojmu resocializace – na „místo k řešení“ tak máme tendenci dívat se jako že je oddělené od celku.

Pokud bychom mluvili o resilienci, musíme začít mluvit o „celém regionu“, kraji. Jen v tomto kontextu nám rozlehlé posttěžební oblasti začnou připadat jako „dočasný problém“. V tomto způsobu uvažování bychom nejprve důsledně vycházeli z již existujících sídelních a urbánních struktur, jejich komplexních i obytných kvalit. Odtud by totiž postižené posttěžební plochy postupně „prorůstaly“ kvalitními sociálními vazbami a vztahy, celkovou obytností,  tedy zvenku.

Problém je v tom, že v současnosti je Ústecký kraj jedním z nejpostiženějších u nás, jeho kvalita života i vystavěného prostředí není vysoká. Je tak velmi problematické „spolehnout se“ na „kvalitu“ okolních struktur, které by do těch posttěžebních měly „přirozeně prorůstat“.

Pro zjištění současného stavu uvažování o celku se nyní pokoušíme analyzovat celý kraj a jeho koncepty a strategie. V případě soutěže na okolí  Milady se problematika rozvrhla do dvou kroků, dvou kol soutěže. V prvním kole soutěžící „domýšleli“, „dotvářeli“  celé území od Teplic po Ústí. Vytvořili si tak celkový ideový urbánní rámec, do kterého až v druhém kole rozpracovávali svá vlastní řešení, návrhy koncentrované do bezprostředního okolí jezera Milada.

Nyní se ale nepohybujeme v rámci soutěže a ani určitého lokálně vymezeného území. Pohybujeme se v kontextu celého kraje, severu Čech. Ale stejně jako u prvního kola soutěže na Miladu je třeba řešit zázemí posttěžební krajiny zahrnující celý kraj. Je třeba hledat, generovat  podněty, které nikdo v území ani ze strany samospráv předem nehledal a neočekával, ale které svým tvůrčím potenciálem mohou daná území i celek „posouvat dál“, mj. i z pohledu „smršťování“ celého regionu - vylidňování. V rámci měst a obcí tuto „vyhledávací“ a „iniciační“ roli a činnost mají na starosti především městsští/obecní architekti, nyní se pohybujeme na úrovni celého kraje.

Celkový způsob uvažování o kraji by zásadním způsobem mohl vycházet ze zkušenosti práce městského architekta v Děčíně, kde byla obdobná situace. I tam bylo nezbytné zároveň řešit inovativním způsobem celek města a jeho zázemí v krajině - již nějakým způsobem „fungující“ - aby bylo možno „záplatovat“ jednotlivé velké kusy města, jako jsou například brownfieldy, nebo nevyužívaná nábřeží. Pro měřítko celého kraje by bylo obdobně výhodné „záplatovat“ zázemí lomů a výsypky.

Souborná informace k pokusu o uchopení "příběhu kraje"

 

A) Nejprve krátká verze:

Zde úvodní studie otevírající problematiku vztahu infrastruktury (silniční, železniční, vodní) a krajiny (úvod do problematiky prostoru a hodnot):

https://rskuk.cz/files/Uhelne-regiony/Studie_verze-1.10.2020_opti.pdf

Na základě této práce mě vyzval 7en pro uchopení práce na okolí Dolu ČSA:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html

Tuto práci jsme nakonec nedělali, ale podařilo se řešenou problematiku rozvinout na celý kraj a pak hlavně přenést na krajskou samosprávu: 

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/03/transformace-02.html

Úvodní komplexní dokument vznikajícího Transformačního centra Ústeckého kraje, kam se krajská architektonická agenda zařadila do vzniklého čtvrtého pilíře věnujícího se "plánování krajiny a osídlení" je zde:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/04/brozura-pripravovaneho-transformacniho.html  

A zde pak zhuštěná informace, cože ten čtvrtý pilíř věnující se "plánování krajiny a osídlení" vlastně má dělat : 

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/08/prezentace-sluzeb-transformacniho.html

B) A zde pak dlouhá verze:

Příběh: mluvili jsme o obrozencích, jak nemohli České středohoří nazvat Českým rájem, neb tam žili Němci, a tak Český ráj musel posunout do oblasti kde je Kost a Trosky. Ještě v devatenáctém století obrozenci (z pohledu „rozvinutých řepařských oblastí“ a hlavně rozvinutého severu Čech) hledali „co“ s jižními Čechami a jižní Moravou - tak alespoň ty kroje… dnes „hledáme příběh“ naopak pro sever Čech. Tento příběh bude muset splňoval řadu podmínek. Zde pro úvod: Bude vycházet z urbánně-ekonomické analýzy - příběh tak bude naplňovat dlouhodobou udržitelnost regionu prostřednictvím aktivit, práce a životů lidí, kteří zde budou žít a bydlet. Bude vytvářet pocit domova a komunity, pospolitosti. Příběh bude proaktivní ve vztahu k probíhajícím i nastupujícím krizím, kterých jsme nebo budeme účastníky. Příběh bude cestou jak zhodnocovat současné hodnoty krajiny a osídlení, komplexního vystavěného prostředí, a bude vytvářet hodnoty nové.

A vzhledem k tomu, že jsem před cca pěti lety vstoupil do Ústeckého kraje „úplně odjinud“, svůj odstup od problematiky můžu velmi dobře dokumentovat. Nejprve grafická část z mého konkurzu na městského architekta Děčína:

https://decinarchitekt.blogspot.com/2017/04/blog-post.html 

Na závěr svého působení jsme k tomu uspořádali publikaci, kde je vše podstatné. Dávám to sem proto, že zde používané metody jsem se pak pokoušel rozvinout k uchopení celého kraje. Jde zejména o to, že coby městský architekt člověk nemá nikdy žádnou „páku“ jak své vize realizovat, než znalostí kontextu a problematiky, ekonomických souvislostí, komunikací, otevřeností, argumenty:

https://decinarchitekt.blogspot.com/2022/09/prace-mestskeho-architekta-v-decine.html

Během svých cest z Prahy do Děčína jsem si v Ústí, v paláci Zdar asi rok dával schůzky s městskými architekty kraje. Psal jsem z toho zápisy, které jsem také dával na blog, kde je najdete. Za všechny alespoň tento odkaz:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/02/krajsky-architekt.html

Ve Zdaru jsem se přes městského architekta Mostu, pana Nesládka, dostal k rekonstrukci mosteckého kulturního domu Repre. I tuto práci jsem dal na blog. Jsou tam odkazy i na další prezentace (toto byla má první zkušenost se západní částí Mostecké pánve):

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/repre-most.html

Během toho se nám s panem Janem Štefanem z Děčínského fóra podařila série schůzek s tehdejším vedením kraje. Pan Štefan, je sice občanský aktivista, ale díky své profesi špičkového krajského  kriminalisty se s mnohými znal. Bylo to v době, kdy na kraj „chodili mnozí“ – senátor Linhart, Martin Hausenblas – a přesvědčovali tehdejší vedení kraje, že „věci“ okolo těžby už není možné dělat tak, jak bylo do té doby obvyklé (kraji vládla KSČM, SPD, ČSSD). Podařilo se tak prosadit zřízení pracovní skupiny „krajský architekt“, kde jsem nakonec pracoval pouze já, neboť slíbené minimální ohodnocení jsem dostal pouze já:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/krajsky-architekt-02.html

Důležitá byla v té době spolupráce na přípravě soutěže na okolí Milady. Původně PKÚ vypsal studentskou soutěž na nábřeží s první cenou 20 000,-. Vzedmula se bouře, PKÚ díky veden tehdejšího ředitele Lence vše otevřel a pořádal řadu jednání, workshopů, kam chodil každý kdo mohl něčím podstatným přispět. Ze všeho vyšlo, že je to pouze PKÚ, kdo tehdy mohl zorganizovat celkové uchopení okolí jezera vedoucí k resocializaci, přestože to dle zákona není jeho povinnost. Mám k tomu několik textů zde: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/zapis-z-na-usteckem-pku-za-ucasti-pana.html

Na FA ČVUT jsme zadali široké území studentům a nakonec řešené území od Teplic po Ústí a mezi oběma pohořími. Na prezentaci v ústeckém Node byly zástupci všech okolních samospráv včetně primátora Ústí. Poprvé všichni na sériích vizualizací viděli jak konkrétně budoucnost okolí Milady může vypadat: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/milada-studenti-fa-cvut.html

Tento rozsah řešeného území se mi podařilo následně prosadit i do soutěže na okolí Milady:

https://www.cka.cz/souteze/databaze/jezero-milada

nebo: https://vizemilada.cz/

Související problémy okolo vztahu současné praxe územního plánování a tím, co v kraji potřebujeme  - problematika „transformační“ – jsme řešili jak na půdě krajského úřadu, tak jsme část z toho publikovali v Bulletinu ČKA:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/zur-milada.html

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/05/regionalni-plan.html

Zároveň jsme v té době s Martinem Hausenblasem, místním filantropem, začali zpracovávat jeho požadavek na zpracování studie trimodálního přístavu v Ústí – říční překladiště v ústí Bíliny. Ustavili jsme pracovní skupinu, kde bylo mým cílem připravit zadání tak, že bychom nejprve řešili každou infrastrukturu zvlášť, pak společně a pak bychom modelovali co to udělá s městem, přičemž právě kvality města měly být hodnotícím kritériem, zda je přístup v pořádku. V rozpracované podobě se nám pak ale toto zadání nepodařilo prosadit na půdě ústeckého magistrátu, ale byli jsme úspěšní na půdě krajského úřadu, kde jsme s Martinem byli členy pracovní skupiny „uhelná platforma“. Zadání jsem tak rozšířil na celý kraj a prioritně řešil vztah infrastruktury a kvalit prostoru a krajiny celého kraje. Téma prostorovým kvalit a vůbec otázky jak k regionu přistupovat adekvátně počátku 21 století nikde řešeny nebyly. Součástí práce tak byla i analýzy dostupných podkladů. V závěru jsou doporučení co a jak by bylo dobré. Pokud jde o krajinu a její prostorové kvality jednalo se daleko spíš o úvodní studii:

https://rskuk.cz/files/Uhelne-regiony/Studie_verze-1.10.2020_opti.pdf

Na základě této studie mě oslovily 7en, kteří začali připravovat svůj projekt na okolí Dolu ČSA, který nakonec dospěl do podoby strategického projektu Green mining. Dali jsme tenkrát v minimálním čase dohromady tým, vytvořil zadání a koncept přístupu. Nakonec jsme se s nimi ale nedohodli (náš přístup byl pro ně příliš drahý a kompletní):  https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html

Mě to ale pomohlo se v problematice reálněji a konkrétněji zorientovat, a postupně jsem i na základě velké řady zpětných vazeb a konzultací zpracovávat přístup ke všem dolům. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/03/transformace-02.html

To už je doba, kdy jsme problematiku začali řešit s Lubošem Parohou. Po posledních krajských komunálních volbách, kdy se začal připravovat strategických projekt, který by „se dal“ do fondu spravedlivé transformace se celou problematiku „krajiny a osídlení“ podařilo přesunout a rozpracovávat tam. Postupnými kroky se tak ustavily dnes aktuální čtyři pilíře, včetně toho čtvrtého,  kterému se věnujeme. Zde jedna z úvodních kompletních prezentací Transformačního centra:

 https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/04/brozura-pripravovaneho-transformacniho.html

K Transformačnímu centru jsme pod vedení Luboše Parohy zpracovali Log frame:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/12/logframe-srpen-2021.html

V minimální době jsme v Ústí našli a zkoncipovali využití bývalé školy na objekt Transformačního centra. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/04/transformator-01.html  

Na krajském úřadu se podařilo prosadit zadání formou soutěže dle regulí ČKA:

https://www.cka.cz/souteze/databaze/transformacni-centrum-usteckeho-kraje   

Zhruba do tohoto okamžiku jsem dával mnohé na blog, včetně předběžného rozvrhu práce čtvrtého pilíře:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/08/agentura-planovani-rozvoje-kraje.html

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/08/prezentace-sluzeb-transformacniho.html 

Další podklady, jsou daleko spíše interní.

Důležitá je spolupráce se studenty. Většina je na blogu.

Nejprve Matěj Čunát a jeho Děčín jako smršťující se město – jak jsme mluvili o tom, že je třeba uchopit problematiku celého regionu jako smršťujícího se (s variantními scénáři):

https://decinarchitekt.blogspot.com/2019/05/decin-2070.html

Studentům jsme s kolegou Stemplem na FA ČVUT zadali Most (ještě bez akcentu na celé město na výše zmíněné smršťování, ale se zahušťováním centra):

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-fa-cvut-v-praze-most.html

Pak i Bílinu. Tu jsme většinou řešili většinou celou jako „smrštující se“: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/02/studenti-fa-cvut-v-praze-bilina.html

Zde skvělé práce od kolegyně architektky Šindlerové z ČZU:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-mezi-chomutovem-teplicemi-01.html

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-mezi-chomutovem-teplicemi-01_14.html

Zde studentská práce na Důl ČSA:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/02/bakalarske-prace-emilie-razove-venujici.html

Dolům se věnuje na FA ČVUT i Klára Salzmann (předsedkyně poroty na Miladu). Ty ještě na blogu nemám, ale snadno si je vygooglíte.

Je zde ještě možno doplnit Terezín. Tam se tématu nejprve u nás na FA ČVUT a pak samostatně věnuje Walbert Schmirler. Možná ještě je ve vstupu ICUKu k tomu výstava. Nyní je městským architektem Terezína a pracuje na ICUKu. Zde se skvěle podařilo jeho prioritní zájem během studia překlopit do reálné práce po škole.

Důležité ještě je, že jsem si „pro sever“ ustavil tři doktorandy, se kterými řešíme – urbanismus, energetiku, krajinu a majetek. Koučuje nás Tomáš Ctibor, kterého problematika mimořádné zajímá. Hledáme způsoby jak jejich práce propojit s potřebami TCÚK. Tato „platforma“ je po akademické stránce otevřená.

Pokud jde o reflexe směrem ven. Zde alespoň obsáhlý rozhovor v časopise Stavba:  

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/12/rozhovor-stavba-122022.html  

Nebo starší v Deníku:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/rozhovor-v-deniku-14122020.html

 

18 ekomiliard

Doplňuji sem informaci o "programu 18 Ekomiliard" (zpracoval Vladimír Arnošt):

- Jedná se o program určený na odstraňování ekologických škod z doby před privatizací těžebních společností - specificky v Ústeckém a Karlovarském kraji. 

- Směrnice meziresortní komise vymezila zde https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1756379 dotčené obce v Ústeckém kraji

a zde https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1756375 dotčené obce v Karlovarském kraji. 

- Další podrobnosti ke zmíněné směrnici včetně jejího plného novelizovaného znění zde: https://www.kr-ustecky.cz/smernice-meziresortni-komise/d-1651224

práce na odstranění ekologických škod - je směrnicí chápána jako revitalizace krajiny spočívající v tvorbě a obnově: 

lesních porostů, zemědělských pozemků, vodních složek krajiny, krajinné zeleně, biokoridorů a biocenter, 

území pro účely využití volného času, ekologicky a přírodovědně orientovaných území, stavebních pozemků

= Toto vše jsou UZNATELNÉ NÁKLADY.

žadatel = dotčená obec, kraj nebo těžební společnost

předkladatel = kraj nebo těžební společnost (v případě, kdy je žadatelem obec, je předkladatelem kraj)

pozn. geneze celého programu: 

1. v roce 2002 vzniká původní koncepce programu a je vyčleněno celkem 15 miliard Kč. 

2. v roce 2017 je původní částka navýšena o + 3 miliardy Kč na celkových 18 miliard Kč. 

pozn. Hlavním cílem je investovat do REVITALIZACE krajiny. 

Program je tak poměrně jasně vymezený a zejména od r. 2019 se dbá na to, aby se skutečně jednalo výhradně o "likvidaci starých ekologických zátěží".

Žadatel tedy musí splňovat 2 podmínky: musí být vymezený jako "dotčený" a musí vyargumentovat, že žádá o finance na likvidaci ekologických zátěží z doby před privatizací. 

Zde odkaz na důležitý a dobře aktualizovaný PŮVODNÍ WEB: http://www.15miliard.cz/index.php

pozn. Zatím bylo z programu vyčerpáno cca 14 miliard Kč; další již schválené projekty jsou za dalších cca 750 milionů Kč a další projekty čekající na schválení jsou již nyní za více než 7 miliard Kč.

odkaz na podrobnější tabulky zde: http://www.15miliard.cz/projekty_prehled.php

Infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje

Přestože se k této studii stále odkazuji, sem na blog jsem její finální podobu z roku 2020 ještě nedal. Jedná se o pokus o pilotní a srozumitelné uchopení problematiky vztahu infrastruktury (dopravy silniční, železniční, lodní) a krajiny (zejména jejích prostorových kvalit)

Tedy zde:

 https://rskuk.cz/files/Uhelne-regiony/Studie_verze-1.10.2020_opti.pdf  

Studii na začátku inicioval zejména Martin Hausenblas. Tedy, chtěl studii trimodálního přístavu v ústí Bíliny v Ústí. To že by v ústí Bíliny bylo říční překladiště. Dali jsme dohromady pracovní skupinu, kde jsme začali rozplétat problémy jednotlivých infrastruktur. Já k tomu říkal, že až je alespoň trochu obsáhneme, začneme je ladit mezi sebou a pak to celé vložíme do města a budeme se dívat co to s městem dělá. No a pokud to s městem bude dělat jen něco opravdu hodně dobrého, tedy celou infrastrukturu asi tak dvacetkrát předěláme, můžeme začít mluvit o tom, že máme zadání.

Výsledky práce této pracovní skupiny jsme přednesli tehdejšímu, současnému panu primátorovi. Práci pracovní skupiny jsme chtěli aby pokračovala na úrovni ústeckého magistrátu. To se ale nepodařilo. 

V té době jsme ale s Martinem byli oba na kraji členy pracovní skupiny věnující se otázkám krajiny po těžbě, fungovala pod vedením tehdejšího náměstka hejtmana pana Kliky (ČSSD). Tam se nám prostředky na její vypracování podařilo získat. Dostali jsme necelý milion korun. 

Dopracoval jsem tedy zadání, hledal tým, který by to celé zvládnul a zároveň jsme organizovali výběrové řízení, aby příprava měla veškeré náležitosti. Podařilo se. Našli jsme Martina Hejného, který si během velmi krátké doby ustavil tým, na čemž jsem také spolupracoval. V ten okamžik jsem si už myslel, že vše budu jen z povzdálí sledovat. Vzhledem k tomu ale, že se jednalo o poměrně neobvyklou studii, s jejímž zaměřením ani nikdo z týmu neměl reálné zkušenosti, celého toho půl roku, co jsme na ní pracovali jsem fungoval jako její kouč. 

V této práci jde především o získání a zobrazení maxima dostupných informací, jejich strukturování a učinění srozumitelnými. V závěru jsou pak i návrhy, doporučení a další postupy, ale základ je analytické zpracování dat v oblastech týkajících se krajiny a infrastruktury. 

Během práce jsme zjistili, že krajina a celkový přechod do "doby pouhelné" se zásadním způsobem řídí myšlenkovými vzorci šedesátých let. V žádném podkladu jsme nenašli jedinou perspektivu, vizualizaci, panorama která by s úžasným prostředím pod Krušnými horami pracovala jinak než jak bylo běžné v době redukce uhlí na kilojauly. Pochopili jsme, že úvahy o krajině a osídlení jsou tak inženýrsky redukovány na to úplně nezbytné, že bude třeba vykonat spoustu práce. Prvním krokem měla být tato studie. Nadhledové perspektivy byly srozumitelné, otevíraly jiný způsob uvažování o regionu. 

Mohli jsme začít mluvit o místu, kde by bylo příjemné žít, které by mohlo opět mít mimořádné komplexní prostorové kvality vhodné k dlouhodobé kultivaci, kde budeme opět citlivě hledat smysluplné a dlouhodobě udržitelné využití. 

Rozhovor STAVBA 12/2022

 

rozhovor 2 STAVBA DETAIL 4/2022

Obnova na opačných pólech spektra

S Ondřejem Benešem jsme hovořili o dvou velkých, relativně vzdálených tématech – první je nedávná mezinárodní soutěž na novou Vltavskou filharmonii v Praze a druhým jeho působení v severních Čechách, nejdříve v roli hlavního architekta Děčína a nově jako krajského architekta. Podle Beneše oba projekty vykazují společné znaky, i když jsou z hlediska obnovy na opačných pólech.

Ondřej Beneš (*1969) vystudoval fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracoval v kancelářích SIAL a D. A. studio, byl asistentem Martina Rajniše na VŠUP. Je aktivním členem České komory a od roku 1998 se věnuje samostatné projekční činnosti. Na fakultě architektury ČVUT obhájil doktorskou a později i habilitační práci s tématem teorie, metodologie a interpretace architektury od šedesátých let do současnosti, působí zde jako pedagog. Publikuje odborné texty a knihy, většinou s filozofem a historikem Oldřichem Ševčíkem. Byl městským architektem Děčína a je vedoucím pracovní skupiny Krajský architekt Ústeckého kraje.

 

Filharmonie Jak byla podle tebe vedena soutěž na Vltavskou filharmonii?

Tuto soutěž chápu jako „reparát“ soutěže na Národní knihovnu z roku 2006, jejíž nezdařený průběh a neúspěch přičítám zpolitizovaným rozhodnutím. Co se týká formálních pochybení – soutěž byla vypsána podle velmi volných, mezinárodních soutěžních kritérií UIA, ale soutěžní podmínky byly naformulovány „c.k.“ přesně. Tehdy ještě neplatilo, že podmínky takových soutěží musí schvalovat Česká komora architektů, bohužel. Soutěž na Národní knihovnu byla napadena za neregulérnost a také postrádala politickou oporu. Věřím, že pokud by ji měla, nebylo by možné výsledky tak snadno „zamést pod koberec“. Vítězný návrh opravdu považuju za nejlepší, znám Kaplického skici z 90. let, kdy tematizoval hranu Letenské pláně, za schody k místu bývalého Stalinova pomníku, kde nacházel vlnu, kterou v případě Národní knihovny jen o kousek posunul.

O novou budovu filharmonie se zajímáš dlouhodobě a podrobně. Je v tom něco víc než zvědavost?

Mluvíme tady především o potřebě petrifikace naší relativně mladé svobody. Od roku 1989 zatím v České republice nebyl postavený z veřejných peněz takto velký dům národního významu, do kterého by se mohla promítnout naše současná identita. Srovnejme to s 19. stoletím po rakousko- -uherském vyrovnání, kdy se stavily horečně kulturní stánky ve všech městech.

Projekty velkých filharmonických budov jsou koneckonců v současnosti rozjeté ve třech největších českých městech, v Brně a Ostravě.

Je dobře, že se energie nesoustředí jen do Prahy a že konkrétně v Ostravě se připravuje dům, který je už teď mimořádně dobře vnímán i na mezinárodní úrovni. A je v pořádku, že se něco děje dokonce na třech místech – náš národní deficit v kulturních stavbách je obrovský.

A jak jsi spokojen s vybraným umístěním v Praze?

S Oldřichem Ševčíkem jsme úsilí týkající se filharmonie sledovali a komentovali v našich textech. K monumentálním společenským stavbám s obrovským přesahem se pojí potřeba identifikace, podobně jako to ve středověku bylo s katedrálami. Vybrané místo uVltavy mi nakonec připadá výborné, využívající potenciál řeky, náplavek, spojení s nově vznikající čtvrtí Bubny-Zátory. Dopravní řešení vítězného návrhu je sice náročné na realizaci, ale bez něj by nemohla celá situace vyústit do kvalitní budoucnosti, o níž jsem hluboce přesvědčen. Velké projekty, jako byla například nové budova ČSOB v Radlicích nebo právě probíhající náročná rekonstrukce Barrandovského mostu, vždy vyžadují velkorysá řešení. A filharmonie je navíc v centru města.

Měl jsi možnost prohlédnout si všech 19 finalistů soutěže. Jak je hodnotíš celkově?

 Je pochopitelné, že mnohé ateliéry mají tendenci v rámci soutěží recyklovat své předchozí nápady a v těch šťastnějších případech je posunout dál. Z českých architektů zabodovali v mezinárodní konkurenci architekti Šépka a Hájek, každý se svým týmem a charakteristickým návrhem, a z obou jsem měl velkou radost. Velice dobrý pocit jsem měl z návrhu ateliéru Snøhetta, který podobně jako BIG vrství veřejné prostory v novou krajinu. Je jasné, že teď začnou další jednání, a že nárh projde spoustou úprav a zpřesňování. Celkový rámec návrhu Bjarke Ingels Group je ale velmi otevřený a dovedu si představit, že dotahování k dokonalosti bude radostné. Vytvoření nové „krajiny“ u těchto dvou návrhů považuji za lepší řešení než sice krásné, ale odtržené solitéry. Hodnotím snahu dostat velkou budovu šetrně do města, a naopak, jak vtáhnout město do sebe.

Myslíš si, že výsledný veřejný prostor v okolí Vltavské tedy skutečně bude kvalitní, soudobý a použitelný?

Rozhodně to bude velkorysý a velkoměstský prostor a potenciál pro jeho „obyvatelnost“ je velký. Autoři už například deklarovali, že se zamyslí nad (ne)existencí zeleně. V této fázi je dům nutné vnímat jako symbol, k jehož celkovému smyslu a budoucnosti je třeba přistupovat velmi kritickým způsobem. Při pohledu do Polska dnes víme, že i trošku „divné“ domy tohoto rozsahu a měřítka mohou udělat spoustu práce pro veřejnost a nepochybuji, že jeho výkon bude obrovský. Nevidím důvod, proč by to mělo dopadnout špatně.

Ani z pohledu finančního? Přece jen, doba je těžká, postcovidové vyčerpání, stále ještě probíhající válečný konflikt v Evropě…

Ale právě v takových dobách je potřeba snít a formovat vizi lepší budoucnosti! Pokud bychom čekali, že hodnoty začneme vytvářet až po krizi, tak krizi nikdy nepřekonáme. A i kdybychom „bohaté roky“, které máme za sebou, zhodnotili o řád lépe, tak by se stejně vyskytovaly názory, že jsme je „projedli“. Je přirozené, že se nepodaří všechno. V Praze se za poslední roky povedlo vytvořit prostředí, ve kterém je možné velké projekty, jako je filharmonie, připravovat jinak, konstruktivněji. Nedokážu předjímat, zda to v případě změny politické reprezentace bude pokračovat, ale budu doufat, že jakákoliv reprezentace si filharmonii vezme za svou i jako svou vizitku. Snad se nám po 30 letech podaří konečně tuto svobodu efektivně využít, podobně jako to zvládají například Poláci nebo i Slováci, a vybudovat v Praze významnou veřejnou budovu evropského významu.

Děčín Kromě toho, že učíš na fakultě architektury v Praze a jsi aktivní v České komoře architektů, jsi posledních pět let působil i jako architekt města Děčína.

Severní Čechy celkově, stejně jako Karlovarsko a částečně i Ostravsko, jsou v potřebě a ochotě iniciovat rozvoj a hledat nové cesty právě na opačném pólu, než je pražská filharmonie. Děčín po roce 1991 opustila ruská armáda a byl v neutěšeném stavu – zničený zámek, třetina historického jádra zbourána a místo něj panelové sídliště… A ani po třiceti letech stále není ve formě. Nejpodstatnější je propast mezi historií města a jeho současností. Obdobný rozdíl byl i mezi tím, jak jsem současný Děčín viděl já, jak ho vidělo vedení města a jak obyvatelé. Najít konsensus dá velkou práci (vždyť u filharmonie trvalo desítky let, než se dohodlo místo!). Děčín byl před druhou světovou válkou bohaté německé město, při odsunu odešlo skoro 100% obyvatel. V jiných opuštěných městech v Sudetách (Liberec) dokázala zejména generace 60. let a jejich následovníci potenciál a odkaz míst lépe využít. V Ústeckém kraji místo toho došlo k mohutnému inženýrskému rozvoji souvisejícím s těžbou a energetikou, kterému bylo podřízeno doslova vše.

Po pěti letech ve funkci zrovna v těchto dnech vychází knížka o tvé práci pro Děčín. Znamená to, že končíš?

Ano, v Děčíně se rozhodli, že už moje služby nepotřebují. Sever je drsný… (smích).

Vydáváš tedy bilanční publikaci. Co se ti za těch pět podařilo v Děčíně změnit a jaké jsou jeho největší problémy?

Současný padesátitisícový Děčín byla původně města dvě: pravobřežní Děčín a levobřežní Podmokly, sloučily se až v roce 1942. A do současné doby je to stále tak, že je město spojeno jen formálně. Necítím v něm žádný střed. Přitom se nachází v překrásné kotlině podél Labe a také proto jsem velkou pozornost věnoval nábřežím, uvažované stavbě jezu pod Děčínem. Podařilo se zorganizovat soutěž na lávku, pod zámkem, podél železničního mostu. Soutěž byla vypsaná jako ideově-urbanistická na kus města, zejména s ohledem na celé nábřeží, a zároveň jako konstrukčně architektonická na samotnou lávku. Vítězem byl výborný návrh architektů Kotačky a Pykové. Bylo pak nutné dořešit předpolí, neexistovaly vazby ani z jednoho břehu. Návrh je teď v projektové přípravě a budou žádat o stavební povolení. Problémem Děčína jsou tedy izolovanost jeho dvou částí, rozlehlost a málo propojení, zejména pro pěší a cyklisty. Dalším je množství železničních staveb, které tvoří bariéry a znemožňují udělat z něj jednoduchým způsobem „město krátkých vzdáleností“.

A je něco, po čem jsi v Děčíně toužil a nepovedlo se?

Chtěl jsem vybudovat „kancelář architekta města“, která by byla větší než já sám na částečný úvazek. Bohužel město ode mě nerealisticky očekávalo výkony, jaké dělají nejméně desetičlenné týmy. Nicméně neodcházím s hořkostí, podařilo se spoustu věcí pojmenovat i realizovat. Všechnu odvedenou práci jsem systematizoval, zaarchivoval a publikoval, většinou na webu, takže pokud by byl zájem, kdokoliv může rovnou navázat. Potkal jsem tam i řadu zajímavých lidí se zápalem pro jejich město a kraj, a to mi vždy dělá radost.

Severní Čechy Pojďme se vzdálit od Děčína do měřítka celé České republiky. Je nesporné, že centrismus Prahy a Středočeského kraje stále sílí a města na periferiích naší země čelí vylidňování a smršťování. Jak vnímáš tento fenomén?

Smršťování není problém jen českých měst. Tématu se ve své diplomce u doc.Klokočky věnuje nyní již můj doktorand Matěj Čunát. Závěr jeho práce říká, že hlavní je nepodléhat frustraci, ale v prvním kroku se s tím vědomím naučit žít. Zmenšení není úpadek, je potřeba hledat jiné kvality místa – například v Děčíně to byly důležité urbánní osy. Pokud se je podaří udržet, město se nerozpadne, mohou se od nich rozvíjet příležitosti k dalšímu rozvoji. To, co žije, je potřeba definovat a podporovat, aby bylo možné se k živoucím místům vztahovat. A snažit se zabránit fragmentaci – administrativní, správní atd.

Z našich předchozích debat vím, že se „na severu“ podílíš na dalších projektech…

Během svých cest do Děčína jsem se na neformálních schůzkách v Ústí nad Labem setkával s městskými architekty z celého Ústeckého kraje. Tak jsem se například dostal k mosteckému „Repre“ a posouzení jeho architektonických a urbanistických hodnot, zejména s výhledem do budoucnosti. Samozřejmě veřejná stavba nedává příliš smyslu bez úvah o jejím okolí a veřejném prostoru. Most tím, že je to jedno z mála měst v Evropě, které vzniklo v druhé polovině 20. století „na zelené louce“ a zůstalo nedokomponované, je neodolatelnou intelektuální výzvou pro každého architekta. Tím jsem se k Ústeckému kraji připoutal ještě víc.

Obecně jsou na severu Čech veškeré urbanistické úvahy komplexnější, vzhledem k sociálním problémům.

Jak jsem už říkal, „drsný sever“, kde je všechno založeno na sociálních tématech. Ale veřejný prostor a práce s ním nemusí být vždy reaktivní, může být naopak iniciátorem změny ve vnímání lokality. To samozřejmě stojí spoustu energie. Mnohé otázky jsme řešili se studenty v rámci semestrálních zadání, velkoryse se pak podařio koncipovat soutěž na okolí jezera Milada.

Podílíš se i na novém Transformačním centru Ústeckého kraje. Co si pod tím názvem mám představit?

Nejprve se mi podařilo iniciovat, prosadit, a nakonec i zrealizovat Infrastrukturní studii Ústí nad Labem z pohledu kraje. Martin Hausenblas, místní podnikatel a filantrop, chtěl řešit v centru Ústí trimodální přístav – spojující vodu, železnici a silnice. Tuto studii se nakonec nepodařilo řešit na ústeckém magistrátu, ale až na úrovni samosprávy krajské.

Odtud pak už byl jen krok k tomu, že jsem se loni na kraji dostal do týmu připravujícího evropský projekt do Fondu spravedlivé transformace. Začal  jsem začal pracovat na pojmenování, uchopení a rozvržení problematiky krajiny a osídlení celého kraje.

Samotné Ústí dlouhodobě čeká na nový územní plán, který byl v 90. letech jeden z nejlepších u nás, město vybudovalo ikonický most od Romana Kouckého… Ale to všechno skončilo. Problém je, že Ústí stále není přirozeným centrem Ústeckého kraje a v konkurenci Mostu není respektovaným krajským městem. Je potřeba, aby západní část kraje neměla důvod destruovat vliv a rozvoj východní části. A ještě tu jsou Teplice, které jsou tím nejpřirozenějším kulturně-historickým centrem kraje. (eventuálně celý odstavec vyhodit).

Co bylo hlavním tématem oné infrastrukturní studie? Asi zejména doprava…

Cíl byl analyzovat stav všech typů infrastruktury, ale i krajinně-prostorové hodnoty kraje a zpracovat kontrast dopravy a krajiny tak, aby obojí bylo srozumitelné. Byla to pionýrská práce, hledající způsoby jak se dostat ze zdejšího zažitého inženýrského způsobu uvažování, abstrahujícího kvality a komplexnost vystavěného prostředí do nepodstatné položky.

Nemá ale kraj větší problém než sociální napětí nebo modernistickou překonanou dopravu? Napadá mě zejména vyuhlení a transformace těchto lokalit.

Je to tak. Hlavním tématem transformačního procesu je „odchod od uhlí“. První by měl být uzavřen Důl ČSA, který má 40 km2 . Uvažování nad rekultivací takto obrovských areálů musí být dál než ono redukované „dáme tam hlínu a něco nasadíme“. Musíme uvažovat nad vodou v krajině nejen jako o inženýrské položce, ale také o vytváření nových struktur osídlení krajiny.

Jaké jsou oblasti, které bude pokrývat „transformátor“?

Zaprvé je to systematicá práce s daty, bez nichž se dnes neobejdeme nikde; dále komunální energetika, nakládání s odpady a soběstačnost; a zatřetí podpora malého a středního podnikání, rozšíření již existujícího ICUKu. Já jsem se do toho zařadil „z nuly na sto“ s plánováním krajiny a krajinného osídlení, což je čtvrtý pilíř „transformátoru“. Agenda je to rozsáhlá, jen posttěžební krajina má 1200 km2 , nejen doly, ale i jejich zázemí.

Záběr je to veliký. Je práce na něm už nějak rozfázovaná?

 Začátkem tohoto roku jsme naplánovali činnosti na příštích pět let. V „mém“ pilíři plánování se zpočátku budeme hodně věnovat poskytování konzultací městským samosprávám. Také bychom každý rok chtěli vyprodukovat dvě studie, jednu větší a jednu menší. Chceme začít urbánně-ekonomickou studií celého kraje. Ta by měla kraj zpřehlednit z hlediska ekonomiky a potenciálu jednotlivých oblastí. V kraji jsou velcí stakeholdeři, kteří si jedou svůj velký byznys a svoje koncepty, ale bez širších návazností. Kraj ale nemá žádný strategický dokument pánevní oblasti, takže neexistuje žádný rámec, který by určoval, kde by se sídla měla rozvíjet, kde by měla být hrana sukcesních ploch, nebo kde je například místo pro solární parky. Takže zatím není co nabídnout současným vlastníkům ani případným investorům. Chybí dokument pro partnerství mezi subjekty a krajem. Druhou studií by měla být oblast pod Krušnými horami mezi Kadaní a Ústím, kde zatím převládá „bezčasí“. Doufám, že se příští rok pomocí těchto dvou studií podaří „transformátor“ nastartovat a začneme hledat celospolečenský konsenzus. Do těchto plánů zasahuje současná energetická krize a požadavek na energetické znovuvyužití krajiny, obnovitelnými zdroji pochopitelně. Stojí před námi výzvy.

A na závěr: kde vidíš v ideálním případě výsledky svého úsilí za pět let?

Kdyby se podařilo realizovat těch deset studií, které budou provázané s potřebami stakeholderů a samospráv – aby to nebyly jen šuplíkové projekty – to by mě uspokojilo. A pokud by se to celé odehrálo na patřičné úrovni komunikace se zapojením participačních procesů, jak nyní rozbíháme s Ministerstvem dopravy přípravu VRT Podřipska, to by byl splněný sen. Nejbližší možný cíl je vybudování samotného transformačního centra. Za tím účelem je vypsaná architektonická soutěž na konverzi školy z 80. let, která je pro potřeby centra adekvátní. Je to první vypsaná soutěž v podobném rozsahu v Ústeckém kraji. Kromě zázemí pro uvedené čtyři pilíře centra by tam mělo být i prezentační a informační centrum kraje s fyzickým modelem krajiny i kavárna. Investiční objem je půl miliardy na stavbu centra a další půl miliardy na zajištění služeb. Uskutečnění tohoto záměru by bylo naplněním mého ideálu.

Prezentace služeb Transformačního centra pro zastupitele kraje 30.8.2022

  Prezentován byl projekt jako celek i jeho jednotlivé pilíře. Dávám sem jen svou prezentaci: