Souborná informace k pokusu o uchopení "příběhu kraje"

 

A) Nejprve krátká verze:

Zde úvodní studie otevírající problematiku vztahu infrastruktury (silniční, železniční, vodní) a krajiny (úvod do problematiky prostoru a hodnot):

https://rskuk.cz/files/Uhelne-regiony/Studie_verze-1.10.2020_opti.pdf

Na základě této práce mě vyzval 7en pro uchopení práce na okolí Dolu ČSA:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html

Tuto práci jsme nakonec nedělali, ale podařilo se řešenou problematiku rozvinout na celý kraj a pak hlavně přenést na krajskou samosprávu: 

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/03/transformace-02.html

Úvodní komplexní dokument vznikajícího Transformačního centra Ústeckého kraje, kam se krajská architektonická agenda zařadila do vzniklého čtvrtého pilíře věnujícího se "plánování krajiny a osídlení" je zde:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/04/brozura-pripravovaneho-transformacniho.html  

A zde pak zhuštěná informace, cože ten čtvrtý pilíř věnující se "plánování krajiny a osídlení" vlastně má dělat : 

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/08/prezentace-sluzeb-transformacniho.html

B) A zde pak dlouhá verze:

Příběh: mluvili jsme o obrozencích, jak nemohli České středohoří nazvat Českým rájem, neb tam žili Němci, a tak Český ráj musel posunout do oblasti kde je Kost a Trosky. Ještě v devatenáctém století obrozenci (z pohledu „rozvinutých řepařských oblastí“ a hlavně rozvinutého severu Čech) hledali „co“ s jižními Čechami a jižní Moravou - tak alespoň ty kroje… dnes „hledáme příběh“ naopak pro sever Čech. Tento příběh bude muset splňoval řadu podmínek. Zde pro úvod: Bude vycházet z urbánně-ekonomické analýzy - příběh tak bude naplňovat dlouhodobou udržitelnost regionu prostřednictvím aktivit, práce a životů lidí, kteří zde budou žít a bydlet. Bude vytvářet pocit domova a komunity, pospolitosti. Příběh bude proaktivní ve vztahu k probíhajícím i nastupujícím krizím, kterých jsme nebo budeme účastníky. Příběh bude cestou jak zhodnocovat současné hodnoty krajiny a osídlení, komplexního vystavěného prostředí, a bude vytvářet hodnoty nové.

A vzhledem k tomu, že jsem před cca pěti lety vstoupil do Ústeckého kraje „úplně odjinud“, svůj odstup od problematiky můžu velmi dobře dokumentovat. Nejprve grafická část z mého konkurzu na městského architekta Děčína:

https://decinarchitekt.blogspot.com/2017/04/blog-post.html 

Na závěr svého působení jsme k tomu uspořádali publikaci, kde je vše podstatné. Dávám to sem proto, že zde používané metody jsem se pak pokoušel rozvinout k uchopení celého kraje. Jde zejména o to, že coby městský architekt člověk nemá nikdy žádnou „páku“ jak své vize realizovat, než znalostí kontextu a problematiky, ekonomických souvislostí, komunikací, otevřeností, argumenty:

https://decinarchitekt.blogspot.com/2022/09/prace-mestskeho-architekta-v-decine.html

Během svých cest z Prahy do Děčína jsem si v Ústí, v paláci Zdar asi rok dával schůzky s městskými architekty kraje. Psal jsem z toho zápisy, které jsem také dával na blog, kde je najdete. Za všechny alespoň tento odkaz:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/02/krajsky-architekt.html

Ve Zdaru jsem se přes městského architekta Mostu, pana Nesládka, dostal k rekonstrukci mosteckého kulturního domu Repre. I tuto práci jsem dal na blog. Jsou tam odkazy i na další prezentace (toto byla má první zkušenost se západní částí Mostecké pánve):

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/repre-most.html

Během toho se nám s panem Janem Štefanem z Děčínského fóra podařila série schůzek s tehdejším vedením kraje. Pan Štefan, je sice občanský aktivista, ale díky své profesi špičkového krajského  kriminalisty se s mnohými znal. Bylo to v době, kdy na kraj „chodili mnozí“ – senátor Linhart, Martin Hausenblas – a přesvědčovali tehdejší vedení kraje, že „věci“ okolo těžby už není možné dělat tak, jak bylo do té doby obvyklé (kraji vládla KSČM, SPD, ČSSD). Podařilo se tak prosadit zřízení pracovní skupiny „krajský architekt“, kde jsem nakonec pracoval pouze já, neboť slíbené minimální ohodnocení jsem dostal pouze já:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/krajsky-architekt-02.html

Důležitá byla v té době spolupráce na přípravě soutěže na okolí Milady. Původně PKÚ vypsal studentskou soutěž na nábřeží s první cenou 20 000,-. Vzedmula se bouře, PKÚ díky veden tehdejšího ředitele Lence vše otevřel a pořádal řadu jednání, workshopů, kam chodil každý kdo mohl něčím podstatným přispět. Ze všeho vyšlo, že je to pouze PKÚ, kdo tehdy mohl zorganizovat celkové uchopení okolí jezera vedoucí k resocializaci, přestože to dle zákona není jeho povinnost. Mám k tomu několik textů zde: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/zapis-z-na-usteckem-pku-za-ucasti-pana.html

Na FA ČVUT jsme zadali široké území studentům a nakonec řešené území od Teplic po Ústí a mezi oběma pohořími. Na prezentaci v ústeckém Node byly zástupci všech okolních samospráv včetně primátora Ústí. Poprvé všichni na sériích vizualizací viděli jak konkrétně budoucnost okolí Milady může vypadat: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/milada-studenti-fa-cvut.html

Tento rozsah řešeného území se mi podařilo následně prosadit i do soutěže na okolí Milady:

https://www.cka.cz/souteze/databaze/jezero-milada

nebo: https://vizemilada.cz/

Související problémy okolo vztahu současné praxe územního plánování a tím, co v kraji potřebujeme  - problematika „transformační“ – jsme řešili jak na půdě krajského úřadu, tak jsme část z toho publikovali v Bulletinu ČKA:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/03/zur-milada.html

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/05/regionalni-plan.html

Zároveň jsme v té době s Martinem Hausenblasem, místním filantropem, začali zpracovávat jeho požadavek na zpracování studie trimodálního přístavu v Ústí – říční překladiště v ústí Bíliny. Ustavili jsme pracovní skupinu, kde bylo mým cílem připravit zadání tak, že bychom nejprve řešili každou infrastrukturu zvlášť, pak společně a pak bychom modelovali co to udělá s městem, přičemž právě kvality města měly být hodnotícím kritériem, zda je přístup v pořádku. V rozpracované podobě se nám pak ale toto zadání nepodařilo prosadit na půdě ústeckého magistrátu, ale byli jsme úspěšní na půdě krajského úřadu, kde jsme s Martinem byli členy pracovní skupiny „uhelná platforma“. Zadání jsem tak rozšířil na celý kraj a prioritně řešil vztah infrastruktury a kvalit prostoru a krajiny celého kraje. Téma prostorovým kvalit a vůbec otázky jak k regionu přistupovat adekvátně počátku 21 století nikde řešeny nebyly. Součástí práce tak byla i analýzy dostupných podkladů. V závěru jsou doporučení co a jak by bylo dobré. Pokud jde o krajinu a její prostorové kvality jednalo se daleko spíš o úvodní studii:

https://rskuk.cz/files/Uhelne-regiony/Studie_verze-1.10.2020_opti.pdf

Na základě této studie mě oslovily 7en, kteří začali připravovat svůj projekt na okolí Dolu ČSA, který nakonec dospěl do podoby strategického projektu Green mining. Dali jsme tenkrát v minimálním čase dohromady tým, vytvořil zadání a koncept přístupu. Nakonec jsme se s nimi ale nedohodli (náš přístup byl pro ně příliš drahý a kompletní):  https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/mezi-mostem-chomutovem.html

Mě to ale pomohlo se v problematice reálněji a konkrétněji zorientovat, a postupně jsem i na základě velké řady zpětných vazeb a konzultací zpracovávat přístup ke všem dolům. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/03/transformace-02.html

To už je doba, kdy jsme problematiku začali řešit s Lubošem Parohou. Po posledních krajských komunálních volbách, kdy se začal připravovat strategických projekt, který by „se dal“ do fondu spravedlivé transformace se celou problematiku „krajiny a osídlení“ podařilo přesunout a rozpracovávat tam. Postupnými kroky se tak ustavily dnes aktuální čtyři pilíře, včetně toho čtvrtého,  kterému se věnujeme. Zde jedna z úvodních kompletních prezentací Transformačního centra:

 https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/04/brozura-pripravovaneho-transformacniho.html

K Transformačnímu centru jsme pod vedení Luboše Parohy zpracovali Log frame:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/12/logframe-srpen-2021.html

V minimální době jsme v Ústí našli a zkoncipovali využití bývalé školy na objekt Transformačního centra. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/04/transformator-01.html  

Na krajském úřadu se podařilo prosadit zadání formou soutěže dle regulí ČKA:

https://www.cka.cz/souteze/databaze/transformacni-centrum-usteckeho-kraje   

Zhruba do tohoto okamžiku jsem dával mnohé na blog, včetně předběžného rozvrhu práce čtvrtého pilíře:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/08/agentura-planovani-rozvoje-kraje.html

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/08/prezentace-sluzeb-transformacniho.html 

Další podklady, jsou daleko spíše interní.

Důležitá je spolupráce se studenty. Většina je na blogu.

Nejprve Matěj Čunát a jeho Děčín jako smršťující se město – jak jsme mluvili o tom, že je třeba uchopit problematiku celého regionu jako smršťujícího se (s variantními scénáři):

https://decinarchitekt.blogspot.com/2019/05/decin-2070.html

Studentům jsme s kolegou Stemplem na FA ČVUT zadali Most (ještě bez akcentu na celé město na výše zmíněné smršťování, ale se zahušťováním centra):

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-fa-cvut-v-praze-most.html

Pak i Bílinu. Tu jsme většinou řešili většinou celou jako „smrštující se“: https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/02/studenti-fa-cvut-v-praze-bilina.html

Zde skvělé práce od kolegyně architektky Šindlerové z ČZU:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-mezi-chomutovem-teplicemi-01.html

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/07/studenti-mezi-chomutovem-teplicemi-01_14.html

Zde studentská práce na Důl ČSA:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/02/bakalarske-prace-emilie-razove-venujici.html

Dolům se věnuje na FA ČVUT i Klára Salzmann (předsedkyně poroty na Miladu). Ty ještě na blogu nemám, ale snadno si je vygooglíte.

Je zde ještě možno doplnit Terezín. Tam se tématu nejprve u nás na FA ČVUT a pak samostatně věnuje Walbert Schmirler. Možná ještě je ve vstupu ICUKu k tomu výstava. Nyní je městským architektem Terezína a pracuje na ICUKu. Zde se skvěle podařilo jeho prioritní zájem během studia překlopit do reálné práce po škole.

Důležité ještě je, že jsem si „pro sever“ ustavil tři doktorandy, se kterými řešíme – urbanismus, energetiku, krajinu a majetek. Koučuje nás Tomáš Ctibor, kterého problematika mimořádné zajímá. Hledáme způsoby jak jejich práce propojit s potřebami TCÚK. Tato „platforma“ je po akademické stránce otevřená.

Pokud jde o reflexe směrem ven. Zde alespoň obsáhlý rozhovor v časopise Stavba:  

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2022/12/rozhovor-stavba-122022.html  

Nebo starší v Deníku:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2020/12/rozhovor-v-deniku-14122020.html

 

18 ekomiliard

Doplňuji sem informaci o "programu 18 Ekomiliard" (zpracoval Vladimír Arnošt):

- Jedná se o program určený na odstraňování ekologických škod z doby před privatizací těžebních společností - specificky v Ústeckém a Karlovarském kraji. 

- Směrnice meziresortní komise vymezila zde https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1756379 dotčené obce v Ústeckém kraji

a zde https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1756375 dotčené obce v Karlovarském kraji. 

- Další podrobnosti ke zmíněné směrnici včetně jejího plného novelizovaného znění zde: https://www.kr-ustecky.cz/smernice-meziresortni-komise/d-1651224

práce na odstranění ekologických škod - je směrnicí chápána jako revitalizace krajiny spočívající v tvorbě a obnově: 

lesních porostů, zemědělských pozemků, vodních složek krajiny, krajinné zeleně, biokoridorů a biocenter, 

území pro účely využití volného času, ekologicky a přírodovědně orientovaných území, stavebních pozemků

= Toto vše jsou UZNATELNÉ NÁKLADY.

žadatel = dotčená obec, kraj nebo těžební společnost

předkladatel = kraj nebo těžební společnost (v případě, kdy je žadatelem obec, je předkladatelem kraj)

pozn. geneze celého programu: 

1. v roce 2002 vzniká původní koncepce programu a je vyčleněno celkem 15 miliard Kč. 

2. v roce 2017 je původní částka navýšena o + 3 miliardy Kč na celkových 18 miliard Kč. 

pozn. Hlavním cílem je investovat do REVITALIZACE krajiny. 

Program je tak poměrně jasně vymezený a zejména od r. 2019 se dbá na to, aby se skutečně jednalo výhradně o "likvidaci starých ekologických zátěží".

Žadatel tedy musí splňovat 2 podmínky: musí být vymezený jako "dotčený" a musí vyargumentovat, že žádá o finance na likvidaci ekologických zátěží z doby před privatizací. 

Zde odkaz na důležitý a dobře aktualizovaný PŮVODNÍ WEB: http://www.15miliard.cz/index.php

pozn. Zatím bylo z programu vyčerpáno cca 14 miliard Kč; další již schválené projekty jsou za dalších cca 750 milionů Kč a další projekty čekající na schválení jsou již nyní za více než 7 miliard Kč.

odkaz na podrobnější tabulky zde: http://www.15miliard.cz/projekty_prehled.php

Infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje

Přestože se k této studii stále odkazuji, sem na blog jsem její finální podobu z roku 2020 ještě nedal. Jedná se o pokus o pilotní a srozumitelné uchopení problematiky vztahu infrastruktury (dopravy silniční, železniční, lodní) a krajiny (zejména jejích prostorových kvalit)

Tedy zde:

 https://rskuk.cz/files/Uhelne-regiony/Studie_verze-1.10.2020_opti.pdf  

Studii na začátku inicioval zejména Martin Hausenblas. Tedy, chtěl studii trimodálního přístavu v ústí Bíliny v Ústí. To že by v ústí Bíliny bylo říční překladiště. Dali jsme dohromady pracovní skupinu, kde jsme začali rozplétat problémy jednotlivých infrastruktur. Já k tomu říkal, že až je alespoň trochu obsáhneme, začneme je ladit mezi sebou a pak to celé vložíme do města a budeme se dívat co to s městem dělá. No a pokud to s městem bude dělat jen něco opravdu hodně dobrého, tedy celou infrastrukturu asi tak dvacetkrát předěláme, můžeme začít mluvit o tom, že máme zadání.

Výsledky práce této pracovní skupiny jsme přednesli tehdejšímu, současnému panu primátorovi. Práci pracovní skupiny jsme chtěli aby pokračovala na úrovni ústeckého magistrátu. To se ale nepodařilo. 

V té době jsme ale s Martinem byli oba na kraji členy pracovní skupiny věnující se otázkám krajiny po těžbě, fungovala pod vedením tehdejšího náměstka hejtmana pana Kliky (ČSSD). Tam se nám prostředky na její vypracování podařilo získat. Dostali jsme necelý milion korun. 

Dopracoval jsem tedy zadání, hledal tým, který by to celé zvládnul a zároveň jsme organizovali výběrové řízení, aby příprava měla veškeré náležitosti. Podařilo se. Našli jsme Martina Hejného, který si během velmi krátké doby ustavil tým, na čemž jsem také spolupracoval. V ten okamžik jsem si už myslel, že vše budu jen z povzdálí sledovat. Vzhledem k tomu ale, že se jednalo o poměrně neobvyklou studii, s jejímž zaměřením ani nikdo z týmu neměl reálné zkušenosti, celého toho půl roku, co jsme na ní pracovali jsem fungoval jako její kouč. 

V této práci jde především o získání a zobrazení maxima dostupných informací, jejich strukturování a učinění srozumitelnými. V závěru jsou pak i návrhy, doporučení a další postupy, ale základ je analytické zpracování dat v oblastech týkajících se krajiny a infrastruktury. 

Během práce jsme zjistili, že krajina a celkový přechod do "doby pouhelné" se zásadním způsobem řídí myšlenkovými vzorci šedesátých let. V žádném podkladu jsme nenašli jedinou perspektivu, vizualizaci, panorama která by s úžasným prostředím pod Krušnými horami pracovala jinak než jak bylo běžné v době redukce uhlí na kilojauly. Pochopili jsme, že úvahy o krajině a osídlení jsou tak inženýrsky redukovány na to úplně nezbytné, že bude třeba vykonat spoustu práce. Prvním krokem měla být tato studie. Nadhledové perspektivy byly srozumitelné, otevíraly jiný způsob uvažování o regionu. 

Mohli jsme začít mluvit o místu, kde by bylo příjemné žít, které by mohlo opět mít mimořádné komplexní prostorové kvality vhodné k dlouhodobé kultivaci, kde budeme opět citlivě hledat smysluplné a dlouhodobě udržitelné využití. 

Rozhovor STAVBA 12/2022

 

rozhovor 2 STAVBA DETAIL 4/2022

Obnova na opačných pólech spektra

S Ondřejem Benešem jsme hovořili o dvou velkých, relativně vzdálených tématech – první je nedávná mezinárodní soutěž na novou Vltavskou filharmonii v Praze a druhým jeho působení v severních Čechách, nejdříve v roli hlavního architekta Děčína a nově jako krajského architekta. Podle Beneše oba projekty vykazují společné znaky, i když jsou z hlediska obnovy na opačných pólech.

Ondřej Beneš (*1969) vystudoval fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracoval v kancelářích SIAL a D. A. studio, byl asistentem Martina Rajniše na VŠUP. Je aktivním členem České komory a od roku 1998 se věnuje samostatné projekční činnosti. Na fakultě architektury ČVUT obhájil doktorskou a později i habilitační práci s tématem teorie, metodologie a interpretace architektury od šedesátých let do současnosti, působí zde jako pedagog. Publikuje odborné texty a knihy, většinou s filozofem a historikem Oldřichem Ševčíkem. Byl městským architektem Děčína a je vedoucím pracovní skupiny Krajský architekt Ústeckého kraje.

 

Filharmonie Jak byla podle tebe vedena soutěž na Vltavskou filharmonii?

Tuto soutěž chápu jako „reparát“ soutěže na Národní knihovnu z roku 2006, jejíž nezdařený průběh a neúspěch přičítám zpolitizovaným rozhodnutím. Co se týká formálních pochybení – soutěž byla vypsána podle velmi volných, mezinárodních soutěžních kritérií UIA, ale soutěžní podmínky byly naformulovány „c.k.“ přesně. Tehdy ještě neplatilo, že podmínky takových soutěží musí schvalovat Česká komora architektů, bohužel. Soutěž na Národní knihovnu byla napadena za neregulérnost a také postrádala politickou oporu. Věřím, že pokud by ji měla, nebylo by možné výsledky tak snadno „zamést pod koberec“. Vítězný návrh opravdu považuju za nejlepší, znám Kaplického skici z 90. let, kdy tematizoval hranu Letenské pláně, za schody k místu bývalého Stalinova pomníku, kde nacházel vlnu, kterou v případě Národní knihovny jen o kousek posunul.

O novou budovu filharmonie se zajímáš dlouhodobě a podrobně. Je v tom něco víc než zvědavost?

Mluvíme tady především o potřebě petrifikace naší relativně mladé svobody. Od roku 1989 zatím v České republice nebyl postavený z veřejných peněz takto velký dům národního významu, do kterého by se mohla promítnout naše současná identita. Srovnejme to s 19. stoletím po rakousko- -uherském vyrovnání, kdy se stavily horečně kulturní stánky ve všech městech.

Projekty velkých filharmonických budov jsou koneckonců v současnosti rozjeté ve třech největších českých městech, v Brně a Ostravě.

Je dobře, že se energie nesoustředí jen do Prahy a že konkrétně v Ostravě se připravuje dům, který je už teď mimořádně dobře vnímán i na mezinárodní úrovni. A je v pořádku, že se něco děje dokonce na třech místech – náš národní deficit v kulturních stavbách je obrovský.

A jak jsi spokojen s vybraným umístěním v Praze?

S Oldřichem Ševčíkem jsme úsilí týkající se filharmonie sledovali a komentovali v našich textech. K monumentálním společenským stavbám s obrovským přesahem se pojí potřeba identifikace, podobně jako to ve středověku bylo s katedrálami. Vybrané místo uVltavy mi nakonec připadá výborné, využívající potenciál řeky, náplavek, spojení s nově vznikající čtvrtí Bubny-Zátory. Dopravní řešení vítězného návrhu je sice náročné na realizaci, ale bez něj by nemohla celá situace vyústit do kvalitní budoucnosti, o níž jsem hluboce přesvědčen. Velké projekty, jako byla například nové budova ČSOB v Radlicích nebo právě probíhající náročná rekonstrukce Barrandovského mostu, vždy vyžadují velkorysá řešení. A filharmonie je navíc v centru města.

Měl jsi možnost prohlédnout si všech 19 finalistů soutěže. Jak je hodnotíš celkově?

 Je pochopitelné, že mnohé ateliéry mají tendenci v rámci soutěží recyklovat své předchozí nápady a v těch šťastnějších případech je posunout dál. Z českých architektů zabodovali v mezinárodní konkurenci architekti Šépka a Hájek, každý se svým týmem a charakteristickým návrhem, a z obou jsem měl velkou radost. Velice dobrý pocit jsem měl z návrhu ateliéru Snøhetta, který podobně jako BIG vrství veřejné prostory v novou krajinu. Je jasné, že teď začnou další jednání, a že nárh projde spoustou úprav a zpřesňování. Celkový rámec návrhu Bjarke Ingels Group je ale velmi otevřený a dovedu si představit, že dotahování k dokonalosti bude radostné. Vytvoření nové „krajiny“ u těchto dvou návrhů považuji za lepší řešení než sice krásné, ale odtržené solitéry. Hodnotím snahu dostat velkou budovu šetrně do města, a naopak, jak vtáhnout město do sebe.

Myslíš si, že výsledný veřejný prostor v okolí Vltavské tedy skutečně bude kvalitní, soudobý a použitelný?

Rozhodně to bude velkorysý a velkoměstský prostor a potenciál pro jeho „obyvatelnost“ je velký. Autoři už například deklarovali, že se zamyslí nad (ne)existencí zeleně. V této fázi je dům nutné vnímat jako symbol, k jehož celkovému smyslu a budoucnosti je třeba přistupovat velmi kritickým způsobem. Při pohledu do Polska dnes víme, že i trošku „divné“ domy tohoto rozsahu a měřítka mohou udělat spoustu práce pro veřejnost a nepochybuji, že jeho výkon bude obrovský. Nevidím důvod, proč by to mělo dopadnout špatně.

Ani z pohledu finančního? Přece jen, doba je těžká, postcovidové vyčerpání, stále ještě probíhající válečný konflikt v Evropě…

Ale právě v takových dobách je potřeba snít a formovat vizi lepší budoucnosti! Pokud bychom čekali, že hodnoty začneme vytvářet až po krizi, tak krizi nikdy nepřekonáme. A i kdybychom „bohaté roky“, které máme za sebou, zhodnotili o řád lépe, tak by se stejně vyskytovaly názory, že jsme je „projedli“. Je přirozené, že se nepodaří všechno. V Praze se za poslední roky povedlo vytvořit prostředí, ve kterém je možné velké projekty, jako je filharmonie, připravovat jinak, konstruktivněji. Nedokážu předjímat, zda to v případě změny politické reprezentace bude pokračovat, ale budu doufat, že jakákoliv reprezentace si filharmonii vezme za svou i jako svou vizitku. Snad se nám po 30 letech podaří konečně tuto svobodu efektivně využít, podobně jako to zvládají například Poláci nebo i Slováci, a vybudovat v Praze významnou veřejnou budovu evropského významu.

Děčín Kromě toho, že učíš na fakultě architektury v Praze a jsi aktivní v České komoře architektů, jsi posledních pět let působil i jako architekt města Děčína.

Severní Čechy celkově, stejně jako Karlovarsko a částečně i Ostravsko, jsou v potřebě a ochotě iniciovat rozvoj a hledat nové cesty právě na opačném pólu, než je pražská filharmonie. Děčín po roce 1991 opustila ruská armáda a byl v neutěšeném stavu – zničený zámek, třetina historického jádra zbourána a místo něj panelové sídliště… A ani po třiceti letech stále není ve formě. Nejpodstatnější je propast mezi historií města a jeho současností. Obdobný rozdíl byl i mezi tím, jak jsem současný Děčín viděl já, jak ho vidělo vedení města a jak obyvatelé. Najít konsensus dá velkou práci (vždyť u filharmonie trvalo desítky let, než se dohodlo místo!). Děčín byl před druhou světovou válkou bohaté německé město, při odsunu odešlo skoro 100% obyvatel. V jiných opuštěných městech v Sudetách (Liberec) dokázala zejména generace 60. let a jejich následovníci potenciál a odkaz míst lépe využít. V Ústeckém kraji místo toho došlo k mohutnému inženýrskému rozvoji souvisejícím s těžbou a energetikou, kterému bylo podřízeno doslova vše.

Po pěti letech ve funkci zrovna v těchto dnech vychází knížka o tvé práci pro Děčín. Znamená to, že končíš?

Ano, v Děčíně se rozhodli, že už moje služby nepotřebují. Sever je drsný… (smích).

Vydáváš tedy bilanční publikaci. Co se ti za těch pět podařilo v Děčíně změnit a jaké jsou jeho největší problémy?

Současný padesátitisícový Děčín byla původně města dvě: pravobřežní Děčín a levobřežní Podmokly, sloučily se až v roce 1942. A do současné doby je to stále tak, že je město spojeno jen formálně. Necítím v něm žádný střed. Přitom se nachází v překrásné kotlině podél Labe a také proto jsem velkou pozornost věnoval nábřežím, uvažované stavbě jezu pod Děčínem. Podařilo se zorganizovat soutěž na lávku, pod zámkem, podél železničního mostu. Soutěž byla vypsaná jako ideově-urbanistická na kus města, zejména s ohledem na celé nábřeží, a zároveň jako konstrukčně architektonická na samotnou lávku. Vítězem byl výborný návrh architektů Kotačky a Pykové. Bylo pak nutné dořešit předpolí, neexistovaly vazby ani z jednoho břehu. Návrh je teď v projektové přípravě a budou žádat o stavební povolení. Problémem Děčína jsou tedy izolovanost jeho dvou částí, rozlehlost a málo propojení, zejména pro pěší a cyklisty. Dalším je množství železničních staveb, které tvoří bariéry a znemožňují udělat z něj jednoduchým způsobem „město krátkých vzdáleností“.

A je něco, po čem jsi v Děčíně toužil a nepovedlo se?

Chtěl jsem vybudovat „kancelář architekta města“, která by byla větší než já sám na částečný úvazek. Bohužel město ode mě nerealisticky očekávalo výkony, jaké dělají nejméně desetičlenné týmy. Nicméně neodcházím s hořkostí, podařilo se spoustu věcí pojmenovat i realizovat. Všechnu odvedenou práci jsem systematizoval, zaarchivoval a publikoval, většinou na webu, takže pokud by byl zájem, kdokoliv může rovnou navázat. Potkal jsem tam i řadu zajímavých lidí se zápalem pro jejich město a kraj, a to mi vždy dělá radost.

Severní Čechy Pojďme se vzdálit od Děčína do měřítka celé České republiky. Je nesporné, že centrismus Prahy a Středočeského kraje stále sílí a města na periferiích naší země čelí vylidňování a smršťování. Jak vnímáš tento fenomén?

Smršťování není problém jen českých měst. Tématu se ve své diplomce u doc.Klokočky věnuje nyní již můj doktorand Matěj Čunát. Závěr jeho práce říká, že hlavní je nepodléhat frustraci, ale v prvním kroku se s tím vědomím naučit žít. Zmenšení není úpadek, je potřeba hledat jiné kvality místa – například v Děčíně to byly důležité urbánní osy. Pokud se je podaří udržet, město se nerozpadne, mohou se od nich rozvíjet příležitosti k dalšímu rozvoji. To, co žije, je potřeba definovat a podporovat, aby bylo možné se k živoucím místům vztahovat. A snažit se zabránit fragmentaci – administrativní, správní atd.

Z našich předchozích debat vím, že se „na severu“ podílíš na dalších projektech…

Během svých cest do Děčína jsem se na neformálních schůzkách v Ústí nad Labem setkával s městskými architekty z celého Ústeckého kraje. Tak jsem se například dostal k mosteckému „Repre“ a posouzení jeho architektonických a urbanistických hodnot, zejména s výhledem do budoucnosti. Samozřejmě veřejná stavba nedává příliš smyslu bez úvah o jejím okolí a veřejném prostoru. Most tím, že je to jedno z mála měst v Evropě, které vzniklo v druhé polovině 20. století „na zelené louce“ a zůstalo nedokomponované, je neodolatelnou intelektuální výzvou pro každého architekta. Tím jsem se k Ústeckému kraji připoutal ještě víc.

Obecně jsou na severu Čech veškeré urbanistické úvahy komplexnější, vzhledem k sociálním problémům.

Jak jsem už říkal, „drsný sever“, kde je všechno založeno na sociálních tématech. Ale veřejný prostor a práce s ním nemusí být vždy reaktivní, může být naopak iniciátorem změny ve vnímání lokality. To samozřejmě stojí spoustu energie. Mnohé otázky jsme řešili se studenty v rámci semestrálních zadání, velkoryse se pak podařio koncipovat soutěž na okolí jezera Milada.

Podílíš se i na novém Transformačním centru Ústeckého kraje. Co si pod tím názvem mám představit?

Nejprve se mi podařilo iniciovat, prosadit, a nakonec i zrealizovat Infrastrukturní studii Ústí nad Labem z pohledu kraje. Martin Hausenblas, místní podnikatel a filantrop, chtěl řešit v centru Ústí trimodální přístav – spojující vodu, železnici a silnice. Tuto studii se nakonec nepodařilo řešit na ústeckém magistrátu, ale až na úrovni samosprávy krajské.

Odtud pak už byl jen krok k tomu, že jsem se loni na kraji dostal do týmu připravujícího evropský projekt do Fondu spravedlivé transformace. Začal  jsem začal pracovat na pojmenování, uchopení a rozvržení problematiky krajiny a osídlení celého kraje.

Samotné Ústí dlouhodobě čeká na nový územní plán, který byl v 90. letech jeden z nejlepších u nás, město vybudovalo ikonický most od Romana Kouckého… Ale to všechno skončilo. Problém je, že Ústí stále není přirozeným centrem Ústeckého kraje a v konkurenci Mostu není respektovaným krajským městem. Je potřeba, aby západní část kraje neměla důvod destruovat vliv a rozvoj východní části. A ještě tu jsou Teplice, které jsou tím nejpřirozenějším kulturně-historickým centrem kraje. (eventuálně celý odstavec vyhodit).

Co bylo hlavním tématem oné infrastrukturní studie? Asi zejména doprava…

Cíl byl analyzovat stav všech typů infrastruktury, ale i krajinně-prostorové hodnoty kraje a zpracovat kontrast dopravy a krajiny tak, aby obojí bylo srozumitelné. Byla to pionýrská práce, hledající způsoby jak se dostat ze zdejšího zažitého inženýrského způsobu uvažování, abstrahujícího kvality a komplexnost vystavěného prostředí do nepodstatné položky.

Nemá ale kraj větší problém než sociální napětí nebo modernistickou překonanou dopravu? Napadá mě zejména vyuhlení a transformace těchto lokalit.

Je to tak. Hlavním tématem transformačního procesu je „odchod od uhlí“. První by měl být uzavřen Důl ČSA, který má 40 km2 . Uvažování nad rekultivací takto obrovských areálů musí být dál než ono redukované „dáme tam hlínu a něco nasadíme“. Musíme uvažovat nad vodou v krajině nejen jako o inženýrské položce, ale také o vytváření nových struktur osídlení krajiny.

Jaké jsou oblasti, které bude pokrývat „transformátor“?

Zaprvé je to systematicá práce s daty, bez nichž se dnes neobejdeme nikde; dále komunální energetika, nakládání s odpady a soběstačnost; a zatřetí podpora malého a středního podnikání, rozšíření již existujícího ICUKu. Já jsem se do toho zařadil „z nuly na sto“ s plánováním krajiny a krajinného osídlení, což je čtvrtý pilíř „transformátoru“. Agenda je to rozsáhlá, jen posttěžební krajina má 1200 km2 , nejen doly, ale i jejich zázemí.

Záběr je to veliký. Je práce na něm už nějak rozfázovaná?

 Začátkem tohoto roku jsme naplánovali činnosti na příštích pět let. V „mém“ pilíři plánování se zpočátku budeme hodně věnovat poskytování konzultací městským samosprávám. Také bychom každý rok chtěli vyprodukovat dvě studie, jednu větší a jednu menší. Chceme začít urbánně-ekonomickou studií celého kraje. Ta by měla kraj zpřehlednit z hlediska ekonomiky a potenciálu jednotlivých oblastí. V kraji jsou velcí stakeholdeři, kteří si jedou svůj velký byznys a svoje koncepty, ale bez širších návazností. Kraj ale nemá žádný strategický dokument pánevní oblasti, takže neexistuje žádný rámec, který by určoval, kde by se sídla měla rozvíjet, kde by měla být hrana sukcesních ploch, nebo kde je například místo pro solární parky. Takže zatím není co nabídnout současným vlastníkům ani případným investorům. Chybí dokument pro partnerství mezi subjekty a krajem. Druhou studií by měla být oblast pod Krušnými horami mezi Kadaní a Ústím, kde zatím převládá „bezčasí“. Doufám, že se příští rok pomocí těchto dvou studií podaří „transformátor“ nastartovat a začneme hledat celospolečenský konsenzus. Do těchto plánů zasahuje současná energetická krize a požadavek na energetické znovuvyužití krajiny, obnovitelnými zdroji pochopitelně. Stojí před námi výzvy.

A na závěr: kde vidíš v ideálním případě výsledky svého úsilí za pět let?

Kdyby se podařilo realizovat těch deset studií, které budou provázané s potřebami stakeholderů a samospráv – aby to nebyly jen šuplíkové projekty – to by mě uspokojilo. A pokud by se to celé odehrálo na patřičné úrovni komunikace se zapojením participačních procesů, jak nyní rozbíháme s Ministerstvem dopravy přípravu VRT Podřipska, to by byl splněný sen. Nejbližší možný cíl je vybudování samotného transformačního centra. Za tím účelem je vypsaná architektonická soutěž na konverzi školy z 80. let, která je pro potřeby centra adekvátní. Je to první vypsaná soutěž v podobném rozsahu v Ústeckém kraji. Kromě zázemí pro uvedené čtyři pilíře centra by tam mělo být i prezentační a informační centrum kraje s fyzickým modelem krajiny i kavárna. Investiční objem je půl miliardy na stavbu centra a další půl miliardy na zajištění služeb. Uskutečnění tohoto záměru by bylo naplněním mého ideálu.

Prezentace služeb Transformačního centra pro zastupitele kraje 30.8.2022

  Prezentován byl projekt jako celek i jeho jednotlivé pilíře. Dávám sem jen svou prezentaci:

Terezín 02

Terezín má svého městského architekta. Již několik měsíců jím je Walbert Schmirler. Terezín byl tématem několika jeho semestrálních prací a pak i diplomu. Něco z jeho prací věnujícím se celému městu je zde:

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2019/08/terezin-studenti-fa-cvut.html

O Terezínu mluvíme v poslední době velmi intenzivně i v souvislosti se současnou uprchlickou  krizí. Pokud Terezín normálně obývalo cca 7 500 obyvatel včetně vojenské osádky, v případě ohrožení i 22 000, tak dnes jich tam bydlí snad ani ne 1 500. Nejenže jsou v Terezíně nevyužívané bloky volající po rekonstrukci, zejména alarmující je stav Žižkových kasáren, v rámci klasicistní blokové parcelace města je tam několik bloků, které by "snesly zastavění". Právě to byla i diplomka Walberta Schmirlera. 

Pokud hledáme pro současné běžence místo, v případě Terezína by jejich dočasné, ale nebyl by problém ani s trvalým, umístění velmi výrazně mohlo přispět ke zvrácení stále velkého stigmatu města, se kterým je díky tragickým událostem druhé světové války spojováno. 

Agentura plánování a rozvoje kraje - předběžné rozvržení služeb pro tzv. čtvrtý pilíř Transformátoru 02

Jak dopadá další postup v přípravě strategického projektu Ústeckého kraje Transformátor? 

Navazuji na příspěvek z konce loňského léta:  

https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/08/agentura-planovani-rozvoje-kraje.html

Poté, co se nám od počátku minulého roku podařilo "z nuly na sto" do rozbíhané přípravy strategického projektu Ústeckého kraje začlenit tzv. čtvrtý pilíř "plánování krajiny a osídlení" dochází k jeho postupnému rozpracovávání. 

Důležité bylo dokončení log frame loni koncem léta viz. https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/12/logframe-srpen-2021.html 

Posledního asi půlroku jsme pak velmi intenzivně jednali a hledali finální podobu a strukturu tohoto čtvrtého pilíře. Pro mě byly mimořádně důležité zpětné vazby od pana profesora Jehlíka z FA ČVUT, kdy u něj vždy cítím silnou podporu. Jak Ústecký kraj zná, tak si uvědomuje co všechno za prací tam skrývá. Od vyhlášení výsledků soutěže na okolí jezera Milada pak velmi úzce spolupracuji s Tomášem Ctiborem. V průběhu posledních třiceti let patrně nebylo žádného koncepčně architektonického počinu u nás, u kterého by nebyl. Ať už je to zakládání pražského IPRu, KAMu v Karlových Varech, nebo při finálním rozhodování zda "odsunout nebo neodsunout" - řeč je o brněnském nádraží. 

Abychom dokázali od počátku příštího roku dobře vše rozeběhnout - "Transformační služby", pokud projdeme i finálními schvalovacími procesy, budou spuštěny 1.ledna 2023 a potrvají pět let - bude nezbytné, abychom byli "velmi dobře připraveni". V tomto duchu jsem na počátku tohoto roku měl sérii jednání se zástupcem Sevenu, panem Farkačem. Seven, to je provozovatel dolu ČSA i dolu Vršany. A právě na důl ČSA do Fondu spravedlivé transformace připravují projekt "Green mining". Mám vůči němu velkou řadu výhrad, ale jsem si velmi dobře vědom současné situace v oblasti mezi Mostem a Chomutovem, kde žádné strategické koncepty a vize vedoucí do doby "po uhlí" zpracovány tak, aby zohledňovaly všechny souvislosti, které mi tam přijdou důležité, zpracovány nebyly. Těžko pak od soukromého subjektu očekávat, že by je provedl na vlastní náklady. Zhruba takto jsem vedl tyto diskuse. Chápu na druhou stranu "jejich" obavy aby se jim vůbec podařilo vše co by tam rádi a co postupně připravují dotáhnout do konce z hlediska přípravy a následně realizovat. 

Jako jedinou možnost jak vše co nejracionálněji uchopit pak vidím zpracování urbánně ekonomické studie celého kraje. Tímto způsobem by bylo možno se hned od počátku v kraji orientovat způsobem, který je pro "velké hráče" v území prioritní, a stát se tak - možná - jejich partnerem. Že součástí této studie musí být analýza kvalit, hodnot, potenciálů je nasnadě.  

Zároveň se tento podklad stane pro další analýzy a studie v kraji. Tyto následné práce se pak budou jednotlivým částem kraje věnovat podrobněji, vždy "důl po dolu" u těch větších prací a "oblast po oblasti" u těch menších. 

Důležité bude ale nyní podnikat i celou řadu jednání, transformace přece je především o tom "mít dobré informace" a daleko především být se všemi zainteresovanými "správně vyladěn".

S ohledem na aktuální geopolitické události budou požadavky související s "odchodem od uhlí" definovány ještě přesněji, ještě razantněji. Ustupovat není kam.

Brožura připravovaného Transformačního centra Ústeckého kraje

Jedna z prvních prezentací připravovaného Transformačního centra Ústeckého kraje. 

Okolí Krajského úřadu

 

Tato prezentace navazuje na starší prezentaci, kdy to ještě vypadalo, že město Ústí vypíše soutěž na své důležité veřejné prostory v centru. Úvaha byla, že by se s tím okolí Krajského úřadu "svezlo": https://architekturakrajeustecka.blogspot.com/2021/03/priprava-souteze-na-reseni-verejnych.html

Dnes ale už víme, že se v dohledné době v Ústí v centru s veřejným prostorem nic zásadního dít nebude. Začínáme tedy hledat celkový pohled na zapojení pozdně brutalistního objektu úřadu do struktury města sami.

Následuje možný koncept uchopení okolí Krajského úřadu s důrazem na co nejpřirozenější propojení se strukturou města. Brutalistní objekty dnes vnímáme jako velmi výrazné, dokážeme doceňovat jejich hodnoty. Čím ale objekty té doby trpí je necitlivé zapojení především do struktury veřejných prostor. To se týká i objektu Krajského úřadu. V centru města stále působí jako odtažitá pevnost. Koncept uchopení, prezentovaný níže se tak pokouší těmi úplně nejjednoduššími prostředky hledat cestu, jak by mohly vyniknout architektonické kvality domu. Koncept pracuje se stromy v ulicích, zlepšováním prostupnosti, likvidací divných, nebo nevhodnou zelení uzavřených míst.

Speciální využití by si zasloužil předprostor vstupu do Krajského úřadu, kde je nyní předzahrádka restaurace Srdcovka. Pracovně místo nazývám piazettou, protože je to extrémně důležitý veřejný prostor, důležitá křižovatka. Místo by si zasloužilo "vyčistit" a maximálně zjednodušit, zpřehlednit. Dnes tam je zbytek základu po zdemolované lávce před Velkou Hradební, nevhodně umístěné sezení s osvětlením uprostřed, nedostatečně graficky prezentován hlavní vstup do úřadu, a další... Ideálem by bylo, aby se tu podařilo vytvořit jednoduchý kvalitní veřejný prostor s nenápadně umístěným veřejným osvětlením (dnešní nevhodné osvětlení průchodu směrem ke schodišti k náměstí !! ) . Do takto koncipovaného prostoru by pak šlo umísťovat například různé aktuální výtvarné objekty-intervence. Všichni máme ještě v živé paměti instalaci starých náhrobků v ulici před ústeckým muzeem. Tento prostor by na půdě UJEPu mohl mít třeba i svého kurátora, který by zde v koordinaci s vedením kraje vytvářel uměleckými objekty "program". Krajský úřad by se tak svým parterem velmi účinně a pozitivně dokázal dostat do povědomí obyvatel hlavního krajského města.

Nároží „pod vanou“.

Hledání adekvátnosti monumentality nízkého schodiště.

Uvolnění větracích trubek jako plastiky ve veřejném prostoru.

Pohled z Dlouhé ulice. 

Propojení loubí pod úřadem s chodníky podél silnice, výběr kvalitní dlažby, mobiliáře. Kultivar a výšku stromu vybrat s ohledem na celkový charakter místa.

 Stromy umísťovat s ohledem na výhledy z horní terasy, pohled na místo po plastice „srpu a kladiva“.

Východní část Dlouhé ulice.

Jednotný koncept stromů v ulici, městská kamenná dlažba v kombinaci se zelení. 

Průhled loubím pod úřadem od východu.

Využitelný prostor pod terasou může sahat designově výrazným a současným způsobem až k ulici - k chodníku .

Doplnění zelení.

Redukce parkovacích stání,  místo asfaltu dlažba pro pocit rozšíření  pěšího veřejného prostoru.

V závěru loubí pod schody rozšíření vnitřních prostor úřadu o místo s možností intenzivního kontaktu s veřejností.

Nahoře navrhované stromy podél Velké Hradební.

Redukce parkovacích stání, hledání místa pro zeleň – zde místo parkování navržen květinový záhon. 

„Otevření“ parteru úřadu směrem k Velké Hradební.

Velkorysý koncept stromů v ulici doplněný travou, květinovými záhony. 

U stromů vedle spolupráce s městem Ústím bude důležité najít dobrý kultivar, jeho výšku, rytmus umístění, prověřit vedení sítí. 

Pohled do piazzety.

Maximální zjednodušení  - světel, dlažby, detailů (předzahrádka Sdrcovky by zůstala). Zprava by dobíhaly květiny pod stromy před úřadem.

Čárkovaně v ploše piazzety a na fasádě úřadu naznačena místa  využitelná pro vyměnitelné „výtvarné intervence“ ve spolupráci s UJEPem. 

I v ulici před ICUKem by bylo dobré najít místa pro alespoň několik stromů.

A ještě doplňuji dopracování konceptu piazzety po prezentaci radě kraje: